tag:blogger.com,1999:blog-13545071243453791702024-03-05T05:32:18.075-08:00ഉദയപ്രഭന്ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.comBlogger40125tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-48556782251665688152022-06-23T09:28:00.000-07:002022-06-23T09:28:43.402-07:00ആഗസ്റ്റ് 7<p> *ആഗസ്റ്റ് 7*</p><p>( കഥ )</p><p><br /></p><p>ഒരു അവധി ദിവസം ആഘോഷമാക്കാൻ കറങ്ങാനിറങ്ങിയതാണ്. പ്രകൃതി മനോഹരമായ മലയോര ഹൈവേയിലൂടെ ഒരു കാർ യാത്ര . പൈൻ മരക്കാടുകളും പുൽമൈതാനങ്ങളും മൊട്ടക്കുന്നുകളും നിറഞ്ഞ ഭൂപ്രകൃതി മതിയാവോളം ആസ്വദിച്ച് ഒരു യാത്ര. ഞങ്ങൾ മൂന്ന് കുടുബംഗൾ . ഡേവീസും, ഡെയ്സിയും രണ്ട് കുട്ടികളും ഒന് കാറിൽ . മഹേഷും മീനുവും കുട്ടികളും അടുത്ത കാറിൽ . ഞാനും ബിജുച്ചായനും പ്രമോദും സ്നേഹയും ഞങ്ങളുടെ വണ്ടിയിൽ . </p><p><br /></p><p>ഇടക്ക് ഒരു താഴ്വാരത്തിൽ കാർ നിർത്തി. കാട്ടരുവിയോട് ചേർന്ന പുൽമൈതാനിയിൽ വട്ടം കൂടിയിരുന്ന് ഉച്ചഭക്ഷണം കഴിക്കുവാനാണ് പദ്ധതി. പേരക്കുട്ടികൾ മൈതാനത്ത് ഓടിക്കളിക്കയാണ്. മഹേഷും പ്രമോദും ബിജുച്ചായനും ലഹരി നുണഞ്ഞു കൊണ്ട് നടക്കുകയാണ്. ചുണ്ടത്തെരിയുന്ന സിഗരറ്റുമായി ഡേവിഡും അവരോടൊപ്പം സംസാരിച്ച് നടക്കുന്നു. ഞങ്ങൾ സ്ത്രീകൾ കാസറോളിൽ കരുതിയിരുന്ന ഉച്ചഭക്ഷണം പേപ്പർ പ്ലേറ്റുകളിൽ വിളമ്പുന്ന തിരക്കിലായിരുന്നു.</p><p><br /></p><p>എല്ലാവരുമൊരുമിച്ച് ഭക്ഷണം കഴിക്കാനിരുന്നു. ഡെയ്സിക്കും മീനുവിനും നിലത്ത് ചമ്രം പടഞ്ഞിരുന്ന് ഭക്ഷണം കഴിക്കാൻ ബുദ്ധിമുട്ടായിരുന്നു. മറ്റുള്ളവർ എല്ലാം ഒരു വിധം അഡ്ജസ്റ്റ് ചെയ്തു.</p><p><br /></p><p> മൂന്ന് കൂടുംബംങ്ങൾ സഞ്ചരിച്ചെത്തിയ വണ്ടികൾ റോഡരുകിൽ വിശ്രമിക്കുന്നു. കളിയും ചിരിയും വിനോദങ്ങളും കഴിഞ്ഞ് എല്ലാം പാക്ക് ചെയ്തു് പുറപ്പെട്ടപ്പോൾ 3 മണി കഴിഞ്ഞു. ഹോം ടൌണിൽ മടങ്ങിയെത്തുമ്പോൾ സന്ധ്യ കഴിഞ്ഞിരുന്നു.</p><p><br /></p><p> അത്യാവശ്യ സാധങ്ങൾ വാങ്ങിക്കാൻ ഞങ്ങൾ സൂപ്പർ മാർക്കറ്റിൽ കയറി. മറ്റുള്ളവർ ടാറ്റ പറഞ്ഞ് പല വഴിക്കായി തിരിഞ്ഞു. സാധനങ്ങൾ വാങ്ങി</p><p>സൂപ്പർ മാർക്കറ്റിൽ നിന്നും പുറത്തേക്കിറങ്ങുമ്പോൾ ആണ് ഒരു കുടുംബം അകത്തേക്ക് കയറി പോകുന്നത് കണ്ടത്. അതിൽ പ്രായമായ സ്ത്രീ എന്നെത്തന്നെ സൂക്ഷിച്ചു നോക്കിയതു പോലെ തോന്നി. പ്രായമായ സ്ത്രീ എന്നു പറയുന്നത് ശരിയല്ലന്ന് തോന്നുന്നു. അവരും ഞാനും ഒരു അറുപതിനടുത്ത് എത്തിയിട്ടുണ്ടാവും. നരയുടെ വെള്ളിനൂലുകൾ മായ്ക്കാനായിരിക്കുംമുടിയെല്ലാം കളർ ചെയ്തിട്ടുണ്ട് .</p><p> ഇന്ത്യക്കാരിയായിരിക്കും. ഉറപ്പാണ്. എങ്കിലും മുഖലക്ഷണം നോക്കിയിട്ട് ഒരു മലയാളി ആവാനുള്ള സാദ്ധ്യതയാണ് കൂടുതൽ. കൂടെയുള്ളത് മകനും കുടുംബവുമാണന്ന് തോന്നുന്നു. അവരെല്ലാം മോഡേൺ വസ്ത്രങ്ങളാണ് ധരിച്ചിരിക്കുന്നത്. പാർക്കിംഗ് ഏരിയയിലേക്ക് നടക്കുമ്പോൾ ഞാനൊന്നു തിരിഞ്ഞു നോക്കി. സൺ കൺട്രോൾ ഫിലിം ഒട്ടിച്ച സൂപ്പർ മാർക്കറ്റിന്റെ ഗ്ലാസ്സ് ഭിത്തിക്കുള്ളിലൂടെ അകത്തെ കാഴ്ചകൾ ഒന്നും വ്യക്തമായി കാണാൻ പറ്റുന്നുണ്ടായിരുന്നില്ല.</p><p>മകൻ കാറിന്റെ ഡിക്കിയിൽ സാധനങ്ങൾ പാക്ക് ചെയ്യുമ്പോൾ ഞാനൊന്ന് കൂടി തിരിഞ്ഞ് നോക്കി.</p><p><br /></p><p>"അമ്മ ആരെയാണ് നോക്കുന്നത്. "</p><p><br /></p><p>"നമ്മൾ പുറത്തേക്കിറങ്ങിയപ്പോൾ കേറി വന്ന ആ ഫാമിലിയെ അറിയുമോ ? ആ സ്ത്രീയെ എവിടെയോ കണ്ട് പരിചയം ഉള്ളതുപോലെ . "</p><p><br /></p><p>"ഞാനറിയില്ല. അമ്മക്ക് തോന്നിയതായിരിക്കും"</p><p><br /></p><p>മടക്കയാത്രയിൽ മുഴുവനും ആ മുഖമായിരുന്നു മനസ്സിൽ നിറയെ. ഓർമ്മയുടെ ഇരുളടഞ്ഞ ഏടുകളിൽ എത്ര പരതിയിട്ടും തിരിച്ചറിയാനാവാത്ത ഒരു മുഖം. ആ സ്ത്രീ ആരായിരിക്കും. ? ഏത് നാട്ട് കാരിയായിരിക്കും. ? എന്താണ് ആ മുഖം വീണ്ടും വീണ്ടും മനസ്സിലേക്ക് കൊളുത്തി വലിക്കുവാനുള്ള കാരണം ? .</p><p><br /></p><p> ഒരു ആത്മബന്ധത്തിന്റെ നൂലിഴകൾ കെട്ടുപിണഞ്ഞ് കിടക്കുന്നത് പോലെ . മനസ്സിൽ എന്തെന്നില്ലാത്ത ഒരു വിങ്ങൽ നിറയുന്നു. </p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p>*️⃣ *️⃣ *️⃣ *️⃣</p><p><br /></p><p>പുതു മണം മാറാത്ത സ്കൂൾ യൂണിഫോമണിഞ്ഞ് പുതിയ പാഠപുസ്തകങ്ങൾ മാറത്തടുക്കി സ്കൂളിലേക്കുള്ള നടത്തം . കൂട്ടിന് സഹപാഠി അമല . അവൾ ഒരു സുന്ദരിക്കുട്ടി തന്നെ. ധാരാളം സംസാരിക്കുന്ന മനോഹരമായി പുഞ്ചിരിക്കുന്ന അമല . ഞങ്ങൾ ഒരേ ക്ലാസ്സിൽ ഒരേ ബഞ്ചിൽ ഇരുന്ന് പഠിക്കുന്നു. മൂന്നാം ക്ലാസ്സിലെത്തിയിട്ട് അധികമായിട്ടില്ല. ക്ലാസ്സ് ടീച്ചർ റോസമ്മടീച്ചറാണ്. അമ്മയുടെ കൂട്ടുകാരി. എന്റെ പഠന നിലവാരത്തെപ്പറ്റി ടീച്ചർ അമ്മയോട് ഇടക്കിടെ പറയാറുണ്ട്.</p><p><br /></p><p>മഴ പെയ്ത് കഴിഞ്ഞ് മരം പെയ്തു കൊണ്ടിരിക്കുന്ന ഒരു പ്രഭാതത്തിൽ ഞങ്ങൾ സ്കൂളിലേക്ക് നടക്കുകയാണ്. ടാറിങ്ങില്ലാത്ത ചെമ്മൺ പാതയിൽ മഴ വെള്ളം സ്വയം സൃഷ്ടിച്ച ചാലുകളിലൂടെ ഒഴുകുന്നു.</p><p><br /></p><p>"ഞാൻ നിനക്കൊരു സൂത്രം തരാം " .</p><p><br /></p><p>അമല വെച്ചു നീട്ടിയത് പഴുത്തു തുടുത്ത് ചുവന്ന മൂന്ന് നാല് ചീമ്പനെല്ലിക്കകൾ . അത് കടിച്ചു നോക്കുന്നതിന് മുമ്പ് തന്നെ വായിൽ വെള്ളം നിറഞ്ഞു. പുളിയും ചെറിയ മധുരവും ഉള്ള ചീമ്പനെല്ലിക്ക കടിച്ച രസപ്രവാഹത്തിൽ ഒരു കണ്ണ് താനേ അടഞ്ഞു. അവസാനത്തെ നെല്ലിക്ക തിന്നു തീർന്നപ്പോൾ സ്കൂളിലെത്തിയിരുന്നു.</p><p><br /></p><p> വിജനമായ സ്കൂൾ അംഗണം . കുട്ടികൾ ആരും എത്തിയിട്ടില്ല. </p><p>പുസ്തകക്കെട്ടും ചോറ്റുപാത്രവും ക്ലാസ്സ് റൂമിലെ ഡെസ്കിൽ വെച്ച് വരാന്തയിലേക്കിറങ്ങി.</p><p><br /></p><p>"നമുക്കൊന്ന് വീട്ടിൽ പോയി വന്നാലോ. ഒത്തിരി നെല്ലിക്കാ പറിച്ചത് വീട്ടിലിരിപ്പുണ്ട് ".</p><p><br /></p><p>അമലയുടെ വാക്കുകൾ കേട്ടതും പിന്നെ ഒരു ഓട്ടമായിരുന്നു. അമലയുടെ വീടെത്തി ചീമ്പനെല്ലിക്കകൾ വാരിയെടുത്ത് തിരികെ സ്കൂളിലെത്തുമ്പോൾ അസംബ്ലിയും പ്രാർത്ഥനയും പ്രതിജ്ഞ ചൊല്ലലും കഴിഞ്ഞ് ക്ലാസ്സ് തുടങ്ങിയിരുന്നു. ഉടുപ്പിനുള്ളിൽ ഒളിപ്പിച്ചിരുന്ന ചീമ്പനെല്ലിക്കകൾ പുതുതായി പണിയുന്ന ക്ലാസ്സ് മുറിയുടെ അടുത്തുള്ള ഇഷ്ടിക കൂമ്പാരത്തിൽ ഒളിപ്പിച്ച് ക്ലാസ്സ് റൂമിന് വാതിൽക്കലെത്തി.</p><p><br /></p><p>"നിങ്ങൾ എവിടെയായിരുന്നു ഇതുവരെ?"</p><p><br /></p><p>റോസമ്മ ടീച്ചറിന്റെ ചോദ്യത്തിന് മുമ്പിൽ വള്ളിപുള്ളി വിടാതെ എല്ലാം ഏറ്റ് പറയുമ്പോൾ കുട്ടികളെല്ലാം പൊട്ടിച്ചിരിക്കയായിരുന്നു. ടീച്ചറിന്റെ മുഖത്ത് മിന്നിമറഞ്ഞ വികാരമെന്തെന്ന് മനസ്സിലായില്ല. ഏതായാലും അടി കിട്ടാതെ രക്ഷപെട്ടു.</p><p><br /></p><p>അടുത്ത ദിവസം വൈകിട്ട് എല്ലാവരും സ്വീകരണ മുറിയിൽ ഒത്തുകൂടിയിരുന്ന് റേഡിയോയിൽ ചലച്ചിത്ര ഗാനപരിപാടി കേൾക്കുകയാണ്. വൈകിട്ടത്തെ പ്രാർത്ഥന കഴിയുമ്പോൾ ചലച്ചിത്ര ഗാനം തുടങ്ങുന്ന സമയമാണ്. എല്ലാവരും പാട്ടിൽ ലയിച്ചിരിക്കയാണ്. അമ്മ ഒരു പ്ലേറ്റ് നിറയെ ചീമ്പനെല്ലിക്ക കൊണ്ടുവന്നു ടീപ്പോയി യിൽ വെച്ചു. ചെറിയ സോസറിൽ അൽപം കല്ലുപ്പ് . </p><p><br /></p><p>ഇതെവിടുന്ന് കിട്ടി ഈ ചീമ്പനെല്ലിക്ക. വീട്ടിലും അയൽപക്കത്തും ബന്ധുവീടുകളിലും ഒന്നും ചീമ്പനെല്ലിക്ക ഇല്ലല്ലോ.</p><p>ഞാൻ എല്ലാവരുടെയും മുഖത്തേക്ക് മാറി മാറി നോക്കി. അരും ഒന്നും മിണ്ടുന്നില്ല. ആരും ഒരു നെല്ലിക്ക പോലും എടുക്കുന്നില്ല.</p><p><br /></p><p>"റൂബീ ഇവിടെ വാ. ഇത് മുഴുവൻ നിനക്കാണ്. തിന്ന് കൊതി തീർത്തോണം. "</p><p><br /></p><p>അമ്മയുടെ ശകാരം നിറഞ്ഞ വാക്കുകൾ . പിന്നാലെ ഓരോ ചേട്ടന്മാരുടെയും കുത്തുവാക്കുകൾ , മുന വെച്ച നോട്ടം, പരിഹാസച്ചിരി.</p><p><br /></p><p>റോസമ്മ ടീച്ചർ അമ്മയോട് എല്ലാം പറഞ്ഞിരിക്കുന്നു. അടി കിട്ടുന്നതായിരുന്നു ഇതിലും ഭേദം. മനസ്സ് മന്ത്രിച്ചു </p><p><br /></p><p>*️⃣ *️⃣ *️⃣ *️⃣ *️⃣</p><p><br /></p><p>ഓർമകളുടെ നിറം പിടിപ്പിച്ച കുളിരൂറുന്ന സ്വപ്നത്തിൽ ലയിച്ച് കാറിന്റെ പിൻസീറ്റിൽ ചാരിക്കിടക്കയാണ് ഞാൻ . കാർ ടെക്സാസ് നഗരത്തിരക്കുകളിൽ നിന്ന് മാറി ഗ്രാമത്തിലേക്കുള്ള പാതയിലൂടെ മുന്നോട്ട് നീങ്ങുകയാണ്. .........റോഡിലാണ് അനിലിന്റെ വീട്.</p><p><br /></p><p>പുൽമൈതാനത്തോട് ചേർന്ന വലിയ വീട് ദീപാലങ്കാരത്താൽ ജ്വലിച്ച് നിൽക്കയാണ്. അനിൽ പുത്തൻചിറയുടെ മോൾ പ്രിയയുടെ പിറന്നാളാഘോഷമാണ്. ആഗസ്റ്റ് 7 കർക്കിടകമാസത്തിലെ വിശാഖം നക്ഷത്രത്തിലാണ് പ്രിയ മോൾ ജനിച്ചതു്.</p><p><br /></p><p>ടെക്സാസ് മലയാളി അസോസിയേഷൻ സെക്രട്ടറി എന്ന സ്ഥാനം വഹിക്കുന്ന അനിലിന് ബൃഹത്തായ സുഹൃദ് വലയമാണുള്ളത്. വിദേശികളും മലയാളികളും ഉൾപ്പെടെ 100-ൽ അധികം അതിഥികൾ പാർട്ടിക്ക് എത്തിച്ചേർന്നിട്ടുണ്ട്.</p><p><br /></p><p> ഞങ്ങൾ കടന്നുചെന്നപ്പോൾ അനിൽ പുത്തൻ ചിറയും ഭാര്യ ആനിയും ചേർന്നാണ് സ്വീകരിച്ചതു്. പ്രിയക്കുട്ടി മാലാഖമാരെ അനുസ്മരിപ്പിക്കുന്ന വെളുത്ത വെൽവെറ്റ് വസ്ത്രങ്ങളണിഞ്ഞ് ഒരു ചെറു പുഞ്ചിരിയുമായി അനിലിനടുത്ത് നിൽക്കുന്നു.</p><p> ഗാർഡന്റെ ഒരു ഭാഗത്ത് വാദ്യോപകരണങ്ങളുടെ അകമ്പടിയോടെ സംഗീത വിരുന്ന് നടക്കുന്നു.</p><p><br /></p><p> ഭംഗിയായി അലങ്കരിച്ച ഇരിപ്പടങ്ങളിൽ ഞങ്ങളിരുന്നു. ബെയ്റർമാർ ട്രിങ്ക്സ് നിറച്ച ട്രേകളുമായി ഓരോ ടേബിളിലുമെത്തുന്നുണ്ട്. മധുരമുള്ള ശീതളപാനിയം നുണഞ്ഞു കൊണ്ട് ഓരോ അതിഥികളെയും സാകൂതം നോക്കിക്കൊണ്ട് ഞാനിരുന്നു. കൊച്ചു മക്കൾ മറ്റുകുട്ടികളുമായി ചങ്ങാത്തം കൂടി ഓരോ കളികൾ തുടങ്ങി.</p><p><br /></p><p>"അമ്മ ആരെയാണ് നോക്കുന്നതു്. കഴിഞ്ഞ ഒരു മാസമായി ഞാൻ ശ്രദ്ധിക്കുന്നു. ഓരോ ഫങ്ഷനിൽ പങ്കെടുക്കുമ്പോളും അമ്മ ആരെയോ തിരയുന്നതു് പോലെ ? "</p><p><br /></p><p>പ്രമോദിന്റെ ചോദ്യത്തിന് മറുപടി പറയാതെ ചെറുചിരിയോടെ ഞാൻ തലകുനിച്ചിരുന്നു.</p><p><br /></p><p> എന്താണ് അവനോട് മറുപടി പറയുക. ആരെയാണ് തിരയുന്നതു് എന്ന ചോദൃത്തിന് എന്ത് പറയും. 48 വർഷങ്ങൾക്ക് മുമ്പ് കണ്ട് മറന്ന ഒരു കുഞ്ഞു മുഖമാണ് മനസ്സിൽ തിരയുന്നതെന്നോ . കടലുകൾക്കും വൻകരകൾക്കും ഭൂഖണ്ഡങ്ങൾക്കും അപ്പുറം കേരളത്തിലെ ഒരു കുഗ്രാമത്തിൽ നഷ്ടപ്പെട്ട കളിക്കൂട്ടുകാരി അമലയെ ആണ് ഞാൻ തിരയുന്നതെന്നോ . എങ്ങനെ പറയും. അന്ന് സൂപ്പർ മാർക്കറ്റിൽ ഒരു മാത്ര മാത്രം കണ്ട ആ മുഖം അമലയാണന്ന് വെറുതേ ആശിച്ചതാണോ , അതോ തെറ്റിദ്ധരിച്ചതാണോ. അതോ മനസ്സിൽ തോന്നിയ ഒരു സ്വപ്നമോ , വ്യാമോഹമോ , മിധ്യയോ, പ്രതീക്ഷയോ ആശങ്കയോ .....???</p><p><br /></p><p>പുതിയ അതിഥികൾ വന്നു ചേർന്നു കൊണ്ടിരിക്കുന്നു. കേക്ക് മുറിക്കൽ ചടങ്ങിന് ഇനിയും സമയം ബാക്കി. LED വിളക്കുകളും ബലൂണുകളും വർണ്ണക്കടലാസും കൊണ്ട് അലങ്കരിച്ച് സുന്ദരമാക്കിയ പൂന്തോട്ടത്തിലെ ചെടികളും പൂക്കളും അതിന് പിന്നിലെ ദീപാലങ്കാരത്തിൽ കുളിച്ച് നിൽക്കുന്ന വലിയ വീടും ആ സായംകാലത്തെ കൂടുതൽ സുന്ദരമാക്കി. </p><p><br /></p><p>പലരും വന്ന് പരിചയപ്പെടുന്നു. ഹസ്തദാനം ചെയ്യുന്നു. ജോലിയുടെ തിരക്കുകളെക്കുറിച്ച് പൊങ്ങച്ചം പറയുന്നു. നാട്ടിലെ കുടുംബപ്പേരിന്റെ മഹത്വവും മഹിമയും വർണ്ണിക്കുന്നു. എല്ലാവരോടും കൃത്രിമച്ചിരി ചിരിച്ച് ആകെ ബോറടിച്ചിരിക്കുമ്പോളാണ് തൊട്ടു മുമ്പിലെ സീറ്റിൽ അപ്രതീക്ഷിതമായി അവർ വന്നിരുന്നതു്.</p><p><br /></p><p> അന്ന് സൂപ്പർ മാർക്കറ്റിൽ ഒരു നോക്ക് കണ്ട ആ സ്ത്രീ . ഒരു മാസമായി മനസ്സിന്റെ സ്വസ്ഥത നഷ്ടപ്പെട്ടത് ഈ സ്ത്രീയെക്കുറിച്ച് ഓർത്താണ്. ഇവരെയാണ് ദിവസങ്ങളായി ഞാൻ ആൾകൂട്ടത്തിൽ തിരഞ്ഞു കൊണ്ടിരുന്നത്.</p><p>അവരുടെ മുഖത്ത് ഹൃദ്യമായ ഒരു പുഞ്ചിരി. ഞാനും ചിരിച്ചു. കുറെ നേരം പരസ്പരം നോക്കി ചിരിച്ചു കൊണ്ടേയിരുന്നു. ഒരു വാക്ക് പോലും പരസ്പരം സംസാരിക്കാതെ ചെറിയ പുഞ്ചിരിയോടെ നിമിഷങ്ങൾ..... </p><p><br /></p><p>അവർ സാവധാനം വാനിറ്റി ബാഗിൽ നിന്ന് ഒരു ചെറിയ സമ്മാനപ്പൊതി എടുത്ത് എനിക്ക് നീട്ടി. വർണ്ണക്കടലാസിൽ പൊതിഞ്ഞ പാക്കറ്റിൽ ചുവന്ന റിബൺ കൊണ്ട് റോസാപ്പൂവിന്റെ ആകൃതിയിൽ അലങ്കരിച്ചിരിക്കുന്നു.</p><p><br /></p><p> "ഇത് പ്രിയ മോൾക്ക് കൊടുക്കാനുള്ളതല്ലേ " </p><p><br /></p><p>"അല്ല. ഇത് നിങ്ങൾക്കാണ്. "</p><p><br /></p><p>"എനിക്കോ?"</p><p><br /></p><p>"തുറന്ന് നോക്കൂ "</p><p><br /></p><p>വർണ്ണക്കടലാസ് നീക്കി ഞാൻ സാവധാനം പാക്കറ്റ് തുറന്നു. അതിനുള്ളിൽ ചെറിയ ഒരു പ്ലാസ്റ്റിക് ഡബ്ബ. സബ്ബക്കുള്ളിൽ ചുവന്ന് തിളങ്ങുന്ന ചീമ്പനെല്ലിക്കകൾ .</p><p><br /></p><p>പെട്ടന്ന് ഞാൻ ചാടിയെഴുനേറ്റു.</p><p><br /></p><p>"അമല " !!!! - ...</p><p><br /></p><p>"റൂബീ ..... "</p><p><br /></p><p>അവൾ പെട്ടന്ന് കസേരയിൽ നിന്നെഴുനേറ്റ് എന്നെ കെട്ടിപ്പിടിച്ചു.</p><p>പെട്ടന്ന് വാദ്യഘോഷങ്ങൾ നിലച്ചു. എങ്ങും നിശബ്ദത . ചടങ്ങിൽ വന്നിട്ടുള്ളവരെല്ലാം കൈയ്യടിച്ചു കൊണ്ട് ഞങ്ങളുടെയടുത്തേക്ക് നടന്നു വരുന്നത് നിറകണ്ണുകളിലൂടെ തിളങ്ങുന്ന ഒരു ദൃശ്യമായി മനസ്സിലേക്ക് കുളിര് പകർന്നുകൊണ്ടിരുന്നു.</p>ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-31875759519140768322021-06-07T03:48:00.001-07:002021-06-07T03:48:47.114-07:00കോവിഡ് കാലെത്തെ അതിഥികൾ<div>*<b>കോവിഡ് കാലത്തെ അതിഥികൾ* </b></div><div><br /></div><div>സമയം രാത്രി പത്തു മണി കഴിഞ്ഞിരിക്കുന്നു. പുറത്തു നല്ല മഴ പെയ്യുന്നുണ്ട് . ഇടക്കിടക്ക് ഇടിമിന്നലും തണുത്ത കാറ്റും. അത്താഴം കഴിച്ചതിനുശേഷം ലൈറ്റ് എല്ലാം അണച്ച് ഉറങ്ങാൻ കിടക്കാനുള്ള തയ്യാറെടുപ്പിലാണ്. കതക് ലോക്ക് ചെയ്യുന്നതിനുമുമ്പ് മുമ്പ് ഒന്ന് തുറന്നു നോക്കി ഇഴജന്തുക്കൾ വല്ലതും കയറിയിട്ടുണ്ടോ എന്ന് ഉറപ്പ് വരുത്തുന്ന പതിവ് എനിക്കുണ്ട്. മുറ്റത്ത് നിന്ന് കുറെ മാറിയാണ് ഗേറ്റ്. ഗേറ്റ് വരെ പേവിംഗ് ടൈൽസ് വിരിച്ചിട്ടുണ്ട്. ഗേറ്റിലെ ലൈറ്റ് ഓഫ് ചെയ്യാൻ തുടങ്ങിയപ്പോഴാണ് ആരോ ഗേറ്റ് തുറന്ന് നടന്നുവരുന്നത് പോലെ എനിക്ക് തോന്നിയത് . നല്ല മഴയത്ത് കുട നിവർത്തിപിടിച്ച് ഒരാൾ നടന്നുവരികയാണ്. മുഖം വ്യക്തമല്ല. മുറ്റത്തെത്തിയപ്പോൾ ആണ് അയാൾ ഒറ്റയ്ക്കല്ല എന്ന് വ്യക്തമായത്. . കൂടെ പത്ത് വയസ്സ് പ്രായം തോന്നിക്കുന്ന ഒരു ചെറിയ പെൺകുട്ടിയും ഉണ്ട് . പെൺകുട്ടിയെ ചേർത്ത് പിടിച്ചാണ് നടന്നു വരുന്നതെങ്കിലും രണ്ടുപേരും നന്നായി നനഞ്ഞിട്ടുണ്ട് . അവർ സിറ്റൌട്ടിന് സമീപം വന്നു നിന്നു . </div><div><br /></div><div>കതക് പാതി തുറന്ന നിലയിൽ ഞാൻ അവരെത്തന്നെ നോക്കി നിൽക്കുകയാണ്. ആരാണ് ഇവർ. അതും ഈ രാത്രിയിൽ . കണ്ടിട്ട് ഒരു പരിചയവും തോന്നുന്നില്ല. എന്ത് വേണം എന്ന അർത്ഥത്തിൽ ഞാൻ അയാളെ സൂക്ഷിച്ചു നോക്കി . തലമുടിയിലും മുഖത്തും പറ്റിയിരിക്കുന്ന ജലത്തുള്ളികൾ തുടച്ചു കളഞ്ഞു അയാൾ എന്നെ ദയനീയമായി നോക്കി . തോളത്ത് തൂക്കിയിരുന്ന ബാഗും കുടയും അയാൾ അരഭിത്തിയിൽ വെച്ചു.</div><div><br /></div><div>"ഒന്ന് സഹായിക്കണം ". </div><div><br /></div><div>ഞാൻ എന്ത് ചെയ്യണമെന്നറിയാതെ നിൽക്കയാണ്.</div><div><br /></div><div>"കയറിയിരിക്കു. "</div><div><br /></div><div>അയാൾ സിറ്റൌട്ടിലേക്ക് കയറി. അരഭിത്തി തൂവാനമടിച്ച് നനഞ്ഞ് കിടന്നതിനാൽ അയാൾ പ്ലാസ്റ്റിക് കസേരയിലിരുന്നു. പെൺകുട്ടി അയാളുടെ സമീപം നിൽക്കുകയാണ്. മഴയും തണുപ്പുമടിച്ച് കുട്ടി ചെറുതായി വിറക്കുന്നുണ്ട്.</div><div>അപരിചിതരുടെ കാൽപെരുമാറ്റം കേട്ട് ഭാര്യ വന്നു നോക്കി. </div><div><br /></div><div>" ആരാണ് ചേട്ടാ " ?</div><div><br /></div><div>"ഞങ്ങൾ കുറെ ദൂരേന്നാണ്. ഇന്ന് രാത്രി ഇവിടെ തങ്ങാൻ അനുവദിക്കുമോ ?</div><div> വേറെ നിവർത്തിയില്ലാഞ്ഞാ .ഈ കൊച്ചിനേം കൊണ്ട് രാത്രി ഞാൻ എവിടെ പോകും ?</div><div> മൊബൈലും പേഴ്സും എല്ലാം പോക്കറ്റടിച്ചു പോയി. "</div><div><br /></div><div>സൌദാമിനി മറുപടിയൊന്നും പറയാതെ എന്നെ ഒന്ന് നോക്കിയിട്ട് അകത്തേക്ക് നടന്നു. അലമാരിയിൽ നിന്ന് ഉണങ്ങിയ ഒരു ടൌവ്വൽ എടുത്തു കൊണ്ടുവന്ന് അയാൾക്ക് നീട്ടി.</div><div><br /></div><div>"കൊച്ചിന്റെ തല തുവർത്തു. നനഞ്ഞ് പനി പിടിക്കേണ്ട."</div><div><br /></div><div>ആ കുട്ടി തലമുടി രണ്ട് ഭാഗത്തേക്കും പിന്നി ഇട്ട് ചുവന്ന റിബൺ കെട്ടിയിരുന്നു. അയാൾ ടൌവ്വൽ വാങ്ങി അവളുടെ മുഖം ആദ്യം തുടച്ചു . പിന്നെ സാവധാനം അവളുടെ റിബൺ അഴിച്ചു മാറ്റി തലമുടി വിടർത്തി തല തോർത്തി കൊടുത്തു. നെറ്റിയിൽ തൊട്ട ചുവന്ന പൊട്ട് ഇളകി സ്ഥാനം തെറ്റിയിരിക്കുന്നു. കുട്ടിയുടെ ഉടുപ്പ് എല്ലാം നന്നായി നനഞ്ഞിട്ടുണ്ട്. വീട്ടിൽ ചെറിയ പെൺകുട്ടികൾ ഒന്നുമില്ലാഞ്ഞതിനാൽ പകരം കൊടുക്കാൻ ഒന്നും ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. എന്ത് ചെയ്യണമെന്നറിയാതെ പകച്ചു നിൽക്കുകയാണ് ഞങ്ങൾ . ഊരിയിട്ട നനഞ്ഞ മാസ്ക് വീണ്ടും പിഴിഞ്ഞ് മുഖത്ത് വെക്കാൻ ശ്രമിക്കുന്ന കുട്ടിയെ സൗദാമിനി സഹതാപത്തോടെ നോക്കി. അകത്തു പോയി മടങ്ങിവന്നത് ഫ്ളാസ്കിൽ തിളപ്പിച്ച് വെച്ചിരുന്ന കട്ടൻ ചായയുമായാണ്. രണ്ട് ഗ്ലാസ്സുകളിൽ പകർന്ന് കൊടുത്ത ചൂട് കട്ടൻ ചായ അവർ മെല്ലെ കുടിക്കുന്നത് നോക്കി ഞങ്ങൾ നിന്നു. പുതിയ മാസ്ക് എടുത്തു കൊണ്ടുവന്നു വന്നു ഇരുവർക്കും ഓരോന്ന് കൊടുത്തു . അവരുടെ നനഞ്ഞ വസ്ത്രത്തിന് പകരം ഞാൻ കൊടുത്ത പഴയ വെള്ള മുണ്ടും ഷർട്ടും ധരിച്ച് അയാൾ പുഞ്ചിരിയോടെ സിറ്റൌട്ടിൽ കിടന്ന പ്ലാസ്റ്റിക് കസേരയിൽ ഇരിക്കയാണ്. കുട്ടിക്ക് കൊടുത്ത എന്റെ പഴയ ടീ ഷർട്ട് അവളുടെ മുട്ടിന് താഴെ വരെ എത്തിയിരുന്നു.</div><div><br /></div><div>"എവിടെ നിന്നാണ് വരുന്നത് ?"</div><div><br /></div><div>"കൂത്താട്ടുകുളം."</div><div> </div><div>" എവിടെ പോകാനാണ്?"</div><div><br /></div><div>" കന്യാകുമാരി "</div><div><br /></div><div>"പേര് ? "</div><div><br /></div><div>" രവീന്ദ്രൻ . മോള് ശാലു.</div><div>ബസ്സിലിരുന്ന് ഒന്ന് മയങ്ങിപ്പോയി. ഉണർന്നപ്പോൾ എല്ലാം പോയി . പൈസേം മൊബൈലും "</div><div><br /></div><div>സൗദാമിനി ദോശ ചുട്ടു കൊണ്ടുവന്നു. ചൂടാക്കിയ കടലക്കറിയും ദോശയും അവർ വിശപ്പടങ്ങുവോളം കഴിച്ചു.</div><div><br /></div><div>"സർ ഞങ്ങൾക്ക് ഇന്ന് രാത്രി തങ്ങാൻ ഒരിടം വേണമായിരുന്നു. വെളുപ്പിനെ തന്നെ പൊയ്കൊള്ളാം ".</div><div><br /></div><div>" ഈ കോവിഡ് കാലത്ത് രാത്രി തങ്ങാൻ എവിടെയാണ് ഇടം കിട്ടുക. നിങ്ങളെ എനിക്കാണങ്കിൽ പരിചയവുമില്ല. നിങ്ങൾക്ക് കോവിഡ് ഉണ്ടോ എന്നറിയില്ല. ഞങ്ങൾക്ക് ഉണ്ടോ എന്നും തിരിച്ചറിയാനാവാത്ത അവസ്ഥയാണ്. ഇവിടെ ഏതായാലും ഉറങ്ങാൻ പറ്റില്ല. ഈ രാത്രി നിങ്ങളെ എവിടെ പാർപ്പിക്കാനാണ്. തണുപ്പത്ത് ഈ സിറ്റൌട്ടിൽ കിടക്കാൻ പറ്റുമോ . കൊതുക് ശല്യം കൂടുതലാണ്. "</div><div><br /></div><div>അയാൾ നിസ്സഹായാവസ്ഥയോടെ എന്നെ നോക്കി.</div><div><br /></div><div>"ഞാൻ കൂട്ടുകാരൻ സുരേഷിനെ ഒന്ന് വിളിച്ചു നോക്കട്ടെ . അവന് എന്തെങ്കിലും ചെയ്യാൻ പറ്റുമായിരിക്കും. അവൻ പാർട്ടിയുടെ സജീവ പ്രവർത്തകനാണ്. ചിലപ്പോൾ പാർട്ടി ഓഫീസിൽ തങ്ങാൻ സമ്മതിക്കുമായിരിക്കും. നോക്കട്ടെ സമയം 11 മണി കഴിഞ്ഞു. ഒരുപക്ഷേ പക്ഷേ സുരേഷ് ഉറങ്ങിയിട്ടുണ്ടാവും. "</div><div><br /></div><div><br /></div><div>"നിങ്ങളേതായാലും ഒന്ന് വിളിച്ച് നോക്ക്. "</div><div><br /></div><div> സൌദാമിനി ജഗ്ഗിൽ ചൂട് വെള്ളവുമായി സിറ്റൌട്ടിലേക്ക് നടന്നു.</div><div><br /></div><div> ഞാൻ മൊബൈൽ എടുത്ത് സുരേഷിൻറെ നമ്പർ ഡയൽ ചെയ്തു. ആദ്യ റിംഗിൽ തന്നെ അവൻ ഫോൺ എടുത്തു.</div><div><br /></div><div>"ഹലോ "</div><div><br /></div><div>" എന്താ ഈ രാത്രിയിൽ?"</div><div><br /></div><div>" ഒരു പ്രശ്നമുണ്ട് "</div><div><br /></div><div>" എന്തുപറ്റി ?"</div><div><br /></div><div>" ഞാൻ കിടക്കാൻ തുടങ്ങിയപ്പോൾ രണ്ട് അതിഥികൾ "</div><div><br /></div><div> "അതിഥികളോ?</div><div>ഈ രാത്രിയിലോ. അതും ഈ കോവിഡ് കാലത്ത്."</div><div><br /></div><div>"അതാണ് പ്രശ്നം. അവരുടെ കൈയ്യിൽ അഞ്ചിന്റെ പൈസയില്ല. പോക്കറ്റടിച്ച് പോയന്നാ പറയണെ. മഴയത്ത് നനഞ്ഞ് കുളിച്ചാ അപ്പനും മോളും വന്ന് കയറിയത്. എനിക്ക് ഒരു പരിചയവുമില്ലങ്കിലും ആഹാരവും മാറാൻ വസ്ത്രവും കൊടുത്തു. "</div><div><br /></div><div>"അയാൾ ചെറുപ്പക്കാരനാണോ ?"</div><div><br /></div><div> "അയാൾക്ക് ഒരു നാൽപ്പത് വയസ്സ് തോന്നിക്കും. കൂടെ പത്ത് വയസ്സുള്ള ഒരു മോളും . "</div><div><br /></div><div>" അത് ശരി " </div><div><br /></div><div> ."കണ്ടിട്ട് പാവം തോന്നുന്നു . അവർക്ക് കിടക്കാൻ ഒരു ഇടം വേണം. ഈ സമയത്ത് നമ്മൾ എന്ത് ചെയ്യാനാ . എൻറെ മകൻ ഗൾഫിൽ വന്നിട്ട് തന്നെ ഒരാഴ്ച ഹോട്ടലിൽ ക്വാറന്റീൻ എന്ന് പറഞ്ഞ് താമസിക്കേണ്ടി വന്നു . നീ പാർട്ടി ഓഫീസ് ഒന്ന് തുറന്നു കൊടുത്താൽ അവർ അവിടെ തങ്ങിയിട്ട് രാവിലെ പൊയ്ക്കോളും. "</div><div><br /></div><div> "അത് ശരിയാവില്ല. .രാത്രി പാർട്ടി ഓഫീസ് തുറന്നു കൊടുത്താൽ ഒട്ടും ശരിയാവില്ല. ആരെങ്കിലും അറിഞ്ഞാൽ പ്രശ്നമാകും . ഏതായാലും നിൻറെ വീട്ടിൽ കിടത്താൻ ഒക്കത്തില്ല. ഞാൻ സ്റ്റേഷനിൽ വിളിച്ച് SI യോട് പറയാം. അയാൾ എന്തെങ്കിലും മാർഗ്ഗം ഉണ്ടാക്കും. "</div><div><br /></div><div>ഞാൻ തിരിച്ച് സിറ്റൗട്ടിൽ ചെല്ലുമ്പോൾ അവരവിടെ തന്നെ ഇരിക്കുകയാണ്. മഴ മാറിയിട്ടുണ്ട്. ആഹാരമെല്ലാം കഴിച്ചു അല്പം സ്വസ്ഥമായ മുഖഭാവത്തോടെ ഇരിക്കയാണ്.</div><div><br /></div><div>" രവീന്ദ്രൻ .... എൻറെ ഒരു കൂട്ടുകാരനെ വിളിച്ചായിരുന്നു. ഇവിടത്തെ ലോക്കൽ സെക്രട്ടറിയാണ്. ഇന്നു രാത്രി ഞങ്ങളുടെ പാർട്ടി ഓഫീസിൽ താമസിപ്പിക്കാം എന്നാണ് വിചാരിച്ചത്. പക്ഷേ, അത് ബുദ്ധിമുട്ടാണെന്നാണ് അവൻ പറയുന്നത്. കൂട്ടുകാരൻ ഇവിടത്തെ എസ്ഐയോട് വിവരം പറഞ്ഞിട്ടുണ്ട് . അദ്ദേഹം എന്തെങ്കിലും സൌകര്യം ചെയ്ത് തരും. </div><div><br /></div><div> ശാലു ഉറക്കം തൂങ്ങിത്തുടങ്ങി. അവൾ രവീൻദ്രന്റെ സമീപമുള്ള കസേരയിൽ ചാരി നിൽക്കയാണ്.</div><div>ഞാൻ പോക്കറ്റിൽ നിന്ന് 500 രൂപയെടുത്ത് രവീന്ദ്രന് കൊടുത്തു. </div><div><br /></div><div>"ഇത് വെച്ചോളു. </div><div>മറ്റൊന്നും വിചാരിക്കരുത്. വേറെ നിവർത്തിയില്ലാത്തോണ്ടാ. ഈ മഹാമാരിക്കാലത്തു് ഞങ്ങൾക്ക് എന്ത് ചെയ്യാൻ പറ്റും. "</div><div><br /></div><div>പെട്ടന്ന് ഗേറ്റിന് വെളിയിൽ ഒരു പോലീസ് ജീപ്പ് വന്നു നിന്നു. എസ്സ് ഐയും രണ്ട് പോലീസുകാരും ഗേറ്റ് തുറന്ന് കയറി വന്നു.</div><div><br /></div><div>എസ്ഐയെ കണ്ടു രവീന്ദ്രൻ എഴുന്നേറ്റുനിന്നു. ഭയപ്പാടോടെ ശാലു ര്വീന്ദ്രനോടൊട്ടി നിന്നു. എസ് ഐയെ ഇതിനുമുമ്പ് കണ്ടു പരിചയം ഉള്ളതിനാൽ അദ്ദേഹം എന്നെ നോക്കി ചെറുതായി പുഞ്ചിരിച്ചു. രവീന്ദ്രനെ അടിമുടി ഒന്ന് വീക്ഷിച്ചിട്ട് അദ്ദേഹത്തിൻറെ അടുത്തേക്ക് ചെന്നു. </div><div><br /></div><div> "ആരാടാ നീ .? എവിടുന്നു വരുന്നു ? എന്തിനാണ് ഇവരെ രാത്രിയിൽ ശല്യപ്പെടുത്തുന്നത് ? ഏതാടാ ഈ കൊച്ച് ?"</div><div><br /></div><div> തുടരെത്തുടരെ കുറെ ചോദ്യങ്ങൾ കേട്ട് രവീന്ദ്രൻ പകച്ചുനിൽക്കുകയാണ്. അയാൾക്ക് പെട്ടെന്ന് ഒന്നിനും മറുപടി പറയാൻ പറ്റിയില്ല. ശാലു ഭയന്ന് രവീന്ദ്രനെ കെട്ടിപ്പിടിച്ച് കരഞ്ഞു തുടങ്ങി.</div><div><br /></div><div> "രവീന്ദ്രന്റെ പോക്കറ്റടിച്ച് പൈസയും മൊബൈലും പോയെന്ന് പറഞ്ഞു. അയാൾക്കു ലോഡ്ജ് എടുക്കാൻ പൈസ ഒന്നും കയ്യിൽ ഇല്ലന്ന് പറയുന്നു. "</div><div><br /></div><div>എസ്സ് ഐ ഒന്നും പറയേണ്ട എന്ന അർത്ഥത്തിൽ എന്നെ വിലക്കി.</div><div><br /></div><div> "മൊബൈലും പേഴ്സും പോയിട്ട് നീ പോലീസിൽ പരാതി കൊടുത്തോ?"</div><div><br /></div><div>"ഇല്ല സാർ "</div><div><br /></div><div>"പിന്നെ .... ആദ്യം കണ്ട വീട്ടിലേക്ക് ഇടിച്ചുകയറി രാത്രി കിടക്കണം എന്ന് പറയാൻ നീയാര് ?"</div><div><br /></div><div>സൗദാമിനി ഒരു ട്രേയിൽ ചായയുമായി വന്നു. പോലീസുകാർ സന്തോഷത്തോടെ ചായ വാങ്ങിക്കുടിച്ചു .</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>"എന്താണ് ബാഗിൽ ? തുറക്ക്. "</div><div><br /></div><div>രവീന്ദ്രൻ അരഭിത്തിയിലിരുന്ന ബാഗ് തുറന്നു. ഒരു പ്ലാസ്റ്റിക് കൂടിൽ ഒരു പട്ട് സാരി. ചുവന്ന പട്ടു കൊണ്ട് അടച്ച് കെട്ടിയ ചെറിയ ഒരു മൺകലം , ഒരു കൈലിയും തോർത്തും, പെൺകുട്ടിയുടെ രണ്ട് പെറ്റിക്കോട്ടുകൾ, സോപ്പ് , പേസ്റ്റ് , രണ്ട് ബ്രഷ് എല്ലാം പുറത്തെടുത്തു.</div><div><br /></div><div>"ഇതെന്താണ് ?"</div><div><br /></div><div>"എന്റെ ഭാര്യയുടെ ചിതാഭസ്മമാണ്. കന്യാകുമാരിയിൽ നിമഞ്ജനം ചെയ്യാനുളള യാത്രയായിരുന്നു. "</div><div><br /></div><div>"ഭാര്യക്ക് എന്ത് പറ്റി. ?"</div><div><br /></div><div>"കോവിഡായിരുന്നു. സർക്കാരാശുപത്രിയിൽ കിടന്ന് ::..: </div><div><br /></div><div>രവീന്ദ്രന്റെ വാക്കുകൾ മുറിഞ്ഞു. ശാലുവിന്റെ കണ്ണുകൾ നിറഞ്ഞു. </div><div><br /></div><div>"ഭാര്യയുടേതാണോ സാരി ?"</div><div><br /></div><div>"അതേ സാർ . അവൾ എപ്പോഴും കൂടെയുണ്ടന്നുള്ള ഒരു വിശ്വാസം. "</div><div><br /></div><div>"ഇവർക്ക് കഴിക്കാൻ വല്ലതും കൊടുത്തായിരുന്നോ?</div><div>എസ്സ് ഐയുടെ ശബ്ദത്തിൽ അല്പം മയം വന്നിട്ടുണ്ട്.</div><div><br /></div><div> " ദോശേം കട്ടൻ ചായേം കഴിച്ചായിരുന്നു.."</div><div><br /></div><div>രവീന്ദ്രനാണ് മറുപടി പറഞ്ഞത്. </div><div><br /></div><div><br /></div><div>"ശരി. നമുക്ക് സ്റ്റേഷനിലേക്ക് പോകാം."</div><div><br /></div><div>രവീന്ദ്രൻ പുറത്തെടുത്ത സാധനങ്ങൾ ഓരോന്നായി ബാഗിൽ എടുത്തുവെച്ചു . നനഞ്ഞ വസ്ത്രങ്ങൾ സൌദാമിനി കൊടുത്ത പ്ലാസ്റ്റിക് കൂടിൽ ഇട്ട് പുറത്തേക്കിറങ്ങി.</div><div><br /></div><div><br /></div><div> " ഞാൻ ഇവരെ കൊണ്ടുപോകയാണ്. സംസാരിച്ച് കാര്യങ്ങൾ ഒന്ന് വിശദമായി മസ്സിലാക്കട്ടെ. നിങ്ങൾ ചിലപ്പോൾ നാളെ സ്റ്റേഷൻ വരെ ഒന്ന് വരേണ്ടി വരും. ഞാൻ വിളിക്കാം. മൊബൈൽ നമ്പർ ഒന്ന് കൊടുത്തേക്കു . "</div><div><br /></div><div>സൌദാമിനി ഒരു പേപ്പറിൽ ഫോൺ നമ്പർ എഴുതി കോൺസ്റ്റബിളിന്റെ കൈയ്യിൽ കൊടുത്തു.</div><div><br /></div><div> എസ്സ് ഐ ചായകുടിച്ച ഗ്ളാസ് തിരിച്ച് ട്രേയിൽ വച്ച് നന്ദിസൂചകമായി ഒന്ന് പുഞ്ചിരിച്ചു. </div><div><br /></div><div> "വാ പോകാം."</div><div><br /></div><div>രവീന്ദ്രനും മോളും അവരോടൊപ്പം പുറത്തേക്ക് നടന്നു. </div><div><br /></div><div>"താങ്ക് യൂ ആന്റി . "</div><div><br /></div><div>ശാലുമോൾ സൌദാമിനിയെ നോക്കി കൈവീശി. രവിന്ദ്രൻ ഒരു വട്ടം തിരിഞ്ഞു നോക്കി. അയാളുടെ കണ്ണൂകൾ നിറഞ്ഞു കവിഞ്ഞിരുന്നു.</div>ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-7099240404578121892020-04-13T20:04:00.002-07:002020-04-13T20:04:19.024-07:00ആദ്യെത്തെ പെണ്ണുകാണൽ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
*ആദ്യത്തെ പെണ്ണുകാണൽ*<br />
<br />
1992<br />
മാർച്ച് മാസത്തിൽ<br />
തിരുച്ചിറപ്പള്ളിയിൽ പ്രമോഷൻ ട്രെയിനിങ്ങിന് പോയിരിക്കുമ്പോൾ ആണ്<br />
ചേട്ടൻറെ ഒരു കത്ത് കിട്ടുന്നതു്.<br />
<br />
'അടുത്താഴ്ച പറ്റുമെങ്കിൽ ഒരു ദിവസം ലീവ് എടുത്തു വരണം .ഒരു അത്യവശ്യ കാര്യമുണ്ട് .<br />
<br />
ഞായറാഴ്ച അവധിയാണ്. തിങ്കളാഴ്ച ഒരു ദിവസത്തെ ലീവ് ചോദിക്കാം.<br />
ശനിയാഴ്ച കാലത്ത് തന്നെ ലീവ് ലെറ്റർ കൊടുത്തു. ട്റെയിനിംഗ് സ്കൂളിൽ ആണങ്കിലും ലീവ് കിട്ടാൻ വളരെ ബുദ്ധിമുട്ടാണ്. അത്യാവശ്യമാണന്ന് പറഞ്ഞപ്പോൾ അനുവദിച്ചു<br />
<br />
വൈകിട്ട് എറണാകുളത്തേക്ക് പുറപ്പെടുന്ന ടീ ഗാർഡൻ എക്സ്പ്രസ്സ് പിടിച്ച് എറണാകുളത്തെത്തിയാൽ കോട്ടയത്തിന് പോകാൻ തിരുവനന്തപുരം മെയിൽ കിട്ടും. കോട്ടയത്തിറങ്ങി ബസ്സ് പിടിച്ച് വീടെത്തുമ്പോൾ 10 മണി കഴിഞ്ഞിരുന്നു.<br />
<br />
എന്നെ കണ്ടപ്പോൾ മുതൽ അമ്മയും സഹോദരങ്ങളും ചിരി തുടങ്ങി. അവർ ആദ്യമായാണ് എന്റെ തല മുണ്ഡനം ചെയ്തു കാണുന്നത്. തിരുച്ചിറപ്പള്ളിയിലെ കത്തുന്ന വെയിലിൽ നിന്ന് മോചനം നേടാൻ സുഹൃത്തുക്കൾക്കൊപ്പം പോയി തല മൊട്ടയാക്കിയതാണ്. തമിൾ നാട്ടിൽ മൊട്ടത്തലയന്മാർ സർവ്വസാധാരണം ആണങ്കിലും കേരളത്തിൽ അധികം ആൾക്കാർ തല മുണ്ഡനം ചെയ്യാറില്ല.<br />
<br />
"നിന്നെ ഒരു പെണ്ണുകാണാൻ പോകാനാണ് ലീവ് എടുത്ത് വരാൻ പറഞ്ഞത്. നീയിത് എന്ത് പണിയാ ഈ കാണിച്ചത് ?"<br />
<br />
ഞാൻ ഒന്ന് ചിരിച്ചതേയുള്ളു. മറുപടി ഒന്നും പറഞ്ഞില്ല.<br />
<br />
"ഒന്നാമതേ മീശയില്ല . ഇനി തല കൂടി മൊട്ടയടിച്ച് ...... വേണ്ട. ഇനി ട്റെയിനിംഗ് കഴിഞ്ഞ് വന്ന് അടുത്ത മാസം പോകാം."<br />
<br />
അമ്മയതും പറഞ്ഞ് അകത്തേക്ക് നടന്നു.<br />
<br />
"ഏതായാലും മെനക്കെട്ട് വന്നതല്ലേ . പോയി കണ്ടേക്കാം. എവിടെയാ അവരുടെ വീട് ?"<br />
<br />
"കുമളിയടുത്ത് എവിടെയോ ആണ്."<br />
<br />
"ശരി പോയി നോക്കാം "<br />
<br />
ഉച്ചകഴിഞ്ഞാണ് പുറപ്പെടാൻ പറ്റിയതു്. കൂട്ടുകരൻ സുരേഷും കൂടെ വന്നു. ബ്രോക്കർ മുണ്ടക്കയം ബസ് സ്റ്റാണ്ടിൽ കാത്ത് നിൽപുണ്ടായിരുന്നു. എന്റെ മൊട്ടത്തല കണ്ടിട്ട് ബ്രോക്കർക്ക് തീരെ പിടിച്ചില്ല. അയാളുടെ മുഖത്ത് നീരസം പ്രകടമായിരുന്നു.<br />
<br />
"സാറിനൊരു തൊപ്പി വാങ്ങി വെച്ചുകൂടായിരുന്നോ?"<br />
<br />
"എന്തിന്?''<br />
<br />
" വേണ്ടങ്കിൽ വേണ്ട "<br />
<br />
"ഇങ്ങനെ കണ്ട് ഇഷ്ടപ്പെട്ടെങ്കിൽ മതി. "<br />
<br />
ബ്രോക്കർക്ക് എന്റെ മറുപടി ഇഷ്ടമായില്ല. അയാൾ പുറത്തെ കാഴ്ചകളിലേക്ക് നോക്കി ഇരിക്കയാണ്. പെരുവന്താനം മുതൽ ബസ്സ് സാവധാനത്തിലായി മല കയററം . തോയിലത്തോട്ടങ്ങളാൽ സമൃദ്ധമായ പീരുമേടും കുട്ടിക്കാനവും വണ്ടിപ്പെരിയാറും കടന്ന്<br />
കുമളിയിലെത്തി ഓട്ടോ വിളിച്ച് അവരുടെ വീടെത്തുമ്പാൾ 3.30.pm കഴിഞ്ഞിരുന്നു.<br />
<br />
ഗേറ്റ് കടന്ന് അമ്പത് മീറ്ററോളം നടന്നാലേ അവരുടെ വീട്ടുമുറ്റത്ത് എത്തുകയുള്ളു. വീട്ടിലേക്കുള്ള വഴിയിൽ സമുദ്ധമായ പച്ചിലച്ചാർത്തും അതിന്റെ നിഴലും. ചെമ്പരത്തിച്ചെടികൾ അതിരിട്ട വഴിയും അതിനിരുവശത്തുമുള്ള വിശാലമായ പറമ്പും . പറമ്പിൽ എല്ലാ വിധ നടുതലകളും ഫലവൃക്ഷങ്ങളുമുണ്ട്. ജാതി, പ്ലാവ്, മാവ്, ചാമ്പ , ഏലം, വാഴ, ചേന, ചേമ്പ്, പെണ്ണിന്റെയച്ഛൻ നല്ല കർഷകൻ കൂടിയാണന്ന് തോന്നുന്നു.<br />
<br />
മണൽ വിരിച്ച മുററത്ത് പനമ്പിൽ ഉണങ്ങാനിട്ടിരിക്കുന്ന കുരുമുളക് വാരി ചാക്കിൽ നിറക്കുന്ന പണിക്കാരൻ ഞങ്ങളെ കണ്ട് അടുത്തേക്ക് വന്നു.<br />
<br />
"യാരെ പാക്കണം. "<br />
<br />
"ചന്ദ്രൻ സാർ "<br />
<br />
പുറത്തെ സംസാരം കേട്ട് ഒരു പെൺകുട്ടി ഇറങ്ങി വന്നു. ബ്രോക്കർ ആ കുട്ടിയുടെ നേരെ തിരിഞ്ഞു.<br />
<br />
"ചന്ദ്രൻ സാർ ?"<br />
<br />
" അച്ചനും അമ്മയും സ്കൂളീന്ന് വരാൻ 4.30 ആകും "<br />
<br />
ബ്രോക്കർ പെൺകുട്ടിയുടെ അടുത്തേക്ക് ചെന്ന് എന്തോ പറഞ്ഞു. അവൾ ഒരു ചിരിയോടെ അകത്തേക്ക് നടന്നു. അകത്ത് ഫോൺ ഡയൽ ചെയ്യുന്ന ശബ്ദം. പിന്നെ അടക്കിപ്പിടിച്ച സംസാരം. കുറച്ച് കഴിഞ്ഞ് പെൺകുട്ടി വീണ്ടും വാതിൽക്കൽ പ്രത്യക്ഷപ്പെട്ടു.<br />
<br />
" അച്ഛനുമമ്മേം വരാൻ കുറച്ചു കൂടി വൈകും. 5.30 കഴിയും. സ്കൂളിൽ PTA മീറ്റിംഗുണ്ട്. നിങ്ങള് കയറി ഇരിക്ക് "<br />
<br />
വിശാലമായ മണൽ വിരിച്ച മുറ്റത്തിന്റെ അതിരുകളിൽ ധാരാളം ചെടികൾ നട്ടുപിടിപ്പിച്ചിരിക്കുന്നു. എല്ലാ ചെടികളിലും പല നിറങ്ങളിലുള്ള പൂക്കൾ സുഗന്ധം പരത്തി നിൽക്കുന്നു. <br />
<br />
റെഡ് ഓക്സൈസ് ഇട്ട വരാന്തയിൽ നിരത്തിയിട്ടിരിക്കുന്ന ചൂരൽ കസേരകൾ. ഒരു ടീപ്പോയി. അതിൽ മടക്കി വെച്ചിരിക്കുന്ന ദിനപ്പത്രം. ചുവരിൽ ഫ്രെയിം ചെയ്തു് വെച്ചിരിക്കുന്ന ബ്ലാക്ക് ആൻഡ് വൈറ്റ് ചിത്രങ്ങൾ. വരാന്തയുടെ മൂലയിൽ മേശപ്പുറത്ത് ഒരു ക്യാരം ബോർഡ് . അതിനു ചുറ്റും നാല് കസേരകൾ . ക്യാരം ബോർഡ് കണ്ട തോടെ സുരേഷ് അതിനടുത്തേക്ക് നടന്നു. സ്ട്രൈക്കർ എടുത്ത് ഒരു കോയിൻ പോക്കറ്റ് ചെയ്തു കൊണ്ട് അവൻ എന്നെ നോക്കി ചിരിച്ചു.<br />
വെറുതെ ന്യൂസ് പേപ്പർ മറിച്ചുനോക്കി ഞാൻ ഒരു കസേരയിൽ ഇരുന്നു<br />
<br />
ബ്രോക്കർമാർ ചുമരിൽ ഫ്രെയിം ചെയ്തു വച്ചിരിക്കുന്ന ഫോട്ടോകളിൽ നോക്കി നിൽക്കുകയാണ് .എല്ലാം വയസ്സായ ആൾക്കാരുടെ ചിത്രങ്ങൾ .<br />
<br />
ഈ സമയം ഗേറ്റ് കടന്ന് രണ്ട് പെൺകുട്ടികൾ മുറ്റത്തേക്ക് കയറിവന്നു. 20 - ൽ താഴെ മാത്രം പ്രായം വരുന്ന രണ്ട് സുന്ദരികൾ.. വലിയ പാവാടയും ബ്ലൗസും വേഷം. കോളേജ് വിട്ട് വരികയാണന്ന് തോന്നി. മാറത്തടുക്കിപ്പിടിചിരിക്കുന്ന പുസ്തകങ്ങൾ. അവരുടെ പിറകേ ഒരു പ്രായമായ സ്ത്രീ വന്നു. വെള്ളമുണ്ടും നേരിയതും വേഷം. മുടി അൽപം നരച്ചിട്ടുണ്ട്.<br />
<br />
പിന്നെ ചായയും പലഹാരങ്ങളും വന്നു. എല്ലാവരെയും പരിചയപ്പെട്ടു. മൂത്ത മകൾ ഡിഗ്രിയും BEd - ഉം കഴിഞ്ഞ് ജോലിക്ക് ശ്രമിക്കുന്നു. ഇളയവർ കുമളിയിലെ ട്യൂറ്റോറിയൽ കോളേജിൽ ഡിഗ്രിക്ക് പഠിക്കുന്നു. അച്ഛൻ 2 km അകലെയുള്ള സ്കൂളിൽ ഹെഡ്മാസ്റ്റർ . അമ്മ അവിടെ തന്നെ മലയാളം അദ്ധ്യാപിക. അകന്ന ബന്ധത്തിലുളള സ്ത്രീയാണ് ഇടക്ക് വീട്ടിലേക്ക് കയറി വന്നതു്.<br />
<br />
ഒരു മണിക്കൂറിന് ശേഷം അച്ഛനും അമ്മയും ഒരു ബജാജ് ലാംബി സ്കൂട്ടറിൽ തിരിച്ചെത്തിയപ്പോൾ ഞങ്ങൾ എല്ലാവരും ക്യാരംസ് കളിക്കുകയായിരുന്നു. കളിയിൽ ഞാൻ വിദഗ്ദ്ധനല്ലെങ്കിലും കൂട്ടുകാരൻ സുരേഷ് നന്നായി കളിക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു. മൂത്ത പെൺകുട്ടിയെയാണ് ഞാൻ കാണാൻ എത്തിയത്. അതുകൊണ്ടായിരിക്കും ആ കുട്ടി കളിക്കാൻ വന്ന് ഇരുന്നില്ല. കുറച്ച് സംസാരിച്ചു കഴിഞ്ഞപ്പോൾ എന്റെയും അവളുടെയും പരിഭ്രമവും ലജ്ജയും മാറി. പിന്നെ അവൾ ധാരാളം സംശയങ്ങൾ എന്നോട് ചോദിച്ചു തുടങ്ങി..<br />
ട്രെയിൻ ഓടിക്കുന്നതിനെക്കുറിച്ച് ആയിരുന്നു ചോദ്യങ്ങൾ അധികവും. പിന്നെ തല മൊട്ടയടിച്ചതിന്റെ കാരണങ്ങൾ . എറണാകുളം എന്ന മഹാനഗരത്തിൽ 6 വർഷമായി ജീവിക്കുന്ന എന്നോട് അൽപം ബഹുമാനവും ആദരവും അവളുടെ സംസാരത്തിൽ കണ്ടു.<br />
അച്ഛനുമമ്മയും വന്ന് 15 മിനിട്ടിനുള്ളിൽ ഞങ്ങൾ ഇറങ്ങി. ജനനത്തിയതിയും നാളും പരസ്പരം കൈമാറി.<br />
<br />
മടക്ക യാത്രയിൽ പെൺകുട്ടിയുടെ മുഖം മനസ്സിൽ കടന്നു കൂടി. എവിടെ നോക്കിയാലും അവളുടെ മുഖം മാത്രം. മനസ്സിൽ എന്തെന്നില്ലാത്ത ഒരു വെപ്രാളവും പരവേശവും വിങ്ങലും. ആ കുട്ടിയെ ഒന്ന് കൂടി കാണണം എന്ന ആഗ്രഹം മനസ്സിൽ ശക്തമായി. മറ്റൊന്നും ചിന്തിക്കാനാവാത്ത അവസ്ഥ. അപ്പോൾ ഞാൻ കടന്നു പൊയ്ക്കൊണ്ടിരുന്ന അവസ്ഥയെ പ്രണയമെന്ന് വിളിക്കാമെങ്കിൽ ഞാനും പ്രണയിച്ചിട്ടുണ്ട്. <br />
അന്ന് മൊബൈൽ ഫോണും ഇന്റർനെറ്റും ഇല്ലാത്ത സമയമാണ്. ലാൻഡ് ഫോണിന്റെ നമ്പർ ചോദിക്കാനും മറന്നു.<br />
<br />
അടുത്ത ദിവസം തിരുച്ചിയിലെ ട്രെയിനിംഗ് സ്കൂളിൽ സുഹൃത്തുക്കളോട് ഈ കഥ വിവരിക്കുമ്പോൾ ആരും വിശ്വസിക്കുവാൻ കൂട്ടാക്കിയില്ല. പൊതുവേ അന്തർമുഖനായിരുന്ന ഞാൻ ഇങ്ങനെയുള്ള സന്ദർഭങ്ങളിൽ നയത്തിൽ പിൻ തിരിയുകയേ ഉള്ളൂ എന്ന കടുത്ത വിശ്വാസത്തിലായിരുന്നു അവർ.<br />
<br />
ഒരാഴ്ചക്ക് ശേഷം ചേട്ടന്റെ കത്ത് കിട്ടി. ആ ആലോചന വേണ്ടന്ന് വെച്ചു എന്ന് പറഞ്ഞു. മൂന്ന് പെൺകുട്ടികൾ മാത്രമുള്ള വീട്ടിൽ നിന്ന് പെണ്ണ് കെട്ടിയാൽ എല്ലാ ഉത്തരവാദിത്തവും മുന്നിൽ നിന്ന് നടത്തിക്കൊടുക്കേണ്ടിവരും അതുകൊണ്ട് ഒരു ആങ്ങളയെങ്കിലും ഉള്ള വീട്ടിൽ നിന്ന് ആലോചിക്കാം എന്നായിരുന്നു അവരുടെ തീരുമാനം.<br />
<br />
എന്റെ താല്പര്യം ഞാനറിയിച്ചെങ്കിലും ആരും അതംഗീകരിക്കുവാൻ തയ്യാറായില്ല.<br />
പിന്നെ രണ്ടു മൂന്ന് പ്രപ്പോസൽ വന്നുവെങ്കിലും ഞാനും അൽപം വാശി പിടിച്ചുനിന്നു. കാലാന്തരത്തിൽ ആ കുട്ടിയുടെ കല്യാണം കഴിഞ്ഞതായറിഞ്ഞു. ആ വാർത്ത എന്നിൽ വലിയ നടുക്കം ഒന്നും ഉണ്ടാക്കിയില്ല. കാരണം ഞാൻ അവളെ മറന്ന് തുടങ്ങിയിരുന്നു.<br />
<br />
ജോലി കഴിഞ്ഞ് കോട്ടയം വരെ ട്റെയിനിൽ പോയി അവിടന്ന് ബസ്സിൽ കയറിയാണ് വീട്ടിൽ പോകുന്നതു്. കോട്ടയം റെയിൽവേ സ്റ്റേഷന് സമീപം സെന്റ് ജോസഫ് സ്കൂളിന്റെ മുന്നിൽ ഒരു ബസ്റ്റോപ്പ് ഉണ്ട്. അവിടെ നിന്ന് കിട്ടിയ KSRTC LS ഓർഡിനറി ബസ്സിൽ നല്ല തിരക്കുണ്ടായിരുന്നു. വീട്ടിനടുത്തുള്ള പാറത്തോട്ടിൽ സ്റ്റോപ്പുള്ള ബസ്സാണ്. പാമ്പാടി ആകുമ്പോൾ കുറെ ആളിറങ്ങി സീറ്റ് കിട്ടാറുണ്ട്. പതിവ് പോലെ കുറെ പേർ പാമ്പാടിയിൽ ഇറങ്ങി. ഒരു സീറ്റ് കിട്ടി. അടുത്തിരുന്ന മദ്ധ്യവയസ്കൻ എന്നെ നോക്കി ചിരിച്ചു<br />
എവിടെയോ കണ്ട് മറന്ന മുഖം. എത്ര ഓർത്തിട്ടും ഒരു പിടിയും കിട്ടുന്നില്ല.<br />
<br />
"ജോലി കഴിഞ്ഞു വരികയാണോ.."<br />
<br />
.അതേ''<br />
<br />
"എണാകുളത്ത് തന്നെയല്ലേ "<br />
<br />
"അതേ "<br />
<br />
"എന്നെ അറിയുമോ?''<br />
<br />
"അറിയാം എറണാകുളത്ത് റെയിൽവേയിൽ അല്ലേ. ?<br />
ഞങ്ങളുടെ വീട്ടിൽ വന്നിട്ടുണ്ട്. കുമളിയടുത്ത് വെള്ളാരം കുന്നിൽ ... "<br />
<br />
പിന്നീട് അദ്ദേഹം പറഞ്ഞതൊന്നും എന്റെ മനസ്സിൽ കയറിയില്ല. സ്ഥലകാലഭ്രമം ബാധിച്ച പോലെ ഞാൻ മരവിച്ചിരുന്നു...........<br />
<br />
*ഉദയപ്രഭൻ*</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com54tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-50583225697596265212020-03-28T00:16:00.001-07:002020-03-28T00:17:58.653-07:00പ്രതി നാടൻ കോഴി<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
*പ്രതി നാടൻ കോഴി*<br />
ഉദയ പ്രഭൻ<br />
<br />
<br />
വീടിൻറെ ബാൽക്കണിയിൽ നല്ല കാറ്റ് ഉണ്ടായിരുന്നു. താഴ്വരയിൽ നിന്ന് അടിക്കുന്ന തണുത്തകാറ്റ്. അകലെ മലമടക്കുകളിൽ തേയിലത്തോട്ടത്തിന്റെ പച്ചപ്പ്. ഇടയ്ക്കിടെ ഉയർന്നു നിൽക്കുന്ന യൂക്കാലിപ്റ്റസ് മരങ്ങൾ കാറ്റിലുലഞ്ഞാടുന്നു.<br />
അസ്തമയ സൂര്യ കിരണങ്ങൾ<br />
താഴ്വരയിൽ പലയിടത്തും നിഴൽ പരത്തിയിരിക്കുന്നു.<br />
<br />
അടിവാരത്തുനിന്നും മലയെ ചുറ്റിപ്പറ്റി കിടക്കുന്ന വളഞ്ഞുപുളഞ്ഞ ചെമ്മൺ റോഡിലൂടെ ഒരു ബുള്ളറ്റ് കയറ്റം കയറി വരുന്ന ശബ്ദം. മിനിറ്റുകൾക്കുള്ളിൽ ബുള്ളറ്റ് ഗേറ്റ് കടന്ന് വന്ന് മുറ്റത്തെ ബദാം മരത്തണലിൽ പാർക്ക് ചെയ്തു. യാത്രികൻ ഹെൽമെറ്റ് ഊരി ഹാൻഡിൽ തൂക്കി . ഇടവക വികാരിയാണ് . ളോഹ ഇടാതെയുള്ള സ്വകാര്യ ഭവന സന്ദർശനമാണ്. ബാൽക്കണിയിൽ ജാൻസിയെ കണ്ട് കൈയ്യ് ഉയർത്തി കാട്ടി ചിരിച്ചു. എന്തോ ജാൻസിക്ക് പ്രത്യഭിവാദ്യം ചെയ്യാനോ ചിരിക്കാനോ തോന്നിയില്ല. റിയർവ്യൂ മിററിൽ നോക്കി തലമുടി ശരിയാക്കിയിട്ട് അച്ചൻ സിറ്റൗട്ട് നേരെ നടന്നു .<br />
<br />
കോളിംഗ് ബെൽ മുഴങ്ങുന്നതിന്റെയും ആരോ കതക് തുറക്കുന്നതിനും ശബ്ദം . താഴെ ഹാളിൽ അവർ എന്തൊക്കെയോ സംസാരിക്കുന്നത് അവ്യക്തമായി കേൾക്കാം. ജാൻസി വാട്ടർ ബോട്ടിൽ എടുത്ത് അല്പം വെള്ളം കുടിച്ച് വീണ്ടും വായിച്ചുകൊണ്ടിരുന്ന പുസ്തകം കൈയിലെടുത്തു.<br />
<br />
പുസ്തകത്തിലൂടെ കണ്ണോടിച്ചിരിക്കുമ്പോൾ അച്ചൻ സ്റ്റെയർകെയ്സ് കയറി മുകളിലേക്ക് വന്നു. കയ്യിൽ പാതി കുടിച്ച ജ്യൂസിന്റെ നീളമുള്ള ഗ്ലാസ്. പിന്നിലായി റോയിച്ചനുമുണ്ട്. റോയിച്ചന്റെ കയ്യിൽ ഒരു പളുങ്ക് സോസറിൽ ഈന്തപ്പഴവും പിസ്താ നട്ട്സും . അച്ചൻ കസേര വലിച്ചിട്ട് ഇരുന്നു. ജാൻസി മനസ്സില്ലാമനസ്സോടെ കസേരയിൽ നിന്ന് എഴുന്നേറ്റു . കയ്യിലിരുന്ന പുസ്തകത്തിനിടയിൽ ഒരു പേന അടയാളമായി വെച്ച് അവൾ ചെറിയ പുഞ്ചിരിയോടെ അച്ചന് സ്തുതി പറഞ്ഞു.<br />
<br />
"ഈശോമിശിഹായ്ക്ക് സ്തുതിയായിരിക്കട്ടെ ! "<br />
<br />
"എപ്പോഴും എപ്പോഴും സ്തുതിയായിരിക്കട്ടെ "<br />
<br />
അച്ഛൻ ഒരു ചിരിയോടെ ജാൻസി വായിച്ചുകൊണ്ടിരുന്ന പുസ്തകം കയ്യിൽ എടുത്തു<br />
*In the mind of a female serial killer*<br />
<br />
" ഇതെല്ലാം സൈക്കോളജിയുമായി ബന്ധപ്പെട്ട പുസ്തകങ്ങളാണല്ലോ ജാൻസീ..."<br />
<br />
*The man in the monster*<br />
<br />
*Burried dreams*<br />
<br />
*Silent rage*<br />
<br />
*The last victim*<br />
<br />
*Criminal shadows*<br />
<br />
അച്ചൻ ഓരോ പുസ്തകവും എടുത്ത് താളുകൾ മറിച്ച് നോക്കിയിട്ട് താഴെ വെച്ചു. പുസ്തകങ്ങളോടൊപ്പം ടീപ്പോയിയിൽ കിടന്ന ഡീ വീ ഡി അച്ചൻ കയ്യിലെടുത്തു.<br />
<br />
*Spot lights*<br />
Film by Tom McCarthy<br />
<br />
ഇത് നല്ല സിനിമയാണോ.?<br />
<br />
"നല്ല സിനിമയാണച്ചോ. അച്ചൻ അതെടുത്തോ. കണ്ടിട്ട് തന്നാൽ മതി. "<br />
<br />
"അതിരിക്കട്ടെ , ജാൻസിയെ ഇപ്പോൾ പള്ളിയിലേക്ക് ഒന്നും കാണാറില്ലല്ലോ?"<br />
<br />
ജാൻസി മറുപടി ഒന്നും പറയാതെ തലകുനിച്ച് നിന്നു.<br />
<br />
<br />
" പള്ളിയും പ്രാർത്ഥനയും നല്ലതാണ് ജാൻസി . മനസ്സിന് ഏകാഗ്രതയും സന്തോഷവും സമാധാനവും കിട്ടാൻ പ്രാർത്ഥനയേക്കാൾ മികച്ച ഔഷധമില്ല."<br />
<br />
"ഞാൻ പ്രാർത്ഥിക്കാറുണ്ടച്ചോ "<br />
<br />
" വീട്ടിൽ ഇരുന്ന് പ്രാർത്ഥിച്ചാൽ പോരാ. പള്ളിയിൽ വരണം. ഇടവക അംഗങ്ങളോടെല്ലാം ഇടപെടണം, സംസാരിക്കണം , സൌഹൃദങ്ങൾ പുതുക്കണം. കൂട്ടായ പ്രാർത്ഥനകൾ നൽകുന്ന ഊർജം ഒന്ന് വേറെ തന്നെയാണ്.''"<br />
<br />
"ഇവൾ രണ്ട് ആഴ്ചയായി മൗനവ്രതത്തിലാണ് അച്ചോ. ഇവിടെ ആരോടും മിണ്ടാറില്ല ഏതുസമയവും മുറിയിൽ കയറി അടച്ചിരിക്കുകയാണ്. ഇന്നാണ് പുറത്തേക്ക് ഒന്ന് കാണുന്നത്. എപ്പോഴും എന്തെങ്കിലും വായിച്ചിരിക്കുന്നത് കാണാം.<br />
സമയത്ത് ആഹാരം കഴിക്കില്ല. എന്ത് ചോദിച്ചാലും മറുപടിയില്ല.<br />
<br />
റോയിയുടെ വാക്കുകൾ കേട്ട് അച്ചൻ ജാൻസിയുടെ മുന്നിൽ വന്നു നിന്നു .<br />
<br />
" ജാൻസി എൻറെ കണ്ണുകളിലേക്ക് ഒന്ന് നോക്കിക്കേ.<br />
<br />
ജാൻസി അച്ചന്റെ കണ്ണുകളിലേക്ക് സൂക്ഷിച്ച് നോക്കി.<br />
<br />
" ജാൻസിയുടെ മനസ്സ് അസ്വസ്ഥം ആണല്ലോ. എന്താണ് പറ്റിയത് . "<br />
<br />
ജാൻസി റോയിച്ചനെ നോക്കി. റോയിച്ചൻ<br />
അച്ചന് സംസാരിക്കാൻ അവസരം കൊടുത്തതുപോലെ കാലിയായ ജ്യൂസ് ഗ്ലാസും എടുത്തു കൊണ്ട് സ്റ്റെയർകെയ്സ് ഇറങ്ങി താഴേക്കു നടന്നു.<br />
<br />
" ജാൻസി പറയൂ എന്താണ് പ്രശ്നം ?. "<br />
<br />
ജാൻസി അച്ചൻറെ കണ്ണുകളിലേക്ക് നോക്കി അവളുടെ കണ്ണുകൾ നിറയുന്നത് അച്ചൻ കണ്ടിട്ടുണ്ടാവണം<br />
<br />
"ജാൻസി..... എന്തുപറ്റി? എന്താണെങ്കിലും എന്നോട് പറയൂ ......''<br />
<br />
അച്ചൻ വീണ്ടും അവളെ നിർബന്ധിച്ചു തുടങ്ങി.<br />
<br />
" നാളെ ....... നാളെ അവളെ തൂക്കിലേറ്റുകയാണ്. സാലിയെ ......."<br />
<br />
"ഞാൻ വാർത്ത കണ്ടു അതിന് ജാൻസി എന്തിന് വിഷമിക്കണം "<br />
<br />
"അവൾ എൻറെ ക്ലോസ് ഫ്രണ്ട് ആയിരുന്നു. "<br />
<br />
"ഓഹ്.... ഗോഡ്... ഞാനറിഞ്ഞില്ല. അവളുടെ വീട് ഇടുക്കിയിൽ എവിടെയോ അല്ലേ ?"<br />
<br />
"അതേ, ഞാനും ഇടുക്കി ക്കാരിയായിരുന്നു."<br />
<br />
"അത് ശരി. എനിക്കറിയില്ലായിരുന്നു. സാലി ഒരു സീരിയൽ കില്ലർ അല്ലായിരുന്നോ ? ചെയ്ത പാപങ്ങൾക്ക് നിയമത്തിൻറെ ശിക്ഷ ലഭിക്കുന്നു എന്നു മാത്രം കരുതിയാൽ പോരേ."<br />
<br />
" ഞങ്ങൾ അയൽ വാസികളും ഒരേ ഇടവകക്കാരും ആയിരുന്നു . "<br />
<br />
"സാലിയെ എത്രനാളായി അറിയാം. ?"<br />
<br />
"പത്താംക്ലാസ് വരെ ഞങ്ങൾ ക്ലാസ്മേറ്റ്സ് ആയിരുന്നു. "<br />
<br />
"ഇപ്പോഴും കോൺടാക്ട് ഉണ്ടോ ?''<br />
<br />
"നേരത്തെ അവൾ സ്ഥിരമായി കത്തയക്കുമായിരുന്നു. പിന്നീട് മൊബൈലിൽ വിളി തുടങ്ങി. ":<br />
<br />
പോലീസ് ചോദ്യം ചെയ്യാൻ വിളിപ്പിച്ചിരുന്നോ. ? "<br />
<br />
"ഇല്ലച്ചോ :<br />
<br />
"അവൾ ചെയ്തതിന് അവൾ അനുഭവിക്കുന്നു. എത്ര മനുഷ്യജീവനുകളാണ് അവൾ ഇല്ലാതാക്കിയത്.<br />
<br />
"അവളോട് സ്വന്തക്കാർ ചെയ്തതിന് ഈ ശിക്ഷയൊന്നും കൊടുത്താൽ പോര "<br />
<br />
" എന്ത് ചെയ്തു എന്നാണ് പറയുന്നത്. ചാനലുകളിൽ എല്ലാം നമ്മൾ കണ്ടതല്ലേ . സ്വത്തിനോടുള്ള അമിത മോഹം അല്ലാതെന്താ ? . "<br />
<br />
"ഇല്ല ...... അച്ചന് ഒന്നും അറിയില്ല. ഓർമ്മവെച്ച നാൾ മുതൽ എനിക്ക് അവളെ അറിയാം. മലയോര ഗ്രാമത്തിൽ ഞങ്ങൾ കൈകോർത്ത് ഓടിച്ചാടി നടന്നിട്ടുണ്ട്. അവൾ എൻറെ അടുത്ത കൂട്ടുകാരിയായിരുന്നു. ഞങ്ങൾ ഒരുമിച്ചാണ് ഒരു മൈൽ ദൂരെയുള്ള സ്കൂളിലേക്ക് നടന്നു പൊയ്ക്കൊണ്ടിരുന്നത്. പത്തു വർഷം ഒരേ ക്ലാസ്സിൽ മുട്ടിയുരുമ്മി ഇരുണ് പഠിച്ചതു്. ഉച്ചക്ഷണം പരസ്പരം പങ്കിട്ട് കഴിച്ചത്. അവൾ എൻറെ എല്ലാമായിരുന്നു. അവൾ ഓർമ്മവെച്ച നാൾ മുതൽ അനുഭവിച്ച അവഗണനയും തിരസ്കാരവും എത്രയെന്ന് അച്ചന് അറിയില്ല. അച്ഛനെന്നല്ല ആർക്കുമറിയില്ല. "<br />
<br />
" എനിക്ക് അവളുടെ ചരിത്രത്തെക്കുറിച്ച് അത്രയ്ക്ക് അറിവൊന്നുമില്ല. ഒരു സാധാരണ വിശ്വാസി കുടുംബത്തിൽ ജനിച്ചു. വിദ്യാഭ്യാസം കഴിഞ്ഞ് കൊള്ളാവുന്ന വീട്ടിൽ കെട്ടിച്ചയച്ചു. അവിടെ അവൾക്ക് എന്തിനെങ്കിലും കുറവുണ്ടായിരുന്നോ എന്ന് എനിക്കറിയില്ല. "<br />
<br />
" കുറവ് ........ കുറവും മാത്രം "<br />
<br />
അവളുടെ പേരന്റ്സ് ആൺകുട്ടികളോട് മാത്രം അമിതസ്നേഹം കാണിക്കുന്നവരായിരുന്നു. അവൾക്ക് ഇഷ്ടപ്പെട്ടത് പഠിക്കാനോ , ഇഷ്ടമുള്ള വസ്ത്രം ധരിക്കാനോ , ഇഷ്ടമുള്ള ജീവിതം തെരഞ്ഞെടുക്കാനോ , ഇഷ്ടമുള്ള ആളെ ജീവിത പങ്കാളിയാക്കാനോ ഉള്ള സ്വാതന്ത്ര്യം പോലും ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. ......."<br />
<br />
"അവൾക്ക് *BTech* പഠിച്ച് എൻജിനീയറിങ് കോളേജ് അദ്ധ്യാപിക ആകുവാൻ ആയിരുന്നു ആഗ്രഹം. പക്ഷേ എൻട്രൻസ് കോച്ചിംഗിന് വിടാനോ *BTech* അഡ്മിഷന് ശ്രമിക്കാനോ അവളെ അനുവദിച്ചില്ല. ബികോമിന് ചേർത്തത് പോലും അവളുടെ ഇഷ്ടപ്രകാരം ആയിരുന്നില്ല. "<br />
<br />
"അത് ശരി:<br />
<br />
"വിവാഹം പോലും അവളുടെ ഇഷ്ടത്തിന് ആയിരുന്നില്ല. എതിർത്തു നിൽക്കുവാനുള്ള ശക്തി അവർക്കുണ്ടായിരുന്നില്ല. ചെമ്പകശ്ശേരി തറവാട്ടിലെ പ്രതാപിയായ അദ്ധ്യാപകൻറെ മകനു മുന്നിൽ ശിരസ്സു കുനിച്ചു എന്നുമാത്രം. നല്ല സാമ്പത്തികവും എല്ലാ ആധുനിക സൗകര്യങ്ങളും ഉള്ള ചെമ്പകശ്ശേരി വീട്ടിൽ ഒരു വേലക്കാരിയുടെ സ്ഥാനമായിരുന്നു അവൾക്ക് . മറ്റുള്ളവരുടെ മുന്നിൽ അവളെ തരംതാഴ്ത്തി കാണിക്കുക ടീച്ചറമ്മയുടെ ഇഷ്ട വിനോദമായിരുന്നു .<br />
<br />
"ടീച്ചറമ്മക്ക് അവളോട് വിരോധം തോന്നാൻ എന്താ കാരണം? "<br />
<br />
" അറിയില്ല.<br />
അവൾ വെച്ചുവിളമ്പി കൊടുത്ത ഭക്ഷണം എത്ര തവണയാണ് ടീച്ചറമ്മ വലിച്ചെറിഞ്ഞിട്ടുള്ളത് .<br />
മറ്റുള്ളവരുടെ മുമ്പിൽ അവളെ ഒരു പരിഹാസ കഥാപാത്രമാക്കി തീർത്തിട്ടുള്ളത്. ചിറകുകൾ<br />
വെട്ടി മാറ്റപ്പെട്ട ഒരു പക്ഷിയെ പോലെ ആയിരുന്നു അവൾ. ഒരിക്കലും ഉണങ്ങാത്ത രക്തമൊലിക്കുന്ന മുറിവുമായി ആണ് അവൾ അവിടെ ജീവിച്ചത് . "<br />
<br />
"ഇതൊന്നും ചാനലുകളിൽ പറഞ്ഞു കേട്ടിട്ടില്ല "<br />
<br />
"ചാനലുകാർക്ക് ആവശ്യം മസാലക്കഥകളാണ്. ലൈംഗിക ആസക്തി കൂടിയ കൊലയാളി . പണത്തിനോട് അമിതമായ ആർത്തിയുള്ള ഒരു സുന്ദരി . അത്തരം കഥകൾ അവർ വിറ്റ് കാശാക്കി. "<br />
<br />
"അവളുടെ മുന്നിൽ വെച്ച് ഭർത്താവിനെ അപമാനിക്കുന്നത് അവൾക്ക് സഹിക്കാവുന്നതിലും അപ്പുറമായിരുന്നു. ഭർത്താവിൻറെ സമീപനമായിരുന്നു അവളെ അതിലേറെ വിഷമിപ്പിച്ചത്. പ്രതികരിക്കേണ്ട സമയത്ത് നിസ്സംഗനായി ഇരിക്കുന്ന അദ്ദേഹത്തെ എത്ര തവണ അവൾ നിറകണ്ണുകളോടെ നോക്കിയിരുന്നിട്ടുണ്ട്. കിടപ്പറയിൽ എങ്കിലും ഒരു ആശ്വാസവാക്ക് അവൾ പ്രതീക്ഷിച്ചിരുന്നു. അതുണ്ടായില്ല<br />
. 'അമ്മയും അച്ഛനും ഇങ്ങനെയാണ്. നീ ഒന്നും മറുത്തു പറയാൻ നിൽക്കേണ്ട . എന്ന് പറഞ്ഞു തിരിഞ്ഞു കിടന്നുറങ്ങുന്ന<br />
അയാളെ എത്ര തവണ അവൾ പുച്ഛത്തോടെ നോക്കി നെടുവീർപ്പിട്ടിട്ടുണ്ട്. ഉറക്കമില്ലാതെ നിറഞ്ഞ കണ്ണുകളുമായി രാത്രികൾ തള്ളിനീക്കിയിരുന്ന അവളുടെ മനസ്സിലേക്ക് പകയുടെയും പ്രതികാരത്തിന്റെയും വിത്തുകൾ പാകിയതിൽ എല്ലാവർക്കും പങ്കുണ്ട്. അവൾ മനസ്സിൽ ആവിഷ്കരിച്ച പദ്ധതികൾ ഓരോന്നായി നടപ്പിലാക്കുവാൻ അവൾ കരുക്കൾ നീക്കിക്കൊണ്ടിരുന്നു. വർഷങ്ങൾ കാത്തിരുന്ന് ഓരോരുത്തരെയും ഇല്ലായ്മ ചെയ്തപ്പോൾ<br />
അവൾ ഉള്ളുകൊണ്ട് ചിരിക്കുകയായിരുന്നു "<br />
<br />
"അവളെ ഒരു സീരിയൽ കില്ലർ ആയിട്ടാണ് പോലീസ് അവതരിപ്പിച്ചത് ഒരു സൈക്കോപ്പാത്ത്. "<br />
<br />
"പോലീസിൻറെ ഭാഗത്തുനിന്ന് നോക്കിയാൽ അത് ശരിയാണച്ചോ .അവൾ ഒരു സൈക്കോപ്പാത്ത് ആണ് .<br />
പൊതുസമൂഹത്തിനും നിയമവ്യവസ്ഥയ്ക്കും സ്വീകാര്യമല്ലാത്ത കാര്യങ്ങൾ ചെയ്യുന്നവർ ശിക്ഷിക്കപ്പെടണം."<br />
<br />
" അതെ ശിക്ഷിക്കപ്പെടണം. അവൾ ചെയ്ത കുറ്റങ്ങൾക്ക് കൊടുക്കാവുന്നത് മരണശിക്ഷ ആണെന്ന് സുപ്രീം കോടതി വരെ പറഞ്ഞുകഴിഞ്ഞു. അവളെ സ്വതന്ത്ര ആക്കിയാൽ അത് പൊതുസമൂഹത്തിന് നൽകുന്നത് തെറ്റായ ഒരു സന്ദേശമായിരിക്കും. "<br />
<br />
" സൈക്കോപ്പാത്തുകളിൽ ഉള്ള കുറ്റവാസന ജനതികമായി കൈമാറ്റം ചെയ്യപ്പെട്ട് കിട്ടുന്നതു് വളരെ നിസ്സാര ശതമാനം മാത്രമാണ്.<br />
അതായത് പാരമ്പര്യമായി ലഭിക്കുന്ന ക്രിമിനൽ സ്വഭാവം വളരെ ചെറിയ ശതമാനം മാത്രം .<br />
അവളുടെ കുടുംബത്തിൽ ക്രിമിനൽ സ്വഭാവം ഉള്ളവർ ആരും ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. സാഹചര്യങ്ങളാണ് അവളെ കുറ്റവാളി ആക്കിയത്. ഇത്തരം സാഹചര്യങ്ങൾ കുടുംബത്തിലും സമൂഹത്തിലും സൃഷ്ടിക്കപ്പെടാതിരിക്കാൻ നമുക്ക് ഒട്ടേറെ കാര്യങ്ങൾ ചെയ്യാനാകും. സർക്കാരും പോലീസ് വകുപ്പും ക്രിമിനോളജിസ്റ്റുകളെ ഉപയോഗപ്പെടുത്തി പഠനങ്ങൾ നടത്തണം.. വീടുകളിലും വിദ്യാഭ്യാസ സ്ഥാപനങ്ങളിലും ദേവാലയങ്ങളിലും ഫാമിലി കൗൺസിലിംഗ് സെൻററുകളിലും ഇത്തരം കാര്യങ്ങളെക്കുറിച്ച് വിദഗ്ധരുടെ ക്ലാസ്സുകൾ നടത്തണം . സ്വഭാവ വൈചിത്ര്യമുള്ള കുട്ടികളെ നേരത്തെ കണ്ടെത്തി അവർക്ക് കൂടുതൽ സ്നേഹവും കരുതലും നൽകിയാൽ ഇവയൊക്കെ ഒരു പരിധിവരെ ഒഴിവാക്കാവുന്നതാണ്.<br />
ഇന്ത്യൻ സാഹചര്യത്തിൽ അധികം സൈക്കോ പാത്തൂകൾ സൃഷ്ടിക്കപ്പെടാത്തത് ഇവിടെയുള്ള കുടുംബ ബന്ധങ്ങളുടെ ഭരതയും കെട്ടുറപ്പുമാണ്.''<br />
<br />
<br />
"ഇതെല്ലാം ഈ പുസ്തകങ്ങളിലൂടെ നേടിയ അറിവുകളാണോ ജാൻസീ "<br />
ജാൻസി മറുപടിയായി ഒന്ന് പുഞ്ചിരിക്കുക മാത്രമാണ് ചെയ്തത്.<br />
<br />
"സ്മാർട്ട് പേരന്റിങ്ങിനെ . കുറിച്ച് കേട്ടിട്ടില്ലേ. ഞാൻ അതിനെക്കുറിച്ചൊക്കെ പള്ളിയിൽ സംസാരിക്കാറുണ്ട്. ശരിക്കും കുട്ടികളെ<br />
വളർത്തുന്നതിൽ നമ്മുടെ സമൂഹത്തിന് ഒരു അമച്വർ കാഴ്ചപ്പാടാണുള്ളത് .<br />
ജീവിത വിജയം നേടിയവരെ നമ്മൾ അനുകരിക്കാൻ ശ്രമിക്കുന്നു. അതനുസരിച്ച് കുട്ടികളിൽ രക്ഷകർത്താക്കൾ അടിച്ചേൽപിക്കുന്ന അച്ചടക്കത്തിന്റെ ചങ്ങലപ്പൂട്ടുകൾ പല കുട്ടികൾക്കും ഉൾക്കൊള്ളാനാവാതെ വരുന്നു. അവ കുട്ടികളുടെ ചിന്താഗതികളെ വികലമാക്കുന്നു. കുട്ടികളുടെ താല്പര്യം പരിഗണിക്കാതെ പഠനത്തിലും ജീവിതത്തിലും മുതിർന്നവരുടെ നിർദ്ദേശങ്ങൾ പലപ്പോഴും കുട്ടികൾക്ക് വലിയ മാനസിക പീഡനങ്ങൾ നൽകുന്നു. "<br />
<br />
എല്ലാ പേരന്റ്സിനെയും അങ്ങനെ കരുതരുത്. പ്രഫഷണലായി ചിന്തിക്കുന്നവരും സമൂഹത്തിലുണ്ട്. "<br />
<br />
"അവഗണനയും തിരസ്കാരവും അവൾ ധാരാളം അനുഭവിച്ചിട്ടുണ്ടാകും. പക്ഷേ എല്ലാത്തിനും പ്രതികാരം ചെയ്യാൻ ഇറങ്ങിയതാണ് തെറ്റായി പോയത്. സ്നേഹം കൊണ്ട് അവരെ കീഴടക്കാമായിരുന്നു. നല്ല പെരുമാറ്റം കൊണ്ട് അവരുടെ ആദരവ് നേടാമായിരുന്നു. ധീരമായ, ബുദ്ധിപരമായ തീരുമാനങ്ങളിലൂടെ അവൾക്ക് ചെമ്പകശ്ശേരി തറവാടിനെ മുന്നിൽ നിന്ന് നയിക്കാമായിരുന്നു "<br />
<br />
"എല്ലാ അടവും അവൾ പയറ്റി നോക്കിയതാണ് അച്ചോ.<br />
അവളുടെ സ്നേഹവും നല്ല പെരുമാറ്റവും ഒരു കീഴടങ്ങലായാണ് അവർ കരുതിയത്.<br />
അവളുടെ ബുദ്ധിപരമായ തീരുമാനങ്ങളെ അട്ടിമറിക്കുന്നതിൽ ടീച്ചറമ്മ എന്നും ഉള്ളുകൊണ്ട് വളരെ ആഹ്ലാദിച്ചിരുന്നു. ചെമ്പകശ്ശേരി തറവാട്ടിലെ ഓരോരുത്തരായി മരിച്ചു വീഴുമ്പോഴും ആർക്കും സംശയം ഒന്നും ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. ബൈജുവുമായുള്ള വിവാഹശേഷം<br />
അവസാന ഇരയെയും മരണമെന്ന ഇരുട്ടിലേക്ക് പറഞ്ഞയച്ചു കഴിഞ്ഞപ്പോഴാണ്<br />
ആദ്യ ഭർത്താവിൻറെ തറവാട്ട് സ്വത്ത് കൈക്കലാക്കാൻ ശ്രമം തുടങ്ങിയത് . അതും ബൈജുവിന്റെ നിർബന്ധം മൂലം.<br />
<br />
ഒരു മാസം മുമ്പ്<br />
ഞാൻ അവളെ ജയിലിൽ പോയി കണ്ടിരുന്നു.<br />
അവിടെ വച്ചാണ് അവൾ പറഞ്ഞത് അവളുടെ അവസാനത്തെ ഇര ജീവിച്ചിരിക്കുന്നുവെന്ന് . അയാളെ കൊല്ലാനുള്ള പദ്ധതികൾ തയ്യാറാക്കി വരികയായിരുന്നു. അതിനിടയിലാണ് പോലീസ് അന്വഷണവും അറസ്റ്റും ഉണ്ടായത്.<br />
അവൾക്ക് ഏറ്റവും പകയുള്ള വ്യക്തി സമൂഹത്തിൽ ഇപ്പോളും മാന്യനായിത്തന്നെ ജീവിച്ചിരിക്കുന്നു.<br />
.<br />
"ആരാണയാൾ ? ചെമ്പകശ്ശേരി തറവാട്ടിലെ ആരെങ്കിലുമാണോ ?"<br />
<br />
"അല്ലച്ചോ . മറ്റൊരാൾ . അവളുടെ പതിനൊന്നാമത്തെ വയസ്സിൽ അവളെ ക്രൂരമായി ബലാത്സംഗം ചെയ്തയാൾ. "<br />
<br />
" ആരാണയാൾ. .................എന്നിട്ട് പരാതിപ്പെട്ടില്ലേ ?"<br />
<br />
"പരാതിപ്പെടാനോ, വിവരമറിഞ്ഞ ഉടനേ അവളുടെ അച്ഛനും അമ്മയും അവളെ വീണ്ടും തല്ലിച്ചതക്കുകയാണ് ചെയ്തത്. രഹസ്യമായി ചികിത്സിച്ച് ജീവൻ രക്ഷിച്ചു. സമൂഹത്തിൽ നല്ല പിടിപാടുള്ള വ്യക്തിയായിരുന്നു അവളെ റേപ്പ് ചെയ്തത്.<br />
<br />
1986- ജൂലൈ മാസത്തിലെ ഒരു ഞായറാഴ്ച വേദപാഠ ക്ലാസ്സിന് പോയ അവൾ റേപ്പ് ചെയ്യപ്പെടുകയാണ് ഉണ്ടായത്.<br />
<br />
ലബ്ബക്കടയിലെ സെൻമേരിസ് പള്ളി അച്ഛൻ അറിയില്ലേ ?<br />
<br />
അച്ഛൻറെ മുഖം വിവർണമായി.<br />
<br />
ഒന്നും പറയാതെ കസേര വിട്ട് എഴുന്നേറ്റു. അച്ഛൻറെ നെറ്റിയിലൂടെ വിയർപ്പു ചാലുകൾ ഒഴുകിയിറങ്ങി. ജഗ്ഗിൽ നിന്ന് വെള്ളം എടുത്ത് കുടിച്ചപ്പോൾ വെള്ളം നെറുകയിൽ കയറി. ചുമച്ചു കൊണ്ട് തൂവാലയെടുത്ത് മുഖം തുടച്ചു. ജാൻസിയുടെ മുഖത്തേക്ക് ഒരു പകപ്പോടെ നോക്കിയിട്ട് അച്ഛൻ ധൃതി വെച്ച് സ്റ്റെയർ കേസ് ഇറങ്ങി താഴേക്കു നടന്നു. നടക്കുകയല്ല, ഓടുകയായിരുന്നു. സ്റ്റെയർകെയ്സ് കയറി മുകളിലേക്ക് വന്ന റോയിച്ചനെ ശ്രദ്ധിക്കാതെ അച്ചൻ അതിവേഗം താഴെയെത്തി ബൈക്ക് സ്റ്റാർട്ട് ചെയ്തു. ഹെൽമെറ്റ് തലയിൽ വെക്കുന്നതിനു മുമ്പ് ബാൽക്കണിയിലേക്ക് ഒന്ന് പാളി നോക്കി. ജാൻസിയുടെ ചിരിക്കുന്ന മുഖത്തേക്ക് ഒരു നിമിഷം നോക്കിയിട്ട് കൊടുങ്കാറ്റുപോലെ ബൈക്ക് ഓടിച്ചു<br />
പോകുന്നത് അവൾ നോക്കി നിന്നു .<br />
<br />
പള്ളിയുടെ മുൻപിൽ ബൈക്ക് വെച്ച് അച്ചൻ അൾത്താരക്ക് മുൻപിൽ എത്തി. മുട്ടുകുത്തി കുരിശു വരച്ച് പ്രാർത്ഥനയ്ക്ക് ശേഷം മേടയിലേക്ക് നടന്നു. മേശപ്പുറത്ത് ക്രൂശിത രൂപത്തിന് മുൻപിൽ നിവർത്തി വെച്ചിരിക്കുന്ന വിശുദ്ധഗ്രന്ഥം. കത്തിത്തീർന്ന മെഴുകുതിരി . ഒരു ചുളിവ് പോലും പറ്റാത്ത കിടക്കവിരികൾ . ഭംഗിയായി അടുക്കി വെച്ചിരിക്കുന്ന പുസ്തകങ്ങൾ നിറഞ്ഞ ചില്ലിട്ട തടിയലമാര. നിറമുള്ള ജനൽ കർട്ടനുകൾ . ജഗ്ഗിൽ നിന്ന് അൽപം വെള്ളമെടുത്ത് കുടിച്ചിട്ട് കുറച്ചുനേരം കട്ടിലിൽ മലർന്നു കിടന്നു. സീലിംഗിൽ അതിവേഗം കറങ്ങുന്ന ഫാനിന് ശരീരത്തെ തണുപ്പിക്കാൻ ആവുന്നില്ല എന്ന് തോന്നി.<br />
<br />
പുറത്ത് കാൽപെരുമാറ്റം കേട്ട് തലയുയർത്തി നോക്കി. കപ്പിയാർ ആൻറപ്പനാണ് .<br />
<br />
"അച്ചാ സമയമായി "<br />
<br />
വാൾ ക്ലോക്കിൽ സമയം ആറുമണി വാഷ്ബേസിനിൽ കയ്യും മുഖവും കഴുകി ടൌവ്വലെടുത്ത് മുഖം തുടച്ചു . കുറച്ച് ടാൽക്കം പൗഡർ മുഖത്ത് പൂശി. അലമാര തുറന്ന് തേച്ചു മടക്കി വച്ചിരിക്കുന്നു ളോഹ എടുത്തണിഞ്ഞ് കണ്ണാടിക്കു മുന്നിൽ നിന്ന് ബട്ടണുകൾ ഇടുമ്പോഴാണ് ളോഹയിൽ പറ്റിയിരിക്കുന്ന രക്തക്കറ കണ്ണിൽപ്പെട്ടത്. ഇതെങ്ങനെ ളോഹയിൽ രക്തക്കറ പറ്റി എന്ന് ഒരു നിമിഷം ചിന്തിക്കാതിരുന്നില്ല. ആ ളോഹ മാറ്റി പകരം ഒന്ന് എടുത്തു. അതും നിവർത്തിയപ്പോൾ അതിലും രക്തക്കറ.നോക്കുന്നയിടത്തെല്ലാം രക്തവർണ്ണം. ഭിത്തികളിൽ, കിടക്കവിരികളിൽ , ഫർണിചറുകളിൽ , കർട്ടനുകളിൽ എല്ലാം ചുവപ്പ് നിറം വ്യാപിക്കുന്നു. കത്തിക്കൊണ്ടിരിക്കുന്ന ട്യൂബ് ലൈറ്റ് ചുവന്ന പ്രകാശം പുറപ്പെടുവിക്കുന്നു. രക്തവർണ്ണക്കാഴ്ചകളിൽ നിന്ന് രക്ഷപ്പെടുവാനായി കൈത്തലം കൊണ്ട് കണ്ണ് പൊത്തി. മുഖത്ത് രക്തത്തിന്റെ നനവും ഗന്ധവും. കൈപ്പത്തിക്കിടയിലൂടെ ഒലിച്ചിറങ്ങിയ രക്തം മുഖത്തു കൂടി ശരീരത്തിലേക്ക് പടർന്നു കൊണ്ടിരുന്നു.</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com40tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-56237904304910287352020-01-23T19:46:00.001-08:002020-01-23T19:46:14.470-08:00രക്തപങ്കിലം<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
ജോലി കഴിഞ്ഞ് വീട്ടിലെത്തുമ്പോൾ പുലർച്ചെ ഒൻപത് മണിയോട് അടുത്തിരുന്നു. വെയിലിന് ഘനം വെച്ച് തുടങ്ങിയിട്ടേയുള്ളൂ. സാധാരണക്കാർ ജോലിക്ക് പോകുന്ന സമയം ആകുന്നതേയുള്ളൂ. റെയിൽവേ ജീവനക്കാരനായ ഞാൻ രാത്രി മുഴുവൻ ഉറക്കമിളച്ചു പണിയെടുത്ത് അവശനായി വീടെത്തിയിരിക്കുന്നു. മറ്റുള്ളവർ ജോലി കഴിഞ്ഞ് വീട്ടിലെത്തി അത്താഴം കഴിച്ച് ഉറങ്ങാൻ കിടക്കുമ്പോൾ ടോർച്ച് മിന്നിച്ച് വീട്ടിൽനിന്ന് ഇറങ്ങണം , അടുത്ത രാത്രി ഡ്യൂട്ടിക്കായി. ആറ് രാത്രി വരെ തുടർച്ചയായി ഉറക്കമൊഴിച്ച് ജോലി ചെയ്യണമെന്നാണ് റെയിൽവേ നിയമം. അതിൽ കൂടുതൽ ആയാൽ ചിലപ്പോൾ ഭ്രാന്തായി മാറുമായിരിക്കും. <br />
<br />
ബാഗ് മേശപ്പുറത്ത് വെച്ച് ഞാൻ വാഷ്ബേസിൻ അരികിലെത്തി. വലത്തെ കൈപ്പത്തി ഒരിക്കൽ കൂടി മണത്തുനോക്കി. ഉണ്ട്, ചോരയുടെ നിറവും മണവും വിട്ടുപോയിട്ടില്ല. ഹാൻഡ് വാഷ് വീണ്ടും വീണ്ടും പകർന്ന് ഞാൻ കൈകൾ കൂട്ടിത്തിരുമ്മി കഴുകിക്കൊണ്ടിരുന്നു.<br />
<br />
"ഇതെന്താ കൈകഴുകാൻ തുടങ്ങിയിട്ട് കുറെ നേരമായല്ലോ ? മതിയാക്ക് വന്നു ചായ കുടിക്കൂ . "<br />
ഭാര്യ ചായ ടീപോയിൽ വച്ച് എൻറെ സമീപത്തേയ്ക്ക് വന്നു. ഞാൻ ടവ്വൽ എടുത്ത് കൈ തുടച്ചു കൊണ്ട് സെറ്റിയിൽ വന്നിരുന്നു. "എൻറെ കയ്യിൽ ചോരയുടെ മണം ഉണ്ടോ എന്ന് നോക്കിക്കേ ". ഞാൻ കൈപ്പത്തി അവളുടെ മുഖത്തോടടുപ്പിച്ചു. ഇല്ല. ഹാൻഡ് വാഷിന്റെ മണം മാത്രമേയുള്ളൂ. "ചോരയുടെ മണം വരാൻ നിങ്ങൾ ഇറച്ചിക്കടയിലാണോ പണിക്ക് പോയത് ? "<br />
<br />
അവളുടെ ശബ്ദത്തിൽ പരിഹാസം കലർന്നിരുന്നു. ഞാൻ നിശബ്ദനായി ഇരുന്നു ചായ കുടിച്ചു. വലതു കൈപ്പത്തി ഇടയ്ക്കിടെ മണക്കുന്നത് കണ്ട് അവൾ എന്നെ സൂക്ഷിച്ചു നോക്കി. <br />
<br />
"എന്താ പറ്റിയത് ? "<br />
" ഒരു സ്ത്രീയും കുട്ടിയും എൻറെ വണ്ടിയുടെ മുമ്പിൽ കയറിനിന്ന് ആത്മഹത്യ ചെയ്തു. " "ഓ...... ഇത് ആദ്യ സംഭവം ഒന്നുമല്ലല്ലോ. ഇടക്കിടക്ക് ഓരോരുത്തർ ട്രെയിനുമുമ്പിൽ ചാടുന്നതല്ലേ ? "<br />
"ആദ്യമൊന്നുമല്ല. ധാരാളം കഥകൾ ഞാൻ നിന്നോടു പറഞ്ഞിട്ടില്ലേ. പക്ഷേ ഇന്ന് വണ്ടിയിൽ നിന്ന് ഇറങ്ങിയപ്പോൾ ഹാൻഡിലിൽ കുടുങ്ങിയിരുന്ന കുറെ കൊഴുത്ത രക്തവും മാംസവും എൻറെ കയ്യിൽ പുരണ്ടു. ചൂട് മാറാത്ത ആ രക്തത്തിനും മാംസത്തിനും വല്ലാത്ത ഒരു ഗന്ധം ഉണ്ടായിരുന്നു . ഇപ്പോഴും ആ ഗന്ധം എന്റെ കൈപ്പത്തിയിൽ തങ്ങി നിൽക്കുന്നതുപോലെ. "<br />
"വെറുതെ തോന്നുന്നതാ യിരിക്കും. പോയി കുളിച്ച് വല്ലതും കഴിച്ച് കിടന്നുറങ്ങാൻ നോക്കൂ. രാത്രി മുഴുവൻ ഉറക്കമിളച്ചു ജോലി ചെയ്തതല്ലേ."<br />
<br />
ചായ കുടിച്ച ഗ്ളാസ് എടുത്തുകൊണ്ട് അവൾ അടുക്കളയിലേക്ക് നടന്നു. മടക്കി വച്ചിരിക്കുന്ന ദിനപത്രം അടുത്ത് തലക്കെട്ട് മാത്രം ഒന്ന് ഓടിച്ചു നോക്കിയിട്ട് മടക്കി യഥാസ്ഥാനത്ത് വെച്ചു. നേപ്പാൾ ദുരന്തത്തിൽ മരിച്ചവരുടെ ചിത്രങ്ങൾ . ഗവർണറും മുഖ്യമന്ത്രിയും പരസ്പരം മൂപ്പ് തെളിയിക്കാൻ നിയമോപദേശം തേടുന്ന വാർത്തകൾ.<br />
<br />
കുളി കഴിഞ്ഞ് എത്തുമ്പോൾ മേശപ്പുറത്ത് ആവിപറക്കുന്ന ഇഡ്ഡലിയും സാമ്പാറും. കഴിക്കാനിരുന്നപ്പോൾ മുതൽ പഴയ ചോരയുടെ മനം മടുപ്പിക്കുന്ന മണം ചുറ്റും നിറയുന്നതായി തോന്നിത്തുടങ്ങി. കഷ്ടിച്ച് രണ്ട് ഇഡ്ഡലിമാത്രം കഴിച്ച് ഞാൻ എഴുന്നേറ്റു . കൈ രണ്ടും സോപ്പിട്ട് കഴുകി ഒരുതവണകൂടി കൈപ്പത്തി മണത്തുനോക്കി. ഇപ്പോൾ ചോരയുടെ മണം തീർത്തും മാറിയിരിക്കുന്നു.<br />
<br />
ഷുഗറിനുള്ള മരുന്ന് കഴിച്ച് ഞാൻ കട്ടിലിൽ കയറി കിടന്ന് മൊബൈൽ തുറന്നു. അന്നത്തെ ദിവസം എത്തിയിരിക്കുന്ന സന്ദേശങ്ങൾ നോക്കി. വാട്സാപ്പിലെ എണ്ണിയാലൊടുങ്ങാത്ത ഗ്രൂപ്പുകളിൽ വന്നുനിറയുന്ന സുപ്രഭാത സന്ദേശങ്ങൾ. സുന്ദരികളായ പെൺകുട്ടികളുടെയും മനോഹരമായ പ്രകൃതി ദൃശ്യങ്ങളുടെയും അകമ്പടിയോടെയുള്ള ആശംസാവചനങ്ങൾ. രാഷ്ട്രീയ ചർച്ചാ ഗ്രൂപ്പുകളിൽ വരുന്ന നിലവാരം കുറഞ്ഞതും പരസ്പരം പഴി ചാരി അവഹേളിക്കുന്നതുമായ സന്ദേശങ്ങൾ. ബ്ലോഗ്സാപ്പ് എന്ന ഗ്രൂപ്പ് മാത്രം തുറന്നു. അഞ്ഞുറിലധികം മെസ്സേജുകൾ. ഒരിക്കലും കണ്ടിട്ടില്ലാത്ത സൈബർ ലോകത്തെ സുഹൃത്തുക്കൾ. അവരുടെ വിശേഷങ്ങൾ, തമാശകൾ നിറഞ്ഞ കമന്റുകൾ എല്ലാം വായിച്ച് കഴിഞ്ഞ് ,ഇയർഫോൺ ചെവിയിൽ തിരുകി സംഗീതമാസ്വദിച്ചു കൊണ്ട് കണ്ണുകളടച്ചു കിടന്നു<br />
<br />
."നിറങ്ങൾ തൻ നൃത്തം ഒഴിഞ്ഞൊരീ മണ്ണിൽ ......" ജാനകിയുടെ മധുരമൂറുന്ന ശബ്ദം ഒരു തൂവൽ സ്പർശം പോലെ മഞ്ഞുപൊഴിയുന്ന തണുത്ത രാവിലെ നിലാവെളിച്ചം പോലെ കാതുകളിലേക്ക് ഒഴുകി.<br />
<br />
സുന്ദരമായ ഒരു മൊട്ടക്കുന്ന്. പച്ചപ്പുനിറഞ്ഞ ഗ്രാമഭംഗി. അകലെ മലനിരകൾ. പടിഞ്ഞാറെ ചക്രവാളത്തിൽ ചെഞ്ചായം പൂശിയ അസ്തമയസൂര്യൻ. ധാരാളം സഞ്ചാരികൾ നിറഞ്ഞ ഒരു പിക്നിക്ക് സ്പോട്ട് . കുടുംബവുമായി എത്തിയവർ കൂടിനിന്ന് മൊബൈലിൽ ചിത്രങ്ങൾ പകർത്തുന്നു. ഇരുന്നും കിടന്നും നിലത്തു നിന്ന് ഉയർന്നു ചാടിയും വിരലുകൾകൊണ്ട് വിജയ ചിഹ്നം കാട്ടിയുമുള്ള ചിത്രീകരണം. കളിപ്പാട്ടങ്ങളും ഐസ്ക്രീമും കപ്പലണ്ടിയും വിൽക്കുന്നവർ. യാത്രികർക്ക് ഇടയിലൂടെ ഞാൻ സാവധാനം നടന്നു. തിരക്ക് പിടിച്ച ജീവിതത്തിന്റെ ഇടവേളകൾ ഉല്ലാസപ്രദമാക്കാൻ എത്തിയവർ.<br />
<br />
പൈൻ മരങ്ങൾ തിങ്ങിനിറഞ്ഞ് കിഴക്കേച്ചെരിവിൽ ഇരുട്ട് ചേക്കേറി തുടങ്ങി. അവിടെ കടപുഴകി വീണുകിടക്കുന്ന യൂക്കാലിപ്റ്റസ് മരത്തിൽ കയറിയിരുന്ന് ബഹളം കൂട്ടുന്ന കുട്ടികളുടെ അടുത്തേക്ക് ഞാൻ സാവധാനം നടന്നു. പത്തു് വയസ്സിൽ താഴെ മാത്രം പ്രായം വരുന്ന യൂണിഫോമണിഞ്ഞ സ്കൂൾ കുട്ടികൾ . അവരുടെ സമീപം ടീച്ചർമാർ എന്ന് തോന്നിക്കുന്ന രണ്ടു മൂന്നു യുവതികൾ. കുട്ടികൾ വളരെ ആഹ്ളാദത്തിലാണ്. കുട്ടികൾ വീണു കിടക്കുന്ന യൂക്കാലിപ്റ്റസ് മരത്തിന്റെ ശിഖരങ്ങൾ കുലുക്കി ഊഞ്ഞാലാടുന്നു.<br />
<br />
യൂണിഫോം ധരിക്കാത്ത ഒരു പെൺകുട്ടി മാത്രം കുട്ടികളുടെ കൂട്ടത്തിൽ കൂടാതെ ഒറ്റക്ക് മാറിയിരിക്കുന്നു. കരഞ്ഞു കലങ്ങിയ കണ്ണുകൾ. പാറിപ്പറന്ന തലമുടി. മുഷിഞ്ഞ വേഷം. ആഹാരം കഴിച്ചിട്ട് ദിവസങ്ങളായെന്ന് തോന്നിക്കുന്ന ക്ഷീണിതയായ മുഖഭാവം. അവളുടെ സമീപത്തേക്കു ഞാൻ സാവധാനം നടന്നു.<br />
<br />
"ഹേയ് ........."<br />
ഞാൻ ശബ്ദമുണ്ടാക്കി അവൾ മുഖമുയർത്തി എന്നെ നോക്കി. അവളുടെ മുഖം കണ്ട ഞാൻ ഒരു നിമിഷം ഞെട്ടി. മുഖത്ത് രക്തം ഉണങ്ങി കട്ടപിടിച്ച പാടുകൾ. എണ്ണമയമില്ലാത്ത ചെമ്പിച്ച മുടി. അവളുടെ തിളക്കം നഷ്ടപ്പെട്ട കണ്ണുകൾ ചുവന്നു കലങ്ങിയിരുന്നു. അമ്മയോടൊപ്പം റെയിൽവേ പാളത്തിൽ ട്രെയിന്റെ മുന്നിൽ നിന്ന പെൺകുട്ടിയുടെ അതേമുഖം.<br />
എങ്ങിനെയെങ്കിലും അമ്മയെയും കൊണ്ട് ട്രെയിനിനു മുന്നിൽ നിന്ന് രക്ഷപ്പെടാനുള്ള ശ്രമത്തിൽ ആയിരുന്നു അവൾ. പക്ഷേ അവളുടെ കുഞ്ഞിക്കൈകളെക്കാൾ ബലം അമ്മയുടെ കൈകൾക്കായിരുന്നു. കുതറിയോടാൻ ശ്രമിച്ച അവളെ അടക്കിപ്പിടിച്ച് മരണത്തെ നേരിടാൻ ശ്രമിക്കുകയായിരുന്നു ആ സ്ത്രീ. അവളുടെ പേടിച്ചരണ്ട കണ്ണുകൾ മനസ്സിൽ നിന്നും മായുന്നില്ല. അവരെ രക്ഷപ്പെടുത്താൻ പറ്റുന്നതിലധികം വേഗതയിലായിരുന്നു വണ്ടിയുടെ കുതിപ്പ് ഒരു നിലവിളി ശബ്ദത്തോടൊപ്പം രണ്ടു മനുഷ്യശരീരങ്ങൾ ഇടിച്ചു തെറിപ്പിച്ചത് നിമിഷങ്ങളിൽ നടന്നു.<br />
<br />
അടുത്ത സ്റ്റേഷനിൽ അപകടത്തെക്കുറിച്ച് സന്ദേശം നൽകി യാത്ര തുടരുമ്പോഴും അവർ രക്ഷപെടുവാൻ ഒരു ശതമാനംപോലും സാദ്ധ്യത മനസ്സിൽ തെളിയുന്നുണ്ടായിരുന്നില്ല.<br />
<br />
മുപ്പത് വയസിനടുത്ത് പ്രായമുള്ള യുവതിയും ഏഴ് വയസ്സോളം മാത്രം പ്രായമുള്ള പെൺകുട്ടിയും. ഒരു പക്ഷേ ആ യുവതിയുടെ ജീവിതം വഴിമുട്ടിയ അവസ്ഥയിലാവും എല്ലാം അവസാനിപ്പിക്കാൻ തീരുമാനിച്ചത് , ചിലപ്പോൾ ഉറ്റവരുടെ തിരസ്കാരവും അവഗണനയും താങ്ങാനാവാതെ, ചിലപ്പോൾ ദാമ്പത്യ കലഹങ്ങൾ . സാമ്പത്തിക ബുദ്ധിമുട്ടുകൾ, അഭിമാനവും ചാരിത്ര്യവും പണയം വെക്കാൻ ഉള്ള മടി. സ്വന്തം മകളെ മറ്റുള്ളവരുടെ കാരുണത്തിൽ ജീവിക്കാൻ അവളുടെ ആത്മാഭിമാനം സമ്മതിച്ചിട്ടുണ്ടാവില്ല. കൊച്ചുകുട്ടികൾ വരെ പീഡിപ്പിക്കപ്പെടുന്ന കാമഭ്രാന്തന്മാർ നിറഞ്ഞ ലോകത്തേക്ക് സ്വന്തം മകളെ എറിഞ്ഞു കൊടുക്കാൻ ആ അമ്മമനസ്സിന് കഴിയില്ലായിരിക്കും. ഇത്തരം ചിന്തകളാവും ആ പിഞ്ചുകുഞ്ഞിനെ കൂടി മരണത്തിലേക്കുള്ള യാത്രയിൽ കൂടെ കൂട്ടാനുള്ള തീരുമാനത്തിൽ അവളെ എത്തിച്ചിട്ടുണ്ടാവുക.<br />
<br />
ഞാൻ ചിന്തകളിൽ നിന്ന് മടങ്ങിയെത്തിയപ്പോൾ അവൾ മരങ്ങൾക്കിടയിലേക്ക് നടന്നു തുടങ്ങിയിരുന്നു. അവളുടെ ഒപ്പം എത്തുവാൻ ഞാൻ അതിവേഗം നടന്നു. മരങ്ങൾക്കിടയിൽ ഇരുട്ട് കാഴ്ച മറക്കുന്ന ഒരു സ്ഥലത്തേക്ക് അവളെത്തിച്ചേർന്നു. ഇടക്കിടെ അവൾ ഇരുളിൽ മറയുകയും വീണ്ടും പ്രത്യക്ഷപ്പെടുകയും ചെയ്തു കൊണ്ട് മുന്നോട്ട് നടക്കുകയാണ്. അവളുടെ പിറകെ ഞാൻ അതിവേഗം നടന്നെങ്കിലും ആ കുഞ്ഞു പാദങ്ങളുടെ വേഗതയ്ക്ക് ഒപ്പമെത്താൻ എനിക്കായില്ല മൊട്ടക്കുന്നുകളും പൈൻ മരക്കാടുകളും പിന്നിട്ട് അവൾ നടക്കുകയാണ്.<br />
<br />
ഒരു പാറക്കൂട്ടത്തിൽ സമീപം ചുറ്റുമതിൽ കെട്ടിയിരിക്കുന്ന ഒരു കിണർ നിലാവെളിച്ചത്തിൽ വ്യക്തമായി കാണാം. ചുറ്റുമതിലിൽ കുറെ സ്ത്രീകൾ വട്ടം കൂടിയിരുന്നു സംസാരിക്കുന്നു. ആരുടേയും മുഖം വ്യക്തമായിരുന്നില്ല. പെൺകുട്ടി സ്ത്രീകളുടെ സമീപം എത്തി. അവൾ എന്നെ ചൂണ്ടി കാണിച്ച് എന്തൊക്കെയോ അവരോട് പറയുന്നത് കണ്ടു. സ്ത്രീകൾ പെട്ടെന്ന് എഴുന്നേറ്റ് നിന്ന് എന്നെ തുറിച്ചു നോക്കി. അവരുടെ കണ്ണുകളിൽ നിന്ന് തീപാറുന്നത് ഞാൻ കണ്ടു. എന്നെ കൊല്ലാൻ ഉള്ള ആവേശത്തോടെ അവർ എൻറെയടുത്തേക്ക് ഓടി വരുകയാണ്.<br />
<br />
<br />
"പിടിക്കവനെ ..... കൊല്ലവനേ ...." എന്നൊക്കെ അവർ വിളിച്ചു പറയുന്നുണ്ടായിരുന്നു. ഞാൻ അതിവേഗം പിന്തിരിഞ്ഞോടി . സ്ത്രീകളുടെ കൂട്ടം തൊട്ടുപിന്നിൽ തന്നെയുണ്ട്.<br />
<br />
അവർ എന്തിനാണ് എന്നെ പിടിക്കാൻ വരുന്നത് എന്ന് എനിക്ക് മനസ്സിലായില്ല. ആൾക്കൂട്ട ആക്രമണമാണ്. എങ്ങനെയും രക്ഷപെടണം. ആധുനിക ഇന്ത്യയിൽ ഇത്തരം ആക്രമണങ്ങൾ സർവ്വസാധാരണമാണങ്കിലും സ്ത്രീകൾ ആരെയും ആക്രമിച്ച് കൊലപ്പെടുത്തിയതായി കേട്ടിട്ടില്ല. പുരുഷന്മാരാണങ്കിൽ ഏതെങ്കിലും മത ഭ്രാന്തന്മാരായിരിക്കും. ഏതെങ്കിലും ദൈവത്തിന്റെ പേര് ഉറക്ക വിളിച്ച് പറഞ്ഞാൽ ചിലപ്പോൾ രക്ഷപ്പെട്ടേക്കാം. ചിലപ്പോൾ തല്ലിക്കൊന്ന് തെരുവിൽ ഉപക്ഷിച്ചേക്കാം. എങ്ങിനെയും രക്ഷപ്പെട്ടേ മതിയാവു. സകല ശക്തിയും സംഭരിച്ച് ഞാൻ ഓടി. ഓടിയോടി അവസാനം കാലുകളിൽ നിന്ന് ശക്തി ചോർന്നു പോകുന്നത് പോലെ എനിക്ക് തോന്നിത്തുടങ്ങി. ഓട്ടത്തിനിടയിൽ ചെരുപ്പുകൾ നഷ്ടമായിരിക്കുന്നു കാൽവെള്ളയിൽ മുള്ളുകൾ തറച്ച് രക്തം പൊടിയുവാൻ തുടങ്ങിയിരിക്കുന്നു. വസ്ത്രങ്ങളെല്ലാം വിയർപ്പിൽ മുങ്ങി .തൊട്ടുപിന്നിൽ സ്ത്രീകളുടെ കൂക്കുവിളികളും ആക്രോശങ്ങളും.<br />
<br />
ഓടിയോടി റെയിൽവേ ട്രാക്കിലാണ് ഞാൻ വന്നു കയറിയത്. ട്രാക്കിലൂടെ തന്നെ മുന്നോട്ട് ഓടിക്കൊണ്ടിരുന്ന ഞാൻ ഇടക്ക് പിന്തിരിഞ്ഞു നോക്കി . സ്ത്രീകൾ എന്നെ പിൻതുടർന്നുള്ള ഓട്ടം അവസാനിപ്പിച്ച് റെയിൽവേ ട്രാക്കിന് സമീപം പകച്ച് നിൽക്കുകയാണ്. റെയിൽവേ ട്രാക്കും പരിസരവും സുരക്ഷിതമായ ഒരിടം പോലെ എനിക്ക് തോന്നിയെങ്കിലും സ്ത്രീകൾ ഭയപ്പാടോടെയാണ് ട്രാക്കിലേക്ക് നോക്കി നിന്നത്. ട്രാക്കിൽ പിടഞ്ഞ് വീണ് മരിച്ച ഓരോ മനുഷ്യ ജീവന്റെയും തേങ്ങലുകളായിരിക്കാം അവരെ പിൻതിരിയാൻ പ്രേരിപ്പിച്ചിട്ടുണ്ടാവുക. ഞാൻ സാവധാനം മുന്നോട്ടു നടന്നു. മുന്നിൽ തീഷ്ണമായ പ്രകാശവും കാതടപ്പിക്കുന്ന ചൂളം വിളിയുമായി ഒരു ടെയിൻ പാഞ്ഞടുക്കുന്നു. പെട്ടെന്ന് ട്രാക്കിൽ നിന്ന് ചാടി മാറി.<br />
<br />
<br />
ഒരു ഞെട്ടലോടെയാണ് ഞാൻ ഉറക്കമുണർന്നത്. ശരീരം മുഴുവൻ വിയർത്തു കുളിച്ചിരിക്കുന്നു. സ്ഥലകാലബോധം വീണ്ടെടുക്കാൻ ഏതാനും സമയം വേണ്ടി വന്നു.<br />
<br />
സിറ്റൗട്ടിൽ നിന്ന് ഭാര്യ ആരോടോ സംസാരിക്കുന്നു. ഞാൻ നോക്കുമ്പോൾ പഴയ ന്യൂസ് പേപ്പറുകളും മാസികകളും അവൾ തൂക്കി വിൽക്കുകയാണ്. കയറിട്ട് കെട്ടിയ ന്യൂസ് പേപ്പർ ബണ്ടിൽ ഒരു സ്പ്രിംഗ് തുലാസ്സിൽ കൊരുത്ത് തൂക്കം നോക്കാൻ ശ്രമിക്കുകയാണ് ഒരു തമിഴത്തി സ്ത്രീ. ഭാര്യ അടുത്തുനിന്ന് തുലാസ്സിന്റെ സൂചി യിലേക്ക് നോക്കി തൂക്കം തിട്ടപ്പെടുത്തുന്നു. സമീപത്ത് മൂക്കള ഒലിപ്പിച്ച ഒരു പെൺകുട്ടി. അവളേക്കാൾ നീളം കൂടിയ ഒരു ഒറ്റയുടുപ്പുമിട്ട് ഇരിക്കുന്നു. ആ സ്ത്രീ എന്നെ നോക്കി ഒരു വിളറിയ ചിരി ചിരിച്ചു. മുഷിഞ്ഞ വസ്ത്രങ്ങളും മെലിഞ്ഞ ശരീരവും ഇരുണ്ട നിറവുമായിരുന്നെങ്കിലും അവൾ ഒരു സുന്ദരി തന്നെയായിരുന്നു. മുടിയൽ വാടിക്കരിഞ്ഞ മുല്ലപ്പുവ്. കഴുത്തിൽ മഞ്ഞച്ചരടിൽ ഒരു ചെറിയ താലി . മുറ്റത്ത് കിടക്കുന്ന ഉന്തുവണ്ടിയിൽ കുറെ ആക്രി സാധനങ്ങൾ അടുക്കി വച്ചിരിക്കുന്നു.<br />
<br />
"പത്ത് കിലോ ഉണ്ട് സാർ ...." അവൾ ഒരു ചിരിയോടെ പറഞ്ഞു.<br />
' അത് തൂക്കണ്ട, മുഴുവനും എടുത്തോളൂ. നിങ്ങൾ പൈസ ഒന്നും തരേണ്ട.<br />
"നൻറി സർ ..... "<br />
സ്ത്രീ സന്തോഷത്തോടെ എന്നെ നോക്കി. പിന്നെ എല്ലാം വാരിക്കെട്ടി വണ്ടിക്കുള്ളിൽ അടുക്കി വെച്ചു. ഉന്തു വണ്ടിയും തള്ളിക്കൊണ്ട് അവളും മോളും ഗേറ്റ് കടന്ന് കത്തുന്ന വെയിലിലേക്ക് നടന്നു പോകുന്നത് ഞാൻ നോക്കി നിന്നു .<br />
<br />
ഉദയ പ്രഭൻ</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com44tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-9904823395043064822019-12-31T20:00:00.002-08:002019-12-31T20:00:32.299-08:00മാദ്ധ്യമ വിചാരണ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
മാദ്ധ്യമ വിചാരണ<br />
കനത്ത മഴ പെയ്യുന്ന ഒരു കർക്കിടക രാത്രി. മലയോര ഗ്രാമത്തിലെ ബസ്റ്റോപ്പിൽ രാത്രി എട്ടുമണി കഴിഞ്ഞാൽ പിന്നെ ആൾസഞ്ചാരം തീരെ കുറവാണ് . ചില തട്ടുകടകളും സത്താറിൻറെ പലചരക്ക് കടയും മാത്രം തുറന്നിരിക്കും. ഏഴ് മണിക്കുള്ള കെഎം ട്രാവൽസ് എന്ന സ്വകാര്യ ബസ്സാണ് ആലപ്രയിലേക്കുള്ള അവസാന വണ്ടി. ചെറിയ പട്ടണത്തിലെ ടാക്സി ഓട്ടം കഴിഞ്ഞാൽ അഫ്സലിന്റെ രാത്രി ട്രിപ്പ് ആലപ്രയിലുള്ള വീട്ടിലേക്ക് ആയിരിക്കും. രാവിലെയും വൈകിട്ടും സ്കൂൾകുട്ടികളെ കൊണ്ടുവിടുക, പിന്നീടുള്ള സമയം കവലയിൽ ടാക്സിയോടുക. ഇതാണ് അയാളുടെ ജോലി. രാത്രി ഒമ്പത് മണിവരെ അഫ്സൽ കവലയിൽ കാത്തു കിടക്കും. ഒമ്പത് മണിയോടുകൂടി ടാക്സി ജീപ്പിൽ ആളുകൾ നിറയും. എല്ലാവരും പരിചയക്കാർ ആയതിനാൽ ബസ്സുകൂലിക്ക് തുല്യമായ തുക മാത്രമേ അഫ്സൽ വാങ്ങിക്കാറുള്ളൂ.<br />
സത്താറിന്റെ പലചരക്ക് കടയിൽ പുറത്ത് നിരത്തി വച്ചിരുന്ന പച്ചക്കറിക്കുട്ടകൾ പണിക്കാരൻ എടുത്ത് അകത്ത് വച്ച് ഷട്ടർ താഴ്ത്തി കടപൂട്ടി. ഒരു സിഗരറ്റിനു തീ കൊടുത്തു നിൽക്കുകയാണ് സത്താർ. ശക്തിയേറിയ മഴത്തുള്ളികൾ ടാർ റോഡിൽ വീണ് ചിന്നിച്ചിതറുന്നത് തെരുവ് വിളക്കുകളുടെ വെളിച്ചത്തിൽ വ്യക്തമായി കാണാം. കടയോട് ചേർന്ന് പാർക്ക് ചെയ്തിരിക്കുന്ന ബുള്ളറ്റ്. റെയിൻ കോട്ടും ഹെൽമറ്റും അണിഞ്ഞ ബുള്ളറ്റ് യാത്രികൻ കടവരാന്തയിൽ നിന്ന് സിഗരറ്റ് പുകയ്ക്കുന്നു.<br />
“ആലപ്ര ..... ആലപ്ര ......” അഫ്സലിന്റെ സഹായിയും ടാക്സി ജീപ്പിലെ കിളിയുമായ നാസർ ഉറക്കെ വിളിച്ചു. തട്ടുകടയിൽ സംസാരിച്ചു നിന്ന രണ്ടു പേർ കൂടി ഓടി വന്ന് ജീപ്പിൽ കയറി. ജീപ്പ് സ്റ്റാർട്ട് ആയി. അഫ്സൽ ഒരു തൂവാല എടുത്ത് ഗ്ലാസ് വൃത്തിയാക്കി. മൂടൽ മഞ്ഞ് ഉള്ളതിനാൽ ഹെഡ് ലൈറ്റ് വെളിച്ചം അധികം ദൂരേക്ക് പോകുന്നില്ല. ജീപ്പ് സാവധാനം നീങ്ങി. കയറ്റവും ഇറക്കവും നിറഞ്ഞ മലയോരഗ്രാമറോഡ് നിറയെ കുഴികൾ ആയിരുന്നു. കുത്തിയൊഴുകുന്ന മഴവെള്ളം. പല സ്ഥലത്തും നിർത്തി ആളെ ഇറക്കിയും കയറ്റിയും വണ്ടി സാവധാനം മുന്നോട്ടുപോയി. ഇടയ്ക്ക് ഒരു കാറും രണ്ട് ടൂവീലറും ജീപ്പിനെ മാറി കടന്നു പോയി. ആലപ്രയിലെ അവസാന സ്റ്റോപ്പായ ക്ഷേത്രത്തിനു സമീപം വണ്ടി എത്തിയപ്പോൾ മഴ മാറിയിരുന്നു. എല്ലാവരും ഇറങ്ങിയെങ്കിലും ഒരു പെൺകുട്ടി മാത്രം ജീപ്പിനുള്ളിൽ തന്നെ ഇരിക്കുന്നു.<br />
"കൊച്ചേ, വണ്ടി ഇവിടം വരെ ഉള്ളൂ. ഇറങ്ങിക്കൊള്ളൂ. " പെൺകുട്ടി ഭയചകിതയായി ജീപ്പിൽ നിന്നിറങ്ങി ചുറ്റും പകച്ച് നോക്കി.<br />
"കൊച്ച് ഏതാ ? ഏതു വീട്ടിലാണ് പോകേണ്ടതു്?......." <br />
നാസറിന്റെ ചോദ്യത്തിന് അവൾ മറുപടി ഒന്നും പറഞ്ഞില്ല. ഗ്രാമത്തിലെ എല്ലാവർക്കും പരസ്പരം അറിയാമെങ്കിലും ഈ പെൺകുട്ടിയെ ആർക്കും മനസ്സിലായില്ല. അവളുടെ കണ്ണുകൾ നിറഞ്ഞു തുളുമ്പുന്നു. സങ്കടവും നിരാശയും ഭയവും നിറഞ്ഞ മുഖഭാവം. പെൺകുട്ടി ജീപ്പ് ഓടി വന്ന താഴ്വാരത്തേക്ക് ഇടക്കിടെ തിരിഞ്ഞു നോക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു. ആരെയോ പ്രതീക്ഷിക്കുന്നതു് പോലെ. <br />
"കൊച്ച് ആരെയാണ് നോക്കുന്നത്. ആരെങ്കിലും ഇവിടെ കാത്തു നിൽക്കാമെന്ന് പറഞ്ഞിരുന്നോ.? നമ്പർ ഉണ്ടെങ്കിൽ ഒന്ന് വിളിച്ചു ചോദിക്കൂ.”<br />
അഫ്സൽ പെൺകുട്ടിയെ സംശയദൃഷ്ടിയോടെയാണ് നോക്കിയത്.<br />
"...... നീ ആരാണ് ?...... എന്താണ് നിന്റെ പേര് ?..... ഏതു വീട്ടിലാണ് നിനക്ക് പോകേണ്ടത് ?-........ എവിടെനിന്നു വരുന്നു ?...... ഇതിന് മുമ്പ് ഇവിടെ കണ്ടിട്ടില്ലല്ലോ ....."<br />
ജീപ്പിൽ വന്ന് ഇറങ്ങിയവരൊക്കെ വട്ടം കൂടി നിന്ന് ഓരോ ചോദ്യങ്ങൾ ചോദിച്ചു കൊണ്ടിരുന്നു. ഒന്നിനും വ്യക്തമായ മറുപടി പറയാതെ അവൾ കരച്ചിലിന്റെ വക്കത്ത് എത്തിയിരുന്നു . ആരെയോ പ്രതീക്ഷിക്കുന്നതുപോലെ അവൾ റോഡിൻറെ അറ്റത്തേക്ക് വീണ്ടും വീണ്ടും നോക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു. ജീപ്പിൽ വന്ന യാത്രക്കാർ ഓരോരുത്തരായി പിരിഞ്ഞു തുടങ്ങി.<br />
"അഫ്സലിക്കാ ...... ഇനി എന്ത് ചെയ്യും ...... ഈ കൊച്ചിനെ കൊണ്ടുപോയി പോലീസിലേൽപ്പിച്ചാലോ ?....''<br />
അഫ്സൽ ഒന്നും മിണ്ടിയില്ല.<br />
" അല്ലെങ്കിൽ വേണ്ട ഇക്കാ. ഒറ്റയ്ക്ക് ഒരു പെണ്ണിനെ ........അതും ഈ രാത്രിയിൽ ........ അതുമല്ല, പത്തു മൈൽ വണ്ടി ഓടിക്കണം. കാറ്റും മഴയും കാരണം മരങ്ങൾ ഒടിഞ്ഞുവീണു റോഡ് ബ്ലോക്ക് ആയിട്ടുണ്ട് എന്ന് കവലയിൽ പറയുന്നത് കേട്ടു. "<br />
" ഇനിയെന്ത് ചെയ്യും നാസർ ...?"<br />
" ഒരു കാര്യം ചെയ്യാം. ഈ കൊച്ചിനെ അഫ്സൽ ഇക്കയുടെ വീട്ടിൽ തന്നെ കൊണ്ടുപോകാം. അവിടെ സുബൈദ താത്ത ഉണ്ടല്ലോ. ഇന്ന് രാത്രി അവിടെ തങ്ങട്ടെ. രാവിലെ ആദ്യത്തെ ബസ്സിൽ തന്നെ കയറ്റി വിടാം. "<br />
"എങ്കിൽ ശരി. ഞങ്ങൾ പോണു "<br />
അടുത്ത് നിന്നിരുന്ന നാരായണേട്ടനും ചാക്കോയും അന്തോണിച്ചനും അവരവരുടെ വീട്ടിലേക്ക് നടന്നു.<br />
ജീപ്പ് ഒതുക്കിയിട്ട് അഫ്സലും നാസറും പെൺകുട്ടിയേയും കുട്ടി ഇടവഴിയിലൂടെ അഫ്സലിന്റെ വീട്ടിലേക്ക് നടന്നു. അഫ്സലിന്റെ ഭാര്യ സുബൈദ ആദ്യം സംശയത്തോടെയാണ് പെൺകുട്ടിയെ നോക്കിയത്. എങ്കിലും ഉണ്ടായ കാര്യങ്ങൾ പറഞ്ഞപ്പോൾ അവളുടെ മനസ്സലിഞ്ഞു. സുബൈദയുടെ ചോദ്യങ്ങൾക്ക് അവൾ വ്യക്തമായി മറുപടി പറഞ്ഞില്ല. പെൺകുട്ടിയുടെ കണ്ണുനീരും നിസ്സഹായാവസ്ഥയും സുബൈദയെകൊണ്ട് അധികം ചോദ്യങ്ങൾ ചോദിപ്പച്ചില്ല. അതിഥിയെ മാന്യമായിത്തന്നെ സ്വീകരിച്ച് അത്താഴശേഷം അവർ ഉറങ്ങാൻ തയ്യാറെടുത്തു. പെൺകുട്ടിക്ക് കട്ടിലും മെത്തയും നൽകിയിട്ട് അവർ അടുത്ത മുറിയിൽ തറയിൽ പായ വിരിച്ച് ഉറങ്ങാൻ കിടന്നു. പുലർച്ചെ ഉണർന്ന സുബൈദ ആദ്യം തന്നെ പെൺകുട്ടി കിടന്ന കട്ടിലിൽ ചെന്ന് നോക്കി. കട്ടിൽ കാലിയായിരുന്നു. പെൺകുട്ടിയു ബാഗും അവിടെ ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. ക്ഷേത്രമുറ്റത്തു നിന്ന് ആദ്യം ബസ് പുറപ്പെടുന്നതിന്റെ ഹോണടി കേട്ട് പെൺകുട്ടി ആരെയും ശല്യപ്പെടുത്താതെ പോയിട്ടുണ്ടാവും എന്ന് സമാധാനിച്ചു. <br />
രണ്ട് ദിവസത്തിനുശേഷം കുട്ടികളുമായി സ്കൂളിലെത്തുമ്പോൾ ഒരു പോലീസ് ജീപ്പ് സ്കൂളിനടുത്ത് കിടപ്പുണ്ടായിരുന്നു. ജീപ്പിൽ നിന്ന് ഇറങ്ങുന്ന കുട്ടികൾക്ക് ബാഗ് എടുത്ത് കൊടുക്കുകയായിരുന്നു നാസർ. ഒരു പോലീസുകാരൻ അവരുടെ അടുത്തേക്ക് വന്നു.<br />
"ആരാണ് അഫ്സൽ ? "<br />
" ഞാനാണ് സർ " , അഫ്സൽ ഡ്രൈവിംഗ് സീറ്റിൽ നിന്ന് ചാടി ഇറങ്ങി<br />
"കഴിഞ്ഞ ദിവസം രാത്രിയിൽ ഒരു പെൺകുട്ടി നിൻറെ വണ്ടിയിൽ വന്നിരുന്നോ. ആലപ്രയിലേക്ക് ...?." <br />
"ഉവ്വ് സാർ. "<br />
" അവളെവിടെ ?"<br />
" ആ കൊച്ച് മിനിഞ്ഞാന്ന് രാത്രി എൻറെ വീട്ടിലാണ് തങ്ങിയത്. ഫസ്റ്റ് ബസ്സിൽ തന്നെ തിരിച്ചു പോയി. "<br />
" എവിടെപ്പോയി?"<br />
"അറിയില്ല സാർ. ഞങ്ങൾ ഉറക്കം ഉണർന്നപ്പോൾ അവളെ കാണാനില്ല. കതക് തുറന്നു കിടക്കുകയായിരുന്നു. ആദ്യത്തെ ബസ്സിൽ തന്നെ പോയി കാണും. "<br />
" എന്താണ് അവളുടെ പേര് പറഞ്ഞത്.?"<br />
"നാൻസി എന്നാണ് പറഞ്ഞത് "<br />
"എവിടുന്ന് വരികയാണന്ന് പറഞ്ഞു?" <br />
"പട്ടണത്തിൽ നിന്നാണന്നാണ് പറഞ്ഞത്. ഒരു കൂട്ടുകാരിയുടെ വീട്ടിൽ വന്നതാണന്ന് പറഞ്ഞു.”<br />
"ഏതു കൂട്ടുകാരിയുടെ ?"<br />
" അറിയില്ല സാർ "ഇതാണോ ആ പെൺകുട്ടി ?"<br />
പോലീസുകാരൻ മൊബൈൽഫോണിൽ കാണിച്ച ചിത്രത്തിലേക്ക് അഫ്സൽ നോക്കി.<br />
"ഈ കുട്ടി തന്നെയാണ് സാർ "<br />
"നീയൊന്ന് സ്റ്റേഷൻ വരെ വരണം. ഒരു സ്റ്റേറ്റ്മെൻറ് എഴുതി തരേണ്ടി വരും. "<br />
പോലീസ് സ്റ്റേഷനുമുന്നിൽ നല്ല ആൾ കൂട്ടം ഉണ്ടായിരുന്നു. എല്ലാവരുടെയും നോട്ടം അഫ്സലിനെയും നാസറിനെയും ആയിരുന്നു. ഒരു കുറ്റവാളിയെപ്പോലെ ജനക്കൂട്ടം അവരെ തുറിച്ചു നോക്കുകയും മൊബൈലിൽ ഫോട്ടോ എടുക്കുകയും ചെയ്യുന്നുണ്ടായിരുന്നു. സ്റ്റേഷനിൽ ചാക്കോയും നാരായണേട്ടനും അന്തോണിച്ചനും നിൽപ്പുണ്ടായിരുന്നു. എല്ലാവരും അന്ന് രാത്രി ട്രിപ്പിൽ ജീപ്പിൽ ഉണ്ടായിരുന്നവർ.<br />
"ഇവരെല്ലാം ആ പെൺകുട്ടിയെ നിൻറെ വീട്ടിലേക്ക് രാത്രി കൂട്ടിക്കൊണ്ടുപോകുന്നത് കണ്ടവരാണ്. പിന്നെ അവളുടെ ശവം ആണ് കാണുന്നത്. സത്യം പറയണം. നീ എങ്ങനെയാണ് അവളെ കൊന്നത് ?"<br />
" അയ്യോ ....ആ കൊച്ചു മരിച്ചോ?"<br />
അഫ്സൽ പറഞ്ഞു തീരുന്നതിനു മുമ്പ് സബ്ഇൻസ്പെക്ടറുടെ അടി അവൻറെ കരണത്ത് പതിച്ചു. അപ്രതീക്ഷിതമായ അടിയേറ്റ അഫ്സൽ തറയിൽ കുഴഞ്ഞുവീണു. പിന്നെ അടിയുടെയും ഇടിയുടെയും പൂരമായിരുന്നു. കാക്കി വേഷം ധരിച്ച് കൈകൾ ഉയർന്നുതാണു. ബൂട്ട്സിട്ട കാലുകൾ അഫ്സലിന്റെയും നസീറിന്റെയും കൈപ്പത്തികൾ ചവിട്ടി ഞെരിച്ചു. ബോധരഹിതരായി ഇരുവരും തറയിൽ കിടന്നു.<br />
'നാൻസി കൊലപാതകം. ആലപ്ര സ്വദേശിയായ ടാക്സിഡ്രൈവർ അഫ്സലും സഹായി നാസറും അറസ്റ്റിൽ ' <br />
ടിവി വാർത്താചാനലുകളിൽ ബ്രേക്കിംഗ് ന്യൂസ്. ചാനൽ വാർത്താ അവതാരകൻ ചില കാഴ്ചകൾ സംപ്രേഷണം ചെയ്യുന്നു. നാസറും അഫ്സലും പോലീസ് ജീപ്പിൽ നിന്നിറങ്ങുന്ന രംഗങ്ങൾ. സ്കൂൾ കുട്ടികളെ കയറ്റിയ ഒരു ജീപ്പ് സ്കൂളിന് മുന്നിലേക്ക് ഓടി വരുന്ന ദൃശ്യങ്ങൾ.<br />
ചാനൽ അവതാരകൻ സ്വയം തെരഞ്ഞെടുത്ത കഥകൾ അത്യന്തം ഉത്സാഹത്തോടെ അവതരിപ്പിച്ചുകൊണ്ടേയിരുന്നു. അന്തിച്ചർച്ചയിൽ പ്രമുഖർ അണിനിരന്നു. രാഷ്ട്രീയ നിരീക്ഷകർ , സ്ത്രീപക്ഷവാദികൾ, സ്വതന്ത്രചിന്തകർ , റിട്ടയർ ചെയ്ത പോലീസ് മേധാവികളും ക്രിമിനൽ വക്കീലന്മാരും , നാട്ടുകാരും . അഫ്സലിന്റെ ജീപ്പിൽ കുട്ടികളെ സ്കൂളിൽ അയക്കുന്ന രക്ഷിതാക്കൾ മുതൽ പലരും. അഫ്സലിന്റെ പെരുമാറ്റത്തിൽ അസ്വഭാവികത കലർന്നിരുന്നതായി പലരും സമർത്ഥിച്ചു. സ്കൂൾ കുട്ടികളുടെ മുഖങ്ങൾ ടിവി അവതാരകൻ പല തവണ സംപ്രേഷണം ചെയ്തു കൊണ്ടിരുന്നു.<br />
ആഭ്യന്തരവകുപ്പിന്റെ കെടുകാര്യസ്ഥത. പ്രതികളെ രക്ഷപ്പെടുത്താൻ സഹായിക്കുന്ന ഉന്നത രാഷ്ട്രീയ പോലീസ് അധികാരികളുടെ മാഫിയാ പ്രവർത്തനം. അഫ്സൽ എന്ന മുസ്ലിം യുവാവിന്റെ തീവ്രവാദികളും ആയുള്ള ബന്ധം എൻ. ഐ. എ അന്വേഷിക്കണമെന്ന ആവശ്യം ശക്തമായി.<br />
പ്രതികളെകൊണ്ട് കുറ്റം സമ്മതിപ്പിക്കാൻ ക്രൂരമായ മർദ്ദനമാണ് പോലീസ് പ്രയോഗിച്ചത്. ശാസ്ത്രീയമായ കുറ്റാന്വഷണ രീതികൾ ലോകരാജ്യങ്ങളിൽ മുഴുവൻ നിലനിൽക്കുമ്പോൾ കേരള പോലീസിലെ ഒരു വിഭാഗം എപ്പോഴും മൂന്നാം മുറ പ്രയോഗത്തിൽ തന്നെ വിശ്വസിക്കുന്നു. കട്ടവനെ കണ്ടില്ലെങ്കിൽ കണ്ടവനെ പിടിക്കുക എന്ന രീതി തന്നെയാണ് പോലീസ് പിൻതുടർന്നത്. ഏതെങ്കിലും ഒരു വ്യക്തിയെ പ്രതിയെന്ന പേരിൽ അറസ്റ്റ് ചെയ്ത് മാദ്ധ്യമങ്ങളുടെ മുന്നിൽ അവതരിപ്പിച്ച് തൽക്കാലത്തേക്ക് ബഹളങ്ങൾ അവസാനിപ്പിക്കുക എന്നതായിരുന്നു പോലീസ് ലക്ഷ്യമാക്കിയത്.<br />
മർദ്ദനമേറ്റ് പല തവണ ബോധം നഷ്ടപ്പെട്ട് തറയിൽ പതിച്ചിട്ടും കുറ്റം സമ്മതിക്കാൻ അഫ്സലും നാസറും തയ്യാറായില്ല. രാത്രിയിൽ പരിചയമില്ലാത്ത സ്ഥലത്ത് ഒറ്റപ്പെട്ടുപോയ ആ പെൺകുട്ടിയോട് സ്നേഹത്തോടെ പെരുമാറിയതും അഭയം നൽകിയതും ആണ് വിനയായത്. അവളുടെ സുരക്ഷിതത്വത്തെ കുറിച്ചുള്ള ആശങ്കകൾ ആണ് അവള്ക്ക് സ്വന്തം വീട്ടിൽ അഭയം നൽകാൻ കാരണം. രാത്രിയില് ബോധംകെട്ടു ഉറങ്ങിയതാണ് അവൾ ഇറങ്ങിപ്പോയത് അറിയാതിരിക്കാനുള്ള കാരണം. <br />
എങ്കിലും എപ്പോഴായിരിക്കും അവൾ ഇറങ്ങിപ്പോയിട്ടുണ്ടാവുക. ആരെങ്കിലും അവളെ വിളിച്ചിറക്കി കൊണ്ടു പോയതായിരിക്കുമോ . ആരെങ്കിലും കാത്തുനിൽക്കും എന്ന് നേരത്തേ പറഞ്ഞിട്ടുണ്ടാവുമോ. കനത്ത മഴയും കാറ്റും കാരണം അവർക്ക് സമയത്ത് എത്താൻ സാധിച്ചിട്ടുണ്ടാവില്ല. രാത്രിയിൽ മൊബൈൽ ഫോൺ റിങ് ചെയ്യുന്ന ശബ്ദം ഒന്നും കേട്ടിരുന്നില്ല. എങ്കിലും ആരായിരിക്കും രാത്രിയിൽ അവളെ തേടി വന്നിട്ടുണ്ടാവുക. ഒരു കൂട്ടുകാരൻ, അല്ലെങ്കിൽ കൂട്ടുകാരി. ആരാണ് അവളെ മരണത്തിലേക്ക് കൂട്ടിക്കൊണ്ടുപോയത് അഫ്സലിനെ ചിന്തകൾ അനന്തമായി നീണ്ടു.<br />
കൂക്കി വിളിക്കുകയും ആക്രോശിക്കുകയും ചെയ്യുന്ന ജനക്കൂട്ടത്തിനെ അഫ്സൽ കണ്ടു. അതിനിടയിൽ കന്യാസ്ത്രീയെ പീഡിപ്പിച്ച പുരോഹിതന്മാരും, ഫ്ലാറ്റ് പീഡന കേസിൽ പെട്ട തന്ത്രിയും , കുട്ടികളെ പീഡിപ്പിച്ച മദ്രസാ അധ്യാപകനും , ചാനൽ ചർച്ചകളിൽ അസഭ്യം മാത്രം വിളിച്ചുപറയുന്ന രാഷ്ട്രീയനേതാവും , സൗരോർജ്ജത്തിന്റെ പേരിൽ ശരീരം വിറ്റു നടന്ന അഭിസാരികയും നിൽക്കുന്നതായി അഫ്സലിന് തോന്നി.<br />
<br />
മുന്നിൽ അന്ധകാരം മാത്രം. ഭാവിയെക്കുറിച്ചോ അടുത്ത ദിവസത്തെക്കുറിച്ചോ അടുത്ത നിമിഷത്തെക്കുറിച്ചോ പോലും ചിന്തിക്കുവാൻ ആവാതെ അഫ്സൽ ലോക്കപ്പിന്റെ മൂലയിൽ ചുരുണ്ടുകൂടി കിടന്നു. അടുത്ത ദിവസങ്ങളിൽ പോലീസ് ജീപ്പിൽ അവരെ തെളിവെടുപ്പിനായി പല സ്ഥലത്തും കൊണ്ടുപോയി.<br />
ആഴ്ചകൾ നീണ്ട അന്വേഷണത്തിനൊടുവിലും കൊല്ലപ്പെട്ട നാൻസി എന്ന പെൺകുട്ടിയെയും അഫ്സലിനെയും തമ്മിൽ ബന്ധിപ്പിക്കുന്ന ശാസ്ത്രീയ തെളിവുകൾ ഒന്നും പോലീസിന് കണ്ടുപിടിക്കാനായില്ല. ടാക്സി ഓടിച്ച് ഉപജീവനം നടത്തുന്ന ആ ചെറുപ്പക്കാർ നാൻസിയെ എവിടെ വച്ച് കണ്ടുമുട്ടി. ഒരു കൊലപാതകത്തിലേക്ക് നയിക്കാനുള്ള പക എങ്ങിനെയുണ്ടായി. മരണത്തിന് മുമ്പ് ലൈംഗിക അതിക്രമം ഒന്നും നേരിട്ടിരുന്നില്ല എന്നായിരുന്നു പോസ്റ്റ്മോർട്ടം റിപ്പോർട്ട്. ദേഹത്തിൽ നിന്ന് കണ്ടെടുത്ത സ്വർണാഭരണങ്ങൾ സമീപത്ത് കിടന്ന ബാഗിൽ നിന്ന് കണ്ടെടുത്ത പണവുമെല്ലാം ധനാപഹരണം അല്ല കൊലപാതകമെന്ന് ഉറപ്പിക്കുന്നത് ആയിരുന്നു.<br />
എങ്ങനെ ആയിരുന്നു മൊബൈൽ ഫോണും സിസിടിവി യും വരുന്നതിനുമുമ്പ് പോലീസ് കുറ്റകൃത്യങ്ങൾ തെളിയിച്ചിട്ടുണ്ടാവുക. വിരലടയാളങ്ങളെയും പോലീസ് നായകളെയും ആശ്രയിച്ച് എങ്ങനെയാണ് കുറ്റാന്വേഷണം നടത്തിയിട്ട് ഉണ്ടാവുക. സംശയം തോന്നുന്നവരെ പിടിച്ചു ഭേദ്യം ചെയ്ത് കുറ്റം സമ്മതിപ്പിക്കുക. തെളിവുകളും സാക്ഷികളും ഉണ്ടാക്കി കുറ്റപത്രം നൽകുക. ചിലപ്പോൾ ശിക്ഷിക്കപ്പെടും. ചിലപ്പോൾ വെറുതെ വിട്ടുവെന്നും വരാം. ഇവിടെ വളരെയധികം സാഹചര്യ തെളിവുകൾ ഉണ്ടായിരുന്നെങ്കിലും ഒരു ക്രിമിനൽ പശ്ചാത്തലവും ഇല്ലാത്ത പ്രതികൾക്കെതിരെ വിശ്വസനീയമായ ഒരു കൃത്രിമ തെളിവും സൃഷ്ടിച്ചെടുക്കാൻ പൊലീസിനായില്ല.<br />
സബ്ജയിൽ എന്ന കുറ്റവാളികളുടെ ലോകം. മോഷണവും ഗുണ്ടായിസവും, വിശ്വാസവഞ്ചനയും, സാമ്പത്തികത്തട്ടിപ്പും, പിമ്പ് പണിയും ചെയ്ത് ജീവിച്ചിരുന്നവർ. ജാമ്യം നിഷേധിക്കപ്പെട്ടവരും ജാമ്യത്തിലെടുക്കാൻ ആരുമില്ലാത്തവരും വിചാരണ കാത്ത് കഴിയുന്നു. പുറത്തുള്ള അവരുടെ ലോകത്തേക്കാൾ സുരക്ഷിതത്വം അവർക്ക് ഇവിടെ കിട്ടുന്നുണ്ട്. നല്ല ഭക്ഷണവും വിശ്രമവും ഉറക്കവും കിട്ടുന്ന മറ്റൊരു ലോകം. ഉറ്റവരിൽ നിന്ന് അകന്ന് കഴിയുന്ന അവരുടെ മുഖത്ത് വിട്ടൊഴിയാത്ത കടുത്ത നിരാശ വ്യക്തമായിരുന്നു. രാജ്യത്തെ മൊത്തമായി ഒറ്റുകൊടുത്ത വരും ജനങ്ങളെ വിൽപന ചരക്കാക്കിയവരും വർഗീയ വിഷം കുത്തിവെച്ച് ജനങ്ങളെ പരസ്പരം പോരടിപ്പിക്കുന്ന ആധുനിക രാജ്യസ്നേഹികളും പുറത്ത് മാന്യമായി ജീവിക്കുന്നു. അവരുടെ സമ്പാദ്യം സ്വിസ് ബാങ്ക് അക്കൗണ്ടുകളിൽ കുമിഞ്ഞുകൂടുന്നു. അവർക്ക് രാഷ്ട്രത്തിൻറെ പരമോന്നത ബഹുമതികൾ നൽകി ആദരിക്കപ്പെടുന്നു.<br />
നാളുകളായി വിചാരണ തടവുകാരായി സബ് ജയിലിനുള്ളിൽ. നല്ല വക്കീലിനെ കണ്ടെത്തി കേസ് നടത്താനാവാതെ, ജാമ്യത്തിന് അപേക്ഷിക്കുകപോലും ചെയ്യാനാവാതെ മാസങ്ങളോളം തടവറയ്ക്കുള്ളിൽ. ഇടയ്ക്കിടെ പോലീസ് തെളിവെടുപ്പിനായി പല സ്ഥലങ്ങളിൽ കൊണ്ടുപോകുന്നു. മജിസ്ട്രേറ്റിന് മുന്നിൽ ഹാജരാക്കുന്നു.<br />
<br />
സഹതടവുകാരില് നിന്നുമാണ് അഫ്സല് ആ വാര്ത്ത അറിയുന്നത്. ഏതോ മനുഷ്യാവകാശ പ്രവർത്തകരുടെ ആവശ്യപ്രകാരം ക്രൈംബ്രാഞ്ച് കേസ് ഏറ്റെടുത്തതും സമഗ്ര അന്വേഷണം നടക്കുന്നതും. <br />
മാസങ്ങൾക്ക് ശേഷം യഥാർത്ഥ പ്രതികൾ പിടിയിലാവുന്നു. രക്ഷകനാവുന്നതു് കവലയിലെ പലചരക്ക് കടയിലെ CCTV ദൃശ്യങ്ങൾ. അന്ന് രാത്രിയിലെ മഴ തുടങ്ങിയപ്പോൾ ടൂവീലറിൽ വന്ന പുരുഷനും പെൺകുട്ടിയും കടവരാന്തയിൽ കയറി നിൽക്കുന്നതിന്റെയും കുറച്ച് സമയത്തിന് ശേഷം പെൺകുട്ടി ജീപ്പിൽ കയറി ഇരിക്കുന്നതിന്റെയും ദൃശ്യങ്ങൾ ക്രൈം ബ്രാഞ്ചിന് ലഭിക്കുന്നു. ജീപ്പ് പുറപ്പെട്ടതിന് പിന്നാലെ ടൂവീലർ സ്റ്റാർട്ട് ചെയ്ത് പോകുന്നതിന്റെയും നാല് മണികൂറിന് ശേഷം ഇരുവരും ടൂവീലറിൽ മടങ്ങിപ്പോകുന്നതിന്റെയും ദൃശ്യങ്ങൾ ക്രൈം ബ്രാഞ്ച് കണ്ടെടുക്കുന്നു. ടൂവിലറിന്റെ രജിസ്ട്രേഷൻ നമ്പർ പിൻതുടർന്നുള്ള അന്വഷണമാണ് ക്രൈം ബ്രാഞ്ചിനെ യഥാർത്ഥ പ്രതിയിലേക്ക് എത്തിച്ചത്. <br />
യഥാർത്ഥ പ്രതിയെ കോടതിയിൽ ഹാജരാക്കുകയും അഫ്സലിനെയും നാസറിനെയും പ്രതിസ്ഥാനത്തു നിന്ന് നീക്കം ചെയ്യുന്നതിനും ക്രൈംബ്രാഞ്ച് കോടതിയിൽ അപേക്ഷ സമർപ്പിക്കുകയും ചെയ്യുന്നു. കോടതി നടപടികൾക്ക് ശേഷം അഫ്സലും നാസറും സ്വതന്ത്രരായി പുറത്തെത്തുമ്പോൾ കൂകി വിളിക്കുന്ന ജനക്കൂട്ടം ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. ചാനലുകാരുടെ ക്യാമറക്കണ്ണുകൾ ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. മെലിഞ്ഞുണങ്ങിയ രണ്ടു മനുഷ്യജീവികൾ മാത്രം. സുബൈദയും നാസറിന്റെ ഉമ്മയും. അഫ്സൽ സുബൈദയുടെ കണ്ണുകളിലേക്ക് നോക്കി. കരഞ്ഞു കരഞ്ഞു കണ്ണീർ വറ്റി തിളക്കം നഷ്ടപ്പെട്ട കണ്ണുകൾ. പട്ടിണിയും ദുഃഖവും നിരാശയും മൂലം ജീവച്ഛവം പോലെ രണ്ട് മനുഷ്യ കോലങ്ങൾ. അഫ്സൽ അവളുടെ തോളിൽ തല ചായ്ച്ചു തെരുവിലേക്ക് മുടന്തി മുടന്തി നടന്നു.<br />
പടിഞ്ഞാറേ ചക്രവാളത്തിൽ അന്തിച്ചുവപ്പ് ഇരുട്ടിന് വഴി മാറിക്കൊണ്ടിരുന്നു. ചേക്കേറാനായി പറന്നകലുന്ന കിളികളെ നോക്കി കായൽക്കരയിലെ വാകമരച്ചോട്ടിൽ അവർ ഇരുന്നു.</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com27tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-3790620843561185372019-11-19T23:53:00.000-08:002019-11-19T23:53:05.585-08:00കവിത<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div>
*പ്രളയാനന്തരം ** (കവിത)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
വാനിൽ സൗവർണ്ണധൂളികൾ ..താരക</div>
<div>
ദീപജാലങ്ങളെ കണ്ടു നിൽക്കവേ </div>
<div>
ദൂരെയെങ്ങോ മറയുന്ന മിന്നലിൽ </div>
<div>
ധ്വനിമുഴക്കിയ രികിലെത്തുന്നവോ</div>
<div>
<br /></div>
<div>
കുളിരുപോലെ ചിതറുന്ന തുള്ളികൾ </div>
<div>
കരളിലാകെ നിറയ്ക്കുന്നു കൗതുകം</div>
<div>
ഒരു നനുത്ത മഴത്തുള്ളിയായി നീ ഇരവിലെത്തിയെൻ ജാലകവാതിലിൽ </div>
<div>
<br /></div>
<div>
എൻറെ രക്തവും മാംസവും ജീവൻറെ -</div>
<div>
യുപ്പുമെന്നിൽ നിറച്ചു തരുന്നവൾ </div>
<div>
പുഴയൊരോർമ്മ..., നിറയുന്ന </div>
<div>
സ്നേഹവും</div>
<div>
കനിവുമെന്നിൽ പകർന്നു തരുന്നവൾ</div>
<div>
<br /></div>
<div>
മാരി പെയ്തു നിറഞ്ഞ പമ്പാനദി</div>
<div>
തേടിയെത്തിയെൻ ഉമ്മറവാതിലിൽ</div>
<div>
ഇന്നു നീയെൻറെ ജാലകവാതിലിൽ ആരെയാവാം തിരയുന്നതങ്ങനെ...?</div>
<div>
<br /></div>
<div>
ഒടുവിൽ എന്തേപിണക്കമായോ സഖീ </div>
<div>
രൌദ്രമാടിത്തിമർക്കുകയാവുമോ </div>
<div>
മരണ കാഹളം നീമുഴക്കീടവേ </div>
<div>
മനമുരുകി ശപിച്ചു പോകുന്നിതാ.....</div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-11089019907282812672018-06-14T09:05:00.000-07:002018-06-14T09:05:19.257-07:00പൈതൃകം <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
പൈതൃകം<br />
ശീതീകരിച്ച ബാറിലെ അരണ്ട വെളിച്ചത്തിൽ അവർ മുഖാമുഖം നോക്കിയിരുന്നു. മേശപ്പുറത്ത് നീളം കൂടിയ പളുങ്കു ഗ്ലാസിൽ സ്വർണ്ണ നിറമുള്ള ദ്രാവകം . അതിൽ അലിഞ്ഞുചേരുന്ന ഐസ് ക്യൂബുകൾ. പാതിയായ ഒരു പയന്റ് കുപ്പിയും രണ്ട് തണുത്ത സോഡയും. ആവി പറക്കുന്ന ബീഫ്ചില്ലി വട്ടത്തിൽ അരിഞ്ഞ സവാളയും മല്ലിയിലയും കൊണ്ട് അലങ്കരിച്ചിരിക്കുന്നു.<br />
“എന്താണ് മഹേഷ് പ്രശ്നം?'' ബുൾഗാൻ താടി മെല്ലെ തടവിക്കൊണ്ട് അനൂപ് ചോദിച്ചു .<br />
മഹേഷ് ഒന്നും മിണ്ടാതെ ആലോചനയിലായിരുന്നു. എന്തോ കനത്ത മാനസിക സംഘർഷം അവന് അനുഭവിക്കുന്നതായി അനൂപിന് തോന്നി.<br />
“പ്രശ്നം എന്താണെങ്കിലും തുറന്നുപറയു. നമുക്ക് പരിഹാരമുണ്ടാക്കാം.” അനൂപ് കസേര അല്പം മുന്നോട്ട് വലിച്ചിട്ടിരുന്നു<br />
“മഞ്ജു എന്തെങ്കിലും ......”? മഹേഷ് നിഷേധാർത്ഥത്തിൽ തലയാട്ടി .<br />
"അമ്മ” ?<br />
മഹേഷ് അതേ എന്ന അർത്ഥത്തിൽ തലകുലുക്കി.<br />
" മഞ്ജുവും അമ്മയും ശ്രീക്കുട്ടനും നല്ല സ്നേഹത്തിൽ ആയിരുന്നല്ലോ. പിന്നെ എന്താണ് സംഭവിച്ചത്?”<br />
"അവർ തമ്മിൽ ഒരു പ്രശ്നവുമില്ല. കുറെ ദിവസമായി അമ്മ ആരോടും ഒന്നും മിണ്ടുന്നില്ല."<br />
"അതെന്തു പറ്റി"?<br />
" അറിയില്ല എപ്പോഴും മൗനമാണ് .ഇടയ്ക്കിടയ്ക്ക് കണ്ണ് നിറഞ്ഞിരിക്കുന്നത് കാണാം .ചോദിച്ചിട്ട് ഒന്നും പറയുന്നില്ല. "<br />
"ഇത് എത്ര ദിവസമായി “?<br />
"ഇങ്ങനെ ഒരുമാസം ആയിട്ടുണ്ടാവും. ഊട്ടിയില് പോയിവന്നതിൽ പിന്നീടാണ് ഈ മാറ്റം."<br />
"ടൂർ പോയപ്പോൾ എന്തെങ്കിലും വഴക്കോ തർക്കമോ ഉണ്ടായോ."?<br />
“ ഏയ്....ഒരു വഴക്കുമില്ല. എല്ലാവരും വളരെ സന്തോഷത്തിലായിരുന്നു. തിരികെ വീട്ടിലെത്തിക്കഴിഞ്ഞപ്പോൾ മുതലാണ് മൗനവ്രതം ആരംഭിച്ചത്.”<br />
“അമ്മയോട് നീ കയർത്ത് ഒന്നും സംസാരിക്കരുത്. രണ്ടുദിവസം കഴിഞ്ഞ് ഞാൻ വീട്ടിൽ വരാം. ഞാൻ അമ്മയെ ഒന്ന് കാണട്ടെ. എല്ലാത്തിനും പരിഹാരം ഉണ്ടാക്കാം.”<br />
“ നീ ഫാമിലി കൗൺസിലിംഗ് ഒക്കെനടത്താൻ പോകുന്ന ആളല്ലേ. നിനക്ക് കണ്ടാൽ അമ്മയുടെ എല്ലാ പ്രശ്നങ്ങളും മനസ്സിലാവും.”<br />
“മാനസികമായി എന്തെങ്കിലും പ്രശ്നമാണങ്കിൽ ഞാൻ വിചാരിച്ചാൽ നടക്കില്ല. അതിന് സൈക്കാർട്ടിസ്റ്റിനെ തന്നെ കാണേണ്ടി വരും. ഏതായാലും ഞാനൊന്ന് നോക്കട്ടെ”.<br />
മഹേഷ് ഒഴിഞ്ഞ ഗ്ലാസ് രണ്ടും നിറച്ചു. ഐസ്ക്യൂബുകൾ സ്പൂണുകൊണ്ട് കോരിയിട്ടു. മഹേഷ് സാവധാനമേ കുടിക്കൂ. അതാണ് ശരിയായ രീതി എന്നാണു പറയുന്നത്. അനൂപ് മദ്യപാനം എന്ന ദു:ശ്ശീലത്തിനെതിരെ പ്രസംഗിക്കാറുണ്ടങ്കിലും അത്യാവശ്യം സന്ദര്ഭങ്ങളില് മാത്രം അല്പം കഴിക്കാറുണ്ട്. അത് പലപ്പോഴും മദ്യപിക്കാതെ പിന്മാറുമ്പോള് നഷ്ടപ്പെടുന്ന സൌഹൃദങ്ങളെക്കുറിച്ച് ആശങ്ക ഉള്ളതുകൊണ്ടായിരിന്നു.<br />
സമീപത്തെ മേശകളില് പാട്ടും താളം പിടിത്തവും ഉറക്കെയുള്ള സംസാരങ്ങളും നടക്കുന്നു. വെളുത്ത ഷര്ട്ടും കറുത്ത പാന്റും ധരിച്ച ബെയ്രര്മാര് എല്ലാ മേശയിലും ഓടിയെത്തുന്നുണ്ട്. ബാറിൽ നിന്ന് പുറത്തെത്തുമ്പോൾ ചെറിയ ചാറ്റൽ മഴ പെയ്യുന്നുണ്ടായിരുന്നു. ഓട്ടോ വിളിച്ച് രണ്ടുപേരും രണ്ടു വഴിക്ക് തിരിഞ്ഞപ്പോള് സമയം ഒന്പതു മണി കഴിഞ്ഞിരുന്നു.<br />
നഗരത്തിലെ വീടിനു പുറത്ത് ബുള്ളറ്റിന്റെ ശബ്ദം കേട്ടാണ് മഹേഷ് കതകു തുറന്നത്. ചെറുപുഞ്ചിരിയോടെ അനൂപ് കടന്നു വന്നു. വെളുത്ത ഫുൾ സ്ലീവ് ഷർട്ടും കറുത്ത പാന്റും വേഷം. ഷൂസ് അഴിച്ചുവെച്ച് അനൂപ് സിറ്റൗട്ടിലേക്ക് കയറി. ശ്രീക്കുട്ടൻ വണ്ടിയുടെ ശബ്ദം കേട്ട് ഓടിവന്നു അനൂപിനെ കണ്ടപ്പോൾ ആദ്യം ഒന്ന് അമ്പരന്നെങ്കിലും പിന്നീട് സാവധാനം അവർ തമ്മിൽ അടുത്തു. അനൂപിന്റെ മടിയിൽ കയറിയിരിക്കാനും പോക്കറ്റിൽനിന്ന് പേനയും പേഴ്സും മൊബൈലും എടുക്കുവാനും തുടങ്ങിയപ്പോൾ മഹേഷ് വിലക്കി. അനൂപ് സാരമില്ലന്ന് പറഞ്ഞ് മൊബൈല് ശ്രീക്കുട്ടന്റെ കൈയ്യില് കൊടുത്തു. മഞ്ജു ചായയും പലഹാരങ്ങളും ടീപ്പോയിൽ നിരത്തി. സ്വീകരണമുറിയില് ശബ്ദങ്ങളൊക്കെ കേട്ടിട്ടും അമ്മ പുറത്തേക്ക് വരാതെ അകത്ത് തന്നെ ഇരിക്കുകയാണ് ചായകുടി കഴിഞ്ഞ് അനൂപ് അമ്മയുടെ അടുത്തേക്ക് നടന്നു .<br />
“അമ്മ എന്നെ ഓർക്കുന്നുണ്ടോ”? <br />
അനൂപിൻറെ ചോദ്യത്തിനു മുന്നിൽ അമ്മ മുഖമുയർത്തി നോക്കി. മുഖത്ത് പരിചയത്തിന്റെ ഒരു ലക്ഷണവും കാണിക്കുന്നില്ല. അനൂപ് അമ്മയുടെ കൈത്തലം കവർന്നു .<br />
“അമ്മ എന്നെ അറിയില്ലേ. ഞാൻ അനൂപാണ് ഞാൻ എത്രയോ തവണ ഇവിടെ വന്നിരിക്കുന്നു എന്നെ കണ്ട ഓർമയില്ലേ.”?<br />
അമ്മ നിർവികാരതയോടെയാണ് അനൂപിനെ നോക്കിയത് .പിന്നെ എന്ത് പറയണം എന്നറിയാതെ ഒരു നിമിഷം അമ്മയുടെ കണ്ണുകളിലേക്ക് തന്നെ നോക്കി ഇരുന്നു. അനൂപിന്റെ ചുഴിഞ്ഞു കയറുന്ന നോട്ടത്തിന് മുന്നിൽ അമ്മ തല കുനിച്ചു.<br />
അനൂപ് എഴുന്നേറ്റ് ഹാളിലേക്ക് നടന്നു. ശ്രീക്കുട്ടൻ മഞ്ജുവിന്റെ ഫോണ് എടുത്തു കൊണ്ടുവന്ന് അനുപുമായി സെൽഫി എടുക്കുവാൻ തുടങ്ങി. സെൽഫി എടുത്ത് കഴിഞ്ഞ് അവൻ ടൂർ പോയപ്പോൾ എടുത്ത ചിത്രങ്ങൾ ഓരോന്നായി അനൂപിനെ കാണിക്കാൻ തുടങ്ങി. രണ്ടര വയസ്സുകാരന്റെ ക്യാമറയിലുള്ള വിരുത് ഒരാ ചിത്രത്തിലും പ്രകടമായിരുന്നു. അനൂപിന്റെ കയ്യിൽ മൊബൈൽ കൊടുത്തിട്ട് ശ്രീകുട്ടൻ അകത്തേക്ക് പോയി മൊബൈലിലെ ചിത്രങ്ങൾ വളരെ മനോഹരമായിരുന്നു ഓരോ ചിത്രവും യാത്രയിലെ നല്ല നല്ല നിറമുള്ള മുഹൂർത്തങ്ങൾ ഓർമ്മപ്പെടുത്തുന്നു. മനസ്സിലേക്ക് കടന്ന ഊട്ടിയിലെ മഞ്ഞു പുതച്ചു നിൽക്കുന്ന താഴ്വാരങ്ങളും പച്ചവിരിച്ച തേയിലത്തോട്ടങ്ങളും വർണ്ണാഭമായ ഉദ്യാനങ്ങളും പുതുമയാർന്ന ചിത്രങ്ങളിലൂടെ തെളിമയാർന്ന മുഹൂർത്തങ്ങളിലൂടെ കാട്ടിത്തരികയായിരുന്നു.<br />
“നിനക്ക് എന്ത് തോന്നുന്നു.?” മഹേഷ് ചോദിച്ചു.<br />
“അമ്മക്ക് എന്തോ ഒരു മനപ്രയാസം ഉണ്ട്. എന്താണന്നു കൃത്യമായി മനസ്സ്ലാകുന്നില്ല. ഏതായാലും നമുക്ക് നോക്കാം. നീ കാമറയിൽ ചിത്രങ്ങൾ എടുത്തിട്ടുണ്ടോ.?”<br />
“ഞാന് കുറെ ഫോട്ടോ എടുത്തിരുന്നു. കൂടുതൽ ഫോട്ടോ ശ്രീക്കുട്ടൻ എടുത്തത് മൊബൈലിൽ തന്നെയാണ് . ഫോട്ടോകൾ എല്ലാം ലാപ്പ് ടോപ്പിലേക്ക് കോപ്പി ചെയ്തിട്ടുണ്ട്.”<br />
ലാപ് ടോപ്പ് എടുത്ത് ഊട്ടി എന്ന ഫോള്ഡര് തുറന്നു. വളരെ മനോഹരമായ ചിത്രങ്ങൾ. വീട്ടിൽനിന്നും ഇറങ്ങിയത് മുതൽ തിരിച്ച് എത്തുന്നതുവരെ എല്ലാം ഭംഗിയായി പകർത്തിയിരിക്കുന്നു. അനൂപ് എല്ലാ ചിത്രങ്ങളും സസൂഷ്മം നോക്കിക്കൊണ്ടിരുന്നു. ഒരു ചിത്രത്തില് കുറച്ചുനേരം സൂക്ഷിച്ചു നോക്കി. അനൂപ് ചിത്രങ്ങള് പുറകിലേക്കും മുന്പിലേക്കും മാറ്റിമാറ്റി വീണ്ടും വീണ്ടും ബാക്കും ഫോര്വേര്ഡും ചെയ്തുകൊണ്ടിരുന്നു.. വീണ്ടും അതെ ചിത്രം ലാപ്ടോപ്പില് തെളിഞ്ഞു<br />
“ഈ സ്ഥലം എവിടെയാണ്”? ഒരു ചിത്രത്തില് നോക്കി അനൂപ് ചോദിച്ചു.<br />
“ഇത് ഊട്ടിയില് നിന്ന് നിലമ്പൂർ റൂട്ടില് തിരിച്ചു വരുന്ന വഴിയാണ്. ഒരു ഹോട്ടലിൽ ഭക്ഷണം കഴിക്കാൻ കയറിയിരുന്നു. സ്ഥലത്തിന്റെ പേര് കൃത്യമായി ഓർമ്മയില്ല.”<br />
“നമുക്ക് അവിടം വരെ ഒന്ന് പോയാലോ”?<br />
“എന്താ കാര്യം.”?<br />
“ഒരു ആവശ്യമുണ്ട് നിനക്ക് എപ്പോളാണ് സമയം കിട്ടുക. പറ്റിയാല് ഈ ആഴ്ച തന്നെ പോകണം.”<br />
“അത്യാവശ്യമാണോ”?<br />
“അതേ”<br />
“എന്നാല് ഞായറാഴ്ച പോകാം.”<br />
“ ഒരു ഡ്രൈവറെ വിളിക്കട്ടെ.”?<br />
“വിളിക്കണമെങ്കില് വിളിച്ചോ. പക്ഷെ കള്ളുകുടിക്കാനല്ല ഉദ്ദേശം. അല്പം സീരിയസ് വിഷയമാണ്.”<br />
“ഒക്കേ, എങ്കില് ഡ്രൈവറെ വിളിക്കുന്നില്ല.”<br />
ഞങ്ങള് ഞായറാഴ്ച അതിരാവിലെ തന്നെ പുറപ്പെട്ടു. ഒരു ജോഡി വസ്ത്രങ്ങള് മാത്രമാണ് എടുത്തത്. അന്ന് തന്നെ തിരിച്ചുവരണം എന്ന ഉദ്ദേശത്തോടെ തന്നെയാണ് യാത്ര തുടങ്ങിയത്. നിലമ്പൂരിനും ഊട്ടിക്കും ഇടക്കുള്ള ഒരു സ്ഥലം. ഒരു ഗുല്മോഹര് മരത്തണലില് കരിക്കും കരിമ്പിന് ജൂസും വില്ക്കുന്ന രണ്ടു കടകള്. അതിനു എതിര് വശത്ത് ഒരു സിമന്റ് കട. അതിനോട് ചേര്ന്ന് ഒരു നാടന് ചായക്കട. ഇതായിരുന്നു മഹേഷ് പറഞ്ഞ അടയാളം. കരിക്കും കരിമ്പിന് ജൂസും വില്ക്കുന്ന കടകള് പലതും കണ്ടെങ്കിലും അതിനു എതിര്വശത്ത് ഒരു ചായക്കടയുള്ള സ്ഥലം കണ്ടെത്തിയത് നാലാമത്തെ തവണ വണ്ടി നിര്ത്തിയപ്പോളാണ്.<br />
മഞ്ജു ഹോട്ടൽ ആൻഡ് ടീഷോപ്പ്. അതിന് മുമ്പിൽ കരിമ്പിൻ ജൂസും കരിക്കും വിൽക്കുന്ന കടകൾ. അടയാളങ്ങൾ എല്ലാം കൃത്യം. ഗ്ലാസ്സിട്ട തടിയലമാരിയിൽ നിറയെ എണ്ണപ്പലഹാരങ്ങൾ . ഊണ് റെഡി എന്നെഴുതിയ ബോർഡ് തല കീഴായി തുങ്ങിക്കിടക്കുന്നു. ഞങ്ങൾ കടയിലേക്ക് കടന്നു. ഇരുപത്തഞ്ച് വയസ്ലോളം തോന്നിക്കുന്ന ഒരു സ്ത്രീ വന്നു മേശ തുടച്ച് വൃത്തിയാക്കി.<br />
“എന്താണ് സാർ കഴിക്കാൻ വേണ്ടത്.” ?<br />
“രണ്ട് ചായ.”<br />
“കഴിക്കാന്?”<br />
“കഴിക്കാനൊന്നും വേണ്ട”. ?<br />
അവൾ ചായ എടുക്കാനായി തിരിഞ്ഞു നടന്നു. വെള്ളയിൽ കറുത്ത പൂക്കളുള്ള ഒരു ചുരിദാറാണ് അവൾ ധരിച്ചിരിക്കുന്നത്. നെറ്റിയിൽ ചന്ദനക്കുറിയണിഞ്ഞ അവൾ കാണാൻ സുന്ദരിയായിരുന്നു.<br />
ആവിപറക്കുന്ന ചായ മുന്നിലെത്തി.<br />
“നിങ്ങൾ ഒറ്റക്കാണോ കട നടത്തുന്നത്.” ?<br />
“അമ്മൂമ്മ കൂടെയുണ്ട്. അകത്ത് കിടക്കുന്നു. ലേശം നടുവേദനയുണ്ട്.”<br />
“സാറന്മാര് എവിടുന്ന് വരുന്നു.? “<br />
“പെരുമ്പാവൂർ”.<br />
അച്ചന്റെ നാട് പെരുമ്പാവൂരാണ്.<br />
പെരുമ്പാവൂര് എവിടെ?<br />
മഹേഷാണത് ചോദിച്ചത്.?<br />
“അതെനിക്ക് കൃത്യമായി അറിയില്ല. എന്നെ അവിടെ കൊണ്ടുപോയിട്ടില്ല.”<br />
ചുവരിൽ ഫ്രെയിം ചെയ്ത് വെച്ചിരിക്കുന്ന അറുപത് വയസ്സ് തോന്നിക്കുന്ന പുരുഷന്റെ ഫോട്ടോയിൽ ഒരു പ്ലാസ്റ്റിക് മാല ഇട്ടിട്ടുണ്ട്. <br />
“അതാണോ അച്ഛൻ?” അനൂപ് ആണത് ചോദിച്ചത്.<br />
“അതേ.”<br />
“എന്താണ് അച്ഛന്റെ പേര് ?”<br />
“ഭാസ്കരപ്പണിക്കർ . പണിക്കരു ചേട്ടൻ എന്നാണ് നാട്ടുകാർ വിളിച്ചിരുന്നത്. അച്ഛൻ മരിച്ചിട്ട് ഒരു വർഷം കഴിഞ്ഞു.”<br />
“അമ്മ ?”<br />
“അമ്മ എന്റെ ചെറുപ്പത്തിലേ മരിച്ചു.”<br />
മഹേഷ് മൊബൈലിൽ ഡാറ്റാ ഓൺ ചെയ്ത് വാട്ട് സാപ്പ് മെസേജ് ചെക്ക് ചെയ്യുകയാണ്. പുതുതായി ആരെയെങ്കിലും പരിചയപ്പെടുന്നതോ വെറുതെ വിഷയമുണ്ടാക്കി സംസാരിക്കുന്നതിലോ മഹേഷ് ഒരിക്കലും താല്പര്യം കാണിക്കാറില്ല. ഒരു തരാം അന്തര്മുഖത്വം.<br />
അനൂപ് മൊബൈൽ ഓൺ ചെയ്തു ഭാസകരപ്പണിക്കരുടെ ഫോട്ടോയുടെ ഒരു ഫോട്ടോ എടുത്തു.<br />
മഞ്ജുവിന്റെ അനുവാദത്തോടെ അവളുമായി ഒരു സെൽഫിയുമെടുത്തു പൈസാ കൊടുത്തു കടയിൽ നിന്നിറങ്ങി. മഹേഷ് വാട്ട് സാപ്പിൽ തന്നെ ശ്രദ്ധിച്ചിരിക്കയാണ്. കാര് പാർക്ക് ചെയ്തിരിക്കുന്ന കുറ്റൻ ഗുൽമോഹർ മരത്തിന്റെ തണലിൽ ഇടയ്ക്കിടെ എത്തിനോക്കുന്ന സൂര്യകിരണങ്ങള്. അകലെ താഴ്വരകളില് നിന്ന് വീശുന്ന തണുത്ത കാറ്റ് ഒരു നനഞ്ഞ പുതപ്പ് പോലെ ഞങ്ങളെ പൊതിയുന്നു. ഒരു സിഗരറ്റിന് തീ പകർന്നുകൊണ്ട് അനൂപ് കാറില് ചാരി നിന്ന് സമയം പോകാനായി വാട്ട് സാപ്പ് ഓൺ ചെയ്തു.<br />
---- ൦ ------ ൦ ------<br />
<br />
“അമ്മ ഈ പെൺകുട്ടിയെ അറിയുമോ?”<br />
അനൂപ് മൊബൈലിൽ കാണിച്ച ചിത്രത്തിലേക്ക് അമ്മ സൂക്ഷിച്ചു നോക്കി. ആ കണ്ണുകളിൽ മിന്നി മറഞ്ഞ തിളക്കം അനൂപിന് ധൈര്യം നൽകി. അടുത്ത ചിത്രം. വീണ്ടും അമ്മയുടെ മുഖത്തിന് നേരെ നീട്ടി. പൊട്ടിക്കരഞ്ഞുകൊണ്ട് അമ്മ എണീറ്റ് അകത്തേക്ക് നടന്നു.<br />
അമ്പരന്നു നില്ക്കയായിരുന്നു മഹേഷ്. എന്താണ് സംഭവിക്കുന്നത്. അമ്മ എന്തിനാണ് വാവിട്ടു കരയുന്നത്. അനൂപ് അമ്മയെ കാണിച്ച ചിത്രത്തിലേക്ക് മഹേഷ് സൂക്ഷിച്ചു നോക്കി. ആ ചായക്കടക്കാരിയുടെയും അവളുടെ അച്ഛന്റെയും ഫോട്ടോ. അത് കണ്ടു സങ്കടപ്പെടുവാന് എന്താണുള്ളത്. <br />
മഹേഷിനോട് എന്ത് മറുപടി പറയണം അത് എങ്ങനെ പറയണം എന്ന് ആലോചിച്ചു അനൂപ് ഒരു നിമിഷം നിന്നു. ഒരു കുട്ടിയുടെ നിഷ്കളങ്കതയോടെ നിസ്സഹായതയോടെ മഹേഷ് അനൂപിനെ തന്നെ നോക്കി നില്ക്കയാണ്. അവനെ നോക്കിയപ്പോള് അനൂപിന് അവനോടുള്ള സഹാനുഭൂതി കൂടുകയാണ് ചെയ്തത്. ഒരേ ക്ലാസ് മുറിയില് ഒരേ ബെഞ്ചില് ഇരുന്നു പത്താം ക്ലാസ് വരെ പഠിച്ചവര്. അച്ഛനില്ലാതെ വളർന്ന കുട്ടിയായ മഹേഷിനെ അനുപിന് എന്നും വളരെ ഇഷ്ടമായിരുന്നു. എൽ പി സ്കൂൾ ടീച്ചറായിരുന്ന മഹേഷിന്റെ അമ്മ അവനെ നല്ല അച്ചടക്കത്തിലാണ് വളർത്തിയത്. അച്ഛനും അമ്മയും പിണങ്ങിപ്പിരിഞ്ഞതാണോ, അച്ഛൻ അവരെ ഉപേക്ഷിച്ച് പോയതാണോ, അതോ മരണപ്പെട്ടതാണോ എന്ന് മഹേഷിനും വ്യക്തമായ ധാരണയില്ലായിരുന്നു. മഹേഷിന്റെ കുഞ്ഞുമനസ്സിലെ സന്ദേഹങ്ങൾക്ക് ടീച്ചറമ്മ ഒരിക്കലും വ്യക്തമായ മറുപടിയും നൽകിയിരുന്നില്ല. കൂട്ടുകാരുടെ കളിയാക്കലുകൾ മഹേഷ് അധികം ശ്രദ്ധിച്ചിരുന്നില്ല. നന്നായി പഠിക്കുന്ന ടീച്ചറിന്റെ മകൻ എന്ന വിലാസം അവന് ചുറ്റും പ്രതിരോധത്തിന്റെ ഒരു കനത്ത മതിൽ തീർത്തിരുന്നു. . മഹേഷ് ജോലികിട്ടി പട്ടണത്തില് എത്തുന്നതിനു മുന്പ് തന്നെ അനൂപ് ഒരു സ്വകാര്യ എന്ജിനീയറിംഗ് കോളേജ് അദ്ധ്യാപകവേഷത്തില് നഗരവാസിയായി മാറിക്കഴിഞ്ഞിരുന്നു. മഹേഷിന്റെ എല്ലാ ആവശ്യങ്ങള്ക്കും ഒരു സഹായി ആയി അനൂപ് എന്നും കൂടെ ഉണ്ടായിരുന്നു.<br />
അനൂപ് മഹേഷിന്റെ ലാപ് ടോപ് തുറന്നു. വീണ്ടും ആ പഴയ ഊട്ടി ഫോള്ഡര് ചിത്രങ്ങള് തുറന്നു..<br />
“ഈ കടയില് നിന്നിറങ്ങിയത് മുതലാണ് അമ്മ മൂടൌട്ട് ആയത്. അതിന്റെ കാരണം എനിക്ക് കണ്ടുപിടിക്കണമായിരുന്നു. അതുകൊണ്ടാണ് നമ്മള് അവിടം വരെ കാറോടിച്ച് പോയത്. ഞാന് ചില നിഗമനങ്ങളില് എത്തിയിരുന്നു. എന്റെ കണക്കുകൂട്ടല് ശരിയാണോ എന്നറിയാനാണ് ഈ ചിത്രങ്ങള് അമ്മയെ കാണിച്ചത്.”<br />
അനൂപിന്റെ വാക്കുകള് കേട്ട് മഹേഷിന് ഒരു എത്തും പിടിയും കിട്ടിയില്ല.<br />
“അമ്മ ഇത്രയും നാള് സീമന്തരേഖയില് സിന്ദൂരം ചാര്ത്തിയിരുന്നു. പക്ഷെ ഇപ്പോള് ആ പതിവില്ല. ഭര്ത്താവ് മരിച്ച ഹിന്ദു സ്ത്രീകള് പിന്നെ സിന്ദൂരം അണിയില്ല. നിന്റെ അച്ഛന് മരിച്ച കാര്യം അമ്മ ആ കടയില് വെച്ചാണ് അറിയുന്നത്. അതേ, ആ ചായക്കടക്കാരിയുടെ അച്ഛന്റെ ഫോട്ടോ കണ്ടില്ലേ?. ഭാസ്കരപ്പണിക്കര്. അദ്ദേഹമാണ് നിന്റെ അച്ഛന്. ആ പെണ്കുട്ടി നിന്റെ സഹോദരിയാവാം. ചിലപ്പോള് മറ്റൊരു സ്ത്രീയില് ജനിച്ച സഹോദരി.”<br />
മഹേഷ് ആ വാക്കുകള് വിശ്വസിക്കുവാനാവാതെ കസേരയില് തളര്ന്നിരുന്നു. അവന്റെ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞു കവിഞ്ഞു. അവനെ ഇത്രയും ദു:ഖിതനായി അനൂപ് കണ്ടിട്ടില്ല. വര്ഷങ്ങളോളം മനസ്സില് കെടാതെ സൂക്ഷിച്ച ആ ചോദ്യങ്ങള്ക്ക് ഒരു ഉത്തരം കണ്ടെത്തിയിരിക്കുന്നു. അച്ഛന്. ചെറിയ കുട്ടിയായിരുന്നപ്പോള് മുതല് അച്ഛന്റെ സാമിപ്യം അവന് ആഗ്രഹിച്ചിരുന്നു. കൈ നിറയെ സമ്മാനങ്ങളും കളിപ്പാട്ടങ്ങളുമായി ഒരു നാള് അച്ഛന് കടന്നുവരുമെന്ന് അവന് സ്വപ്നം കണ്ടിരുന്നു. അച്ഛനോടൊപ്പം കടലോരത്തും ഉത്സവപ്പറമ്പുകളിലും സിനിമാശാലകളിലും കറങ്ങിനടക്കണം. അങ്ങനെ ഒത്തിരിയൊത്തിരി സ്വപ്നങ്ങള് അവന് മനസ്സില് സൂക്ഷിച്ചിരുന്നു.<br />
വാട്സാപ്പിലെ നിരവധി മെസ്സേജുകൾക്കുള്ളിൽ മഹേഷിന്റെ ഒരു ഗുഡ് ഈവനിംഗ് ഫോട്ടോ മെസ്സേജ് .<br />
കോണ്ടാക്ട് ലിസ്റ്റ് എടുത്ത് അവന്റെ പേര് ഒന്ന് എഡിറ്റ് ചെയ്യുവാനാണ് അനൂപിന് തോന്നിയത്. “മഹഷ് ഭാസ്കരപ്പണിക്കർ”<br />
എഡിറ്റ് ചെയ്ത അവന്റെ പേര് ഒരാവർത്തി കൂടി വായിച്ചപ്പോൾ അനൂപിന്റെ ഉള്ളിൽ എന്തെന്നില്ലാത്ത വികാരമായിരുന്നു.<br />
ഉദയപ്രഭന്</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-63454247599088513892017-05-18T09:54:00.001-07:002017-05-18T09:54:14.032-07:00വേനല് നിറമുള്ള ഓര്മ്മകള്<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വേനല് നിറമുള്ള ഓര്മ്മകള് </span></b><b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കത്തുന്ന വെയിലിൽ നഗരം ചുട്ടുപഴുത്ത്
കിടക്കുന്നു. പൊള്ളിക്കുന്ന കാറ്റ്. ഉണങ്ങി വരണ്ട നിറം മങ്ങിയ ഇലകള് നിറഞ്ഞ
വൃക്ഷങ്ങള് തളര്ന്നു തലതാഴ്ത്തി നില്ക്കുന്നു. ഫെബ്രുവരി ആയപ്പോളേ ഇത്രകണ്ട്
ചൂടാണങ്കിൽ മെയ് മാസത്തെ അവസ്ഥ എന്താവും. സമയം ഉച്ചകഴിഞ്ഞ് മൂന്ന് മണി
ആയിരിക്കുന്നു. സ്കൂൾ ബസ്സ് വന്ന് പോയിട്ടുണ്ടാവുമോ . രണ്ടേമുക്കാലിനും മൂന്നു മണിക്കുമിടയിലാണ്
സ്കൂൾ ബസ് വരുന്നത്. കേന്ദ്രീയ വിദ്യാലയത്തിന്റെ ബസ്സ് സർവീസ് വളരെ കാര്യക്ഷമമാണ്.
സമയക്രമം കൃത്യമായി പാലിക്കുന്നതിന് പുറമേ കുട്ടികളുടെ കാര്യത്തിൽ നല്ല
ഉത്തരവാദിത്തബോധമാണ്. </span><span lang="ML"> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നീന ബസ് സ്റ്റോപ്പിൽ എത്താൻ വൈകിയാൽ
മോളെ ശീതളപാനീയക്കടയിൽ ഏൽപിച്ചിട്ട് പൊയ്ക്കൊള്ളാൻ ബസ്സിന്റെ ഡോർ ചെക്കറോട് നേരത്തേ പറഞ്ഞ് ബോധ്യപ്പെടുത്തിയിട്ടുണ്ട്.
രാവിലെ കറണ്ടുപോയതിനാൽ അടുക്കളപ്പണികളും കുളിയും എല്ലാം വൈകി.
സമയം പോയത് അറിഞ്ഞതേയില്ല. ഒരു
വിധത്തിൽ ഒരു ചുരിദാറിട്ടുകൊണ്ട് ഓടുകയായിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അകലെ നിന്നേ കണ്ടു</span>. <span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">സാബുചേട്ടന്റെ പലചരക്കുകട
അടഞ്ഞുകിടക്കുന്നു. തൊട്ടടുത്ത ബാർബർ ഷോപ്പും ഷെമീറിന്റെ ബേക്കറിയും തുറന്നിട്ടുണ്ടങ്കിലും നീതുമോള്
എത്തിയിട്ടില്ല. അവള് നേരത്തെ എത്തി ബേക്കറിയില് കയറി നിന്നാല് അകലെ നിന്ന്
നീനയെ കാണുമ്പോള് തന്നെ കൈ ഉയര്ത്തി കാണിക്കാറുണ്ട്. സവാരി കാത്തുകിടക്കുന്ന ചില
ഓട്ടോറിക്ഷകള് ബദാം മരത്തണലില് വിശ്രമിക്കുന്നു. വെയിറ്റിംഗ് ഷെഡിൽ കയറി നിന്നു.
അകലെ നിന്നും വരുന്ന ഓരോ വണ്ടികളിലും കണ്ണു പായിച്ച് കാത്തു നിൽക്കയാണ്. ഇളം മഞ്ഞ
നിറം പൂശിയ കേന്ദ്രീയ വിദ്യാലയ വണ്ടി അകലെ നിന്നു കണ്ടാലും തിരിച്ചറിയാനാവും.
നീതുമോള് സാധാരണ വാതിലിന്റെ തൊട്ടുപിന്നിലുള്ള സീറ്റിലാണ് ഇരിക്കുന്നത്. അവള്
ഡോര് ചെക്കര് ഗോപാലന് ചേട്ടനോട് നല്ല ചങ്ങാത്തത്തിലാണ്. അദ്ദേഹവുമായി എപ്പോളും
എന്തെങ്കിലും സംസാരിച്ചുകൊണ്ടിരിക്കും. സ്കൂളിലെ, വീട്ടിലെ, കൂട്ടുകാരുടെ,
കളിപ്പാട്ടങ്ങളുടെ
കാര്യങ്ങളൊക്കെയായിരിക്കും സംസാരവിഷയം. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> തിരക്ക് പിടിച്ച് വീട്ടിൽ നിന്ന്
ഇറങ്ങിയതിന്നാൽ മൊബൈൽ ഫോൺ എടുക്കുന്ന കാര്യംകൂടി മറന്നു. സമയം കടന്ന്
പൊയ്ക്കൊണ്ടിരുന്നു. മൂന്ന്
നാല്പത്തിയഞ്ച് കഴിഞ്ഞിരിക്കുന്നു. ബസ്സ് എന്താണിത്ര വൈകുന്നത്. ഇനി വഴിയില്
വെച്ച് ടയര് പഞ്ചറാവുകയോ മറ്റോ സംഭവിച്ചിട്ടുണ്ടാകുമോ?. നീന ബേക്കറിയിലേക്ക്
നടന്നു. ബേക്കറിയുടമ ഷമീര് ലെമണ്ജൂസ് ഉണ്ടാക്കുന്ന തിരക്കിലാണ്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഷെമീര്
സെന്ട്രല് സ്കൂളിന്റെ ബസ്സ് വന്നുപോയോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഞാന് കട
തുറന്നിട്ട് പത്തുമിനിട്ടെ ആയുള്ളൂ ചേച്ചി. ഇത്രയും സമയമായില്ലേ ചിലപ്പോള് ഞാന്
കട തുറക്കുന്നതിനു മുന്പ് വണ്ടി വന്നു പോയിട്ടുണ്ടാവും.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അയാള് മറുപടി
പറഞ്ഞിട്ട് വീണ്ടും കച്ചവടത്തിരക്കുകളിലേക്ക് മടങ്ങി. നീന പിന്നെ ഒന്നും
ആലോചിച്ചില്ല. ആദ്യം കിടന്ന ഓട്ടോറിക്ഷയില് തന്നെ കയറി. നഗരത്തിരക്കിലൂടെ ഓട്ടോ
സെന്ട്രല് സ്കൂള് ലക്ഷ്യമാക്കി ഓടിക്കൊണ്ടിരുന്നു. നീനയുടെ ശ്രദ്ധ മുഴുവന് ഇളം
മഞ്ഞ ചായം പൂശിയ സെന്ട്രല് സ്കൂളിന്റെ ബസ്സ് വഴിയോരത്ത് എവിടെയെങ്കിലും ബ്രയ്ക്ഡൌണ്
ആയി കിടപ്പുണ്ടോ എന്നായിരുന്നു. സ്കൂള് യൂണിഫോമിലുള്ള കുട്ടികളെ വഴിയോരത്ത്
കാണുമ്പോള് എല്ലാം വണ്ടിയുടെ വേഗത കുറയ്ക്കുവാന് ആവശ്യപ്പെട്ടുകൊണ്ടിരുന്നു. ഓരോ
പെണ്കുട്ടികളിലും നീതുമോളുടെ മുഖമാണ് അവള് കണ്ടത്. എട്ടുവയസ്സുള്ള ഒരു
മൂന്നാംക്ലാസ്സുകാരി നഗരത്തില് ഒറ്റപ്പെട്ടാല് ഉള്ള അവസ്ഥയെക്കുറിച്ച് അവള്
അതീവ ബോധവതി ആയിരുന്നു. കഴുകന് കണ്ണുകളോടെ കാത്തിരിക്കുന്ന ഒരു സമൂഹം. ഏതു സമയവും
ഒരു പെണ്കുട്ടി പിച്ചിച്ചീന്തപ്പെടാം. ഒരു പൂവ് കശക്കിയെറിയുന്ന ലാഘവത്തോടെ
വലിച്ചെറിയപ്പെടാം. വൃദ്ധമാര് മുതല്
കൈക്കുഞ്ഞുങ്ങള് വരെ പീഡിപ്പിക്കപ്പെടുന്ന ഒരു കാലഘട്ടത്തിലൂടെയാണ് നാം
കടന്നുപോയിക്കൊണ്ടിരിക്കുന്നത്.
പത്രത്താളുകള് നിറയെ പീഡനവാര്ത്തകള്. പിടിയിലാവുന്ന പ്രതികള്
നിയമത്തിന്റെ പഴുതുകളിലൂടെ രക്ഷപ്പെടുന്നു. നിയമസംവിധാനങ്ങളും അധികാരസ്ഥാനങ്ങളും
നോക്കുകുത്തികളാവുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഉറക്കത്തില് കണ്ട ഒരു സ്വപ്നമാണ് മനസ്സിന്റെ
സ്വസ്ഥത നശിപ്പിച്ചത്. അത് ഒരു സ്വപ്നം തന്നെ എന്ന് വിശ്വസിക്കുവാന് എത്ര
ശ്രമിച്ചിട്ടും സാധിക്കുന്നില്ല.
പിഞ്ചുബാലിക പീഡിപ്പിക്കപ്പെട്ട വാര്ത്തയും ചിത്രവും അച്ചടിച്ച കുറെ ദിനപ്പത്രങ്ങള്. അവ കരിയിലകള്
നിറഞ്ഞ മുറ്റത്ത് ചിതറിക്കിടക്കുന്നു. പത്രങ്ങള്ക്ക് മുകളില് രക്തത്തില്
കുളിച്ച ഒരു പെണ്കുട്ടിയുടെ ജഡം. അവളുടെ തുറന്നിരിക്കുന്ന കണ്ണുകളില്
ഉറുമ്പരിക്കുന്നു. കീറിപ്പറിഞ്ഞ വസ്ത്രങ്ങള്. അവളുടെ തുടയിടുക്കിലൂടെ
ഒഴുകിപ്പരന്നുകിടക്കുന്ന കൊഴുത്ത ചോര.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ചേച്ചീ സ്കൂലെത്തി.” ഓട്ടോറിക്ഷക്കാരന്റെ ശബ്ദം അവളെ ചിന്തകളില്
നിന്ന് ഉണര്ത്തി. അടഞ്ഞുകിടക്കുന്ന ഗേറ്റിനുമുന്നില് അവള് ശന്കിച്ചുനിന്നു. ഇളം
മഞ്ഞ ചായം പൂശിയ ഒരു ഇരുനിലക്കെട്ടിടം. സ്കൂള് ബസ്സുകള് എല്ലാം ഷെഡ്ഡില്തന്നെ
കിടപ്പുണ്ട്. ആരവങ്ങളും ബഹളങ്ങളും ഒഴിഞ്ഞ വിജനമായ സ്കൂള് കോമ്പൌണ്ട്. ഗേറ്റില്
നിന്നും പ്രധാന കവാടം വരെ എത്തുന്ന വഴിക്ക് ഇരുവശവും വാകമരങ്ങള് പൂത്തുലഞ്ഞു നില്ക്കുന്നു.
വഴിയുടെ ഇടതുവശത്ത് വിശാലമായ ഫുട്ബോള് മൈതാനം. വലതുവശത്ത് വോളീബോള്, ബാറ്റ്മിന്റെന്
കോര്ട്ടുകള്. ഗേറ്റില് ഓട്ടോറിക്ഷ വന്നു നില്ക്കുന്ന ശബ്ദം കേട്ട് ഒരു
സെക്യൂരിറ്റിക്കാരന് ഗേറ്റിലേക്ക് നടന്നുവന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “എന്താണ് മാഡം.” സെക്യൂരിറ്റിക്കാരന്റെ കനത്ത
ശബ്ദം ഒരു ഇടിനാദം പോലെ കാതില് മുഴങ്ങി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “എന്റെ മോള് സ്കൂള് ബസ്സില് വന്നില്ല.
മൂന്നാം ക്ലാസ്സിലെ നീതു ഹരിദാസ്.” നീനയുടെ ശബ്ദം ഒരു കരച്ചിലിന്റെ
വക്കത്തെത്തിയിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “മാഡം ഇന്ന് ഓപ്പണ് ഹൌസ് ആയിരുന്നു. മാര്ക്ക്ലിസ്റ്റ്
കൊടുക്കുന്ന ദിവസ്സം. കുട്ടികള് എല്ലാം പേരെന്റ്സുമായാണ് വന്നത്. അവരെല്ലാം
ഉച്ചക്ക് മുന്പേ മടങ്ങുകയും ചെയ്തു”. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അപ്പോള് നീതുമോള് എവിടെപ്പോയി. ഒരുപക്ഷെ
ഹരിയെട്ടന്റെ കൂടെ പോയിട്ടുണ്ടാവുമോ. ഹരിയേട്ടന് സ്കൂളില് പോകുന്ന കാര്യം ഒന്നും
പറഞ്ഞിരുന്നില്ലല്ലോ. ഞാനവളെ രാവിലെ ഒരുക്കി വിട്ടതാണല്ലോ. ഇനി........അവളുടെ
ചിന്തകള് മുറിഞ്ഞു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവള് സ്വയം ഓരോ ചോദ്യങ്ങള്
ചോദിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു. അവള് തന്നെ മറുപടിയും പറഞ്ഞുകൊണ്ടിരുന്നു. രാവിലെ വീട്ടില് എന്തൊക്കെയാണ് ചെയ്തത്.
നീതുമോലെ കുളിപ്പിച്ചോ, യൂണീഫോം ധരിപ്പിച്ചോ. ഹരിയേട്ടന് ഉച്ചയൂണ്
പൊതിഞ്ഞുകൊടുത്തോ. മോളെ സ്കൂള് ബസ്സില് കയറ്റിവിടാന് ആരാണ് പോയത്. ഹരിയേട്ടന്
സ്കൂട്ടറില് കൊണ്ടുപോയി വിടുകയായിരുന്നോ. അതോ ഞാന് തന്നെയാണോ പോയത്. ഒന്നും
വ്യക്തമായി ഓര്ത്തെടുക്കാനാവാതെ അവളുടെ മനസ്സ് ശൂന്യമാവുകയാണ്. കരഞ്ഞുകലങ്ങിയ
കണ്ണുകളോടെ നില്ക്കുന്ന നീതുമോളുടെ ചിത്രംമാത്രം
മനസ്സില് ഒരു തിരതള്ളല് പോലെ കയറി വന്നുകൊണ്ടിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇനി എന്ത് ചെയ്യണം, എവിടേക്ക് പോകണം, ആരെ
സമീപിക്കണം, ആര്ക്കാണ് ഇപ്പോള് സഹായിക്കാനാവുക. ഒന്നിനും ഒരു വ്യക്തതവരാതെ ഒരു
തീരുമാനവും എടുക്കുവാനാവാതെ അവള് തരിച്ചുനിന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ചേച്ചീ
നമുക്ക് സാറിന്റെ ഓഫീസില് പോകാം. സാറിനെ കണ്ടിട്ട് തീരുമാനിക്കാം. പോലീസില്
പറയുകയും ചെയ്യാം. അതാണ് ഇനി നല്ലത് എന്ന് തോന്നുന്നു” . ഓട്ടോക്കാരന് വണ്ടി
സ്റ്റാര്ട്ട്ചെയ്തുകൊണ്ട് പറഞ്ഞു. ഓട്ടോറിക്ഷയില് നീന പാതിമാനസ്സോടെയാണ്
ഇരുന്നത്. ഹരിദാസിന്റെ ഓഫീസില് അദ്ദേഹം ലീവിലാണന്നു അറിഞ്ഞതോടുകൂടി നീന തളര്ന്നുവീണു.
</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഓട്ടോക്കാരന് അവളുടെ മുഖത്ത് അല്പം തണുത്ത
വെള്ളം തളിച്ചു. അവള് കണ്ണുതുറന്നു നോക്കി. വണ്ടി പോലീസ്സ്റ്റേഷന് മുന്നില്
നില്ക്കയാണ്. അവള് വണ്ടിയില് നിന്നിറങ്ങി സ്റ്റേഷനിലേക്ക് ഓടി. പാറാവുകാരന്
തടയാന് ശ്രമിച്ചെങ്കിലും സബ് ഇന്സ്പെക്ടറുടെ മുന്പിലാണ് അവള് പോയി നിന്നത്.
സംസാരിക്കാനാവാതെ കിതച്ചുകൊണ്ടിരുന്ന അവളുടെ മുഖത്തേക്ക് അദ്ദേഹം
സൂക്ഷിച്ചുനോക്കി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഇരിക്കൂ. എന്താണ് വേണ്ടത്.” വളരെ സൌമ്യനായാണ്
അദ്ദേഹം സംസാരിച്ചത്. എന്തുപറയണം എന്നറിയാതെ അവള് കുഴങ്ങി. വാക്കുകള് തൊണ്ടയില്
കുടുങ്ങി. കിതപ്പ് അകറ്റാന് അവള് മേശപ്പുറത്തിരുന്ന കുപ്പിയില് നിന്നും അല്പം
വെള്ളം എടുത്തു കുടിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
പെട്ടന്ന് പുറകില് നിന്നാരോ അവളുടെ തോളില് സ്പര്ശിച്ചു. അവള്
തിരിഞ്ഞുനോക്കി. ഹരിയേട്ടന്. അടുത്ത് അമ്പരന്നു നില്ക്കുന്ന നീതുമോള്. അമ്മെ
എന്നുവിളിച്ചുകൊണ്ട് നീതുമോള് ഓടിവന്നു കെട്ടിപ്പിടിച്ചു. നീന നീതുവിനെ
ചുമ്പനങ്ങള്കൊണ്ട് പൊതിഞ്ഞു. അവളുടെ കണ്ണീര് തുള്ളികള് നീതുവിന്റെ വസ്ത്രങ്ങള്
നനയിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വൈഫിനെ
എത്രയും വേഗം ഒരു സൈക്കാര്ടിസ്ടിനെ കാണിക്കണം. ഒട്ടും അമാന്തിക്കരുത്. മാദ്ധ്യമങ്ങളിലൂടെ
വരുന്ന പര്വ്വതീകരിക്കപ്പെട്ട പീഡന വാര്ത്തകള് അവരുടെ മനസ്സിന്റെ താളം
തെറ്റിച്ചിരിക്കയാണന്നു തോന്നുന്നു.” സബ്
ഇന്സ്പെക്ടര് ഹരിദാസിന്റെ ചെവിയില് പറഞ്ഞു. നിറകണ്ണുകളോടെയാണ് ഹരിദാസ് ആ
വാക്കുകള് ശ്രവിച്ചത്.</span></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-74092097250558905832017-02-02T20:46:00.000-08:002017-02-02T20:46:59.443-08:00ഹരിത ഗ്രാമം<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
ഹരിതഗ്രാമം<br />
ഉറക്കമുണര്ന്നംപ്പോൾ എതിര്വ ശത്തെ ബെര്ത്തി ൽ ഒരു ചെറുപ്പക്കാരൻ ഇരിക്കുന്നു. തൂവെള്ള നിറമുള്ള കോട്ടന് ഷര്ട്ടും കറുത്ത പാന്റും വേഷം. കൈയ്യില് വായിച്ചുതീരാത്ത ഒരു പുസ്തകം. കെ. ആര് മീരയുടെ ആരാച്ചാര്. വായിച്ചുകൊണ്ടിരുന്ന പേജിനുള്ളില് ചൂണ്ടുവിരൽ അടയാളമായി വിശ്രമിക്കുന്നു. ഞാന് സഹായത്രികന് ഒരു പുഞ്ചിരി സമ്മാനിച്ചു. അദ്ദേഹം മനോഹരമായ ഒരു പുഞ്ചിരി മടക്കിനല്കിര.<br />
വണ്ടി ഏതോ സ്റ്റേഷനിൽ നില്ക്കു കയാണ്. പ്ലാട്ഫോമില് യാത്രക്കാർ തിരക്കിട്ട് നീങ്ങുന്നു. കൂലിപോര്ട്ടഞര് ഒരു പെട്ടിയും ചുമന്നുകൊണ്ട് കടന്നുപോയി. പിന്നാലെ ഒരു മെലിഞ്ഞ സുന്ദരി. നീല ജീന്സുംട ചുവന്ന ടീഷര്ട്ടും വേഷം. തോളില് തൂങ്ങുന്ന വാനിറ്റിബാഗ്. ചെവിയില് നിന്ന് തുടങ്ങുന്ന ഇയര്ഫോ ണ്വ ള്ളി ജീന്സ് പോക്കെറ്റിൽ അവസാനിക്കുന്നു. ലിപ്സ്ടിക് പുരട്ടിയ ചുണ്ടുകളില് ചെറിയ പുഞ്ചിരി ഉണ്ടായിരുന്നോ? വെറുതെ ഒരു സംശയം.<br />
ഞാൻ പോക്കറ്റില്നിളന്ന് ചീപ്പെടുത്ത് തലമുടി നേരെയാക്കി. . ഇപ്പോള് പെണ്കുകട്ടികളെ കണ്ടാൽ അങ്ങനെയാണ്. പെട്ടന്ന് തലമുടി ശരിയാക്കും. തൂവാല എടുത്ത് മുഖം തുടയ്ക്കും. ഒന്ന് കണ്ണാടികൂടി നോക്കാന് പറ്റിയാല് ആത്മവിശ്വാസം കൂടും. പിന്നെ ഒരു കൃത്രിമപുഞ്ചിരി മുഖത്ത് എടുത്ത് അണിയുകയായി.<br />
പേഴ്സ് പോക്കെറ്റില് തന്നെയുണ്ടന്നു ഉറപ്പുവരുത്തിയിട്ട് ടോയ്ലറ്റിന് അടുത്തേക്ക് നടന്നു. അവിടെ ഒരു മധ്യവയസ്കന് നിന്ന് സിഗരറ്റ് വലിക്കുന്നു. പുറത്ത് ചായക്കച്ചവടക്കാരുടെ ബഹളം. ടോയ്ലറ്റില്നിലന്ന് ഇറങ്ങിയപ്പോള് വണ്ടി നീങ്ങിത്തുടങ്ങിയിരുന്നു. ഉറ്റവരെ നിറകണ്ണുകളോടെ യാത്രയയക്കുന്നവര് വണ്ടി ദൂരെ മറയുവോളം കൈവീശി നിന്നു. നഗരത്തിന്റെ കോണ്ക്രീറ്റ് വനങ്ങളില് നിന്നും ഗ്രാമത്തിന്റെ ഹരിതാഭയിലൂടെയാണ് ഇപ്പോള് വണ്ടി ഓടിക്കൊണ്ടിരിക്കുന്നത്. പടിഞ്ഞാറേ ചക്രവാളത്തില് ചെമ്മാനവും കാര്മേൊഘങ്ങളും തീര്ത്ത് പുതിയ നിറക്കൂട്ട്. വയല് വരമ്പുകളിലൂടെ പണികഴിഞ്ഞ് മടങ്ങുന്ന ഗ്രാമീണർ. കനത്ത വെയിലില് പണിയെടുത്ത് ശരീരം കറുത്തിരുണ്ട കര്ഷ്കര്. സന്ധ്യക്കുമുമ്പ് കുടിലുകളില് എത്താന് ധൃതിയില് നടന്നുനീങ്ങുന്നു.<br />
ഒരു കാപ്പി വാങ്ങിക്കൊണ്ടു ഞാൻ സീറ്റിൽ വന്നിരുന്നു. എതിര് സീറ്റിൽ ഇരുന്ന ചെറുപ്പക്കാരന് അവിടെ ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. അയാള് വായിച്ചുകൊണ്ടിരുന്ന പുസ്തകം സീറ്റിൽ കിടപ്പുണ്ട്. ജനലിനോട് ചേര്ന്നു ള്ള സീറ്റിൽ പുതിയ യാത്രക്കാരായ ഒരു വൃദ്ധനും ഭാര്യയും ഇരിക്കുന്നു. കുറെ ചെടിച്ചട്ടികൾ അയാളുടെ മുമ്പിലായി അടുക്കിവെച്ചിരിക്കുന്നു. രണ്ടടിയിൽ കൂടുതല് ഉയരമുള്ള ചെടികളിൽ അഞ്ചാറു പൂക്കള് വിടര്ന്നുനില്ക്കു ന്നു. വിടര്ന്നു പരിമളം പരത്തുന്ന റോസാപ്പൂക്കള്.<br />
അയാളുടെ ഒരു മുഷിഞ്ഞ ബാഗ് സീറ്റിനടിയിൽ തിരുകി വെച്ചിരിക്കുന്നു. ആറുപേര്ക്ക് അനുവദിച്ചിരിക്കുന്ന സ്ഥലത്ത് ഇത്രയും ചെടിച്ചട്ടികൾ നിരത്തിവെച്ചിരിക്കുന്നത് ഒരു അസൌകര്യം തന്നെയായിരുന്നു എങ്കിലും വൃദ്ധന്റെ മുഖത്തെ പുഞ്ചിരിയും സൌഹൃദമനോഭാവവും കണ്ടപ്പോള് മനസ്സ് തണുത്തു.<br />
ടിക്കറ്റ് പരിശോധകൻ അനിഷ്ടം രേഖപ്പെടുത്തിയപ്പോൾ അദ്ദേഹം അതെ പുഞ്ചിരി വീണ്ടും പുറത്തെടുത്തു. മറ്റുള്ളവര്ക്ക്ത അസൌകര്യം ഉണ്ടാക്കാതെ ചെടിച്ചടികള് ഒതുക്കിവെക്കണം എന്ന് പറഞ്ഞ് അയാൾ മടങ്ങി.<br />
ഓരോ സ്റ്റേഷന് പിന്നിടുംപോളും കയറി വരുന്ന പുതിയ യാത്രക്കാരുടെ കൈയ്യിലെല്ലാം ധാരാളം ചെടിച്ചട്ടികളും ഫലവൃക്ഷത്തൈകളും ഉണ്ടായിരുന്നു. സമയം കടന്നു പോകുന്തോറും തീവണ്ടിമുറികള് ഒരു ഉദ്ദ്യാനമായി മാറിക്കൊണ്ടിരുന്നു. ഇതൊരു പുതിയ അനുഭവമായിരുന്നു. ഒരേ വേഷത്തില് തീര്ത്ഥാ ടനത്തിന് പോകുന്നവരേയും പാര്ട്ടി മീറ്റിങ്ങുകളിൽ പങ്കെടുക്കാന് പോകുന്നവരേയും കണ്ടിട്ടുണ്ട്. പക്ഷേ, ഇത്തരം ഒരു അനുഭവം ആദ്യമായിരുന്നു. ചലിക്കുന്ന ഒരു പൂന്തോട്ടം. നിറയെ നിറവും സുഗന്ധവും നിറഞ്ഞ പൂക്കള്. എല്ലാവരും ഒരേ സ്റ്റേഷനില് ഇറങ്ങുവാനുള്ളവർ ആണെന്നറിഞ്ഞപ്പോൾ എനിക്ക് കൌതുകമേറി.<br />
തീരെ പ്രാധാന്യം ഇല്ലാത്ത ഒരു സ്റ്റേഷനിലാണ് അവർ ഇറങ്ങുന്നത്. പച്ചപ്പ് നഷ്ടപ്പെട്ട് മരുഭൂമിക്കാഴ്ചകള് ആരംഭിക്കുന്ന ഒരു സ്റ്റേഷന്. ഉണങ്ങി വരണ്ട കൃഷിയിടങ്ങള്, ഇല കൊഴിഞ്ഞ് അസ്ഥിപഞ്ജരം പോലെ നില്ക്കു ന്ന വന്മരങ്ങള്. വീശിയടിക്കുന്ന ഉഷ്ണക്കാറ്റ്. മെലിഞ്ഞുണങ്ങിയ മനുഷ്യരും കന്നുകാലികളും. കളിമണ് കുടങ്ങളുമായി വെള്ളം ശേഖരിക്കാൻ പോകുന്ന ഗ്രാമീണസ്ത്രീകൾ. ഇതൊക്കെയാണ് ആ സ്റ്റേഷനെക്കുറിച്ച് ഓര്ക്കു്മ്പോള് മനസ്സില് വരുന്ന ചിത്രങ്ങള്.<br />
വൃദ്ധൻ വായനയിലാണ്. അയാളുടെ ഭാര്യയുടെ കൈയ്യില് ഒരു ജപമാലയുണ്ട്. മനസ്സില് എന്തോ ധ്യാനിച്ചുകൊണ്ട് ജപമാലയുടെ മുത്തുകൾ അവര് എണ്ണുന്നു.<br />
“അങ്ങയെ ഒന്നു പരിചയപ്പെടണമെന്ന് വിചാരിക്കുന്നു.<br />
എവിടേക്കാണ് ഈ യാത്ര , നിങ്ങൾ എന്തിനാണ് ആ മരുഭൂമിയിൽ ഇറങ്ങുന്നത്? അവിടെ വെള്ളം കിട്ടില ഭക്ഷണം കിട്ടില്ല. പിന്നെ കടുത്ത ചൂടും. അവിടെ പോയി എന്താണ് നിങ്ങൾ ചെയ്യുന്നത്”.?<br />
“കുറെയധികം ചോദ്യങ്ങളാണ് താങ്കൾ ചോദിച്ചത്. എല്ലാ ചോദ്യങ്ങൾക്കും ഞാൻ കൃത്യമായ മറുപടി തരാം. ഞങ്ങൾ എവിടെയാണ് ഇറങ്ങുകയെന്ന് താങ്കൾ ഇതിനകം മനസ്സിലാക്കിയിട്ടുണ്ടാവും എന്ന് കരുതുന്നു.”<br />
“ഞങ്ങൾ ആ സ്റ്റേഷനിൽ നിന്ന് കുറെ ദൂരെയാണ് താമസിക്കുന്നത്. അവിടെ ഒരു പ്രകൃതിഗ്രാമം ഞങ്ങൾ കെട്ടിപ്പടുത്തിരിക്കുന്നു. ഹരിത ഗ്രാമം എന്ന് പറയുന്നതാവും ശരി. അവിടെ നിറയെ പച്ചപ്പാണ്. ധാരാളം കൃഷിയിടങ്ങൾ. നെല്ലും ഗോതമ്പും കരിമ്പും ചോളവും വിളയുന്ന വയലുകൾ. മാവിന്റയും പ്ലാവിന്റെയും തെങ്ങിന്റെയും തോട്ടങ്ങൾ - വാഴയും പച്ചക്കറികളും വിളയുന്ന കൃഷിയിടങ്ങൾ. എല്ലാ കാലത്തും ശുദ്ധജലം ലദിക്കുന്ന കുളങ്ങൾ. ധാരാളം ഫല വൃക്ഷങ്ങളും പൂക്കളും ചെടികളും നിറഞ്ഞ ഉദ്യാനങ്ങൾ. എല്ലാം ഞങ്ങൾ നട്ടുപിടിപ്പിച്ചതാണ്. പ്രകൃതിയെ ചൂഷണം ചെയ്യാതെ, കീടനാശിനികൾ ഉചയോഗിക്കാതെയുള്ള പരമ്പരാഗത കൃഷിരീതികളാണ് ഞങ്ങൾ ഉപയോഗിക്കുന്നത് “ <br />
“ഒരു മലയാളിയായ താങ്കൾ നാടും വീടും വിട്ട് അന്യദേശത്തു വന്ന് എന്തിനാണ് ഇങ്ങനെ ഒരു ഗ്രാമം കെട്ടിപ്പടുക്കുന്നത്.”? <br />
“ലോകമേ തറവാട് എന്നതാണ് എന്റെ മതം. ജാതിമത വർഗ്ഗവർണ്ണ അതിർവരമ്പില്ലാത്ത ഭാഷയുടെയും സംസ്കാരത്തിന്റെയും സമ്പത്തിന്റെയും വേർതിരിവില്ലാത്ത ഒരു മാതൃകാ ലോകം അതാണെന്റെ ലക്ഷ്യം. ഞാൻ തനിച്ചല്ല, വലിയ ഒരു സമൂഹം എന്റെ പിന്നിലുണ്ട്. മഹത്തായ ഒരു ലക്ഷ്യം ഞങ്ങളുടെ മുന്നിലുണ്ട്. ആരു വന്നാലും ഞങ്ങളുടെ ഗ്രാമത്തിൽ അവർക്കൊരിടം ഉണ്ടാവും. ഞങ്ങളുടെ അടുക്കളയിൽ അവർക്കുള്ള ഭക്ഷണമുണ്ടാവും. അവർക്ക് നൽകാൻ തൊഴിലുണ്ടാവും. കുട്ടികൾക്ക് വിദ്യാഭ്യാസത്തിനും കലാകായിക വിനോദങ്ങൾക്കും അവസരം ഉണ്ടാവും. അമിതമായി ധനം സമ്പാദിക്കാൻ ആഗ്രഹമില്ലാതെ പരസ്പരം സ്നേഹവും ബഹുമാനവും സുരക്ഷിതത്വവും കരുതലും സഹകരണവുമുള്ള ഒരു ഗ്രാമം. ഒരിക്കൽ നിങ്ങൾ വരു. ഞാൻ പറഞ്ഞവയൊക്കെ അനുഭവിച്ചറിയൂ.”.<br />
“നിങ്ങൾ ഈ ഗ്രാമം തന്നെ തിരഞ്ഞെടുക്കാൻ എന്താണ് കാരണം?” <br />
വൃദ്ധൻ ഒരു നിമിഷം നിശബ്ദനായി. അദ്ദേഹം തല കുമ്പിട്ട് കുറെ നേരമിരുന്നു. പിന്നീട് മുഖത്തു നിന്ന് തടിച്ച ഫ്രെയിമുള്ള കണ്ണട ഊരി ഗ്ളാസ്സുകൾ തൂവാലയുപയോഗിച്ച് തുടച്ച് വൃത്തിയാക്കുവാൻ തുടങ്ങി. ആ കണ്ണുകൾ നിറഞ്ഞിരിക്കുന്നത് ഞാൻ കണ്ടു.<br />
“നിങ്ങൾ അനിതാ ദേവി എന്ന പേര് കേട്ടിട്ടുണ്ടോ? വ്യദ്ധന്റ ചോദ്യത്തിന് മുന്നിൽ ഒരു നിമിഷം ഞാൻ പകച്ചു നല്ല പരിചയം തോന്നിക്കുന്നു. കുറേ വർഷങ്ങൾക് മുമ്പ് വാർത്തകളിൽ നിറഞ്ഞു നിന്ന പരിസ്ഥിതി പ്രവർത്തക. ദുരൂഹ സാഹചര്യത്തിൽ മരണപ്പെട്ട അനിതാ ദേവി.” <br />
“അതേ അവൾ തന്നെ. അനിത എന്റെ മകളായിരുന്നു' ഓരയൊരു മകൾ ഒരു IT സ്ഥാപനത്തിലെ നല്ല ജോലി ഉപേക്ഷിച്ച് പരിസ്ഥിതി സംരക്ഷണ സമിതിയുടെ പ്രവർത്തനങ്ങളിൽ ആകൃഷ്ടയായി വാർത്തകളിൽ ഇടം പിടിച്ചവൾ. കോളക്കമ്പനിയുടെ ജല ചൂഷണത്തിനെതിരെ സമരം നയിച്ചവൾ. സ്ത്രീകൾക്കും കുട്ടികൾക്കും എതിരെയുള്ള അതിക്രമങ്ങൾക്കെതിരെ ദളിത് പീഢനങ്ങൾക്കെതിരെ സമരം നയിച്ചവൾ. അവൾ ഇടപെടാത്ത വിഷയങ്ങൾ കുറവായിരുന്നു. സർക്കാരിനും കുത്തക മുതലാളിമാർക്കും അവൾ എന്നും ഒരു തലവേദനയായിരുന്നു. അധികാര രാഷ്ട്രീയം അവൾക്ക് താല്പര്യമില്ലായിരുന്നു. ഒരു പാർട്ടിയുടെയും പിൻബലമില്ലാതെ അവൾ അടിച്ചമർത്തപ്പെട്ടവരുടെ ശബ്ദമായി. പീഢിപ്പിക്കപ്പെട്ടവരുടെ രക്ഷകയായി. ജനങ്ങൾ പ്രതിഷയോടെ അവളുടെ വാക്കുകൾക്കായി കാതോർത്തുനിന്ന നാളുകൾ.”<br />
“പക്ഷേ, ഒരുനാൾ അവൾ വേട്ടയാടപ്പെട്ടു. --- എന്ന ഗ്രാമത്തിൽ മൃതപ്രായയായി കിടന്ന അവളെ ഗ്രാമീണരാണ് ആശുപത്രിയിലാക്കിയത്. ക്രൂരമായി ബലാൽസംഗം ചെയ്യപ്പെട്ട അവൾ നാലു ദിവസത്തോളം നഗരത്തിലെ സൂപ്പർ സ്പഷ്യാലിറ്റി ഹോസ്പിറ്റലിന്റെ തീവ്രപരിചരണ വിഭാഗത്തിലായിരുന്നു.”<br />
“മരണശേഷം അവളുടെ ആഗ്രഹപ്രകാരം --ഗ്രാമത്തിൽ തന്നെയാണ് അവളുടെ മൃതദേഹം സംസ്കരിച്ചത്. ദളിതർക്ക് വേണ്ടി ഒരു സ്കൂൾ സ്ഥാപിച്ച് അതിന്റെ പ്രവർത്തനങ്ങളുമായി നിരന്തരം സന്ദർശിച്ചിരുന്ന ആ ഗ്രാമവും അവിടത്തെ നിഷ്ക്കളങ്കരായ ഗ്രാമീണരെയും അവൾക്കെന്നും ഇഷ്ടമായിരുന്നു.”<br />
“അവളുടെ നാശം ആഗ്രഹിച്ചിരുന്ന ആരോ ഒരുക്കിയ കെണിയിൽ അവൾ വീണുപോവുകയായിരുന്നു. കേസ് വഴിതിരിച്ച് വിടാൻ വലിയ സമ്മർദ്ദങ്ങൾ ഉണ്ടായിട്ടുണ്ടാവണം. അന്വേഷണം ഊർജിതമാവാൻ ആക്ഷൻ കൗൺസിൽ ഉണ്ടാക്കി പ്രവർത്തനം നടത്തിയിരുന്നു. സാവധാനം അവളുടെ മരണത്തിന്റെ വാർത്താപ്രാധാന്യം കെട്ടടങ്ങുകയും ആക്ഷൻ കൗൺസിൽ പ്രവർത്തനം നിർജീവമാവുകയും ചെയ്തു. നഷ്ടം ഞങ്ങൾക്ക് മാത്രമായി.”<br />
“അവൾ ഉറങ്ങുന്ന മണ്ണിൽ ജീവിക്കുക എന്ന ലക്ഷ്യത്തോടെ ഞങ്ങൾ ആ ഗ്രാമത്തിലേക്ക് താമസം മാറ്റി. അവളുടെ ശവകുടീരത്തിന് ചുറ്റും കുറച്ച് വൃക്ഷത്തൈകൾ വെച്ചുപിടിപ്പിക്കുകയാണ് ആദ്യം ചെയ്തത്. പിന്നീട് വാങ്ങിയ കൃഷിയിടത്തിൽ ജൈവകൃഷിയും തുടങ്ങി. വേനൽക്കാലത്ത് കനത്ത ജലദൌർലഭ്യം അനുഭവപ്പെടുന്ന ആ ഗ്രാമത്തിൽ മഴക്കാലത്ത് നഷ്ടമാവുന്ന ജലം പരമാവധി സംരക്ഷിച്ചു നിർത്താനുള്ള പ്രവർത്തനങ്ങൾ ആണ് ആദ്യം തുടങ്ങിയത്. അത് വിജയിച്ചതോട് കൂടി കൃഷി മെച്ചപ്പെട്ടു. പിന്നീടാണ് ഹരിതഗ്രാമം എന്ന ആശയം വരുന്നത്. ഇപ്പോൾ വർഷങ്ങൾക്ക് ശേഷം ഞങ്ങളുടെ ഗ്രാമത്തിൽ വിവിധ ദേശക്കാരായ നാനൂറോളം കുടുംബങ്ങൾ ഒത്തൊരുമയോടെ ഒരു കുടുംബമായി ജീവിക്കുന്നു. ശത്രുതയോ, വിദ്വേഷമോ, അസൂയയോ ഇല്ലാതെ ഏകോദര സഹോദരങ്ങളായി കഴിയുന്നു. സന്തോഷത്തിലും സന്താപത്തിലും എല്ലാവരും പങ്കു ചേരുന്നു. അവിടെ ഒരു പൊതു നിയമമുണ്ട്. ആര് നാട്ടിൽ പോയി വന്നാലും ഒരു ചെടിച്ചട്ടിയെങ്കിലും കൊണ്ടുവരണം. അല്ലങ്കിൽ ഒരു ഫലവൃക്ഷത്തൈ എങ്കിലും കൊണ്ടുവരണം. അതാണ് ഞാൻ ഈ ചെടികൾ കരുതിയിരിക്കുന്നത്. ഈ ട്രെയിനിൽ ഞങ്ങളുടെ ഗ്രാമത്തിലേക്കുള്ള ധാരാളം ആളുകൾ ഉണ്ടാവും അവരുടെ കൈയ്യിലെല്ലാം ധാരാളം ചെടികളും ഉണ്ടാവും. നിങ്ങൾ ഈ ട്രെയിനിലെ മറ്റു കമ്പാർട്ട്മെൻറുകളിൽ ഒന്നു പോയി നോക്കു. എല്ലായിടത്തും പൂത്ത് നിൽക്കുന്നചെടികൾ കാണാം”.<br />
അദ്ദേഹം പറഞ്ഞത് വളരെ ശരിയായിരുന്നു. അടുത്ത കമ്പാർട്ട്മെൻറുകളിൽ നിറയെ ചെടികളായിരുന്നു. പരിമളം പരത്തുന്ന പൂക്കളുള്ള ചെടികൾ. സുഗന്ധം പരത്തുന്ന ആ തീവണ്ടി അതിവേഗം മുന്നോട്ടോടിക്കൊണ്ടിരുന്നു - മണിക്കുറുകൾക്ക് ശേഷം അവർക്കിറങ്ങാനുള്ള സ്റ്റേഷൻ അടുത്തു കൊണ്ടിരുന്നപ്പോൾ എല്ലാവരും ലഗ്ഗേജുകൾ എടുത്ത് ഡോറിനടുത്തേക്ക് അടുപ്പിച്ച് വെച്ചു തുടങ്ങി. വണ്ടിയുടെ വേഗത കുറഞ്ഞ് തുടങ്ങി. തീരെ തി ര ക്ക് കുറഞ്ഞ ഒരു സ്റ്റേഷനാണ്. ടെ റോക്കോട്ട ടൈൽ പാകിയ ഉയരം കുറഞ്ഞ പ്ളാറ്റ്ഫോമുള്ള ഒരു സ്റ്റേഷൻ' മേൽക്കൂരയില്ലാത്ത പ്ളാറ്റ്ഫോം. പ്ളാറ്റ്ഫോമിനും കോൺക്രീറ്റ് വേലിക്കുമപ്പുറം ധാരാളം കാളവണ്ടികൾ ഒന്നിന്നു പിന്നിൽ ഒന്നായി കിടക്കുന്നു. നല്ല ആരോഗ്യമുള്ള കൊഴുത്തരുണ്ട കാളകൾ' യാത്രക്കാരെ കാത്തു കിടക്കുന്ന ടാക്സിക്കാറുകളോ ഓട്ടോറിക്ഷകളോ സൈക്കിൾ റിക്ഷകളോ കാണുവാനില്ല. ട്രെയിൻ നിന്നു കഴിഞ്ഞപ്പോൾ പ്ളാറ്റ്ഫോമിലേക്ക് ചെടിച്ചട്ടികൾ എല്ലാം ഇറക്കി വെച്ചു തുടങ്ങി. വളരെ വേഗത്തിൽ പ്ളാറ്റ്ഫോം ഒരു പൂന്തോട്ടമായി മാറി. പിന്നെ യാത്രികർ ചെടിച്ചട്ടികൾ കാളവണ്ടികളിൽ കയറ്റിത്തുടങ്ങി. ആ മനോഹരമായ കാഴ്ച മറ്റു യാത്രക്കാരെല്ലാം നോക്കി നിൽക്കയാണ്. ചിലർ മൊബൈൽ ഫോണിൽ ഫോട്ടോ കൾ എടുക്കുന്നു. ചിലർ ചെടിച്ചട്ടികൾ കാളവണ്ടികളിൽ കയറ്റാൻ സഹായിക്കുന്നു. എല്ലാവരും ഇറങ്ങി തീവണ്ടി ചൂളം വിളിയോടെ മുന്നോട്ട് നീങ്ങിത്തുടങ്ങിയപ്പോൾ മറ്റൊന്നും ആലോചിക്കാതെ ഞാൻ ബാഗും എടുത്തു കൊണ്ട് വണ്ടിയിൽ നിന്ന് ചാടിയിറങ്ങി. ആ വിസ്മയക്കാഴ്ച്ചകളും അദ്ദേഹം പറഞ്ഞ കഥകളും എന്നെ അത്രയേറെ ആകര്ഷിചിരിക്കുന്നു കാളവണ്ടികൾ ഒന്നൊന്നായി നീങ്ങിത്തുടങ്ങി. ആ ചലിക്കുന്ന പൂന്തോട്ടത്തിന്റെ വിസ്മയ കാഴ്ചയിൽ ലയിച്ച് ഞാൻ മുന്നോട്ട് നീങ്ങി. അവസാനത്തെ വണ്ടിയിൽ പിന്നോട്ട് തിരിഞ്ഞിരിക്കയായിരുന്ന വ്യദ്ധൻ നിറപുഞ്ചിരിയോടെ എന്നെ കൈകാട്ടി വിളിച്ചു. അദ്ദേഹത്തിനും ഭാര്യക്കും സമീപത്തെ ഇത്തിരിയിടത്തിൽ ഇരുന്ന് ഞാനും ഒരു യാത്രയാരംഭിക്കയാണ്. ഹരിത ഗ്രാമത്തിലെ കുളിരൂറുന്ന സ്നേഹതീരങ്ങൾ തേടി.</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-14986038243076940012016-08-19T05:43:00.002-07:002016-08-19T05:43:44.082-07:00സ്നേഹതീരം<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="border-bottom: solid #4F81BD 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-themecolor: accent1; mso-element: para-border-div; padding: 0in 0in 4.0pt 0in;">
<div class="MsoTitle">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Cambria; mso-ascii-theme-font: major-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: major-bidi; mso-hansi-font-family: Cambria; mso-hansi-theme-font: major-latin;">സ്നേഹതീരം </span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
മയക്കത്തില് നിന്ന് ഉണര്ന്നപ്പോള് ഞാന് കടല്ത്തീരത്തെ മണലില്
കമഴ്ന്നു കിടക്കുകയായിരുന്നു. ശാന്തമായ കടലിലെ ചെറിയ തിരകള് എന്റെ കാല്പ്പാദങ്ങളെ
തഴുകി തിരികെ പോകുന്നു. തണുത്ത കാറ്റ് വീശുന്ന പുലരി. തെങ്ങിന് തലപ്പുകളില്
നിന്നും കൂട്ടത്തോടെ പറന്നകലുന്ന പക്ഷികള്. വിജനവും അപരിചിതവുമായ ഏതോ കടപ്പുറം. ഞാന് എങ്ങനെ ഇവിടെ എത്തി?. ആരാണ്
എന്നെ ഇവിടെ കൊണ്ടുവന്നു കിടത്തിയത്.? മനസ്സില് ഓരോ സംശയങ്ങള്
ചുരമാന്തിക്കൊണ്ടിരിന്നു</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ഞാന് എഴുന്നേറ്റിരുന്നു.
ദേഹത്ത് പറ്റിപ്പിടിച്ച മണല്ത്തരികള് തുടച്ചുകളഞ്ഞു.. നോക്കെത്താത്ത ദൂരത്തോളം
പരന്നുകിടക്കുന്ന കടല്. കടലില് വള്ളങ്ങളോ മീന്പിടുത്തബോട്ടുകളോ കപ്പലുകാളോ
കാണാനില്ല. അകലെ മണ് കൂനയില് ഒരാള് കിടക്കുന്നു. ആശ്വാസമായി. ഒരു മനുഷ്യജീവിയെ
എങ്കിലും കണ്ടല്ലോ. ഞാന് അയാളുടെ അടുത്തേക്ക് നടന്നു. ഒരു നിമിഷം ഞാന് ഞെട്ടിത്തെറിച്ചു
നിന്നു. അത് ഒരു ശവശരീരം ആയിരുന്നു. തല വെട്ടിമാറ്റിയ നിലയിലുള്ള ഒരു ശവശരീരം.
പത്തടിയോളം അകലെ അയാളുടെ തലകിടക്കുന്നു. കണ്ണുകള് തുറന്നു നാക്ക് കടിച്ച നിലയില്.
കൃഷ്ണമണികളില് ഉറുമ്പരിച് ചാരനിറം കലര്ന്നിരിക്കുന്നു. സമീപത്തെല്ലാം ഉണങ്ങി
കട്ടപിടിച്ച മനുഷ്യരക്തം. ഒരലര്ച്ചയോടെ ഞാന് പുറം തിരിഞ്ഞ് ഓടി. ഈശ്വരാ എന്താണ്
സംഭവിച്ചത്. ആരാണ് അയാളെ കൊലചെയ്തത്. എന്തിനായിരിക്കും അയാളെ കൊന്നത്. ഇന്നത്തെ
കണി ഒരു തലയില്ലാത്ത ശവമോ. ഇതിനു ഞാന് കോടതിയില് സാക്ഷി പറയേണ്ടി വരുമോ. പോലീസ്
എത്തുമ്പോള് ഞാന് സാക്ഷിയോ , പ്രതിയോ....?</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ഭയാശങ്കകളോടെ ഞാന്
മുന്നോട്ടോടി. വയലുകളും തെങ്ങിന് തോപ്പുകളും പിന്നിട്ടു ഞാന്
മുന്നോട്ടോടിക്കൊണ്ടിരുന്നു. അങ്ങിങ്ങായി
ഓലമേഞ്ഞ വീടുകള് കാണാം. പുറത്തു ആരെയും കാണാനില്ല. ദേഹം മുഴുവന് വിയര്പ്പ്
പൊടിയുന്നു. ശ്വാസോച്ഛ്വാസം ദ്രുതഗതിയില് ആയി. തളര്ന്ന് അവശനായി ഞാന് ഒരു വീട്ടുവരാന്തയില് കയറി ഇരുന്നു. അവിടെ
ആളനക്കം ഉള്ളതിന്റെ ലക്ഷണങ്ങള് കണ്ടില്ല. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“ഇവിടെ ആരും ഇല്ലേ?” ഞാന്
ഉറക്കെ വിളിച്ചുചോദിച്ചു. മറുപടി ഉണ്ടായില്ല. വീട്ടില് ആരും ഉള്ളതിന്റെ
ലക്ഷണങ്ങള് കാണുന്നില്ല. നിമിഷങ്ങള് കടന്നുപോയി. പാതി ചാരിയിരുന്ന കതകു കാറ്റില്
ഇളകിയാടി. ഞാന് മുറിക്കുള്ളിലേക്ക് എത്തി നോക്കി. തറയില് വിരിച്ച പുല്പായയില്
രണ്ടുപേര് കിടക്കുന്നു. ഒരു സ്ത്രീയും പുരുഷനും. ഇവര് നേരം പുലര്ന്നത്
അറിഞ്ഞില്ലന്നുണ്ടോ.? ഞാന് കതകില് വീണ്ടും തട്ടിക്കൊണ്ടു ഉള്ളിലേക്ക് നോക്കി. എന്തോ ഒരു അസ്വാഭാവികത. രക്തത്തിന്റെ
മണം. പുല്പ്പായയില് തളം കെട്ടി നില്ക്കുന്ന രക്തം. കൊല്ലപ്പെട്ടിട്ട് അധികസമയം
ആവാത്ത ജഡങ്ങള് കണ്ടു ഞാന് ഞെട്ടിത്തെറിച്ചു പുറത്തേക്കു ഓടി.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ഇടവഴിയിലൂടെ മുന്നോട്ടോടുമ്പോള് ധാരാളം ശവശരീരങ്ങള് വഴിയോരത്ത്
കിടക്കുന്നു. സ്ത്രീകളുടെയും, കുട്ടികളുടെയും പുരുഷന്മാരുടെയും ശവശരീരങ്ങള്. തലയും
കൈകാലുകളും ഛേദിക്കപ്പെട്ടതും മാറുപിളര്ന്നു കുടല്മാല പുറത്തുചാടിയതുമായ ധാരാളം
ശവശരീരങ്ങള്. രക്തം പുരണ്ട വാളുകള്, കത്തികള്, ശൂലങ്ങള്, പല നിറത്തിലുള്ള
കൊടികള്. രക്തം ഒഴുകുന്ന അഴുക്കുചാലുകള്.
കത്തിയെരിഞ്ഞ വീടുകള്, കടകള്.
വ്യാപാരസ്ഥാപനങ്ങള്. സര്ക്കാര് ഓഫീസുകള് ആരാധനാലയങ്ങള്. ഒരു യുദ്ധഭൂമിപോലെ
എല്ലാം തകര്ക്കപ്പെട്ട ഗ്രാമം. മരണത്തിന്റെ ഗന്ധം തങ്ങിനില്ക്കുന്ന അന്തരീക്ഷം. നാല്ക്കവലയില് ഗാന്ധിയുടെ പ്രതിമമാത്രം
തലകുനിച്ച് നില്ക്കുന്നു. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഓടിയോടി കാലുകള് കുഴഞ്ഞ് ഞാനൊരു കടത്തിണ്ണയില്
ഇരുന്നു. കടുത്ത ദാഹം. നാവുകള് വരണ്ടുണങ്ങി. എവിടെയാണ് അല്പം വെള്ളം കിട്ടുക. പേടിച്ചരണ്ട
ഓട്ടത്തിനിടയില് വിശപ്പും ദാഹവും മറന്നുപോയിരുന്നു. തെരുവോരത്ത് എവിടെയും ഒരു
വാട്ടര് ടാപ്പ് പോലും കാണ്മാനില്ല. തകര്ന്ന് കിടക്കുന്ന ശീതളപാനീയ കടയുടെ മുന്പില്
പൊട്ടാതെ കിടക്കുന്ന ഒരു വെള്ളക്കുപ്പി എന്റെ ശ്രദ്ധയില്പ്പെട്ടു. ഈശ്വരന് നന്ദി
പറഞ്ഞുകൊണ്ട് ആ കുപ്പിയിലെ വെള്ളം മുഴുവന് ആര്ത്തിയോടെ കുടിച്ചു. ചിതറികിടക്കുന്ന
പഴങ്ങള്ക്കിടയില് നിന്നും രണ്ടു കേടുപറ്റാത്ത
ആപ്പിള് എടുത്ത് വസ്ത്രത്തില് തുടച്ചു വൃത്തിയാക്കി കടിച്ചു തിന്നുകൊണ്ട്
ഞാന് മുന്നോട്ടു നടന്നു. ശവശരീരങ്ങള്ക്കും അവശിഷ്ടങ്ങള്ക്കും ചപ്പുചവറുകള്ക്കും
ഇടയിലൂടെ കലാപഭൂമിയില് ദൃശ്യങ്ങള് പകര്ത്താന് ശ്രമിക്കുന്ന സ്യൂസ് ചാനല്
ക്യാമറാമാന്റെ ഔത്സുക്യത്തോടെ ചുവടുകള് വെച്ചു.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ആ ഗ്രാമം ഒരു ചെറിയ ദ്വീപ് ആയിരുന്നു. നാലുവശത്തും കടലിനാല് ചുറ്റപ്പെട്ട
ഒരു ചെറിയ ദ്വീപ്. രണ്ടോമൂന്നോ കിലോമീറ്റര് മാത്രം ചുറ്റളവുള്ള ഒരു ചെറിയ
തുരുത്ത്. വഞ്ചികളും വലകളും വ്യാപകമായി തീവെച്ച് നശിപ്പിക്കപ്പെട്ടിട്ടുണ്ട്. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ജീവനുള്ള ഒരു മനുഷ്യനെയും അവിടെ കണ്ടില്ല. വര്ഗ്ഗീയതയുടെയോ വംശീയതയുടെയോ
രാഷ്ട്രീയത്തിന്റെയോ വിഷം പുരണ്ട മനസ്സുമായി പരസ്പരം പോരടിച്ച് നാമാവശേഷമായ ഒരു
ആധുനിക സമൂഹത്തിന്റെ തിരുശേഷിപ്പുകള് മാത്രം. സ്നേഹത്തിന്റെയും
സാഹോദര്യത്തിന്റെയും സന്ദേശം പ്രച്ചരിപ്പിക്കേണ്ട ദേവാലയങ്ങള് ആയുധശാലകളാക്കി
മാറ്റിയ തീവ്രവാദത്തിന്റെ പരിണതഫലങ്ങള് അവിടെ വീണ ഓരോ തുള്ളിചോരയിലും
പ്രതിഫലിച്ചുകാണാം. രാഷ്ട്രീയകക്ഷികളുടെ കൊടികള്ക്കൊപ്പം മതചിഹ്ന്നങ്ങളും
സ്ഥാനംപിടിച്ചപ്പോള് സോഷ്യലിസവും കമ്മ്യൂണിസവും ജനാധിപത്യവും
കശാപ്പുചെയ്യപ്പെട്ടു. അവിടെ വര്ഗ്ഗീയതയുടെ കഴുകന്മാര് ചോരക്കണ്ണുകളുമായ് വട്ടമിട്ടു
പറക്കാന് തുടങ്ങി. . മരണത്തിന്റെ ഗന്ധം നിറഞ്ഞ ഗ്രാമങ്ങള്ക്ക് മേലെ മാംസക്കൊതിയോടെ പറന്നുനടക്കുന്ന
കഴുകന്മാരുടെ ചിറകടികള് ഒരു രണഭേരി പോലെ മുഴങ്ങി.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
തകര്ക്കപ്പെട്ട ഒരു ബാങ്ക്. രക്തം പുരണ്ട കറന്സിനോട്ടുകള്
ചിതറിക്കിടക്കുന്നു. ഞാന് നോട്ടുകള് കൈയ്യിലെടുത്തു നോക്കി. ഗാന്ധിജിയുടെ ചിത്രം
ആലേഖനംചെയ്ത ഇന്ത്യന് റുപ്പീനോട്ടുകള്. ഈ നോട്ടുകള് ഇവിടെ ഉപയോഗശൂന്യമാണ്.
പണത്തിന് വിലയുണ്ടാവുന്നത് അത് കൊടുക്കുകയോ വാങ്ങുകയോ ചെയ്യാന് ആളുണ്ടാവുംപോളാണ്.
അത് വിനിമയം ചെയ്യാന് സാധിക്കണം. ഈ ശ്മശാനഭൂമിയില് ഈ കറന്സിനോട്ടുകള്ക്ക് വെറും
കീറക്കടലാസിന്റെ വിലപോലും ഇല്ല. ഈ ദ്വീപിനു പുറത്ത് ഇതുകൊണ്ട്പോയാല് പ്രയോജനം ഉണ്ടാവും. ശേഷിച്ച കാലം ആഘോഷമായി
ജീവിക്കാം. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
തേടിനടന്ന് സഞ്ചികള്
സംഘടിപ്പിച്ച് കറന്സിനോട്ടുകള് ഞാന് വാരിക്കൂട്ടി. സഞ്ചി നിറഞ്ഞുകഴിഞ്ഞപ്പോള്
ഞാന് മുന്നോട്ട് നടന്നു. പ്രതീക്ഷിച്ചതുപോലെ ഒരു സ്വര്ണക്കട. അടുത്തസഞ്ചിയില്
ആവുന്നത്ര സ്വര്ണം ശേഖരിച്ചുകഴിഞ്ഞപ്പോള് മനസ്സ് ആനന്ദം കൊണ്ട് നിറഞ്ഞു. ഇത്രയും
ധനം ആദ്യമായി ഒരുമിച്ചു കാണുകയാണ്. ഇവയെല്ലാം ഇനി എനിക്ക് സ്വന്തം. രണ്ടു സഞ്ചികള്
നിറയെ വാരിക്കൂട്ടിയ സമ്പാദ്യവുമായി മോന്നോട്ടു നടക്കുക ബുദ്ധിമുട്ടായിരുന്നു. സഞ്ചികളുടെ
ഭാരം വളരെ കൂടുതലായിരുന്നു. ഇനി ഇവിടെ
നിന്ന് രക്ഷപെടണം. എങ്ങനെ രക്ഷപെടും എന്ന് ഒരു ആശയവും മനസ്സില് ഉണ്ടായിരുന്നില്ല.
കടല്ത്തീരം ലക്ഷ്യമാക്കി ഞാന് നടന്നു. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
എവിടെയോ ഒരു പിഞ്ചുകുഞ്ഞിന്റെ കരച്ചില്. എവിടെനിന്നാണ് ആ ശബ്ദം
കേട്ടതെന്നറിയാന് ഞാന് ചുറ്റും നോക്കി. കുട്ടിയുടെ കരച്ചില് വീണ്ടും മുഴങ്ങി.
ഞാന് സഞ്ചികള് രണ്ടും താഴെയിട്ടു ശബ്ദം കേട്ട ദിക്കിലേക്ക് ഓടി. അവിടെ ഒരു
സ്ത്രീയുടെ മൃതശരീരരത്തില് പറ്റിച്ചേര്ന്നു കിടന്നു ഒരു കുഞ്ഞ് കരയുന്നു.
അമ്മയുടെ മുലപ്പാല് കുടിക്കാന് ശ്രമിച്ച് പരാജയപ്പെട്ട ആ പിഞ്ചുകുഞ്ഞ് എന്നെ
നിരാശയോടെ നോക്കി. എന്നെ കണ്ടതും കുട്ടിയുടെ കണ്ണുകളില് പ്രതീക്ഷയുടെ തിളക്കം
കണ്ടു. അവന് പല്ലില്ലാത്ത മോണകാട്ടി ചിരിച്ചു. ഒരു ആകര്ഷണവലയത്തില്
അകപ്പെട്ടതുപോലെ ഞാനാ കുട്ടിയെ കൈയ്യിലെടുത്തു. ഈ ദ്വീപില് കാണാന് കഴിഞ്ഞ
ജീവനുള്ള ഏക മനുഷ്യജീവി. മരണത്തിന്റെ നീരാളിപ്പിടുത്തത്തില് നിന്നും
രക്ഷപ്പെട്ടവന് . വാട്ടര് ബോട്ടിലില് അവശേഷിച്ചിരുന്ന വെള്ളം ഞാന്
അവനുകൊടുത്തു. അവന് അത് കുടിക്കുന്നത് കണ്ടപ്പോള് മനസ്സില് എന്തെന്നില്ലാത്ത
ഒരു സന്തോഷം തോന്നി. കുട്ടിയേയും എടുത്ത് സഞ്ചികള് രണ്ടും വലിച്ചുകൊണ്ട് ഞാന്
കടപ്പുറത്തേക്ക് നടന്നു.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
കടല് ശാന്തമായിരുന്നു. കടലില് നിന്നടിക്കുന്ന കാറ്റിനു നേരിയ
തണുപ്പുണ്ടായിരുന്നു. കടലോരത്തെ ഒരു തെങ്ങിന് തണലില് ഞാനിരുന്നു. കടലിന്റെ
അഗാധനീലിമയില് നോക്കി എത്ര നേരമിരുന്നാലും വിരസത തോന്നുകയില്ല. പക്ഷേ, ഇപ്പോള് ഇവിടെനിന്നു രക്ഷപെടുക എന്ന വിചാരം മാത്രമാണ്
മനസ്സില്. കുട്ടി എന്റെ നെഞ്ചില് പറ്റിക്കിടന്നു നല്ല ഉറക്കത്തിലാണ്. ദാഹവും
വിശപ്പും മാറിയ ഉടനെ അവന് മയക്കം ആരംഭിച്ചു.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
കടലില് നിന്നും ഒരു തോണി കരയെ ലക്ഷ്യമാക്കി വരുന്നുണ്ടായിരുന്നു. ഞാന്
കൈവീശി കാണിച്ചു. കൈയ്യിലുണ്ടായിരുന്ന ചുവന്ന തൂവാല തലയ്ക്കു മുകളില്
വീശിക്കാണിച്ചു. തോണി തുഴയുന്ന ആള് എന്നെ കണ്ടു എന്ന് തോന്നുന്നു. തോണി ഞാന്
നില്ക്കുന്ന ഭാഗത്തേക്ക് തന്നെയാണ് വരുന്നത്. മനസ്സില് വലിയ സന്തോഷം തോന്നി. കനത്ത
മഴയ്ക്ക് തയ്യാറെടുക്കുന്നത് പോലെ അന്തരീക്ഷത്തില് കാര്മേഘം വന്നു
മൂടിയിട്ടുണ്ട്. ഇടിമിന്നലിനൊപ്പം തണുത്ത കാറ്റും. എത്ര കനത്ത പേമാരി പെയ്താലും
ഇവിടെ നിന്ന് എത്രയും വേഗം രക്ഷപെടണം. തോണി വിലക്ക് വാങ്ങിയെങ്കിലും രക്ഷപെടണം. നാട്ടില് തിരിച്ചെത്തണം. ശേഷിക്കുന്ന
കാലം ഒരു ധനവാനായി ജീവിക്കണം. കുട്ടിയെ ഏതെന്കിലും അനാഥാലയത്തില് ഏല്പ്പിക്കണം.
അല്ലെങ്കില് കുട്ടികളില്ലാത്ത ഏതെന്കിലും ദമ്പതികള്ക്ക് കൊടുക്കാം.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
തോണി അടുത്തെത്തി. അതില്നിന്നും തിളങ്ങുന്ന ഉടയാടകള് അണിഞ്ഞ ഒരു സുന്ദരി
പുഞ്ചിരിയോടെ ഇറങ്ങിവന്നു. അവളോട് ചോദിക്കാന് കരുതിവെച്ചതെല്ലാം വിസ്മൃതില്
ലയിച്ചു.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അവളുടെ മാസ്മരികത നിറഞ്ഞ പുഞ്ചിരിയില്
ഞാന് എല്ലാം മറന്നു. സ്വര്ണനിറമുള്ള അവളുടെ തലമുടി കാറ്റില് പാറിക്കളിക്കുന്നു.
അവള് അടുത്ത് വന്നപ്പോള് പരിസരമാകെ സുഗന്ധം പരക്കുന്നു. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“വരൂ ഞാന് ഞിങ്ങളെ അക്കരെ എത്തിക്കാം” അവളുടെ പട്ടുപോലെയുള്ള സ്വരം. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“നില്ക്കൂ. എന്താണ് സഞ്ചിയില്.?”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">സുന്ദരിയുടെ കണ്ണുകളില് ക്രോധത്തിന്റെ
തീനാളങ്ങള്.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഞാന് സഞ്ചി രണ്ടും തുറന്നുകാണിച്ചു.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇല്ലാ... ഇതൊന്നും തോണിയില്
കയറ്റാനാവില്ല. ഇവയൊന്നും നിനക്ക് അവകാശപ്പെട്ടതല്ല. അവ നിനക്ക് ദോഷമേ ചെയ്യൂ.”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ ഈ ധനം നാട്ടിലെത്തിച്ചാല് ഇതുകൊണ്ട് എനിക്ക്
ആയുഷ്കാലം സുഖമായി ജീവിക്കാം.”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “അത് നിന്റെ വ്യാമോഹമാണ്. നിനക്കൊരിക്കലും
സ്വസ്ഥത ലഭിക്കില്ല. നിന്റെ ജീവിതം ദുരന്തങ്ങളുടെ ഘോഷയാത്രയായിരിക്കും. പിന്നെ ഈ
തോണിയില് അധിക ഭാരം കയറ്റാനാവില്ല.”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഞാന് സംശയിച്ചുനിന്നു. അവളുടെ ആജ്ഞാശക്തിയുള്ള
നോട്ടം എന്നെ തളര്ത്തി.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇതിന്റെ പകുതി ഞാന് ഭവതിക്ക് തരാം”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇല്ലാ.... എന്റെയടുത്ത് നിന്റെ
പ്രലോഭനങ്ങള് ഒന്നും വേണ്ട.” </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഞാന് സഞ്ചികള് രണ്ടും വലിച്ചെറിഞ്ഞു. ധനമല്ല
പ്രധാനം. ജീവന് രക്ഷിക്കുക എന്നതാണ്.തോളില് ഉറങ്ങിക്കിടന്ന കുട്ടി ഉറക്കം
തെളിഞ്ഞു കരയാന് തുടങ്ങി. കുട്ടിയെ
സ്വാന്തനിപ്പിക്കുവാന് ശ്രമിച്ചുകൊണ്ട് ഞാന് തോണിയില് കയറി.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ നില്ക്കൂ.. ആരുടെതാണ് ഈ കുട്ടി.
നീയിതിനെ എവിടെ കൊണ്ടുപോകുന്നു. ഈ കുട്ടിയുടെ ഭാരം കൂടി വഹിക്കാന് ഈ
തോണിക്കാവില്ല. അതിനെക്കൂടി ഉപേക്ഷിക്കുക.”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ഞാനവളുടെ കണ്ണുകളിലേക്ക് രോഷത്തോടെ നോക്കി. ഇവള് ഒരു സ്ത്രീ തന്നെയോ. ഒരു
സ്ത്രീക്കും ഇത്തരത്തില് പെരുമാറാന് ആവില്ല. അച്ഛനും അമ്മയും നഷ്ടപ്പെട്ട ഒരു
അനാഥശിശുവിനെ വഴിയില് ഉപേക്ഷിക്കുവാന് ആജ്ഞാപിക്കുന്ന ഇവള് ഒരു
മനുഷ്യസ്ത്രീയല്ല. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“എന്താണ് നീ സംശയിച്ച് നില്ക്കുന്നത്. അതിനെക്കൂടി ഉപേക്ഷിക്കുക.
എന്നിട്ട് വന്നു തോണിയില് കയറൂ. എനിക്ക് തിടുക്കമുണ്ട്.”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“ഇല്ല ... ഈ കുട്ടിയെ ഞാന് ഉപേക്ഷിക്കുകയില്ല. ഈ ദ്വീപില് ജീവനോടെയുള്ള
ഏക മനുഷ്യജീവി ആണിവന്. ഇവനെ ഉപേക്ഷിച് എനിക്ക് മാത്രം രക്ഷപെടെണ്ട.
ഇക്കാര്യത്തില് എനിക്ക് ഭവതിയെ അനുസരിക്കാന് ആവില്ല.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“ഇവന് ഏതുജാതി, മതം, ഗോത്രം എന്ന് അന്വേഷിച്ചുവോ.?”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇല്ല”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“അതാണ് ഞാന് പറഞ്ഞത്. എന്നെ
അനുസരിക്കൂ. സ്വയം രു വിഡ്ഢിവേഷം കേട്ട ആടേണ്ട കാര്യമില്ല. നിന്റെ നന്മക്ക്
വേണ്ടിയാണ് ഞാന് പറയുന്നത്.”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“ഇവന് ഏതുജാതി, മതം, ഗോത്രം
എന്നതു എനിക്ക് പ്രശ്നമല്ല. പിന്നെ എന്റെ നന്മ മാത്രം ഞാന് നോക്കുന്നില്ല. ഇവന്
ഇപ്പോള് എനിക്ക് സ്വന്തം. ഇവനെ ഇവിടെ ഉപേക്ഷിച്ചിട്ട് എനിക്ക് മാത്രം ഇവിടെനിന്ന്
രക്ഷപെടേണ്ട. ഇവന്റെ നിഷ്കളങ്കമായ മുഖം ഭവതി കാണുന്നില്ലേ. കരഞ്ഞുകലങ്ങിയ കണ്ണുകള്
കാണുന്നില്ലേ. അവ ഞിങ്ങളുടെ മനസ്സില് ഒരു ചലനവും സൃഷ്ടിക്കുന്നില്ലേ.?”</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
എന്റെ നിശ്ചയദാര്ഢ്യത്തോടെയുള്ള വാക്കുകള് അവള് ശ്രദ്ധാപൂര്വ്വം
കേട്ടുന്നിന്നു. ആ മുഖത്ത് ഒരു പുഞ്ചിരി വിടര്ന്നു.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“വരൂ , കടന്നിരിക്കൂ.”</span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
അവള് എന്നെ സ്നേഹപൂര്വ്വം തോണിയിലേക്ക് ക്ഷണിച്ചു. ഞാന് തോണിയില്
കടന്നിരുന്നു. അലകളെ മുറിച്ചുകൊണ് തോണി സാവധാനം മുന്നോട്ടു നീങ്ങി.
അന്തരീക്ഷത്തിലെ മഴക്കാറെല്ലാം അപ്രത്യക്ഷമായി. മാനം തെളിഞ്ഞു. പുതിയ ഒരു
സ്നേഹതീരം തേടി എന്റെ യാത്ര ഇവിടെ തുടങ്ങുന്നു.</span></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-57220131217064599352016-07-02T04:04:00.000-07:002016-07-02T04:04:27.086-07:00<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
അനന്തരം<br />
മെഡിക്കല് ഐ.സീ.യൂ വിന് മുന്നില് നിരത്തിയിട്ട കസേരകളില് നിറയെ ആളുകള് കാത്തിരിക്കയാണ്. വാതില് തുറന്നു വരുന്ന നെഴ്സിനെയും കാത്ത് അക്ഷമരായി ഇരിക്കുന്നു. കൃത്യം ഏഴു മണിക്ക് പേര് വിളിക്കും എന്നാണു അറിയാന് കഴിഞ്ഞത്. ഒരാള്ക്ക് അഞ്ചു മിനിട്ടാണ് രോഗിയെ സന്ദര്ശിക്കുവാന് സമയം അനുവദിക്കുന്നത്. അവര് തരുന്ന നീല നിറത്തിലുള്ള കോട്ടും, വായും മൂക്കും മൂടുന്ന ആന്ടിപൊലൂഷന് മാസ്കും അണിഞ്ഞു വേണം ഉള്ളില് കയറാന്.<br />
അടുത്ത സീറ്റുകളില് ഇരിക്കുന്നവര് എല്ലാം പരിചയക്കാര് തന്നെ. മണിക്കൂറുകളുടെ പരിചയംമാത്രം എന്ന് പറയാം. സ്വകാര്യ ആശുപത്രിയുടെ ഐ.സീ യൂ വില് മരണത്തിനും ജീവിതത്തിനും ഇടയില് നട്ടം തിരിയുന്നവരുടെ പ്രിയപ്പെട്ടവര്. പരസ്പരം വിശേഷങ്ങള് ആരാഞ്ഞും സമാശ്വസിപ്പിച്ചും സ്വന്തം കഷ്ടതകള് പറഞ്ഞും കേട്ടും സമയം കളയുന്നവര്.<br />
അച്ഛനാണ് മരണശയ്യയില് കിടക്കുന്നത്. രക്തത്തിലെ സോഡിയത്തിന്റെ അളവ് കുറഞ്ഞു ഇടയ്ക്കിടെ ബോധവും ഓര്മയും നഷ്ടപ്പെട്ട് ദിവസ്സങ്ങള് എണ്ണുന്നത്. എത്ര ആരോഗ്യവാനായിരുന്നു അച്ഛന്. എല്ലാ കാര്യത്തിനും ഓടിച്ചാടി നടന്നിരുന്നു. സുഖമില്ല എന്ന ഒരു വാക്ക് അച്ഛന് പറയുന്നത് കേട്ടിട്ടില്ല. രക്തസമ്മര്ദ്ദത്തിന് മരുന്ന് സ്ഥിരമായി കഴിക്കുന്നതല്ലാതെ മറ്റൊരസുഖവും വന്നതായി ഓര്മയിലില്ല.<br />
ഒരു കാര്യവും പിന്നീട് ചെയ്യാം എന്ന് പറഞ്ഞു മാറ്റി വെച്ചിട്ടില്ല. അലസത അദ്ദേഹത്തിന് അറിയില്ലായിരുന്നു. വളരെ നിശ്ചയദാര്ഡ്യം ഉള്ള മനുഷ്യന്. ഒരു തീരുമാനത്തില് നിന്നും പിന്നോക്കം പോകുന്ന പ്രശ്നമില്ല. പറഞ്ഞതില്നിന്ന് നിന്ന് അണുവിട വ്യതിചലിക്കില്ല. ആ പിടിവാശിയാണ് ഞങ്ങളെ തമ്മില് തെറ്റിച്ചത്. വാശിയുടെ കാര്യത്തില് ഞാനും ഒട്ടും പുറകിലല്ല. അതാണ് പിന്നീട് വളരെ നീണ്ട പിണക്കത്തിലേക്ക് നയിച്ചത്. ആഴ്ചകളും മാസങ്ങളും വര്ഷങ്ങളും കൊഴിഞ്ഞുപോയിക്കൊണ്ടിരുന്നപ്പോള് വാശിയും കൂടി കൂടിവന്നു..<br />
വര്ഷങ്ങള്ക്കു മുന്പ് അമ്മയുടെ കാന്സര് ചികില്സക്കായി പണം ഉണ്ടാക്കാന് ഓടി നടന്ന സമയം അപ്രതീക്ഷിതമായാണ് അച്ഛന് ആ വാക്കുകള് പറഞ്ഞത്. ഡോക്ടര്ക്ക് പോലും ജീവന് രക്ഷിക്കാം എന്ന് ഉറപ്പില്ലാത്ത ഒരു ചികില്സക്ക് ഉള്ള വീട് വിറ്റ് പണമുണ്ടാക്കേണ്ട എന്ന്. മുപ്പത് വര്ഷക്കാലം ഒരേ മനസ്സും ശരീരവുമായി നടന്ന ദമ്പതികള് ആയിരുന്നു അവര്. ഒരിക്കലും വഴക്കടിക്കാതെ സ്നേഹം കൊണ്ട് പരസ്പരം വീര്പ്പുമുട്ടിച്ചവര്. മൂന്നുമക്കളെ പെറ്റുവളര്ത്തി പഠിപ്പിച്ചവര്. അച്ഛന് ഇത്രയും നാളും കാണിച്ച സ്നേഹം എല്ലാം വെറും നാട്യം മാത്രം ആയിരുന്നോ.? മനസ്സില് നിറയെ സ്വത്തിനോടുള്ള ആര്ത്തി ആയിരുന്നോ? അതോ വീട് വിറ്റ് ചികിത്സിച്ചാലും ഭാര്യ രക്ഷപെടില്ല എന്ന ആശങ്കയോ.? കുട്ടികളുമായി വീണ്ടും വാടകവീടുകളില് കഴിയേണ്ടിവരും എന്ന ചിന്തയോ?<br />
എന്തായാലും അച്ഛനോട് യോജിക്കാന് എനിക്കാവുമായിരുന്നില്ല. കിട്ടാവുന്നിടത്ത് നിന്നെല്ലാം കടം വാങ്ങുക തന്നെ ചെയ്തു. വീട് വില്ക്കുന്നതിനെക്കുറിച്ച് പിന്നീട് ഞങ്ങള് സംസാരിച്ചില്ല. പണം എവിടെ നിന്ന് ഉണ്ടാക്കുന്നു എന്ന് അച്ഛന് ഒരിക്കല് പോലും ചോദിച്ചില്ല. ഞാന് അതിനെക്കുറിച്ച് സംസാരിച്ചുമില്ല. ഒരു സര്ക്കാര് ജോലി ഉണ്ടായിരുന്നതിനാല് ആര്ക്കും എനിക്ക് പണം കടം തരാന് മടിയുണ്ടായിരുന്നില്ല. കൂടെ ജോലി ചെയ്തിരുന്നവര് കൂടുതലും അവിവാഹിതര് ആയിരുന്നതിനാല് ചോദിച്ച ഉടനെ തന്നെ എ. ടീ എമ്മില് കയറി പണം എടുത്ത് തരികയായിരുന്നു.<br />
ആശുപത്രിയില് കട്ടിലിനു തലക്കല് അച്ഛന് എപ്പോഴും ഉണ്ടായിരുന്നു. ഒരു കാവല്ക്കാരനെ പോലെ. അമ്മയുടെ മരണംവരെ. ആ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞിരിക്കുന്നത് കണ്ടപ്പോള് മനസ്സില് വെറുപ്പാണ് തോന്നിയത്.<br />
“ലിമ്ഫൊബ്ലാസ്ടിക് ലുകീമിയ” ആയിരുന്നു അമ്മയുടെ അസുഖം. മജ്ജയിലുള്ള വെളുത്ത കോശങ്ങളെ ബാധിക്കുന്ന ഒരു അസുഖം. ഡോക്ടര്മാരുടെ ഒരു പാനല് ചര്ച്ച ചെയ്താണ് ചികില്സ നിശ്ചയിച്ചത്. കീമോതെറാപ്പി ചെയ്യണം. ഓരോ സ്റ്റേജിലെയും ചികില്സകഴിയുമ്പോള് രോഗിക്കുണ്ടാവുന്ന മാറ്റങ്ങളെയും അടുത്ത സ്റ്റേജിലെ ചികില്സക്ക് മുന്പായി കൊടുക്കേണ്ട ഇടവേളകള്. ഇടവേളകളില് അണുബാധയെ ചെറുക്കാനുള്ള മുന്കരുതലുകള്, ചികില്സക്ക് വേണ്ടി വരുന്ന ഭീമമായ ചിലവുകള് എല്ലാം ഡോക്ടര്മാര് വിശദമായി തന്നെ പറഞ്ഞുതന്നു. ഡോക്ടറോട് സംസാരിക്കുമ്പോള് അച്ഛന് അടുത്ത് ഇരിക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു. എല്ലാം മൂളിക്കേട്ടു സമ്മതം അറിയിച്ചാണ് അച്ഛന് പുറത്തു വന്നത്. പക്ഷെ രണ്ടു ദിവസത്തിന് ശേഷം ചികില്സക്ക് ഭീമമായ തുക മുടക്കുന്നതിലുള്ള അഭിപ്രായവത്യാസം അച്ഛന് തുറന്നു പറയുകയായിരുന്നു.<br />
ഇരുപത് വര്ഷക്കാലം വടകവീടുകളില് ആയിരുന്നു താമസം. വര്ഷാവര്ഷം വീടുകള് മാറിക്കൊണ്ടിരുന്നു. ആദ്യം അഞ്ചുസെന്റ് സ്ഥലം വാങ്ങി. അതിന്റെ കടങ്ങള് തീര്ന്നുകഴിഞ്ഞാണ് വീട് പണിയെക്കുറിച്ച് ആലോചിക്കുന്നത് തന്നെ. അച്ഛന് ഒരു ഓട്ടോറിക്ഷ ഓടിച്ച് കിട്ടുന്ന വരുമാനം കൊണ്ടാണ് ജീവിതം മുന്നോട്ടു നീങ്ങിയിരുന്നത്. അമ്മ ഒരു തയ്യല് കടയില് പണിക്ക് പോയിരുന്നു. രണ്ടു പേരുടെയും ഉത്സാഹം കൊണ്ടാണ് ചേച്ചിയെ കുഴപ്പമില്ലാതെ കെട്ടിച്ചുവിടാന് സാധിച്ചത്. വീട് പണി തീര്ന്ന് കേറിത്താമസവും കഴിഞ്ഞു അഞ്ചാറു മാസം കഴിഞ്ഞാണ് അമ്മക്ക് അസുഖം ബാധിക്കുന്നത്. വിട്ടുമാറാത്ത പനികാരണമാണ് ഒരു ഫിസീഷിയനെ കാണാന് തീരുമാനിച്ചത്. രക്തം പരിശോധിക്കാന് എടുത്ത ലാബ് ടെക്നീഷ്യന് ആണ് ഒരു സംശയം പറഞ്ഞത്. ഡോക്ടറുടെ നിര്ദ്ദേശപ്രകാരം വിശദമായ പരിശോധന നടത്തി രോഗം സ്ഥിരീകരിക്കയായിരുന്നു. “ലിമ്ഫൊബ്ലാസ്ടിക് ലുകീമിയ. നഗരത്തിലെ പഞ്ചനക്ഷത്ര ആശുപത്രിയില് ചികിത്സിക്കാന് സാമ്പത്തികം അനുവദിക്കാത്ത സാഹചര്യത്തില് ശ്രീചിത്രയിലെ ഗംഗാധരന് ഡോക്ടറെ കാണുകയായിരുന്നു.<br />
രോഗികളുമായി ഒരു നല്ല സ്നേഹബന്ധം കാത്തുസൂക്ഷിച്ചിരുന്ന ഡോക്ടര് ഗംഗാധരന് ഒരു നല്ല മനുഷ്യസ്നേഹികൂടി ആയിരുന്നു. ആരെയും പെട്ടന്ന് മരണത്തിന് വിട്ടുകൊടുക്കാതെ കഴിവിന്റെ പരമാവധി അദ്ദേഹം ശുസ്രൂഷിച്ചിരുന്നു. അദ്ദേഹത്തിന്റെ സ്നേഹത്തോടെയുള്ള വാക്കുകള് ഓരോ രോഗിയിലും നല്ല ആത്മവിശ്വാസം നല്കിയിരുന്നു. ജീവിതം കൈവിട്ടുപോകില്ല എന്ന വിശ്വാസം ഓരോ രോഗിയിലും ഉണ്ടാക്കുവാന് അദ്ദേഹത്തിന് കഴിഞ്ഞിരുന്നു.<br />
ഓരോ തവണ ചികില്സ കഴിഞ്ഞുള്ള മടക്കവും അയല്വാസിയും അച്ഛന്റെ സുഹൃത്തും ആയ സെയ്ദലവിയുടെ അംബാസഡര് കാറിലായിരുന്നു. ജാതിമത ചിന്തകള്ക്ക് അതീതമായ ഒരു സൌഹൃദം അവര് നിലനിര്ത്തിയിരുന്നു. ഇന്ധനം നിറക്കാനുള്ള പണം മാത്രമാണ് സെയ്ദലവിയിക്കാ പ്രതിഫലമായി വാങ്ങിയിരുന്നത്. വീട്ടിലെത്തി അടച്ചിട്ട മുറിയില് സന്ദര്ശകരെ ആരെയും അനുവദിക്കാതെയുള്ള കിടപ്പ് അമ്മക്ക് അസഹനീയം ആയിരുന്നു. ഓരോ സ്റ്റേജ് ചികില്സ കഴിയുന്തോറും അമ്മ കൂടുതല് അവശതയിലേക്ക് നീങ്ങിക്കൊണ്ടിരുന്നു. തലമുടി കൊഴിയുകയും ശരീരം മെലിഞ്ഞ് വിളര്ച്ച ബാധിക്കുകയും ചെയ്തു. കൈത്തണ്ടയില് സൂചി കുത്തിയിരുന്ന സ്ഥലം കരിവാളിച്ച് കിടക്കുന്നു എന്ത് ഭക്ഷണം കഴിച്ചാലും ഉടനെ ചര്ട്ടിക്കുന്ന അവസ്ഥ. ഒരു ദിവസം അമ്മ രാവിലെ ഉറക്കമുണര്ന്നില്ല. ആറുമണിക്ക് കഴിക്കുവാനുള്ള ഗുളികയുമായി അച്ഛന് തൊട്ടുവിളിച്ചപ്പോള് അമ്മ ഉറക്കത്തിലായിരുന്നു. ഒരിക്കലും ഉണരാത്ത ഉറക്കം. അച്ഛന്റെ അലര്ച്ച കേട്ടാണ് ഞാന് ഉറക്കമുണര്ന്നത്. അമ്മയുടെ ശരീരത്തില് കെട്ടിപ്പിടിച്ച് അച്ഛന് കരയുകയായിരുന്നു. ഡോക്ടര് വന്നു മരണം സ്ഥിരീകരിച്ചു.<br />
വര്ഷങ്ങള്ക്കുശേഷം ആശുപത്രിവരാന്ധയില് വീണ്ടും കാത്തിരിക്കയാണ്. ഇത്തവണ ഊഴം കാത്തു കിടക്കുന്നത് അച്ചനാണന്നു മാത്രം.<br />
“രാജപ്പന്റെ ആളാരെങ്കിലും വന്നിട്ടുണ്ടോ?”<br />
നേഴ്സിന്റെ ശബ്ദം കേട്ട് ഞാന് ചിന്തകളില് നിന്നുണര്ന്നു. അവര് തന്ന മാസ്കും ക്യാപ്പും കോട്ടുമണിഞ്ഞു ഞാന് ഐ.സീ.യൂവിന്റെ ഉള്ളിലേക്ക് നടന്നു. ശീതീകരിച്ച ഹാളിനുള്ളില് ആറു കട്ടിലുകള്. നിറയെ ഓരോ മെഡിക്കല് ഉപകരണങ്ങള്. മീറ്ററുകള്. ഓക്സിജന് സിലിണ്ടര്, ട്യൂബുകള്. ഡിസ്പ്ലേ യൂണിറ്റുകള്.<br />
അച്ഛന് ഉണര്ന്നു കിടക്കുകയായിരുന്നു. ആഗതനെ കണ്ടു തിരിച്ചറിഞ്ഞില്ല. “ഞാന് മോഹനന് ആണ്.”<br />
അച്ഛന് ചിരിക്കാന് ശ്രമിച്ചു.<br />
“ഇപ്പോള് എങ്ങനെയുണ്ട്?”<br />
“ആശ്വാസം..... തോന്നുന്നുണ്ട്.”<br />
“വിശപ്പ് ഉണ്ടോ?”<br />
“ഇല്ല.”<br />
“വേഗം സുഖമാവട്ടെ. ഇനി വീട്ടില് പോയി വിശ്രമിക്കാം.”<br />
“പിള്ളേര്... വന്നിട്ടുണ്ടോ?”<br />
“ഇല്ല. ഞാന് ഒറ്റക്കാണ് വന്നത്. രവി പുറത്തു ഇരിക്കുന്നുണ്ട്.”<br />
“എനിക്ക് ഒരു..... കാര്യം പറയാനുണ്ട്. ....അധികം ബാധ്യത..... ഒന്നും വരുത്തരുത്. ...ഞാന് ഇനി ....രക്ഷപെട്ടിട്ടു എന്തിനാ?...... വീട് ഒരിക്കലും ......വിക്കരുത്. നിന്റെ........ അമ്മയുടെ ......സമ്പാദ്യമാണ്. അത്..... ഒരിക്കലും വില്ക്കില്ലെന്ന് .....അമ്മ എന്നെക്കൊണ്ട്..... സത്യം ചെയ്യിച്ചിരുന്നു...... അതാണ് ഞാന് അന്ന്..... അങ്ങനെ ....പറഞ്ഞത്. നിനക്ക് ഇപ്പോഴും ....പിണക്കം ഉണ്ടന്നറിയാം. സാരമില്ല...... ഞാന് ഡോക്ടറോട്...... ഒരു കാര്യം പറഞ്ഞിട്ടുണ്ട്. അദ്ദേഹം അത്...... നിന്നോട് പറയും.”<br />
അച്ഛന്റെ ശബ്ദം പലപ്പോഴും തൊണ്ടയില് കുടുങ്ങി. ശ്വാസം കഴിക്കാന് ബുദ്ധിമുട്ടുന്നുണ്ടായിരുന്നു. വിക്കി വിക്കി അദ്ദേഹം പറഞ്ഞ കാര്യങ്ങള് കേട്ട് മനസ്സ് മരവിച്ചുപോയി. അമ്മക്ക് കൊടുത്ത വാക്ക് പാലിക്കാനായി അച്ഛന് വീട് വില്ക്കാന് സമ്മതിക്കാതിരിക്കയായിരുന്നു. അച്ഛനെ തെറ്റിദ്ധരിച്ചു. നീണ്ട ഇരുപതു വര്ഷം ഞാന് അച്ഛനെ അവഗണിച്ച് ഒഴിഞ്ഞുമാറി നടക്കുകയായിരുന്നു. എന്ത് മഹാപാപമാണ് ഞാന് ചെയ്തത്. വാര്ദ്ധക്യത്തില് കിട്ടേണ്ട സ്നേഹവും പരിചരണവും കേവലം ഒരു തെറ്റിദ്ധാരണയുടെ പേരില് ഞാന് മനപ്പൂര്വ്വം നിഷേധിക്കയായിരുന്നു.<br />
“അച്ഛന് എന്നോട് ക്ഷമിക്കണം. ഞാന് അച്ഛനെ തെറ്റിദ്ധരിച്ചു.” ഞാന് പറഞ്ഞതൊന്നും അച്ഛന് കേള്ക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നില്ല. വീണ്ടും അബോധാവസ്തയിലേക്ക് വഴുതിവീണ് കഴിഞ്ഞു. ഞാന് അച്ഛനെ കുലുക്കി വിളിക്കാന് ഒന്നും ശ്രമിച്ചില്ല. വിളിച്ചിട്ട് കാര്യമില്ലന്ന് അറിയാം. വീണ്ടും മയക്കം വിട്ടുണരാന് മണിക്കൂറുകള് എടുക്കും. ഞാന് കാത്തുനില്ക്കാതെ ഡോക്ടറുടെ കാബിനിലേക്ക് നടന്നു.<br />
ഡോക്ടര് ഐസക് ഏതോ കേസ് ഷീറ്റ് മറിച്ചു നോക്കിക്കൊണ്ടിരിക്കയാണ്. ഞാന് ഡോക്ടറുടെ മുന്നില് കസേര നീക്കിയിട്ട് ഇരുന്നു.<br />
“രാജപ്പന്റെ മകനാണല്ലേ? എന്ത് ചെയ്യുന്നു.?”<br />
“ഞാന് കളക്ട്രേറ്റില് യൂടി ക്ലാര്ക്ക് ആണ്.”<br />
“സംഗതി അല്പം സീരിയസ് ആണ്.. രക്തത്തില് ഒക്സിജെന്റെയും സോഡിയത്തിന്റെയും അളവ് ഒത്തിരി കുറഞ്ഞിട്ടുണ്ട്. ഇപ്പോള് പ്രഷറൈസ്ട് ഓക്സിജന് ആണ് കൊടുക്കുന്നത്. ശ്വാസകോശങ്ങളുടെ ഓക്സിജന് സ്വീകരിക്കാനുള്ള കപാസിറ്റി കുറഞ്ഞിരിക്കയാണ്. ഈ നില തുടര്ന്നാല് ഏതു സമയവും എന്തും സംഭവിക്കാം. ഞങ്ങള് പരമാവധി ശ്രമിക്കുന്നുണ്ട്. പിന്നെയെല്ലാം വിധി എന്ന് സമാധാനിക്കുക.”<br />
അച്ഛന് രക്ഷപെടും എന്ന് തന്നെയായിരുന്നു മനസ്സില്. പക്ഷെ ഡോക്ടറുടെ വാക്കുകള് സകല പ്രതീക്ഷകളും തെറ്റിച്ചിരിക്കുന്നു. ഏതു സമയത്തും മരണം സംഭവിക്കാവുന്ന അവസ്ഥ. ഞാന് ഡോക്ടറുടെ മുഖത്തേക്ക് തന്നെ നോക്കി ഇരിക്കയാണ്. അദ്ദേഹം കേസ് ഷീറ്റില് എന്തൊക്കെയോ എഴുതുന്ന തിരക്കിലാണ്. കണ്ണില് നീര്മുത്തുകള് നിറയുന്നത് ഞാനറിഞ്ഞു. തൂവാലയെടുത്ത് കണ്ണുകള് തുടച്ചുകൊണ്ട് ഞാന് പുറത്തേക്ക് നടന്നു. അനിയന് ആകാംഷയോടെ ഓടിയടുത്ത് വന്നു.<br />
“ഡോക്ടര് എന്ത് പറഞ്ഞു.”<br />
അവന് വ്യക്തമായ മറുപടി കൊടുക്കാനാവാതെ ഞാന് കുഴങ്ങി. എന്റെ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞിരിക്കുന്നത് കണ്ട് അവന് കൂടുതല് ഒന്നും ചോദിച്ചില്ല. വരാന്തയുടെ അറ്റത്തുള്ള ജനലരികില് ഞങ്ങള് പരസ്പരം ഒന്നും സംസാരിക്കാതെ നിന്നു. അകലെ പച്ചപ്പട്ട് പുതച്ച മലനിരകള്. മലനിരകളെ പുണര്ന്നു നില്ക്കുന്ന മഴക്കാറുകള്ക്കുള്ളില് ഉദയസൂര്യന് പരുങ്ങി നില്ക്കയായിരുന്നു.<br />
കുറച്ച് സമയത്തിനു ശേഷം ഡോക്ടര്മാര് തിരക്ക് പിടിച്ച് ഐ.സീ.യൂവിന്റെ ഉള്ളിലേക്ക് പോകുന്നത് കണ്ടപ്പോള്ത്തന്നെ എനിക്ക് അപകടം മണത്തു. നേഴ്സുമാര് പുറത്തേക്കും അകത്തേക്കും ഓടുന്നുണ്ടായിരുന്നു. പുറത്ത് കാത്തുനിന്നിരുന്ന രോഗികളുടെ ബന്ധുക്കള് എല്ലാം ഐ.സീ.യൂവിന് മുന്നില് തടിച്ചു കൂടി. ആകാംഷയുടെ നിമിഷങ്ങള്. ഡോക്ടര് അച്ഛന്റെ അപകടാവസ്ഥയെക്കുറിച്ച് പറഞ്ഞിട്ട് അരമണിക്കൂര് പോലും ആയിട്ടില്ല. ഈശ്വരാ ഒന്നും വരുത്തരുതേ. മനസ്സില് പ്രാര്ത്ഥനകള് നിറഞ്ഞു. ഞാന് ഓരോരുത്തരുടെയും മുഖങ്ങളിലേക്ക് മാറിമാറി നോക്കി. എല്ലാവരും കണ്ണടച്ച് പ്രാര്ത്ഥനയിലാണ്. അനുജന്റെ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞുതുളുമ്പി നില്ക്കുന്നു. എന്റെ ഹൃദയം പെരുമ്പറ പോലെ മിടിക്കുന്നത് കേള്ക്കാം.<br />
പെട്ടന്ന് വാതില് തുറന്നു. ഒരു നേഴ്സ് പുറത്തേക്കു വന്നു.<br />
“രാജപ്പന്റെ ആരാ ഉള്ളത്.”<br />
ഞാന് മുന്നോട്ട് കടന്നുചെന്നു. അവര് എന്നെ ഡോക്ടറുടെ മുറിയിലേക്ക് കൂട്ടിക്കൊണ്ടുപോയി. പിന്നീട് ഡോക്ടര് പറഞ്ഞതൊന്നും എന്റെ മനസ്സിലേക്ക് കടന്നില്ല. അച്ഛന്റെ നിശ്ചേതനമായ ശരീരത്തിന് മുന്നില് ഒരു നിമിഷം മൌനമായി നിന്നു. നേഴ്സുമാര് അച്ഛന്റെ ശരീരത്തില് ഘടിപ്പിച്ചിരുന്ന ട്യൂബുകളും ഇന്ജെക്ഷന് നീടിലുകളും ഈ.സീ ജീ മെഷീന്റെ വയറുകളും ഊരിമാറ്റിക്കൊണ്ടിരിക്കുന്നു.<br />
മനസ്സ് ശൂന്യമായിക്കഴിഞ്ഞു. ഇനി എന്ത് ചെയ്യണം എന്ന് ഒരു തോന്നലും മനസ്സിലേക്ക് വന്നില്ല. ഞാന് സാവധാനം പുറത്തേക്കു നടന്നു.<br />
പുറത്ത് കാത്തുനിന്നവര് വിവരമറിഞ്ഞപ്പോള് അവരവരുടെ ഇരിപ്പിടങ്ങളിലേക്ക് മടങ്ങി. ഒന്നുരണ്ടു പേര് ദുഃഖം പ്രകടിപ്പിച്ചുകൊണ്ട് അടുത്തുതന്നെ നിന്നു. അനുജന് കരച്ചിലിന്റെ വക്കത്താണ്. ഞാന് മൊബൈല് എടുത്ത് വീട്ടില് വിവരമറിയിച്ചു.<br />
നേഴ്സ് ഒരു ബില്ല് തന്നു. വലിയ തുക എഴുതിയിരിക്കുന്നു. ഇത് ഒരു ഏകദേശകണക്കിലുള്ള ബില്ലാണ്. ഒരാഴ്ച കഴിഞ്ഞു വിശദമായ ബില്ല് തരും എന്നറിയിച്ചു. അപ്പോള് പണം കൂടുതല് ഉണ്ടങ്കില് തിരിച്ചുതരും. ഈ ബില്ല് അടച്ചാല് അച്ഛന്റെ ശരീരം വിട്ടുതരും എന്നാണ് അവര് പറഞ്ഞുവരുന്നത്. ബില്ല് വാങ്ങിക്കൊണ്ട് അനുജന് കാഷ് കൌണ്ടറിലേക്ക് നടന്നു. കാര്ഡ് കൊടുത്താല്മതിയാകും. അത് വലിയ അനുഗ്രഹമാണ്. എപ്പോഴും പണം കൈയ്യില് കരുതേണ്ട കാര്യം ഇല്ല. ഡോക്ടറുടെ മുറിയില് നിന്നും വിളി വന്നു. ഡോക്ടര് പറഞ്ഞ കാര്യങ്ങള് വിശ്വസിക്കാനാവാതെ ഞാന് തരിച്ചിരുന്നു.<br />
അച്ഛന് മരണശേഷം ശരീരം മെഡിക്കല്കോളേജ് കുട്ടികള്ക്ക് പഠിക്കാന് വിട്ടുകൊടുത്തിരിക്കുകയാണ്. അതിന്റെ സമ്മതപത്രം നേരത്തെതന്നെ ഒപ്പിട്ടുകൊടുത്തിട്ടുണ്ട്. മെഡിക്കല്കോളേജ് അധികൃതര് ഉടനെ എത്തും. ഇനി അവരോട് സംസാരിച്ച് ബാക്കിയുള്ള കാര്യങ്ങള് തീരുമാനിയ്ക്കുക. വീട്ടില് കൊണ്ടുപോയി പൂജ വല്ലതും ചെയ്യണമെങ്കില് അവരെക്കൊണ്ട് സ്മ്മതിപ്പിക്കാം. പക്ഷെ, ബോഡി കുളിപ്പിക്കാന് അവര് അനുവദിക്കും എന്ന് തോന്നുന്നില്ല. മൊബൈല് മോര്ച്ചറിയില് തന്നെ വെക്കേണ്ടിവരും.<br />
നാട്ടിലേക്ക് വിവരം വിളിച്ചു പറഞ്ഞപ്പോള് ബന്ധുക്കള് എല്ലാവരും ആശങ്കയിലായി. ഇത്തരം ഒരു സംഭവം ആദ്യമായാണ് കേള്ക്കുന്നത്. അച്ഛന് ഇങ്ങനെ ഒരു തീരുമാനം എടുക്കാനുണ്ടായ കാരണം എന്തെന്ന് ആര്ക്കും മനസ്സിലായില്ല. അതിനെക്കുറിച്ച് പല ചര്ച്ചകളും നടന്നു. പലരും പല അഭ്യൂഹങ്ങളിലും എത്തി എങ്കിലും അനുജനെ രണ്ടുതവണ മെഡിക്കല് എന്ട്രന്സ് എഴുതിച്ച് പരാജയപ്പെട്ടതിന്റെ നിരാശയാവാം കാരണം എന്ന് ഞാന് അനുമാനിച്ചു. മരണാനന്തരചടങ്ങുകള് എങ്ങനെ നടത്തണം എന്ന് ഒരു തീരുമാനത്തില് എത്താന് കുറെ ആലോചിക്കേണ്ടിയിരിക്കുന്നു. വിദഗ്ദ്ധന്മാരുമായി പലവട്ടം കൂടിയാലോചനകള് നടന്നു. അച്ഛന് ഈശ്വരവിശ്വാസിയായിരുന്നോ എന്നറിയില്ല. ഒരു ക്ഷേത്രത്തിലും പോയിക്കണ്ടിട്ടില്ല. മതപരമായ ഒരു ചടങ്ങിനും അച്ഛനെ കണ്ടിട്ടില്ല. അമ്മയും ചേച്ചിയും നല്ല വിശ്വാസികള് ആയിരുന്നു. കുറച്ചുപേര് ജോല്സ്യനെ കണ്ടു കവടി നിരത്തിച്ചു.<br />
ശവശരീരം ദാഹിപ്പിക്കേണ്ടതാണ്. എങ്കില് മാത്രമേ പൂജകള്ക്ക് ശേഷം അസ്ഥിയും ചാരവും പെറുക്കിയെടുത്തു പുഴയില് നിമഞ്ജനം ചെയ്യുന്ന സഞ്ചയനം എന്ന ചടങ്ങ് നടക്കൂ. പക്ഷേ, ശരീരം ദഹിപ്പിക്കാതെ അടക്കം ചെയ്യുന്നവര്ക്കും സഞ്ചയനം നടത്താറുണ്ട്. അതിന് അതിന്റേതായ രീതികള് ഉണ്ട്. പതിനാറാം ദിവസം പുലമോചന പൂജകള് കൂടി നടത്തിയാല് എല്ലാം ഭംഗിയായി. മരണവീട്ടില് ഒരു തര്ക്കത്തില് ഏര്പ്പെടുന്നത് ശരിയല്ല എന്ന ചിന്തയായിരിക്കും ആരും ഒരു കാര്യത്തിനും എതിര്പ്പ് ഒന്നും പ്രകടിപ്പിക്കാതെ ഇരുന്നത്. മരിച്ചവരുടെ അത്മാവിനുള്ള നിത്യശാന്തിയേക്കാള് ഉപരി ജീവിച്ചിരിക്കുന്നവരുടെ തൃപ്തിക്കായിരിക്കണം മുന്തൂക്കം കൊടുക്കേണ്ടത്.<br />
വീട്ടുമുറ്റത്ത് ടാര്പോളിന് വലിച്ചുകെട്ടിയ പന്തലിലേക്കാണ് അച്ഛന്റെ ശരീരം കിടത്തിയിരിക്കുന്ന മൊബൈല് മോര്ച്ചറി കൊണ്ടുവന്നത്. റീത്തുമായി കാത്തുനിന്നവര് ഉപചാരം അവസാനിപ്പിച്ച് പിന്വാങ്ങി. കരഞ്ഞുകൊണ്ടിരിക്കുന്ന സ്ത്രീകളും കുട്ടികളും. അവരുടെ സമീപത് നിന്ന് സമുദായത്തില്പെട്ട വനിതകള് പ്രാര്ത്ഥനാഗീതം ആലപിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു. പൂജാരി എത്തി. നിലവിളക്കും പൂജദ്രവ്യങ്ങളും ചന്ദനത്തിരിയും യഥാസ്ഥാനത്ത് വെച്ച് പൂജ ആരംഭിച്ചു.<br />
കുളിച്ചു ഈറനോടെ കൈയ്യില് പവിത്രം അണിഞ്ഞു വലതുകാല്മുട്ട് ഒരു കീറ്റിലയില് കുത്തി ബലിയിടല് ചടങ്ങുകള് ആരംഭിച്ചു. കൈയ്യിലേക്ക് പരികര്മി തന്ന എള്ളും പൂവും ഒരു ഇലയില് സമര്പ്പിച്ചുകൊണ്ട് മന്ത്രങ്ങള് ഏറ്റുചൊല്ലി. അവസാനം ശരീരത്തെ മൂന്നു തവണ വലം വെച്ച് ചടങ്ങുകള് അവസാനിപ്പിച്ചു<br />
മൊബൈല് മോര്ച്ചറിയില് നിന്ന് ശരീരം പുറത്തെടുത്തു ആംബുലന്സില് കേറ്റുന്നതിന് മുന്പ് എല്ലാവര്ക്കും അന്ത്യോപചാരം അര്പ്പിക്കാനുള്ള സമയമായിരുന്നു. എല്ലാവരും അച്ഛന്റെ കാല്ച്ചുവട്ടില് ഓരോ പൂവിതളുകള് സമര്പ്പിച്ച് ആദരവ് പ്രകടിപ്പിച്ചു. ശരീരം വീണ്ടും ആംബുലന്സില് കയറ്റുന്നതും അമ്ബുലന്സു സാവധാനം ദൃഷ്ടിയില് നിന്ന് മറയുന്നതും ഞാന് നോക്കി നിന്നു. <br />
<br /></div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-63237598587503052812016-07-02T01:13:00.002-07:002016-07-02T01:13:27.479-07:00അനന്തരം <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="border-bottom: solid #4F81BD 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-themecolor: accent1; mso-element: para-border-div; padding: 0in 0in 4.0pt 0in;">
<div class="MsoTitle">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Cambria; mso-ascii-theme-font: major-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: major-bidi; mso-hansi-font-family: Cambria; mso-hansi-theme-font: major-latin;"> അനന്തരം </span><o:p></o:p></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മെഡിക്കല് ഐ.സീ.യൂ വിന് മുന്നില്
നിരത്തിയിട്ട കസേരകളില് നിറയെ ആളുകള് കാത്തിരിക്കയാണ്. വാതില് തുറന്നു വരുന്ന
നെഴ്സിനെയും കാത്ത് അക്ഷമരായി ഇരിക്കുന്നു. കൃത്യം ഏഴു മണിക്ക് പേര് വിളിക്കും
എന്നാണു അറിയാന് കഴിഞ്ഞത്. ഒരാള്ക്ക് അഞ്ചു മിനിട്ടാണ് രോഗിയെ സന്ദര്ശിക്കുവാന്
സമയം അനുവദിക്കുന്നത്. അവര് തരുന്ന നീല
നിറത്തിലുള്ള കോട്ടും, വായും മൂക്കും മൂടുന്ന </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ആന്ടിപൊലൂഷന്
മാസ്കും അണിഞ്ഞു വേണം ഉള്ളില് കയറാന്.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അടുത്ത സീറ്റുകളില് ഇരിക്കുന്നവര്
എല്ലാം പരിചയക്കാര് തന്നെ. മണിക്കൂറുകളുടെ പരിചയംമാത്രം എന്ന് പറയാം. സ്വകാര്യ
ആശുപത്രിയുടെ ഐ.സീ യൂ വില് മരണത്തിനും ജീവിതത്തിനും ഇടയില് നട്ടം തിരിയുന്നവരുടെ
പ്രിയപ്പെട്ടവര്. പരസ്പരം വിശേഷങ്ങള് ആരാഞ്ഞും സമാശ്വസിപ്പിച്ചും സ്വന്തം
കഷ്ടതകള് പറഞ്ഞും കേട്ടും സമയം കളയുന്നവര്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അച്ഛനാണ് മരണശയ്യയില് കിടക്കുന്നത്.
രക്തത്തിലെ സോഡിയത്തിന്റെ അളവ് കുറഞ്ഞു ഇടയ്ക്കിടെ ബോധവും ഓര്മയും നഷ്ടപ്പെട്ട്
ദിവസ്സങ്ങള് എണ്ണുന്നത്. എത്ര ആരോഗ്യവാനായിരുന്നു അച്ഛന്. എല്ലാ കാര്യത്തിനും
ഓടിച്ചാടി നടന്നിരുന്നു. സുഖമില്ല എന്ന ഒരു വാക്ക് അച്ഛന് പറയുന്നത്
കേട്ടിട്ടില്ല. രക്തസമ്മര്ദ്ദത്തിന് മരുന്ന് സ്ഥിരമായി കഴിക്കുന്നതല്ലാതെ
മറ്റൊരസുഖവും വന്നതായി ഓര്മയിലില്ല.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഒരു
കാര്യവും പിന്നീട് ചെയ്യാം എന്ന് പറഞ്ഞു മാറ്റി വെച്ചിട്ടില്ല. അലസത അദ്ദേഹത്തിന്
അറിയില്ലായിരുന്നു. വളരെ നിശ്ചയദാര്ഡ്യം ഉള്ള മനുഷ്യന്. ഒരു തീരുമാനത്തില്
നിന്നും പിന്നോക്കം പോകുന്ന പ്രശ്നമില്ല. പറഞ്ഞതില്നിന്ന് നിന്ന് അണുവിട
വ്യതിചലിക്കില്ല. ആ പിടിവാശിയാണ് ഞങ്ങളെ തമ്മില് തെറ്റിച്ചത്. വാശിയുടെ
കാര്യത്തില് ഞാനും ഒട്ടും പുറകിലല്ല. അതാണ് പിന്നീട് വളരെ നീണ്ട പിണക്കത്തിലേക്ക്
നയിച്ചത്. ആഴ്ചകളും മാസങ്ങളും വര്ഷങ്ങളും കൊഴിഞ്ഞുപോയിക്കൊണ്ടിരുന്നപ്പോള്
വാശിയും കൂടി കൂടിവന്നു.. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വര്ഷങ്ങള്ക്കു മുന്പ് അമ്മയുടെ കാന്സര്
ചികില്സക്കായി പണം ഉണ്ടാക്കാന് ഓടി നടന്ന സമയം അപ്രതീക്ഷിതമായാണ് അച്ഛന് ആ വാക്കുകള് പറഞ്ഞത്. ഡോക്ടര്ക്ക്
പോലും ജീവന് രക്ഷിക്കാം എന്ന് ഉറപ്പില്ലാത്ത ഒരു ചികില്സക്ക് ഉള്ള വീട് വിറ്റ്
പണമുണ്ടാക്കേണ്ട എന്ന്. മുപ്പത് വര്ഷക്കാലം ഒരേ മനസ്സും ശരീരവുമായി നടന്ന
ദമ്പതികള് ആയിരുന്നു അവര്. ഒരിക്കലും വഴക്കടിക്കാതെ
സ്നേഹം കൊണ്ട് പരസ്പരം വീര്പ്പുമുട്ടിച്ചവര്. മൂന്നുമക്കളെ പെറ്റുവളര്ത്തി
പഠിപ്പിച്ചവര്. അച്ഛന് ഇത്രയും നാളും കാണിച്ച സ്നേഹം എല്ലാം വെറും നാട്യം മാത്രം
ആയിരുന്നോ.? മനസ്സില് നിറയെ സ്വത്തിനോടുള്ള ആര്ത്തി ആയിരുന്നോ? അതോ വീട് വിറ്റ്
ചികിത്സിച്ചാലും ഭാര്യ രക്ഷപെടില്ല എന്ന ആശങ്കയോ.? കുട്ടികളുമായി വീണ്ടും
വാടകവീടുകളില് കഴിയേണ്ടിവരും എന്ന ചിന്തയോ? </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> എന്തായാലും അച്ഛനോട് യോജിക്കാന്
എനിക്കാവുമായിരുന്നില്ല. കിട്ടാവുന്നിടത്ത് നിന്നെല്ലാം കടം വാങ്ങുക തന്നെ ചെയ്തു.
വീട് വില്ക്കുന്നതിനെക്കുറിച്ച് പിന്നീട് ഞങ്ങള് സംസാരിച്ചില്ല. പണം എവിടെ
നിന്ന് ഉണ്ടാക്കുന്നു എന്ന് അച്ഛന് ഒരിക്കല് പോലും ചോദിച്ചില്ല. ഞാന് അതിനെക്കുറിച്ച്
സംസാരിച്ചുമില്ല. ഒരു സര്ക്കാര് ജോലി ഉണ്ടായിരുന്നതിനാല് ആര്ക്കും എനിക്ക് പണം
കടം തരാന് മടിയുണ്ടായിരുന്നില്ല. കൂടെ ജോലി ചെയ്തിരുന്നവര് കൂടുതലും അവിവാഹിതര്
ആയിരുന്നതിനാല് ചോദിച്ച ഉടനെ തന്നെ എ. ടീ എമ്മില് കയറി പണം എടുത്ത്
തരികയായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ആശുപത്രിയില് കട്ടിലിനു തലക്കല് അച്ഛന്
എപ്പോഴും ഉണ്ടായിരുന്നു. ഒരു കാവല്ക്കാരനെ പോലെ. അമ്മയുടെ മരണംവരെ. ആ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞിരിക്കുന്നത് കണ്ടപ്പോള്
മനസ്സില് വെറുപ്പാണ് തോന്നിയത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ലിമ്ഫൊബ്ലാസ്ടിക് ലുകീമിയ” ആയിരുന്നു
അമ്മയുടെ അസുഖം. മജ്ജയിലുള്ള വെളുത്ത കോശങ്ങളെ ബാധിക്കുന്ന ഒരു അസുഖം. ഡോക്ടര്മാരുടെ
ഒരു പാനല് ചര്ച്ച ചെയ്താണ് ചികില്സ നിശ്ചയിച്ചത്. കീമോതെറാപ്പി ചെയ്യണം. ഓരോ
സ്റ്റേജിലെയും ചികില്സകഴിയുമ്പോള്
രോഗിക്കുണ്ടാവുന്ന മാറ്റങ്ങളെയും അടുത്ത സ്റ്റേജിലെ ചികില്സക്ക് മുന്പായി കൊടുക്കേണ്ട
ഇടവേളകള്. ഇടവേളകളില് അണുബാധയെ ചെറുക്കാനുള്ള മുന്കരുതലുകള്, ചികില്സക്ക്
വേണ്ടി വരുന്ന ഭീമമായ ചിലവുകള് എല്ലാം ഡോക്ടര്മാര് വിശദമായി തന്നെ പറഞ്ഞുതന്നു.
ഡോക്ടറോട് സംസാരിക്കുമ്പോള് അച്ഛന് അടുത്ത് ഇരിക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു. എല്ലാം
മൂളിക്കേട്ടു സമ്മതം അറിയിച്ചാണ് അച്ഛന് പുറത്തു വന്നത്. പക്ഷെ രണ്ടു ദിവസത്തിന്
ശേഷം ചികില്സക്ക് ഭീമമായ തുക മുടക്കുന്നതിലുള്ള അഭിപ്രായവത്യാസം അച്ഛന്
തുറന്നു പറയുകയായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇരുപത് വര്ഷക്കാലം വടകവീടുകളില് ആയിരുന്നു
താമസം. വര്ഷാവര്ഷം വീടുകള് മാറിക്കൊണ്ടിരുന്നു. ആദ്യം അഞ്ചുസെന്റ് സ്ഥലം
വാങ്ങി. അതിന്റെ കടങ്ങള് തീര്ന്നുകഴിഞ്ഞാണ് വീട് പണിയെക്കുറിച്ച് ആലോചിക്കുന്നത്
തന്നെ. അച്ഛന് ഒരു ഓട്ടോറിക്ഷ ഓടിച്ച് കിട്ടുന്ന വരുമാനം കൊണ്ടാണ് ജീവിതം
മുന്നോട്ടു നീങ്ങിയിരുന്നത്. അമ്മ ഒരു തയ്യല് കടയില് പണിക്ക് പോയിരുന്നു. രണ്ടു
പേരുടെയും ഉത്സാഹം കൊണ്ടാണ് ചേച്ചിയെ കുഴപ്പമില്ലാതെ കെട്ടിച്ചുവിടാന് സാധിച്ചത്.
വീട് പണി തീര്ന്ന് കേറിത്താമസവും കഴിഞ്ഞു അഞ്ചാറു മാസം കഴിഞ്ഞാണ് അമ്മക്ക് അസുഖം
ബാധിക്കുന്നത്. വിട്ടുമാറാത്ത പനികാരണമാണ് ഒരു ഫിസീഷിയനെ കാണാന് തീരുമാനിച്ചത്.
രക്തം പരിശോധിക്കാന് എടുത്ത ലാബ് ടെക്നീഷ്യന് ആണ് ഒരു സംശയം പറഞ്ഞത്. ഡോക്ടറുടെ
നിര്ദ്ദേശപ്രകാരം വിശദമായ പരിശോധന നടത്തി രോഗം സ്ഥിരീകരിക്കയായിരുന്നു. “ലിമ്ഫൊബ്ലാസ്ടിക് ലുകീമിയ. നഗരത്തിലെ
പഞ്ചനക്ഷത്ര ആശുപത്രിയില് ചികിത്സിക്കാന് സാമ്പത്തികം അനുവദിക്കാത്ത
സാഹചര്യത്തില് ശ്രീചിത്രയിലെ ഗംഗാധരന് ഡോക്ടറെ കാണുകയായിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> രോഗികളുമായി ഒരു നല്ല സ്നേഹബന്ധം
കാത്തുസൂക്ഷിച്ചിരുന്ന ഡോക്ടര് ഗംഗാധരന് ഒരു നല്ല മനുഷ്യസ്നേഹികൂടി ആയിരുന്നു. ആരെയും പെട്ടന്ന് മരണത്തിന് വിട്ടുകൊടുക്കാതെ കഴിവിന്റെ പരമാവധി
അദ്ദേഹം ശുസ്രൂഷിച്ചിരുന്നു. അദ്ദേഹത്തിന്റെ സ്നേഹത്തോടെയുള്ള വാക്കുകള് ഓരോ രോഗിയിലും
നല്ല ആത്മവിശ്വാസം നല്കിയിരുന്നു. ജീവിതം കൈവിട്ടുപോകില്ല എന്ന വിശ്വാസം ഓരോ
രോഗിയിലും ഉണ്ടാക്കുവാന് അദ്ദേഹത്തിന് കഴിഞ്ഞിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഓരോ തവണ ചികില്സ കഴിഞ്ഞുള്ള മടക്കവും
അയല്വാസിയും അച്ഛന്റെ സുഹൃത്തും ആയ സെയ്ദലവിയുടെ അംബാസഡര് കാറിലായിരുന്നു.
ജാതിമത ചിന്തകള്ക്ക് അതീതമായ ഒരു സൌഹൃദം അവര് നിലനിര്ത്തിയിരുന്നു. ഇന്ധനം
നിറക്കാനുള്ള പണം മാത്രമാണ് സെയ്ദലവിയിക്കാ പ്രതിഫലമായി വാങ്ങിയിരുന്നത്.
വീട്ടിലെത്തി അടച്ചിട്ട മുറിയില് സന്ദര്ശകരെ ആരെയും അനുവദിക്കാതെയുള്ള കിടപ്പ്
അമ്മക്ക് അസഹനീയം ആയിരുന്നു. ഓരോ സ്റ്റേജ് ചികില്സ കഴിയുന്തോറും അമ്മ കൂടുതല്
അവശതയിലേക്ക് നീങ്ങിക്കൊണ്ടിരുന്നു. തലമുടി കൊഴിയുകയും ശരീരം മെലിഞ്ഞ് വിളര്ച്ച
ബാധിക്കുകയും ചെയ്തു. കൈത്തണ്ടയില് സൂചി കുത്തിയിരുന്ന സ്ഥലം കരിവാളിച്ച്
കിടക്കുന്നു എന്ത് ഭക്ഷണം കഴിച്ചാലും ഉടനെ ചര്ട്ടിക്കുന്ന അവസ്ഥ. ഒരു ദിവസം അമ്മ
രാവിലെ ഉറക്കമുണര്ന്നില്ല. ആറുമണിക്ക് കഴിക്കുവാനുള്ള ഗുളികയുമായി അച്ഛന്
തൊട്ടുവിളിച്ചപ്പോള് അമ്മ ഉറക്കത്തിലായിരുന്നു. ഒരിക്കലും ഉണരാത്ത ഉറക്കം. അച്ഛന്റെ
അലര്ച്ച കേട്ടാണ് ഞാന് ഉറക്കമുണര്ന്നത്. അമ്മയുടെ ശരീരത്തില് കെട്ടിപ്പിടിച്ച്
അച്ഛന് കരയുകയായിരുന്നു. ഡോക്ടര് വന്നു മരണം സ്ഥിരീകരിച്ചു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വര്ഷങ്ങള്ക്കുശേഷം ആശുപത്രിവരാന്ധയില്
വീണ്ടും കാത്തിരിക്കയാണ്. ഇത്തവണ ഊഴം കാത്തു കിടക്കുന്നത് അച്ചനാണന്നു മാത്രം. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“രാജപ്പന്റെ
ആളാരെങ്കിലും വന്നിട്ടുണ്ടോ?” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നേഴ്സിന്റെ ശബ്ദം
കേട്ട് ഞാന് ചിന്തകളില് നിന്നുണര്ന്നു. അവര് തന്ന മാസ്കും ക്യാപ്പും കോട്ടുമണിഞ്ഞു
ഞാന് ഐ.സീ.യൂവിന്റെ ഉള്ളിലേക്ക് നടന്നു. ശീതീകരിച്ച ഹാളിനുള്ളില് ആറു കട്ടിലുകള്. നിറയെ ഓരോ മെഡിക്കല്
ഉപകരണങ്ങള്. മീറ്ററുകള്. ഓക്സിജന് സിലിണ്ടര്, ട്യൂബുകള്. ഡിസ്പ്ലേ
യൂണിറ്റുകള്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അച്ഛന് ഉണര്ന്നു കിടക്കുകയായിരുന്നു. ആഗതനെ
കണ്ടു തിരിച്ചറിഞ്ഞില്ല. “ഞാന് മോഹനന് ആണ്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അച്ഛന് ചിരിക്കാന്
ശ്രമിച്ചു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇപ്പോള്
എങ്ങനെയുണ്ട്?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ആശ്വാസം.....
തോന്നുന്നുണ്ട്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“വിശപ്പ് ഉണ്ടോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇല്ല.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“വേഗം സുഖമാവട്ടെ.
ഇനി വീട്ടില് പോയി വിശ്രമിക്കാം.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“പിള്ളേര്...
വന്നിട്ടുണ്ടോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇല്ല. ഞാന്
ഒറ്റക്കാണ് വന്നത്. രവി പുറത്തു ഇരിക്കുന്നുണ്ട്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“എനിക്ക് ഒരു.....
കാര്യം പറയാനുണ്ട്. ....അധികം ബാധ്യത..... ഒന്നും വരുത്തരുത്. ...ഞാന് ഇനി ....രക്ഷപെട്ടിട്ടു
എന്തിനാ?...... വീട് ഒരിക്കലും ......വിക്കരുത്. നിന്റെ........ അമ്മയുടെ ......സമ്പാദ്യമാണ്.
അത്..... ഒരിക്കലും വില്ക്കില്ലെന്ന് .....അമ്മ എന്നെക്കൊണ്ട്..... സത്യം
ചെയ്യിച്ചിരുന്നു...... അതാണ് ഞാന് അന്ന്.....
അങ്ങനെ ....പറഞ്ഞത്. നിനക്ക് ഇപ്പോഴും ....പിണക്കം ഉണ്ടന്നറിയാം. സാരമില്ല...... ഞാന് ഡോക്ടറോട്...... ഒരു
കാര്യം പറഞ്ഞിട്ടുണ്ട്. അദ്ദേഹം അത്...... നിന്നോട് പറയും.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അച്ഛന്റെ
ശബ്ദം പലപ്പോഴും തൊണ്ടയില് കുടുങ്ങി. ശ്വാസം കഴിക്കാന്
ബുദ്ധിമുട്ടുന്നുണ്ടായിരുന്നു. വിക്കി വിക്കി അദ്ദേഹം പറഞ്ഞ കാര്യങ്ങള് കേട്ട്
മനസ്സ് മരവിച്ചുപോയി. അമ്മക്ക് കൊടുത്ത വാക്ക് പാലിക്കാനായി അച്ഛന് വീട് വില്ക്കാന്
സമ്മതിക്കാതിരിക്കയായിരുന്നു. അച്ഛനെ തെറ്റിദ്ധരിച്ചു. നീണ്ട ഇരുപതു വര്ഷം ഞാന് അച്ഛനെ അവഗണിച്ച് ഒഴിഞ്ഞുമാറി
നടക്കുകയായിരുന്നു. എന്ത് മഹാപാപമാണ് ഞാന് ചെയ്തത്. വാര്ദ്ധക്യത്തില് കിട്ടേണ്ട
സ്നേഹവും </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">പരിചരണവും </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">കേവലം ഒരു തെറ്റിദ്ധാരണയുടെ പേരില് ഞാന് മനപ്പൂര്വ്വം
നിഷേധിക്കയായിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “അച്ഛന്
എന്നോട് ക്ഷമിക്കണം. ഞാന് അച്ഛനെ തെറ്റിദ്ധരിച്ചു.” ഞാന് പറഞ്ഞതൊന്നും അച്ഛന്
കേള്ക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നില്ല. വീണ്ടും അബോധാവസ്തയിലേക്ക് വഴുതിവീണ് കഴിഞ്ഞു.
ഞാന് അച്ഛനെ കുലുക്കി വിളിക്കാന് ഒന്നും ശ്രമിച്ചില്ല. വിളിച്ചിട്ട് കാര്യമില്ലന്ന്
അറിയാം. വീണ്ടും മയക്കം വിട്ടുണരാന് മണിക്കൂറുകള്
എടുക്കും. ഞാന് കാത്തുനില്ക്കാതെ ഡോക്ടറുടെ കാബിനിലേക്ക് നടന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഡോക്ടര് ഐസക് ഏതോ കേസ് ഷീറ്റ് മറിച്ചു
നോക്കിക്കൊണ്ടിരിക്കയാണ്. ഞാന് ഡോക്ടറുടെ മുന്നില് കസേര നീക്കിയിട്ട് ഇരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “രാജപ്പന്റെ മകനാണല്ലേ? എന്ത് ചെയ്യുന്നു.?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഞാന്
കളക്ട്രേറ്റില് യൂടി ക്ലാര്ക്ക് ആണ്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “സംഗതി അല്പം സീരിയസ് ആണ്.. രക്തത്തില്
ഒക്സിജെന്റെയും സോഡിയത്തിന്റെയും അളവ്
ഒത്തിരി കുറഞ്ഞിട്ടുണ്ട്. ഇപ്പോള് പ്രഷറൈസ്ട് ഓക്സിജന് ആണ് കൊടുക്കുന്നത്. ശ്വാസകോശങ്ങളുടെ ഓക്സിജന് സ്വീകരിക്കാനുള്ള കപാസിറ്റി
കുറഞ്ഞിരിക്കയാണ്. ഈ നില തുടര്ന്നാല് ഏതു സമയവും എന്തും സംഭവിക്കാം. ഞങ്ങള്
പരമാവധി ശ്രമിക്കുന്നുണ്ട്. പിന്നെയെല്ലാം വിധി എന്ന് സമാധാനിക്കുക.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അച്ഛന് രക്ഷപെടും എന്ന് തന്നെയായിരുന്നു
മനസ്സില്. പക്ഷെ ഡോക്ടറുടെ വാക്കുകള് സകല പ്രതീക്ഷകളും തെറ്റിച്ചിരിക്കുന്നു. ഏതു
സമയത്തും മരണം സംഭവിക്കാവുന്ന അവസ്ഥ. ഞാന് ഡോക്ടറുടെ മുഖത്തേക്ക് തന്നെ നോക്കി
ഇരിക്കയാണ്. അദ്ദേഹം കേസ് ഷീറ്റില് എന്തൊക്കെയോ എഴുതുന്ന തിരക്കിലാണ്. കണ്ണില്
നീര്മുത്തുകള് നിറയുന്നത് ഞാനറിഞ്ഞു. തൂവാലയെടുത്ത് കണ്ണുകള് തുടച്ചുകൊണ്ട്
ഞാന് പുറത്തേക്ക് നടന്നു. അനിയന് ആകാംഷയോടെ ഓടിയടുത്ത് വന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഡോക്ടര് എന്ത്
പറഞ്ഞു.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അവന് വ്യക്തമായ
മറുപടി കൊടുക്കാനാവാതെ ഞാന് കുഴങ്ങി. എന്റെ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞിരിക്കുന്നത് കണ്ട്
അവന് കൂടുതല് ഒന്നും ചോദിച്ചില്ല. വരാന്തയുടെ അറ്റത്തുള്ള ജനലരികില് ഞങ്ങള്
പരസ്പരം ഒന്നും സംസാരിക്കാതെ നിന്നു. അകലെ പച്ചപ്പട്ട് പുതച്ച മലനിരകള്. മലനിരകളെ
പുണര്ന്നു നില്ക്കുന്ന മഴക്കാറുകള്ക്കുള്ളില് ഉദയസൂര്യന് പരുങ്ങി നില്ക്കയായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കുറച്ച് സമയത്തിനു ശേഷം ഡോക്ടര്മാര് തിരക്ക് പിടിച്ച് ഐ.സീ.യൂവിന്റെ ഉള്ളിലേക്ക്
പോകുന്നത് കണ്ടപ്പോള്ത്തന്നെ എനിക്ക് അപകടം മണത്തു. നേഴ്സുമാര് പുറത്തേക്കും
അകത്തേക്കും ഓടുന്നുണ്ടായിരുന്നു. പുറത്ത് കാത്തുനിന്നിരുന്ന രോഗികളുടെ ബന്ധുക്കള്
എല്ലാം ഐ.സീ.യൂവിന് മുന്നില് തടിച്ചു കൂടി. ആകാംഷയുടെ നിമിഷങ്ങള്. ഡോക്ടര്
അച്ഛന്റെ അപകടാവസ്ഥയെക്കുറിച്ച് പറഞ്ഞിട്ട് അരമണിക്കൂര് പോലും ആയിട്ടില്ല. ഈശ്വരാ
ഒന്നും വരുത്തരുതേ. മനസ്സില് പ്രാര്ത്ഥനകള് നിറഞ്ഞു. ഞാന് ഓരോരുത്തരുടെയും
മുഖങ്ങളിലേക്ക് മാറിമാറി നോക്കി. എല്ലാവരും കണ്ണടച്ച് പ്രാര്ത്ഥനയിലാണ്. അനുജന്റെ
കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞുതുളുമ്പി നില്ക്കുന്നു. എന്റെ ഹൃദയം പെരുമ്പറ പോലെ
മിടിക്കുന്നത് കേള്ക്കാം. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പെട്ടന്ന് വാതില് തുറന്നു. ഒരു നേഴ്സ് പുറത്തേക്കു വന്നു.
</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“രാജപ്പന്റെ ആരാ
ഉള്ളത്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഞാന് മുന്നോട്ട് കടന്നുചെന്നു. അവര്
എന്നെ ഡോക്ടറുടെ മുറിയിലേക്ക് കൂട്ടിക്കൊണ്ടുപോയി. പിന്നീട് ഡോക്ടര് പറഞ്ഞതൊന്നും
എന്റെ മനസ്സിലേക്ക് കടന്നില്ല. അച്ഛന്റെ നിശ്ചേതനമായ ശരീരത്തിന് മുന്നില് ഒരു
നിമിഷം മൌനമായി നിന്നു. നേഴ്സുമാര് അച്ഛന്റെ ശരീരത്തില് ഘടിപ്പിച്ചിരുന്ന ട്യൂബുകളും
ഇന്ജെക്ഷന് നീടിലുകളും ഈ.സീ ജീ മെഷീന്റെ വയറുകളും ഊരിമാറ്റിക്കൊണ്ടിരിക്കുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">മനസ്സ്
ശൂന്യമായിക്കഴിഞ്ഞു. ഇനി എന്ത് ചെയ്യണം എന്ന് ഒരു തോന്നലും മനസ്സിലേക്ക് വന്നില്ല.
ഞാന് സാവധാനം പുറത്തേക്കു നടന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പുറത്ത് കാത്തുനിന്നവര് വിവരമറിഞ്ഞപ്പോള്
അവരവരുടെ ഇരിപ്പിടങ്ങളിലേക്ക് മടങ്ങി. ഒന്നുരണ്ടു പേര് ദുഃഖം പ്രകടിപ്പിച്ചുകൊണ്ട്
അടുത്തുതന്നെ നിന്നു. അനുജന് കരച്ചിലിന്റെ വക്കത്താണ്. ഞാന് മൊബൈല് എടുത്ത് വീട്ടില് വിവരമറിയിച്ചു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> നേഴ്സ് ഒരു ബില്ല് തന്നു. വലിയ തുക
എഴുതിയിരിക്കുന്നു. ഇത് ഒരു ഏകദേശകണക്കിലുള്ള ബില്ലാണ്. ഒരാഴ്ച കഴിഞ്ഞു വിശദമായ
ബില്ല് തരും എന്നറിയിച്ചു. അപ്പോള് പണം കൂടുതല് ഉണ്ടങ്കില് തിരിച്ചുതരും. ഈ
ബില്ല് അടച്ചാല് അച്ഛന്റെ ശരീരം വിട്ടുതരും എന്നാണ് അവര് പറഞ്ഞുവരുന്നത്. ബില്ല്
വാങ്ങിക്കൊണ്ട് അനുജന് കാഷ് കൌണ്ടറിലേക്ക് നടന്നു. കാര്ഡ് കൊടുത്താല്മതിയാകും.
അത് വലിയ അനുഗ്രഹമാണ്. എപ്പോഴും പണം കൈയ്യില് കരുതേണ്ട കാര്യം ഇല്ല. ഡോക്ടറുടെ
മുറിയില് നിന്നും വിളി വന്നു. ഡോക്ടര് പറഞ്ഞ കാര്യങ്ങള് വിശ്വസിക്കാനാവാതെ ഞാന്
തരിച്ചിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അച്ഛന് മരണശേഷം ശരീരം മെഡിക്കല്കോളേജ്
കുട്ടികള്ക്ക് പഠിക്കാന് വിട്ടുകൊടുത്തിരിക്കുകയാണ്. അതിന്റെ സമ്മതപത്രം
നേരത്തെതന്നെ ഒപ്പിട്ടുകൊടുത്തിട്ടുണ്ട്. മെഡിക്കല്കോളേജ് അധികൃതര് ഉടനെ
എത്തും. ഇനി അവരോട് സംസാരിച്ച് ബാക്കിയുള്ള കാര്യങ്ങള് തീരുമാനിയ്ക്കുക.
വീട്ടില് കൊണ്ടുപോയി പൂജ വല്ലതും ചെയ്യണമെങ്കില് അവരെക്കൊണ്ട് സ്മ്മതിപ്പിക്കാം.
പക്ഷെ, ബോഡി കുളിപ്പിക്കാന് അവര് അനുവദിക്കും എന്ന് തോന്നുന്നില്ല. മൊബൈല് മോര്ച്ചറിയില്
തന്നെ വെക്കേണ്ടിവരും.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> നാട്ടിലേക്ക് വിവരം വിളിച്ചു പറഞ്ഞപ്പോള്
ബന്ധുക്കള് എല്ലാവരും ആശങ്കയിലായി. ഇത്തരം ഒരു സംഭവം ആദ്യമായാണ് കേള്ക്കുന്നത്.
അച്ഛന് ഇങ്ങനെ ഒരു തീരുമാനം എടുക്കാനുണ്ടായ കാരണം എന്തെന്ന് ആര്ക്കും
മനസ്സിലായില്ല. അതിനെക്കുറിച്ച് പല ചര്ച്ചകളും നടന്നു. പലരും പല അഭ്യൂഹങ്ങളിലും എത്തി എങ്കിലും അനുജനെ രണ്ടുതവണ മെഡിക്കല് എന്ട്രന്സ്
എഴുതിച്ച് പരാജയപ്പെട്ടതിന്റെ നിരാശയാവാം കാരണം എന്ന് ഞാന് അനുമാനിച്ചു. മരണാനന്തരചടങ്ങുകള്
എങ്ങനെ നടത്തണം എന്ന് ഒരു തീരുമാനത്തില് എത്താന് കുറെ
ആലോചിക്കേണ്ടിയിരിക്കുന്നു. വിദഗ്ദ്ധന്മാരുമായി പലവട്ടം കൂടിയാലോചനകള് നടന്നു. അച്ഛന്
ഈശ്വരവിശ്വാസിയായിരുന്നോ എന്നറിയില്ല. ഒരു ക്ഷേത്രത്തിലും പോയിക്കണ്ടിട്ടില്ല.
മതപരമായ ഒരു ചടങ്ങിനും അച്ഛനെ കണ്ടിട്ടില്ല. അമ്മയും ചേച്ചിയും നല്ല വിശ്വാസികള് ആയിരുന്നു.
കുറച്ചുപേര് ജോല്സ്യനെ കണ്ടു കവടി നിരത്തിച്ചു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ശവശരീരം ദാഹിപ്പിക്കേണ്ടതാണ്. എങ്കില് മാത്രമേ
പൂജകള്ക്ക് ശേഷം അസ്ഥിയും ചാരവും പെറുക്കിയെടുത്തു പുഴയില് നിമഞ്ജനം ചെയ്യുന്ന
സഞ്ചയനം എന്ന ചടങ്ങ് നടക്കൂ. പക്ഷേ, ശരീരം
ദഹിപ്പിക്കാതെ അടക്കം ചെയ്യുന്നവര്ക്കും സഞ്ചയനം നടത്താറുണ്ട്. അതിന് അതിന്റേതായ
രീതികള് ഉണ്ട്. പതിനാറാം ദിവസം പുലമോചന പൂജകള് കൂടി നടത്തിയാല് എല്ലാം ഭംഗിയായി. മരണവീട്ടില് ഒരു
തര്ക്കത്തില് ഏര്പ്പെടുന്നത് ശരിയല്ല എന്ന ചിന്തയായിരിക്കും ആരും ഒരു
കാര്യത്തിനും എതിര്പ്പ് ഒന്നും പ്രകടിപ്പിക്കാതെ ഇരുന്നത്. മരിച്ചവരുടെ
അത്മാവിനുള്ള നിത്യശാന്തിയേക്കാള് ഉപരി ജീവിച്ചിരിക്കുന്നവരുടെ തൃപ്തിക്കായിരിക്കണം
മുന്തൂക്കം കൊടുക്കേണ്ടത്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വീട്ടുമുറ്റത്ത് ടാര്പോളിന് വലിച്ചുകെട്ടിയ
പന്തലിലേക്കാണ് അച്ഛന്റെ ശരീരം കിടത്തിയിരിക്കുന്ന മൊബൈല് മോര്ച്ചറി
കൊണ്ടുവന്നത്. റീത്തുമായി കാത്തുനിന്നവര് ഉപചാരം അവസാനിപ്പിച്ച് പിന്വാങ്ങി. കരഞ്ഞുകൊണ്ടിരിക്കുന്ന
സ്ത്രീകളും കുട്ടികളും. അവരുടെ സമീപത് നിന്ന് സമുദായത്തില്പെട്ട വനിതകള് പ്രാര്ത്ഥനാഗീതം
ആലപിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു. പൂജാരി എത്തി. നിലവിളക്കും പൂജദ്രവ്യങ്ങളും ചന്ദനത്തിരിയും
യഥാസ്ഥാനത്ത് വെച്ച് പൂജ ആരംഭിച്ചു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കുളിച്ചു ഈറനോടെ കൈയ്യില് പവിത്രം അണിഞ്ഞു വലതുകാല്മുട്ട്
ഒരു കീറ്റിലയില് കുത്തി ബലിയിടല് ചടങ്ങുകള് ആരംഭിച്ചു. കൈയ്യിലേക്ക് പരികര്മി
തന്ന എള്ളും പൂവും ഒരു ഇലയില് സമര്പ്പിച്ചുകൊണ്ട് മന്ത്രങ്ങള് ഏറ്റുചൊല്ലി.
അവസാനം ശരീരത്തെ മൂന്നു തവണ വലം വെച്ച് ചടങ്ങുകള് അവസാനിപ്പിച്ചു</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മൊബൈല് മോര്ച്ചറിയില് നിന്ന് ശരീരം
പുറത്തെടുത്തു ആംബുലന്സില് കേറ്റുന്നതിന് മുന്പ് എല്ലാവര്ക്കും അന്ത്യോപചാരം
അര്പ്പിക്കാനുള്ള സമയമായിരുന്നു. എല്ലാവരും അച്ഛന്റെ കാല്ച്ചുവട്ടില് ഓരോ
പൂവിതളുകള് സമര്പ്പിച്ച് ആദരവ് പ്രകടിപ്പിച്ചു. ശരീരം വീണ്ടും ആംബുലന്സില്
കയറ്റുന്നതും അമ്ബുലന്സു സാവധാനം ദൃഷ്ടിയില് നിന്ന് മറയുന്നതും ഞാന് നോക്കി
നിന്നു. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-34202685549115896142016-05-06T10:44:00.001-07:002016-05-06T10:44:27.949-07:00നിറം മങ്ങിയ ചിത്രങ്ങള് <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">നിറം മങ്ങിയ ചിത്രങ്ങള്</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">മുറിയിലേക്ക്
പ്രകാശം സാവധാനം കടന്നുവരുന്നതെയുള്ളൂ. മുറി എന്ന് പറയാനാവില്ല. നീളം കൂടിയ ഒരു
ഹാള് . നിരത്തിയിട്ടിരിക്കുന്ന കുറേ കട്ടിലുകള് അവയില് കിടന്നു
ഉറങ്ങുന്നവര് രോഗികള് ആണന്നു തോന്നുന്നു. ഓരോ ബെഡിനു മുകളിലും സാവധാനം
തിരിയുന്ന ഒരു ഫാന്. ഒരാള് മാത്രം ഉണര്ന്നിരിക്കുന്നു. കുറെ നേരമായി അയാള്
വല്ലാതെ ചുമക്കുന്നുണ്ട്. ആ ചുമയാണ് എന്നെ ഉണര്ത്തിയത്. ആരുടേയും മുഖം വ്യക്തമല്ല.
ഒന്നിന്റെയും നിറവും വ്യക്തമല്ല. കുറച്ച് ദിവസങ്ങളായി ഈ കാഴ്ചകള് തന്നെയാണ് കാണുന്നത്.</span><span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">കറുപ്പും
വെളുപ്പും ഇടകലര്ന്ന നിഴല്ചിത്രങ്ങളാണ് മുന്നില് തെളിയുന്നത്.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">ഇതെവിടെയാണ് ഈ സ്ഥലം. ഞാനും
ഒരു രോഗിയാണോ. എന്താണ് എന്റെ രോഗം. എന്നാണു ഞാന് ഇവിടെ വന്നത്. ആരാണ് എന്നെ ഇവിടെ
കൊണ്ടുവന്നത്. എന്റെ കാഴ്ചക്ക് എന്താണ് സംഭവിച്ചത്. എനിക്ക് എന്താണ് ഒന്നും കേള്ക്കാന്
സാധിക്കാത്തത്. അങ്ങനെ നിരവധി ചോദ്യങ്ങളും</span><span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">സംശയങ്ങളും
കുറെ ദിവസ്സങ്ങളായി എന്റെ മനസ്സില്</span><span class="apple-converted-space"><span style="font-size: 13.5pt;"> </span></span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">.ചുരമാന്തി</span><span class="apple-converted-space"><span style="font-size: 13.5pt;"> </span></span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">കൊണ്ടിരുന്നു.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">സമീപത്ത്
കൂടി ഓരോ നേഴ്സുമാര് കടന്നുപോകുംപോളും ഞാന് ശബ്ദമുണ്ടാക്കി അവരുടെ ശ്രദ്ധ ആകര്ഷിക്കാന്
ശ്രമിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു. പക്ഷെ ശബ്ദം മാത്രം പുറത്തേക്കു വന്നില്ല. കൈയ്യുയര്ത്തി
അവരെ അടുത്തേക്ക് വിളിക്കാന് ശ്രമിച്ചു. പക്ഷേ എനിക്ക് ചലിക്കാന് ആവുമായിരുന്നില്ല.
കണ്ണിന്റെ കൃഷ്ണമണിയുടെ ചലനം മാത്രം ഞാന് അറിയുന്നുണ്ടായിരുന്നു. അത് സമ്മാനിച്ച
അവ്യക്തമായ ചിത്രങ്ങള് ഞാന് കാണുന്നുണ്ടായിരുന്നു.</span><span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">സ്റ്റാന്റില്
തൂക്കിയിട്ടിരിക്കുന്ന പ്ലാസടിക് കുപ്പിയില് നിന്നും ഇളം മഞ്ഞ നിറത്തിലുള്ള എന്തോ
ദ്രാവകം എന്റെ ശരീരത്തിലേക്ക് ഒഴുകിയിറങ്ങുന്നുണ്ട്. ഒരു പക്ഷേ ആ ദ്രാവകമാവാം
എന്റെ ജീവന് നിലനിര്ത്തുന്നത്.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">ദിവസ്സങ്ങള്
കടന്നുപോകെ എനിക്ക് കാഴ്ചകള് കൂടുതല് വ്യക്തമാവാന് തുടങ്ങി. ശബ്ദവും ഗന്ധവും
ചൂടും തണുപ്പും എല്ലാം വ്യക്തമായി അനുഭവപ്പെട്ടു തുടങ്ങി. മുറിയിലുള്ള ഓരോ
വസ്തുവിന്റെയും വ്യക്തമായ ചിത്രത്തോടൊപ്പം അവയുടെ നിറവും എനിക്ക് മനസ്സിലായി
തുടങ്ങി.</span><span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> </span><span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">വെളുത്ത
കോട്ട് ധരിച്ച ഡോക്ടറും നേഴ്സും മുറിയിലേക്ക് കടന്നുവന്നപ്പോള് ഞാന് ഉണര്ന്ന്
കിടക്കുകയായിരുന്നു. അദ്ദേഹം എന്റെ പള്സ് പരിശോധിച്ച് ചാര്ട്ട് പേപ്പറില്
എന്തോ എഴുതി തിരിഞ്ഞു നടക്കാന് ഭാവിക്കയായിരുന്നു.</span><span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> " </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">ഡോക്ടര്
"</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">"എസ്"</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">ഒരു പുഞ്ചിരിയോടെ അദ്ദേഹം
വീണ്ടും എന്നെ സമീപിച്ചു. അദ്ദേഹം സ്നേഹത്തോടെ എന്റെ കവിളില് തലോടി.</span><span style="font-size: 13.5pt;"> <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> "</span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">ഇപ്പോള് എങ്ങനെയുണ്ട്</span><span style="font-size: 13.5pt;">?"<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;">"</span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">സുഖം തോന്നുന്നു. എനിക്ക് എന്താണ് പറ്റിയത്
ഡോക്ടര് </span><span style="font-size: 13.5pt;">?"<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;">"</span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">ഒന്നും
പേടിക്കേണ്ട. ഒരു കുഴപ്പവും ഇല്ല. </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">ഇപ്പോള് വിശ്രമിക്കുക.
എല്ലാം പിന്നീട് വിശദമായി പറയാം."</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> അദ്ദേഹത്തിന്റെ
സ്നേഹത്തോടെയുള്ള വാക്കുകളും തലോടലും മനസ്സില് കുളിര് നിറച്ചു. ഓരോ രോഗിയെയും
പരിശോധിക്കുന്നതും അവരോട് അദ്ദേഹം സംസാരിക്കുന്നതും ഞാന് സശ്രദ്ധം
നോക്കിക്കിടന്നു. സ്നേഹത്തിന്റെ ഒരു നിറകുടമാണ്
അദ്ദേഹം എന്ന് എനിക്ക് തോന്നി.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> ദിവസങ്ങള് കടന്നുപോയിക്കൊണ്ടിരുന്നു.
ശരീരത്തിന്റെ ആരോഗ്യം മെച്ചപ്പെട്ടുതുടങ്ങി. കട്ടിലില് നിന്നെഴുന്നേറ്റു തനിയെ
ബാത്ത്റൂമില് പോകാനും തനിയെ ആഹാരം വാരിക്കഴിക്കാനും തുടങ്ങിയപ്പോള് മനസ്സില്
ആനന്ദത്തിന്റെ തിരയിളക്കം.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;">
</span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> ദിവസ്സങ്ങള്ക്ക് ശേഷം ഡോക്ടറുടെ മുറിയില്
ഇരിക്കയാണ് ഞാന്. അദ്ദേഹം എന്നോട് ഓരോ കഥകള് പറഞ്ഞുകൊണ്ടിരുന്നു. കേട്ടതൊന്നും
വിശ്വസിക്കുവാനാവാതെ ഞാന് തരിച്ചിരുന്നു. മനസ്സിന്റെ താളം തെറ്റിയ കഥകള്. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> </span><b><span style="font-size: 13.5pt;">B.Tech </span></b><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">പഠനത്തിന്
ശേഷം കൂട്ടുകാരുമൊത്ത്</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">തൊഴില് അന്വേഷിച്ചുള്ള
യാത്രകള്. ഇന്റെര്വ്യൂകള്. സിനിമകള്. ബീച്ച്. പാര്ക്ക് തുടങ്ങിയ വിനോദങ്ങള്.
ഇടക്കെവിടെയോ വെച്ച് സര്ട്ടിഫിക്കറ്റുകള് അടങ്ങിയ ബാഗും പണവും നഷ്ടമാവുകയും ആ
ഷോക്ക് താങ്ങാനാവാതെ ബോധംകെട്ട് വീഴുകയും ചെയ്യുന്നു. പിന്നീട് പൂര്ണമായ പ്രജ്ഞയിലേക്ക്
മടങ്ങാനാവുന്നില്ല. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “എന്നെ
ആരാണ് ഡോക്ടര് ഇവിടെ അഡ്മിറ്റ് ചെയ്തത്?”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “പോലീസ്.”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">“അതെയോ......ഞാന്
എന്തെങ്കിലും കുഴപ്പം ഉണ്ടാക്കിയോ ഡോക്ടര്”.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">“അതേ. കുഴപ്പങ്ങള് മാത്രം”.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">“അത് എന്താണന്നു പറഞ്ഞാല്.........”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">“പറയാം. പക്ഷേ, അത്
അറിഞ്ഞാല് സംയമനത്തോടെ കേള്ക്കുവാനുള്ള മനശ്ശക്തി മാത്യുവിന് ഉണ്ടോ എന്നൊരു സംശയം.”.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “എന്താണങ്കിലും
പറയൂ. സത്യങ്ങള് അറിയാന് മനസ്സ് വെമ്പുന്നു.. എന്തെങ്കിലും കുഴപ്പമുണ്ടായാല്,
ഒന്നുമല്ലങ്കിലും ഞാന് ഡോക്ടറുടെ അടുത്തല്ലേ. ഡോക്ടര്ക്ക് ചികില്സിക്കാമല്ലോ.”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “മാത്യു
ഒരു കൊലപാതകം ചെയ്തു. കളപ്പുരക്കല് അവറാച്ചന് എന്ന സ്വന്തം പിതാവിനെ.”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> ഒരു
വെള്ളിടി പോലെയാണ് ആ വാര്ത്ത ഞാന് കേട്ടത്. കണ്ണില് ഇരുട്ട് കയറുന്നത് പോലെ
തോന്നി. ശരീരമാകെ ഒരു വിറയല് ബാധിച്ചു. നെഞ്ചില് ഒരു വിങ്ങല്. ഞാന് ഡസ്കില്
മുഖമമര്ത്തി കുനിഞ്ഞിരുന്നു. മനസ്സില് പലപല ചിത്രങ്ങള് തെളിഞ്ഞുകൊണ്ടിരുന്നു.
അച്ചായനോടോത്ത് ആദ്യമായി സ്കൂളില് പോയതും ഞായറാഴ്ചകളില് പള്ളിയില് പോയതും
പെരുന്നാള് കൂടിയതും അങ്ങനെ നിരവധി മുഹൂര്ത്തങ്ങള്. മനസ്സിന്റെ സമനില തെറ്റിയ
വേളയില് ചെയ്ത മഹാപരാഥത്തെ ഓര്ത്തു മനസ്സ് നീറി. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> ഡോക്ടര് കസേര വിട്ടെഴുന്നേറ്റു എന്റെ പിന്നില്
വന്നുനിന്ന് എന്റെ തോളില് കൈവെച്ചു. കരഞ്ഞുകലങ്ങിയ കണ്ണുകളോടെ ഞാന്
അദ്ദേഹത്തിന്റെ മുഖത്തേക്ക് നോക്കി. ആ സാന്ത്വനസ്പര്ശം എന്റെ മനസ്സിന്റെ ഭാരം
ലഘൂകരിക്കുന്നത് ഞാന് അറിഞ്ഞു. അദ്ദേഹത്തെ കെട്ടിപ്പിടിച്ചു ഞാന് വളരെനേരം
കരഞ്ഞു. എന്റെ കണ്ണുനീര് വീണു അദ്ദേഹത്തിന്റെ വെളുത്ത കോട്ട് നനഞ്ഞിട്ടുണ്ടാവും.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “ടെസ്റ്റ്
എഴുതാന് തിരുവന്തപുരത്ത് പോയി മടങ്ങുന്ന സമയത്താണ് മാത്യൂവിന്റെ സര്ട്ടിഫിക്കറ്റുകളും
പണവും നഷ്ടമാവുന്നത്. അതോടെ സമനില തെറ്റുകയായിരുന്നു. പല സ്ഥലത്തും അലഞ്ഞുതിരിഞ്ഞു മാസങ്ങള്ക്ക് ശേഷം
നാട്ടില് തിരിച്ചെത്തിയപ്പോള്
മുഴുഭ്രാന്തായിരുന്നു. അറിവില്ലായ്മ കൊണ്ടാവാം നിനക്ക് നല്ല ചികില്സ ലഭിച്ചില്ല.
ആരുടെയോ ഉപദേശം കേട്ട് മന്ത്രവാദത്തിന്റെ പിറകേ പോയതുകൊണ്ടാണ് ഈ അനര്ത്ഥങ്ങള്
എല്ലാം ഉണ്ടായത്. നിന്റെ കുടുംബത്തിന് താങ്ങും തണലുമായിരുന്ന അച്ചായനെ നഷ്ടമായത്.” </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “അമ്മയും സഹോദരിമാരും ഒരു ഞായറാഴ്ച കാലത്ത്
പള്ളിയില് പോയ സമയത്താണ് നീയത് ചെയ്തത്. ഫാക്ടറിയില് രാത്രിജോലി കഴിഞ്ഞെത്തി
ഉറങ്ങിക്കിടന്ന അച്ചായനെ നീ തലയ്ക്കു അടിച്ചുകൊന്നു. അച്ചായന് പിടഞ്ഞു
മരിക്കുമ്പോള് നീ മുറിക്കുള്ളില് ഇരുന്നു </span><b><span style="font-size: 13.5pt;">TV </span></b><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">കാണുകയായിരുന്നു.
ആ കേസ് കോടതിയിലെത്തി. മനോരോഗിയായ നിന്നെ വിദഗ്ധ ചികില്സക്ക് ഇവിടേയ്ക്ക്
അയച്ചു. അങ്ങനെയാണ് നീ ഇവിടെ എത്തിയത്. നിന്നെ ഇവിടെ അഡ്മിറ്റ് ചെയ്തുകഴിഞ്ഞ്
നിന്റെ ബന്ധുക്കള് ആരും ഇതുവഴി വന്നിട്ടില്ല. അവര് എല്ലാം നിന്നെ ഉപേക്ഷിച്ച
മട്ടാണ്. ഇനി നീ മടങ്ങി ചെന്നാല് അവര് നിന്നെ സ്വീകരിക്കും എന്ന് എനിക്ക്
തോന്നുന്നില്ല”. <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “എന്താണ് നിന്റെ അഭിപ്രായം.
നിനക്ക് നാട്ടില് പോകണോ? അമ്മയെയും സഹോദരിമാരെയും കാണണോ?”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “തീര്ച്ചയായും. എനിക്ക്
നാട്ടില് പോകണം. അവിടെയാണ് എന്റെ വേരുകള്. മനസ്സിന്റെ താളം തെറ്റിയ നേരത്ത് ഞാന്
ചെയ്തത് മഹാപരധമാണ്. അതിനു എന്ത് ശിക്ഷ കിട്ടിയാലും മതിയാവില്ല. പക്ഷെ എന്റെ അമ്മ
എല്ലാം ക്ഷമിക്കുന്നവളാണ്. സഹോദരിമാര്ക്ക് എന്നെ വലിയ ഇഷ്ടമായിരുന്നു. എങ്കിലും
അവര് എങ്ങനെ പെരുമാറും എന്നറിയില്ല. പിന്നെ എനിക്ക് അടുത്ത ഒന്നുരണ്ട്
സുഹൃത്തുക്കളുണ്ട്. അവരെ ഒന്ന് കാണണം. എല്ലാവരും എന്നെ കൈയ്യൊഴിയും എന്ന്
തോന്നുന്നില്ല.”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “ശരി നീ പൊയ്ക്കൊള്ളൂ. അധികം
പ്രതീക്ഷ ഒന്നും വേണ്ട. ഇവിടുന്നു ചികില്സ കഴിഞ്ഞു പോയവരില് ഭൂരിപക്ഷത്തിന്റെയും
വിധി നിനക്ക് ഉണ്ടാവാതിരിക്കട്ടെ എന്ന് ആശംസിക്കുന്നു”.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> നാട്ടില്
ബസ്സിറങ്ങുമ്പോള് സന്ധ്യയോടടുത്തിരുന്നു. വെയിറ്റിംഗ് ഷെഡില് ഉണ്ടായിരുന്നവര്
സംശയത്തോടെ നോക്കുന്നുണ്ട്. താടിയും മുടിയും നീട്ടി വളര്ത്തിയ എന്നെ അവര്ക്ക്
മനസ്സിലായിട്ടില്ല. ആരോടും ഒന്നും സംസാരിക്കണം എന്ന് തോന്നിയില്ല. പള്ളിയോട് ചേര്ന്നുകിടക്കുന്ന
ചെമ്മണ് പാതയിലൂടെ ഞാന് സാവധാനം നടന്നു.
സ്കൂള് ഗ്രൗണ്ടില് കുട്ടികള് ഫുട്ബോള് കളിക്കുന്നു. ഒന്നുരണ്ട് കുട്ടികള്
കഴ്ച്ചക്കാരായ് വെറുതെ ഇരിപ്പുണ്ട്. ഗ്രൌണ്ട് കഴിഞ്ഞു കയറ്റം കയറിയാല് വീടെത്തി.
വീട്ടുവാതില്ക്കല് ഒരു ലൈറ്റ് കത്തിക്കിടക്കുന്നത് ഞാന് അകലെ നിന്നെ കണ്ടു.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> അരഭിത്തിയോട് ചേര്ന്ന്
ഒരു കസേരയിട്ടിരുന്നു അമ്മച്ചി ടീവീ കാണുകയാണ്. മുറ്റത്ത് കാല്പെരുമാറ്റം കേട്ട്
അമ്മച്ചി തലതിരിച്ചു. ഒറ്റ നോട്ടത്തില് തന്നെ അമ്മച്ചി എന്നെ തിരിച്ചറിഞ്ഞു.
അമ്മച്ചി മുറ്റത്തേക്ക് ഓടിയിറങ്ങി വരികയായിരുന്നു.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “മോനെ മാത്തുക്കുട്ടീ.. എന്ത് കോലമാടാ ഇത്.”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> അമ്മച്ചി വന്നെന്നെ കെട്ടിപ്പിടിച്ചു.
എന്റെ മുഖത്തും തലമുടിയിലും തലോടിക്കൊണ്ട് ഓരോന്ന് ചോദിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> ശബ്ദം കേട്ട് എല്സയും
മേരിയും മേഴ്സിയും ഇറങ്ങി വന്നു. പക്ഷെ അവര് അകന്നുമാറി നിന്നതേയുള്ളൂ.
അടുത്തേക്ക് വരുവാന് അവര് ഭയക്കുന്നതായി തോന്നി. ഒന്നും മിണ്ടാതെ നിന്ന അവരുടെ
കണ്ണുകളില് ഭയവും അമ്പരപ്പും വെറുപ്പും അതിലുപരി മറ്റെന്തോ വികാരം നിറഞ്ഞിരിക്കുന്നതായി
തോന്നി.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span style="font-size: 13.5pt;"> </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">കാപ്പിയും പലഹാരവും വന്നു. അയല്വാസികള് വന്നു. നാട്ടുകാര് പലരും
വന്നു. പലതും ചോദിച്ചു. ചികിത്സയെക്കുറിച്ച്, ആരോഗ്യത്തെക്കുറിച്ച്, ഇപ്പോഴുള്ള
മാനസിക നിലയെക്കുറിച്ച്, ഭാവി തീരുമാനങ്ങളെക്കുറിച്ച്. അസുഖം ഭേദമായതിനെ കുറിച്ച്
ഞാന് പറഞ്ഞത് പലര്ക്കും വിശ്വാസം ആയിട്ടില്ല എന്ന് തോന്നി. മനോരോഗ ആശുപത്രിയിലെ
ഡോക്ടറുടെ സര്ട്ടിഫിക്കറ്റ് ഞാന് എടുത്തു കാണിച്ചു. തുടര്ന്ന് കഴിക്കേണ്ട ചില
മരുന്നുകള്, അതിന്റെ കുറിപ്പടികള് എല്ലാം ഒരു പ്രദര്ശന വസ്തു പോലെ ഞാന്
നിരത്തിവെച്ചു. രാത്രിയില് ആളൊഴിഞ്ഞപ്പോള് അരഭിത്തിയില് ഞാന് തനിച്ചായി. മാറിയുടുക്കാന്
ഒരു മുണ്ട് അമ്മകൊണ്ടുവന്നു തന്നു. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> ആവി പറക്കുന്ന
കുത്തരിക്കഞ്ഞിയും പയറ് തൊകരനും ആയിരുന്നു അത്താഴം. വരാന്തയില് കിടന്ന
കയറുകട്ടിലില് അമ്മ വിരിച്ചു തന്ന പായില് ഞാന് കിടന്നുറങ്ങി. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> കനത്ത മൂത്ര ശങ്കയോടെയാണ്
ഞാന് പുലര്ച്ചെ ഉറക്കമുണര്ന്നത്. എന്റെ കൈകളും കാലും കട്ടിലിനോട് ചേര്ത്ത്
വലിച്ചുമുറുക്കി കെട്ടിയിരുന്നു. ഒട്ടും അനങ്ങാന് പറ്റാത്ത അവസ്ഥ. ആരാണ് എന്നെ
ബന്ധനസ്തനാക്കിയത്, എപ്പോള് , എന്തിന് എന്ന് ഞാന് പലവട്ടം ആലോചിച്ചു. ആരെങ്കിലും
ഉണര്ന്നു എഴുന്നേറ്റ് വന്നിരുന്നെങ്കില്, ഈ കെട്ട് ഒന്ന് അഴിച്ച്
തന്നിരുന്നെങ്കില് പുറത്തു പോയി ഒന്ന് മൂത്രം ഒഴിക്കാമായിരുന്നു. എന്റെ അസുഖം
മാറിയ കാര്യത്തില് ആര്ക്കും നല്ല വിശ്വാസം ആയിട്ടില്ല. അതാണ് ഈ
പെരുമാറ്റത്തിന്റെ കാരണം. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> മുറിക്കുള്ളില്
വിളക്കുതെളിഞ്ഞു. അമ്മയാണ് ആദ്യം പുറത്തേക്കു വന്നത്. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “നിനക്ക് കട്ടന്ചായ
എടുക്കട്ടെ”. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “ആദ്യം എന്നെ ഒന്ന്
അഴിച്ചുവിടൂ. ഞാന് ഒന്ന് മൂത്രം ഒഴിക്കട്ടെ.” </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">“ങേ ... ആരാണ് നിന്നെ കെട്ടിയിട്ടത്.
ഇത് എപ്പോള്.” </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">അമ്മ വന്നു കെട്ട് അഴിക്കാന് നോക്കിയെങ്കിലും കണ്ണിന്റെ
കാഴ്ച്ചക്കുറവ് കാരണം സാധിച്ചില്ല. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “എടീ എല്സേ ആരാടീ മാത്തുക്കുട്ടീടെ കൈയും കാലും
കൂട്ടിക്കെട്ടിയത്. വന്നു അഴിച്ചുവിടടീ.”.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> അമ്മയുടെ ശബ്ദം ഒരു ശകാരരൂപേണ വീട്ടില് മുഴങ്ങി.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “കിടന്നു തൊള്ള തുറക്കേണ്ട
ഞാനിതാ വരുന്നു”. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> എല്സ വന്നു കൈയ്യിലെ
കെട്ടഴിക്കുംപോള് പത്രക്കാരന് മോഹനന് കടന്നുവന്നു. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">അയാള് കുറച്ചുനേരം ആ കാഴ്ച നോക്കിനിന്നു. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “അപ്പൊ മാത്തുക്കുട്ടീടെ
അസുഖം തീര്ത്തും മാറിയില്ലേ?” </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “അസുഖമൊക്കെ മാറി. പിന്നെ
ഒരു സെയ്ഫ്റ്റിക്ക് കെട്ടിയിട്ടതാ.”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “ആ ആ ശരി. പുറത്തേക്കു
ഒന്നും വിടേണ്ട കേട്ടോ”.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">മോഹനന് അമര്ത്തി ഒന്ന് മൂളിക്കൊണ്ടാണ് അടുത്ത വീട്ടിലേക്ക്
നടന്നത്. ദിനപ്പത്രത്തോടൊപ്പം ആ ചൂടുള്ള വാര്ത്തയും ഗ്രാമത്തില് പ്രചരിച്ചു
തുടങ്ങി. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> എന്റെ കൈയും കാലും കെട്ടി
വരാന്തയിലെ തണുപ്പത്ത് കിടത്തിയത്തിനു വീട്ടില് ഒത്തിരി വഴക്കും വാഗ്വാദങ്ങളും
നടന്നു. ഞാന് ഒന്നിലും ഇടപെടാതെ മൌനമായിരുന്നു പേപ്പര് വായിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> അമ്മയോടൊപ്പം പള്ളി
സെമിത്തേരിയില് എത്തിയപ്പോള് വെയിലിന് ഘനം വെച്ച് തുടങ്ങിയിരുന്നു. അച്ചായന്റെ
കല്ലറയില് ഒരു മെഴുകുതിരി കത്തിച്ചു ഞാന് മൌനമായി പ്രാര്ത്ഥിച്ചു. മനസ്സില്
ആയിരം വട്ടമെങ്കിലും ക്ഷമ പറഞ്ഞിട്ടുണ്ടാവും. കുറ്റബോധം കണ്ണുകളെ ഈറനണിയിച്ചു. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> പള്ളിയില് പുതിയ
വികാരിയച്ചനായിരുന്നു. നല്ല തേജസ്സുള്ള മുഖമുള്ള ഒരു ചെറുപ്പക്കാരന്. ആ
കണ്ണുകളില് നിറയുന്നത് സാന്ത്വനവും സ്നേഹവും മാത്രം. അദ്ദേഹം എന്നെ ചേര്ത്ത്
പിടിച്ച് ശിരസ്സില് തലോടി. പുതിയ ഒരു തൊഴില് കണ്ടെത്തുന്നതിനെപ്പറ്റിയാണ് അച്ചന്
അധികവും സംസാരിച്ചത്. ഇടവകയുടെ കീഴിലുള്ള പാരീഷ് ഹാളില് നടത്തുന്ന ട്യൂഷന്
സെന്ററില് ഒരു ഇംഗ്ലീഷ് അദ്ധ്യാപകന്റെ ഒഴിവുണ്ടന്നും ഞാന് സംസാരിച്ച്
ശരിയാക്കാമെന്ന് വാഗ്ദാനം നല്കിയാണ് അച്ചന് ഞങ്ങളെ മടക്കി അയച്ചത്.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> അന്ന് രാത്രി എനിക്കായി
ഒരു മുറി തയ്യാറായി. ഭാവിയെക്കുറിച്ചുള്ള
സുന്ദര സ്വപ്നങ്ങളോടെയാണ് അത്താഴം കഴിഞ്ഞു ഞാന് മുറിയില് ഉറങ്ങാന് കിടന്നത്. അധികം വൈകാതെ
മുറി പുറത്തുനിന്നു പൂട്ടുന്ന ശബ്ദം കേട്ടു. എല്സ തന്നെ ആയിരിക്കും. അവള്ക്കാന്
എന്നില് തീരെ വിശ്വാസം ഇല്ലാത്തത്. സ്വന്തം വീട്ടില് ഞാന് വീണ്ടും തടവില്
ആയിരിക്കുന്നു. ഡോക്ടറുടെ സാക്ഷ്യപത്രത്തിലൊന്നും ആര്ക്കും വിശ്വാസമില്ല.
ഭ്രാന്ത് വന്നാല് മാറില്ല എന്ന രൂഢമൂലമായ വിശ്വാസം. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> ഞാന് എല്ലാം
മനസ്സിലാക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു. എല്ലാവരുടെയും മനസ്സില് ആഴത്തില് പതിഞ്ഞ ഒരു
ഭ്രാന്തന് കഥാപാത്രത്തെ പെട്ടന്ന് ആരും നോര്മല് ആയി അംഗീകരിക്കില്ല. അത് കാലം
തെളിയിക്കേണ്ടതാണ്. കാത്തിരിക്കുക തന്നെ.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> പത്താം ക്ലാസ്സിലെ
ഇംഗ്ലീഷ് അദ്ധ്യാപകന്റെ റോളിലാണ് ഞാന് എത്തിയത്. ട്യൂഷന് സെന്റര് വിട്ടുപോയ
പഴയ അദ്ധ്യാപകന് നിര്ത്തിയ ഭാഗത്തുനിന്നുതന്നെ ഞാന് പഠിപ്പിച്ചു തുടങ്ങി.
തമാശകളും കഥകളും ഉപകഥകളുമായി ക്ലാസ്സ് പുരോഗമിക്കവേ പുറത്ത് എന്തോ ബഹളം കേട്ടാണ്
ഞാന് വരാന്തയിലേക്ക് ഇറങ്ങിയത്.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">പ്രിന്സിപ്പാളിന്റെ ഓഫീസിനു മുന്നില് കുറെ ആളുകള് കൂടിനില്ക്കുന്നു.
രോഷാകുലരായ ആ ആള്ക്കൂട്ടം ഉറക്കെ
പറയുന്നത് എന്നെ പറ്റി തന്നെ ആയിരുന്നു. ഞാന് ക്ലാസ് എടുത്താല് കുട്ടികളെ
അയക്കില്ല, ഞങ്ങളുടെ കുട്ടികളുടെ ജീവന് പണയം വെച്ച് ഒരു പഠനത്തിനും തയ്യാറല്ല.
നിങ്ങള് ആ ഭ്രാന്തനെ പുറത്തേക്കു ഇറക്കിവിട് അവനെ ഞങ്ങള് കൈകാര്യം ചെയ്തുകൊള്ളാം എന്ന് അവര്
ആക്രോശിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു</span><span style="font-size: 13.5pt;">. </span><span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;">മറ്റ് ടീച്ചര്മാര് അവരെ പറഞ്ഞു മനസ്സിലാക്കുവാനും
സമാധാനിപ്പിക്കുവാനും ശ്രമിക്കുന്നുണ്ട്. പക്ഷെ ആരും അവരുടെ വാക്കുകള് കേള്ക്കാന്
ക്ഷമ കാണിക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നില്ല.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> രംഗം വഷളാവാതിരിക്കാന് ഞാന് പുറത്തേക്ക്
ഇറങ്ങിച്ചെന്നു.</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “സഹോദരാ എന്റെ അസുഖം എല്ലാം
ഭേദമായി. ഇപ്പോള് തികച്ചും നോര്മല് ആണ്. ഡോക്ടറുടെ സര്ട്ടിഫിക്കറ്റ് ഉണ്ട്.
ഞാന് ഇപ്പോള് തന്നെ കാണിച്ചുതരാം”</span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> “നീ ആരാടാ ഇടയ്ക്കു കയറി
സംസാരിക്കാന്”. കോപാകുലനായ ആ ചെറുപ്പക്കാരന് എന്നെ പിടിച്ച് തള്ളി. പുറകോട്ടു
മലര്ന്നുവീണ എന്നെ അവര് കൂട്ടത്തോടെ ആക്രമിക്കയായിരുന്നു. പ്രാണരക്ഷാര്ത്ഥം
ഞാന് എഴുന്നേറ്റു ഓടി. ആ ജനക്കൂട്ടം പുറകെ ഉണ്ടായിരുന്നു. </span><span style="font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0in;">
<span lang="ML" style="font-family: Kartika, serif; font-size: 13.5pt;"> അസഹ്യമായ വേദനയോടെയാണ്
ഞാന് കണ്ണുതുറന്നത്. അമ്മച്ചിയുടെ മടിയില് തലവെച്ചു കിടക്കുകയായിരുന്നു ഞാന്. അതിവേഗം
പായുന്ന ഒരു ആംബുലന്സിനുള്ളില് അതിന്റെ ചടുലമായ ഇളക്കങ്ങളില് അസ്ഥികള്
നുറുങ്ങുന്ന വേദനയോടെ ഞാന് മലര്ന്നു കിടന്നു.
അമ്മയുടെ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞുകവിഞ്ഞിരുന്നു. ഞാന് ആ മുഖത്തേക്ക്
സൂക്ഷിച്ചുനോക്കി. ആ മുഖത്തിന്റെ നിറം എല്ലാം നഷ്ടപ്പെട്ടിരിക്കുന്നു. ഒരു
ബ്ലാക്ക് ആന്ഡ് വൈറ്റ് ചിത്രം പോലെ. ആ മുഖത്തേക്ക് നോക്കും തോറും അവ്യക്തത
കൂടി കൂടി വന്നു. സമീപത് ഇരിക്കുന്നവരുടെ മുഖങ്ങളും നിറം നഷ്ടപ്പെട്ടു കറുപ്പിലും വെളുപ്പിലും ആണ്
ഞാന് കാണുന്നത്. ഞാന് കണ്ണുകള് ഒന്നുരണ്ടുതവണ തിരുമ്മി അടച്ചു തുറന്നു നോക്കി. പ്രാകാശത്തിന്റെ
തീക്ഷ്ണത സാവധാനം കുറഞ്ഞുതുടങ്ങിയിരിക്കുന്നു. ആംബുലന്സിന്റെ ഓട്ടത്തില് ഇളകിയാടുന്ന
നിറം മങ്ങിയ ചിത്രങ്ങള്ക്കിടയില് ഞാന് ഒരു യാത്രയില് ആയിരുന്നു. അനന്തമായ
യാത്ര. <o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-90403598181873466952016-02-20T09:43:00.001-08:002016-02-20T09:43:57.033-08:00സ്വര്ഗ്ഗാരോഹണം<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">സ്വര്ഗ്ഗാരോഹണം</span></b><b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവര് ആറുപേരുണ്ടായിരുന്നു. അടിവാരത്തുനിന്നും
മലമുകളിലേക്കുള്ള യാത്രയില് ആയിരുന്നു അവര്. അഞ്ചു പുരുഷന്മാരും ഒരു സ്ത്രീയും.
കല്ലും മുള്ളും നിറഞ്ഞ ഒറ്റയടിപ്പാതയിലൂടെ ഉള്ള നടത്തം ദുഷ്കരമായിരുന്നു. ഉയരം
കൂടി ജരാനരകള് ബാധിച്ച വൃദ്ധനായിരുന്നു മുന്പില്. നീളം കൂടിയ ഒരു ഊന്നുവടി
അയാള് പിടിച്ചിരുന്നു. രണ്ടാമത് നടന്നിരുന്നത് ഉയരം കുറഞ്ഞ നല്ല തടിയുള്ള ഒരാള്
. അയാളുടെ ശരീരം ബലിഷ്ടം ആയിരുന്നെങ്കിലും വാര്ദ്ധക്യലക്ഷണങ്ങള് മുഖത്ത്
പ്രകടമായിരുന്നു. മൂന്നാമത് നടന്നിരുന്ന മനുഷ്യന് ഒരു സൈനികന്റെ ഭാവമാണ്
ഉണ്ടായിരുന്നത്. ആറടിയിലധികം ഉയരമുണ്ടായിരുന്ന അയാള് തല ഉയര്ത്തിപ്പിടിച്ചു
തന്നെയാണ് നടന്നിരുന്നത്. നാലാമതും അഞ്ചാമതും നടന്നിരുന്നവര് ഇരട്ട
സഹോദരങ്ങളെപ്പോലെ തോന്നിച്ചു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഏറ്റവും പിന്നില് ഒരു സ്ത്രീയായിരുന്നു.
വാര്ദ്ധക്യത്തിന്റെ ഉടവ് തട്ടിയ ശരീരമുള്ള അവര് ചെറുപ്പത്തില് ഒരു സുന്ദരി
ആയിരുന്നിരിക്കണം. നടപ്പിലും എടുപ്പിലും ഒരു വശ്യത അവര് നിലനിര്ത്തിയിരുന്നു.
അവളുടെ പിന്നിലായി ഒരു വെളുത്ത നായ ഉണ്ടായിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> എല്ലാവരും വെളുത്ത വസ്ത്രങ്ങള് ധരിച്ചിരിക്കുന്നു. വളരെ ദൂരം വെയിലത്ത്
നടന്നിരുന്നതിനാല് അവരുടെ വസ്ത്രങ്ങള് വിയര്പ്പ് പറ്റി നനഞ്ഞിരിക്കുന്നു. മുഖം
കരിവാളിച്ചിരിക്കുന്നു. കാല് വണ്ണകളില് നീരുവെച്ചു വീര്ത്തിരിക്കുന്നു. മുന്പില്
നടക്കുന്ന വൃദ്ധന്റെ നിര്ദ്ദേശം അനുസരിച്ചാണ് യാത്ര. അവര് ആരും തിരിഞ്ഞ്
നോക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നില്ല. തൊട്ടുമുന്പിലുള്ള കാഴ്ച്ചകളല്ലാതെ പ്രകൃതിയുടെ
നിറങ്ങളും ദൃശ്യങ്ങളും സൗന്ദര്യവും ഒന്നും അവരുടെ ദൃഷ്ടിയില്
പതിയുന്നുണ്ടായിരുന്നില്ല. എല്ലാം ഉപേക്ഷിച്ചുള്ള യാത്രയാണ്. ചിന്തകളും
വിചാരങ്ങളും ഒഴിഞ്ഞ മനസ്സ് ശൂന്യമാണ്. ബന്ധങ്ങളും ബന്ധനങ്ങളും ഇല്ല. അധികാരം, സ്ഥാനമഹിമ, പണം മുതലായ ഒന്നിനോടും ആസക്തിയില്ല.
നേടിയെടുക്കുവാനോ പിടിച്ചടക്കുവാനോ തട്ടിതകര്ക്കുവാനോ ഒന്നും ഒരു ആഗ്രഹവുമില്ല. സ്വപ്നം കണ്ടിരുന്ന മനസ്സ്
നഷ്ടമായിക്കഴിഞ്ഞു. ആരെയും ഒന്നിനും ആശ്രയിക്കാതെ, ശല്യപ്പെടുത്താതെ ആരില്
നിന്നും ഒന്നും പ്രതീക്ഷിക്കാതെ, സ്വീകരിക്കാതെയുള്ള യാത്ര.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജീവിതത്തിലെ എല്ലാ നന്മയും തിന്മയും സുഖവും
ദു;ഖവും സത്യസന്ധതയും കാപട്യവും ആത്മാര്ത്ഥതയും സ്വാര്ത്ഥതയും കണ്ടറിഞ്ഞ്
കേട്ടറിഞ്ഞ് അനുഭവിച്ചറിഞ്ഞ് വിരക്തി ബാധിച്ച മനസ്സുമായ് സകലതും ത്യജിച്ചുള്ള
യാത്ര. എല്ലാ സമ്പാദ്യങ്ങളും സുഖസൌകര്യങ്ങളും സ്വന്തബന്ധുജനങ്ങളെയും
സുഹൃത്തുക്കളെയും ഉപേക്ഷിച്ച്കഴിഞ്ഞു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവരെ യാത്രയയക്കാന് നിറകണ്ണുകളോടെ
കാത്തുനില്ക്കുന്ന അനുയായികളായ പുരുഷാരമുണ്ടായിരുന്നില്ല. അവരുടെ വാക്കുകള് പ്രഖ്യാപനങ്ങള്
വാഗ്ദാനങ്ങള് ആജ്ഞകള് കേള്ക്കാന്
കാതോര്ത്തു നിന്നിരുന്ന ജനസമൂഹം അവരെ മറന്നുകഴിഞ്ഞു. പ്രകൃതി അതിവേഗം ചലിക്കുന്ന
സമൂഹത്തിന്റെ ഒപ്പമെത്താനുള്ള വ്യഗ്രതയില്
ആയിരുന്നു. കാറ്റും വെളിച്ചവും അഗ്നിയും ജലവും സകല ചരാചരങ്ങളും ആ
യാത്രയെക്കുറിച്ച് അറിഞ്ഞിരുന്നില്ല.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവര് ആരെന്ന് അറിയേണ്ടേ? എവിടെ നിന്ന്
വന്നു എന്നറിയേണ്ടേ?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നാട് വാണിരുന്ന
ഭരണാധികാരികള് ആയിരുന്നു അവര്. നീണ്ട കാലം ഭരണയന്ത്രം തിരിച്ചവര്. അവരുടെ
കൈകളിലായിരുന്നു ഭരണയന്ത്രത്തിന്റെ കടിഞ്ഞാണ്. അവരുടെ ചമ്മട്ടിയടിയെടറ്റു കുതിച്ചും
കിതച്ചും ഭരണയന്ത്രം എന്ന രഥം മുന്നോട്ടു
നീങ്ങിക്കൊണ്ടിരുന്നു.............................</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> സുഗമമായ പാതകള് വളരെ കുറവായിരുന്നു. കല്ലും
മുള്ളും കുണ്ടും കുഴിയും നിറഞ്ഞ വഴികള്. വറ്റിവരണ്ട വയലേലകള്. മണലൂറ്റുകാര്
നശിപ്പിച്ച ഉണങ്ങി വരണ്ട പുഴകള് . മൊട്ടക്കുന്നുകളായ് മാറിയ ചന്ദനക്കാടുകള്.
തലയറ്റ ശവശരീരങ്ങള്, നിണം പുരണ്ട മാരകായുധങ്ങള് ചിതറി കിടക്കുന്ന സംഘര്ഷമേഖലകള്.
മരക്കൊമ്പില് തൂങ്ങിമരിച്ച കര്ഷകരുടെയും അവിവാഹിതരായ ആദിവാസി യുവതികളുടെയും
കാല്പാടുകള് പതിഞ്ഞ വഴിത്താരകള്. ആ രഥചക്രം ഉരുണ്ട വഴികളില് ആയിരങ്ങളുടെ
കിനാവും കണ്ണീരും ജീവിതവും ചവിട്ടിയരക്കപ്പെട്ടു. രക്ഷപ്പെട്ടോടിയ നിരാലംബരുടെ
പിന്നാലെ വേട്ടനായ്ക്കളെ പോലെ ഭരണകൂട ഭീകരതയുടെ കറുത്ത കൈകള് നീണ്ടുചെന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവസാനം
ആ രഥത്തിന്റെ ചക്രങ്ങള് ഊരിത്തെറിച്ചു. കുതിരകള് തളര്ന്നുവീണു. ധ്വജം
ഒടിഞ്ഞുവീണ രഥം തകര്ന്നു മണ്ണില്
പതിച്ചു. രോഷാകുലരായ ജനം രഥത്തിന് നേരെ ഇരമ്പിയെത്തി. അവര് നിരായുധരയിരുന്നു
എങ്കിലും ബലിഷ്ടങ്ങളായ കരങ്ങള് ഉള്ളവരായിരുന്നു.
പാറപോലെ ഉറച്ച മനസ്സും ദൃഡനിശ്ചയം സ്പുരിക്കുന്ന നേത്രങ്ങളും ഉള്ളവരായിരുന്നു.
കാലങ്ങളായി അടിച്ചമര്ത്തപ്പെട്ടു അടിമകളായി പണി എടുത്തിരുന്നവര്
ആയിരുന്നെങ്കിലും തളരാത്ത ആത്മധൈര്യം
ഉള്ളവരായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അലറിപ്പാഞ്ഞുവരുന്ന പുരുഷാരത്തെക്കണ്ട് ഒരു നിമിഷം
പകച്ച് നിന്നെങ്കിലും അവസാനം അധികാരികള് രഥമുപേക്ഷിച്ചു ഓടി. തിരിഞ്ഞു നോക്കാതെ
ജീവന് രക്ഷപ്പെടുത്താനുള്ള വ്യഗ്രതയോടെയുള്ള അവസാനത്തെ കുതിപ്പായിരുന്നു അത്.
മരണത്തിനും ജീവിതത്തിനും ഇടയിലുള്ള നൂല് പാലത്തിലൂടെയുള്ള ഓട്ടം. ഒരു നിമിഷം
തെറ്റിയാല് , കാലൊന്നിടറിയാല് പിന്നെ മരണത്തിന്റെ വായിലേക്കായിരിക്കും.
രഥത്തിനുള്ളില് താഴിട്ടു പൂട്ടി വെച്ചിരുന്ന അളവറ്റ സമ്പാദ്യത്തെ കുറിച്ച് അവര്
ഓര്ത്തില്ല. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ലക്ഷ്യമില്ലാത്ത പ്രയാണം എത്ര ദൂരം താണ്ടി
എന്നവര്ക്കറിയില്ല. നഷ്ടമായതൊന്നും തിരിച്ചുകിട്ടില്ല എന്ന ബോധം അവരില് വളര്ന്നുവന്നു.
പുതിയ മേച്ചില് പുറങ്ങള് കാണുവാനാവാതെ അവരുടെ മനസ്സിടറി. അപ്രാപ്യമായ
ലക്ഷ്യങ്ങളും സഫലമാവാത്ത സ്വപ്നങ്ങളും അവരുടെ മനസ്സിനെ മഥിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു.
അവസാനം, കാലം അവരുടെ ചിന്തകളെ പാകപ്പെടുത്തി. സര്വ്വവും മായയാണന്നും, ആശയാണ്
എല്ലാ ദു:ഖങ്ങള്ക്കും കാരണമെന്നും, പരമമായ സത്യം സ്നേഹമാണന്നും അവര്
തിരിച്ചറിഞ്ഞു. പിന്നെ അവരുടെ ലക്ഷ്യം മോക്ഷപ്പ്രാപ്തി മാത്രമായി. മോക്ഷം
തേടിയുള്ള യാത്രയില് അവര് പിന്നിട്ട വഴികള് ഏറെയാണ്. എല്ലാ പുണ്യസ്ഥലങ്ങളും
സന്ദര്ശിച്ച് ഗംഗയിലും പാപനാശിനിയിലും മുങ്ങിക്കുളിച്ച് കൈലാസത്തിലേക്കുള്ള യാത്രയിലാണ്.
</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ജേഷ്ഠ ഗിരിജ തളര്ന്നുവീണു. അവള്ക്കിനി
നടക്കാന് സാധിക്കുമെന്ന് തോന്നുന്നില്ല. മരണത്തിന്റെ കാലൊച്ചകള് അങ്ങ് കേള്ക്കുന്നില്ലേ?
ഒരിറ്റ് ഗംഗാതീര്ത്ഥം അവള്ക്ക് കൊടുക്കേണ്ടേ?. ഇത്രയും നാള് നമ്മുടെ
സുഖത്തിലും ദു:ഖത്തിലും എല്ലാം അവള്
നമ്മോടൊപ്പം ഉണ്ടായിരുന്നു.” യാത്രികരിലെ രണ്ടാമന് ഒന്നാമനോട് പറഞ്ഞു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വേണ്ടാ... തിരിഞ്ഞുനോക്കാതെ നടന്നുകൊള്ളു.
അവള്ക്കു മരണം വിധിക്കപ്പെട്ടതാണ്. ഏല്പിച്ച കര്ത്തവ്യങ്ങള് വേണ്ടവിധം നോക്കാതെ
പുതുമാരനുമായി ഉല്ലസിച്ച് നടക്കുകയായിരുന്നു അവള് . ഗോത്രവര്ഗക്കാരുടെ ക്ഷേമം
നോക്കുകയായിരുന്നു അവളുടെ കര്ത്തവ്യം. അതിനായി നീക്കിവെച്ച പണം ഇടനിലക്കാര്
തട്ടിയെടുക്കുന്നതിന് അവള് മൌനസമ്മതം നല്കി. അതിനാല് ഗോത്രവര്ഗക്കാര് ഇന്നും
മദ്യത്തിന് അടിമയായ് പട്ടിണിയില് കഴിയുന്നു.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജേഷ്ഠന്റെ വാക്കുകള് രണ്ടാമനെ തൃപ്തനാക്കിയില്ല എങ്കിലും അനുസരിച്ച്
മാത്രം ശീലമുള്ള അയാള് തലയും താഴ്ത്തി മുന്നോട്ടു നടന്നു. കുറച്ചു സമയത്തിന് ശേഷം
അഞ്ചാമത് നടന്നിരുന്ന പുരുഷന് തളര്ന്നുവീഴുന്ന ശബ്ദം കേട്ടു</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> . “ജേഷ്ഠ കുഞ്ഞനുജന് തളര്ന്നുവീണു. അവനും
മരണത്തോട് അടുത്തെന്നു തോന്നുന്നു. നമുക്ക് അവന് ആവശ്യമുള്ള ശുശ്രൂഷകള് നല്കേണ്ടെ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വേണ്ടാ... തിരിഞ്ഞുനോക്കാതെ നടന്നുകൊള്ളു.
അവനും മരണം വിധിക്കപ്പെട്ടതാണ്. ഏല്പിച്ച
കര്ത്തവ്യങ്ങള് വേണ്ടവിധം നോക്കാതെ
നാട്ടിലെ യുവതികളുടെ കന്യകാത്വം അപഹരിച്ച് അവരെ വേശ്യാവൃത്തിക്ക് പ്രേരിപ്പിക്കുകയായിരുന്നു
അവന്റെ താല്പര്യം. അവന്റെ ഇടപെടലുകള് നീതിന്യായവ്യവസ്ഥയുടെ വിശ്യ്വാസ്യത തന്നെ
തകര്ത്തുകളഞ്ഞു.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജേഷ്ഠന്റെ വാക്കുകള് രണ്ടാമനെ തളര്ത്തിക്കളഞ്ഞു. അയാള്
നിസ്സഹായനായി ജേഷ്ടനെ അനുഗമിച്ചു. കുറച്ചു സമയത്തിന് ശേഷം നാലാമത് നടന്നിരുന്ന പുരുഷന്
തളര്ന്നുവീഴുന്ന ശബ്ദം കേട്ടു</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ജേഷ്ടാ
മനു വീണുകഴിഞ്ഞു. അവന് . അങ്ങയുടെ
ഏറ്റം പ്രിയപ്പെട്ടവന് ആയിരുന്നില്ലേ.
അവനെയും രക്ഷിക്കേണ്ടന്നാണോ അങ്ങയുടെ അഭിപ്രായം.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “അവന് ഒരു ദയക്കും അര്ഹനല്ല. സ്വന്തക്കാര്ക്കും
ബന്ധുക്കള്ക്കും വനഭൂമി പതിച്ചുനല്കാന് അവന് അത്യുല്സാഹമായിരുന്നു.
ഭൂപ്രഭുക്കളെയും മദ്യരാജാക്കളെയും സഹായിക്കാനാണ് അവന് താല്പര്യം കാട്ടിയത്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജേഷ്ഠന്റെ മറുപടി പ്രതീക്ഷിച്ചതാണങ്കിലും ഒരു
സഹയാത്രികന്റെ ദുര്യോഗത്തില് മനമുരുകി അയാള് മുന്നോട്ടു നടന്നു. കുറച്ചു
സമയത്തിന് ശേഷം മൂന്നാമത് നടന്നിരുന്ന പുരുഷന് തളര്ന്നുവീഴുന്ന ശബ്ദം കേട്ടു.
അവന് നേരെ ഉയര്ന്ന കുറ്റാരോപണങ്ങള് ഒരു പരിഷ്കൃത സമൂഹത്തിന്റെ
മൂല്യച്യുതികളിലേക്കുള്ള ഒരു എത്തിനോട്ടം ആയിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “അവന് വിദ്യാഭ്യാസമേഖലയാകെ അലങ്കോലമാക്കി.
ഉന്നത വിദ്യാഭ്യാസം സമ്പന്നവര്ഗ്ഗത്തിന് മാത്രം അര്ഹതപ്പെട്ടതാക്കി.
വിദ്യാഭ്യാസസ്ഥാപനങ്ങളെ കഴുത്തറുപ്പന് പണമിടപാട് സ്ഥാപനങ്ങളാക്കി.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ജേഷ്ടാ
അടുത്തത് എന്റെ ഊഴമാണ്. മരണം എനിക്കും വിധിക്കപ്പെട്ടതാണന്ന് ഞാന്
കരുതുന്നു. എന്റെ തെറ്റുകള് മനസ്സിലാകുവാനുള്ള ഒരു അവസരം എനിക്ക് കിട്ടുമോ? “
രണ്ടാമന്റെ ശബ്ദം ഇടറിയിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ നീ നിയമപാലകരെ നല്ല രീതിയില് പ്രവര്ത്തിക്കാന്
അനുവദിച്ചില്ല. കുറ്റവാളികളെ സംരക്ഷിക്കാനും എതിരാളികളെ ഇല്ലായ്മ ചെയ്യാനുമാണ് നീ
അവരെ ഉപയോഗിച്ചത്. കാര്യക്ഷമതയുള്ളവരെ നീ അപകീര്ത്തിപ്പെടുത്തി. എന്റെ ഇരിപ്പിടം
ആയിരുന്നു നിന്റെ ലക്ഷ്യം. അതിനായി നീ മെനഞ്ഞ കുതന്ത്രങ്ങള് ഞാന്
അറിയുന്നുണ്ടായിരുന്നു. പുറമേ സ്നേഹം നടിച്ചു നീ പിന്നില് നിന്നും
കുത്തുകയായിരുന്നു.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജേഷ്ഠന്റെ മറുപടി കേട്ട് അല്പസമയത്തിനുള്ളില്
രണ്ടാമന് തളര്ന്നുവീണു. തിരിഞ്ഞുനോക്കാതെ മലമുകളിലേക്ക് നടന്നുനീങ്ങുന്ന ജേഷ്ടന്
അയാളുടെ ദൃഷ്ടിപഥത്തില് നിന്നും മറഞ്ഞു. ഒരു പൊങ്ങുതടി പോലെ അയാള് മരണത്തിന്റെ
തീരത്തിലേക്ക് ഒഴുകി അടുത്തുകൊണ്ടിരുന്നു. ഏറ്റവും പിന്നിലായി നടന്നും ഓടിയും ആ
യാത്രാസംഘത്തെ അനുഗമിച്ചുകൊണ്ടിരുന്ന നായ വീണുകിടക്കുന്ന രണ്ടാമന്റെ അവസാന
രംഗങ്ങള് നോക്കിനിന്നു. ആ ശരീരത്തിലെ അവസാന ചലനവും നിലച്ചുകഴിഞ്ഞപ്പോള് നായ
മലമുകളിലേക്കുള്ള വഴിയിലൂടെ മുന്നോട്ടോടി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഒന്നാമന് മലമുകളില് എത്താറായി കഴിഞ്ഞു.
ആകാശം ഇരുണ്ടുതുടങ്ങി. സൂര്യന് പടിഞ്ഞാറേ ചക്രവാളത്തില് അപ്രത്യക്ഷനായി
കഴിഞ്ഞെങ്കിലും അവന് വിതറിയ കുറെ പ്രകാശരശ്മികള് ആകാശത്തില് അവശേഷിച്ചിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> എവിടെയോ ഒരു ശംഖൊലി മുഴങ്ങി. അയാള് ശംഖൊലി
കേട്ട ദിക്കിലേക്ക് നോക്കി. അകലെ നിന്നും ഒരു രഥം പറന്നുവരുന്നു. വെള്ളക്കുതിരകളെ
പൂട്ടിയ സ്വര്ഗ്ഗീയരഥം. അത് ഓടിച്ചിരുന്നത് ഇന്ദ്രനായിരുന്നു. സര്വ്വാഭരണ
വിഭൂഷിതനായ ഇന്ദ്രന്റെ മാസ്മരപ്രഭയില് അയാള് നമ്രശിരസ്കനായി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “നിന്റെ അനുഗാമികളൊക്കെ മരണപ്പെട്ടു
കഴിഞ്ഞു. അവര് ചെയ്ത തെറ്റുകളുടെ ഫലം അവര് അനുഭവിച്ചു. ഞാന് വന്നത് എന്തിനെന്ന്
നിനക്ക് മനസ്സിലായോ?” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇന്ദ്രന്റെ ഘനഗംഭീരമായ ശബ്ദം കേട്ട് അയാള്
തലയുയര്ത്തി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“അറിയാം പ്രഭോ. എന്റെ സ്വര്ഗ്ഗാരോഹണത്തിന്.
എന്നെ ഉടലോടെ സ്വര്ഗ്ഗത്തിലേക്ക് ആനയിക്കാന്. പക്ഷേ, എനിക്ക് ഒരു അപേക്ഷയുണ്ട്.
ഈ നായയെക്കൂടി എന്റെ കൂടെ രഥത്തില് കയറ്റണം. ഈ നീണ്ട യാത്രയില് അവന് എന്റെ
സന്തതസഹചാരി ആയിരുന്നു. അവനെ ഈ മലമുകളില്
ഉപേക്ഷിച്ചു തനിയേ ഒരു സ്വര്ഗ്ഗാരോഹണത്തിന് ഞാന് ആഗ്രഹിക്കുന്നില്ല.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ആജ്ഞകള് മാത്രം നല്കിയിരുന്ന നീ
അപേക്ഷിക്കുന്നോ.?</span><span lang="ML"> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> നിനക്ക് തെറ്റ്
പറ്റി ധര്മജാ. നിന്നെ സ്വര്ഗ്ഗത്തിലേക്ക് ആനയിക്കുകയല്ല എന്റെ ദൌത്യം.
നിന്നക്കുള്ള കുറ്റപത്രം വായിച്ചു കേള്പ്പിക്കുകയാണ്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “എനിക്കുള്ള കുറ്റപത്രമോ .? ഞാന് എന്ത് തെറ്റാണ് ചെയ്തത്.?
ആദര്ശത്തില് നിന്ന് വ്യതിചലിച്ച് ഒരു പ്രവര്ത്തിയും ഞാന് ചെയ്തിട്ടില്ല.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “നിന്റെ തെറ്റുകള് നിനക്ക് മനസ്സിലാവുന്നില്ലാ
എന്നതാണ് അത്ഭുതം. നിന്റെ കൂട്ടുകാര് ചെയ്ത തെറ്റുകള് എല്ലാം നീ കണ്ടില്ലാ എന്ന്
നടിച്ചു. തെറ്റുകള് ചൂണ്ടിക്കാണിച്ചവരെ “തെളിവില്ലാ തെളിവില്ലാ” എന്ന് പറഞ്ഞു
പിന്തിരിപ്പിച്ചു. സൂര്യഭഗവാനെ വരെ നീ വിവാദങ്ങളിലേക്ക് വലിച്ചിഴച്ചു. ഭരണധൂര്ത്തിന്റെയും
അഴിമതിയുടെയും കടബാധ്യതകള് ഭാരമേറിയ ഒരു നുകം പോലെ സാധാരണ ജനങ്ങള് ചുമക്കുന്നത്
നീ കണ്ടില്ലന്നു നടിച്ചു. ആദര്ശത്തിന്റെ ഒരു വെളുത്ത കുപ്പായമിട്ട്
സാധാരണക്കാരന്റെ പ്രശ്നങ്ങള്ക്ക് നേരെ നീ മുഖം തിരിച്ചുനിന്നു. ഇനിയും പറയുവാനാണങ്കില്
നിരവധിയാണ്. പക്ഷെ നീചനായ നിന്നോട് സംസാരിച്ചു നില്ക്കാന് ഞാന്
ഇഷ്ടപ്പെടുന്നില്ല.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇന്ദ്രന് ഉയര്ത്തിയ കുറ്റാരോപണങ്ങള്
വിഷം പുരട്ടിയ അസ്ത്രങ്ങള് പോലെ ധര്മജന്റെ ഹ്രദയത്തിലാണ് തറച്ചത്. ഒരു വാക്ക്
സംസാരിക്കാനാവാതെ നീറിപ്പിടയുന്ന മനസ്സുമായി ധര്മജന് തറയില് മുട്ടുകുത്തിയിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഈ നായയെ, അല്ല നായ്ക്കളുടെ സംഘത്തെ സ്വര്ഗ്ഗത്തിലേക്ക്
കൊണ്ടുപോകാനാണ് ഞാന് വന്നിരിക്കുന്നത്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇന്ദ്രന്റെ വാക്കുകള് കേട്ട് അയാള് തിരിഞ്ഞു
നോക്കി. അനുസരണയോടെ പിന്നാലെ നടന്നിരുന്ന വളര്ത്തുനായയുടെ സ്ഥാനത്ത് നൂറുകണക്കിന്
വേട്ട നായ്ക്കള് കുതിച്ചുചാടാന് തയ്യാറായി നില്ക്കുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഈ നായകളുടെ <b>സ്വര്ഗ്ഗാരോഹണത്തിന് മുന്പ്
അവറ്റകള്ക്ക് ഒരു സല്ക്കര്മം കൂടി ചെയ്തു തീര്ക്കുവാന് ഉണ്ട്. അതുകൂടി കഴിഞ്ഞാല് ഈ നായകളുടെ ജീവിതദൌത്യം പൂര്ത്തിയാകും. “</b></span><b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span></b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഇന്ദ്രന്റെ കോപത്തോടെയുള്ള വാക്കുകള് ഒരു തീമഴ പോലെ ധര്മജന്റെ മേല് പതിച്ചു.
കടിച്ചുകീറാന് തയ്യാറായി നില്ക്കുന്ന നായ്ക്കള് ആരുടെയോ ആജ്ഞ പ്രതീക്ഷിച്ച്
നില്ക്കുന്നത് പോലെ തോന്നിച്ചു. അവയുടെ
ചുവന്നുകലങ്ങിയ കണ്ണുകള്, കൂര്ത്ത
പല്ലുകള്, വന്യമായ മുരള്ച്ച എല്ലാം അയാളെ ഭയചകിതനാക്കി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പെട്ടന്ന്
ആകാശം കറുത്തിരുണ്ട് ഭൂമിയാകെ
ഇരുള് പരന്നു. കനത്ത കാറ്റും മഴയും ഇടിവെട്ടലും തുടങ്ങിയത് വളരെ പെട്ടന്നാണ്.
വേട്ടയാടപ്പെടുന്ന ഒരു മൃഗത്തിന്റെ മനസ്സോടെ ധര്മജന് പിന്തിരിഞ്ഞോടി.
നായ്ക്കളുടെ കൂട്ടം അയാളുടെ പുറകെ കുതിച്ചു.</span><b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-68444299668223461032015-11-11T22:52:00.001-08:002015-11-11T22:52:25.464-08:00ചാവേര് <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><b>ചാവേര്</b></span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കനത്ത ഇരുട്ട് നിറഞ്ഞ ഒരു
മുറിയിലേക്കാണ് അയാള് എന്നെ കൂട്ടിക്കൊണ്ടുപോയത്. ഒരു കസേരയില് എന്നെ ഇരുത്തി അയാള്
മടങ്ങിപ്പോയി. ആ മുറിയില് എന്റെ സമീപത്ത് ആരൊക്കെയോ ഉള്ളതായി എനിക്ക് തോന്നി.
സിഗരറ്റ് പുകയുടെ ഗന്ധം ആ മുറിയില് തങ്ങിനില്പ്പുണ്ടായിരുന്നു. കണ്ണ്
ഇരുട്ടുമായി താദമ്യം പ്രാപിച്ച് തുടങ്ങുന്തോറും
ഓരോ രൂപങ്ങള് വ്യക്തമായിത്തുടങ്ങി. ഒരു മേശക്ക് ചുറ്റും നിരത്തിയിട്ട
എട്ടുകസേരകള്. ഞാന് ഉള്പ്പെടെ ഏഴുപേര് അവിടെ ഇരിക്കുന്നു. ഒരു കസേര മാത്രം
കാലി. ഇനിയും ആരോ വന്നുചേരുവാനുണ്ടന്നു വ്യക്തം. ആരും ഒന്നും സംസാരിച്ചിരുന്നില്ല.
ആരുടേയും മുഖം വ്യക്തമായിരുന്നില്ല. എല്ലാം പുരുഷന്മാര് തന്നെ. സമയം അധികം
വൈകുന്നതിനു മുന്പേ ഒരു വാതില് തുറക്കുകയും നേരിയ പ്രകാശത്തോടൊപ്പം ഒരാള്
കടന്നുവരികയും ചെയ്തു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അയാള് കസേരയില് ഇരിക്കുന്നതിന് മുന്പ് കൈനീട്ടി ഒരു സ്വിച്ച് ഓണ് ചെയ്തു.
മുറിയില് പ്രകാശം പരന്നു. മേശയുടെ ഉപരിതലത്തില് നിന്നും രണ്ടടി ഉയരത്തില്
തൂക്കിയിട്ടിരിക്കുന്ന ഒരു ലൈറ്റ്.
കമഴ്ത്തിവെച്ച ഒരു ചോര്പ്പിന്റെ ആകൃതിയില് ഉള്ള ഡോമിനുള്ളില് മങ്ങിക്കത്തുന്ന ഒരു
ബള്ബ്. മേശക്ക് ചുറ്റും ഇരിക്കുന്നവരുടെ മുഖം വ്യക്തമായി കാണാന് സാധിക്കാത്ത
രീതിയിലാണ് പ്രകാശത്തിന്റെ ക്രമീകരണം. ഭീകരത തളംകെട്ടി നില്ക്കുന്ന അന്തരീക്ഷം.
അയാള് ഒരു മാപ് എടുത്ത് മേശപ്പുറത്ത് നിവര്ത്തിയിട്ടു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അയാള് എല്ലാവരെയും അഭിവാദ്യം ചെയ്യുന്ന രീതിയില് കൈ ഉയര്ത്തി. ഞങ്ങള്
പ്രത്യഭിവാദ്യം ചെയ്തു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഇനി ഞാന് പറയുന്നത് ശ്രദ്ധിക്കുക. “</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അയാള് മാപ്പിലേക്ക് കൈ ചൂണ്ടി. “ ഇതാണ് റെയിവേ സ്റ്റേഷന്. കക്ഷി കോഴിക്കോട്
സ്റ്റേഷനില നിന്ന് വണ്ടിയില് കയറി കഴിയുമ്പോള് തന്നെ നമ്മുടെ ആള്ക്കാര് അയാളെ ഫോളോ
ചെയ്യുന്നുണ്ടാവും. കക്ഷി നമ്മുടെ സ്റ്റേഷനില് ഇറങ്ങിയിട്ട് താന്നിമൂട് ജങ്ങ്ഷന് വഴി തന്നെയാണ് വീട്ടില്
പോകാന് സാദ്ധ്യത. താന്നിമൂട് ജങ്ങ്ഷന് കഴിയുമ്പോള് തന്നെ നമ്മുടെ ടീമംഗം ഒന്നാം
നമ്പറിലേക്ക് വിവരം കൊടുക്കും. ആ സമയം നിങ്ങള് താന്നിമൂട് കഴിഞ്ഞുള്ള രണ്ടാമത്തെ
വളവിലെ കലുങ്കിന്റെ സമീപം വണ്ടിയില് കാത്ത് നില്ക്കയായിരിക്കും. ഉടനെ നിങ്ങള് ഏഴുപേരും
കയറിയ വാഹനം അയാളെ ഫോളോ ചെയ്യും. റോഡിന്റെ രണ്ടു വശവും ബ്ലോക്ക് ചെയ്യാന് അതായത്
താന്നിമൂട് ജങ്ങ്ഷനും ഇല്ലിത്തറയും ബ്ലോക്ക് ചെയ്യാന് എല്ലാ സന്നാഹവും
ഒരുക്കിയിട്ടുണ്ടാവും. പത്തുമിനിട്ട് സമയത്തേക്ക് ഒരു വാഹനവും വരില്ല. നാലാമത്തെ
വളവില് വെച്ച് കക്ഷിയുടെ വാഹനത്തെ നിങ്ങള് മറികടക്കണം. അവിടം ഒരു റബ്ബര്
തോട്ടമാണ്. അടുത്തെങ്ങും ആളുതാമാസം ഇല്ല. രണ്ടു മിനിട്ടില് കാര്യം നടക്കണം. തിരിയെ
വണ്ടിയില് കയറിയാല് താന്നിമൂട് വഴി തന്നെ തിരിച്ചു പോകണം. പത്തുമിനിട്ട്
ഓട്ടത്തിനിടയില് വസ്ത്രം മാറുക. അമ്പാടിക്കവല കഴിഞ്ഞുള്ള റബ്ബര് തോട്ടത്തിന്റെ
ഗേറ്റ് തുറന്ന് കിടക്കുന്നുണ്ടാകും. അവിടെ വണ്ടി ഒതുക്കി എന്ജിന് ഓഫ് ചെയ്യുക... അവിടെ നിങ്ങള്ക്ക് പോകാനുള്ള
ടൂ വീലറുകളുമായി നമ്മുടെ ആള്ക്കാര് കാത്തുനില്പ്പുണ്ടാവും. ഇപ്പോള്
നിങ്ങള്ക്ക് തരുന്ന മൊബൈല്ഫോണ് അവിടെ നില്ക്കുന്ന ആളെ ഏല്പ്പിക്കുക. ഉടനെ ടൂ
വീലറില് കയറി ഓരോത്തര്ക്കും നിര്ദ്ദേശിക്കുന്ന
വഴിയേ രക്ഷപ്പെടുക.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അയാള് ഒരു ബാഗ് തുറന്നു കുറെ മൊബൈല്ഫോണ്
പുറത്തെടുത്തു. എല്ലാം പഴയ മോഡല് സെറ്റുകള്. അവയോടൊപ്പം ഒട്ടിച്ച പ്ലെയിന്
കവറില് ഒരു കത്തും. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഇരുപത്തിഒന്നാം തീയതി രാവിലെ പത്തുമണിക്ക്
മാത്രം ഫോണ് ഓണ് ചെയ്യുക. നിങ്ങള്ക്ക് വേണ്ട നിര്ദ്ദേശങ്ങള്
ലഭിക്കുന്നതായിരിക്കും. കൂടുതല് വിവരങ്ങള് ഈ കത്തില് ഉണ്ടാവും. കത്ത് ഫോണ് ഓണ് ചെയ്തു കഴിഞ്ഞു മാത്രം പൊട്ടിച്ച്
വായിക്കുക വായിച്ചു കഴിഞ്ഞാല് ഉടന് കത്തിച്ചു കളയുക ഒരിക്കലും പരസ്പരം
ബന്ധപ്പെടാതിരിക്കാന് ശ്രമിക്കുക” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> നേതാവ് കസേര വിട്ട് എഴുന്നേറ്റു. മുറിയിലെ
വിളക്കണഞ്ഞു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">******* ***** ****** *****</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഇരുപത്തിയൊന്നാം
തീയതി രാവിലെ കൃത്യം പത്തുമണിക്ക് തന്നെ മൊബൈല് ഓണ് ചെയ്തു. മിനിട്ടുകള്ക്കകം ഫോണ്
ബെല്ല് അടിച്ചു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“വൈകിട്ട് നാല്
മണിക്ക് കുന്നുംപുറം ബസ്റ്റോപ്പില് കാത്തുനില്ക്കുക. കത്തില് പറഞ്ഞിരിക്കുന്ന
നമ്പര് റ്റാറ്റ സുമോ വണ്ടി വരും അതില് കയറുക.” ഫോണ് കട്ടായി. അയാള് ഉടനെ കത്ത് പൊട്ടിച്ച് വായിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വണ്ടിയുടെ നമ്പര്
കൊടുത്തിട്ടുണ്ട്. വഴിയില് പല സ്ഥലതുനിന്നും ടീം അംഗങ്ങള് വണ്ടിയില് കയറും.
റെയില്വേ സ്റ്റേഷന്റെ പാര്ക്കിംഗ് ഏരിയായില് പാര്ക്ക് ചെയ്യുക. ഏകദേശം നാല്
മണിക്ക് പരശുരാം എക്സ്പ്രസ് വരും. ലേറ്റായാല് വരുന്നത് വരെ കാത്തിരിക്കുക.
ട്രെയിന് പ്ലാറ്റ്ഫോമില് വന്നുനിന്നതിനു ശേഷം നിങ്ങളുടെ വണ്ടി സ്റ്റാര്ട്ട്
ചെയ്യക. അധികം തിരക്കുപിടിക്കാതെ സാവധാനം താന്നിമൂട് വഴി പോയി പറഞ്ഞ സ്ഥലത്ത്
വണ്ടി ഒതുക്കിയിട്ട് കാത്തിരിക്കുക.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അങ്ങനെ ഇരുപത്തിയൊന്നാം തീയതി കൃത്യസമയത്ത് വണ്ടി ഒതുക്കിയിട്ട് ഞങ്ങള് കാത്തിരിക്കയാണ്.
വണ്ടിയില് ഡ്രൈവര് ഉള്പ്പെടെ ഞങ്ങള് എട്ടുപേര് ഉണ്ടായിരുന്നു. മെറൂണ് നിറത്തിലുള്ള വണ്ടിയുടെ
എഞ്ചിന് ഓഫ് ചെയ്തിരുന്നില്ല. ശീതീകരിച്ച വണ്ടിക്കുള്ളില് അപരിചിതരായ എട്ടുപേര്.
ആരും പരസ്പരം ഒന്നും സംസാരിക്കുന്നില്ല. എല്ലാവരുടെയും മനസ്സിന്റെ ഉള്ളില് കനത്ത
അഗ്നിയാണ് എരിയുന്നത്. പാര്ട്ടി ഏല്പ്പിച്ച ദൌത്യം പൂര്ത്തിയാക്കുവാന് ഏതാനും
നിമിഷങ്ങള് മാത്രം. എന്തിനു, ഏതിന് എന്ന അന്വഷണമില്ല. തെറ്റും ശരിയും നിര്വചിക്കേണ്ട
കാര്യവുമില്ല അനുസരണയും അച്ചടക്കവും ഉള്ള
ഒരു പാര്ട്ടിപ്രവര്ത്തകന്. എല്ലാം നേതാക്കള് ആലോചിച്ചു ഉറപ്പിച്ച കാര്യമാണ്.
പുരക്കുമുകളിലേക്ക് ചാഞ്ഞത് ഫലവൃക്ഷമാണങ്കിലും മുറിച്ചു മാറ്റുക.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span>F M <span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">റേഡിയോയില് സംഗീതം മുഴങ്ങുന്നുണ്ടായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഈശ്വരന് മനുഷ്യനായ് അവതരിച്ചു ഈ മണ്ണില്
ദുഃഖങ്ങള് പങ്കുവെച്ചു.” പഴയ ഒരു സിനിമാഗാനം.. മുഖാരിരാഗത്തില് ഈണം നല്കിയിരിക്കുന്ന
ഗാനഗന്ധര്വ്വന്റെ ശബ്ദത്തിലുള്ള ഒരു ശോകഗാനം. മുഖാരി രാഗം മരണത്തിന്റെ രാഗം എന്നും പറയാറുണ്ട്. അതെ
മരണദൂതന്മാരുടെ ഗാനം തന്നെ. ഈശ്വരന് മനുഷ്യനായ്
അവതരിച്ചിരിക്കയാണ്. സൃഷ്ടി.സ്ഥിതി. സംഹാരം എല്ലാം ഈശ്വരന് തന്നെ ചെയ്യുന്നു. ഇവിടെ
സംഹാരത്തിന്റെ രൂപത്തില് ഞങ്ങള് എത്തിയിരിക്കുന്നു. ചിത്രഗുപ്തന്റെ
കണക്കുപുസ്തകത്തില് ഇന്നത്തെ ദിവസം കൊണ്ട് ജീവിതം അവസാനിക്കുന്ന ഒരു ഹതഭാഗ്യന്.
അവിടെ സ്വര്ഗ്ഗത്തിന്റെ വാതായനങ്ങള് അയാള്ക്കായി തുറന്നിട്ട് അപ്സരസുകള്
കാത്തുനില്ക്കുകയാണ്. കൈയ്യില് പൂത്താലങ്ങളും ഏന്തി ചുണ്ടില് ആരെയും മയക്കുന്ന
പുന്ചിരിയുമായി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കൈയ്യില് മൂര്ച്ചയേറിയ ആയുധങ്ങള്. ഏതു
സമയത്തും പ്രയോഗിക്കാന് തയ്യാറായിരുന്നു. സമയം കടന്നുപോയികൊണ്ടിരുന്നു. റെയിവേ
സ്റ്റേഷനില് നിന്ന് പുറപ്പെട്ടിട്ടു അരമണിക്കൂര് കഴിഞ്ഞു. അയാള് എന്താണ്
വൈകുന്നത്? അയാള് അപകടം മണത്തറിഞ്ഞു യാത്ര വേറെ വഴിക്കാക്കിയോ?. അതോ ഈ
സ്റ്റേഷനില് അയാള് ഇറങ്ങിയില്ലേ?. അതോ പരശുറാം എക്സ്പ്രസില് അയാള് വന്നില്ലേ.?
മനസ്സില് നൂറുനൂറു ചോദ്യങ്ങള് തിളച്ചുമറിയുവാന് തുടങ്ങി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പെട്ടന്ന് ഡ്രൈവറുടെ ഫോണ് ശബ്ദിച്ചു.
സംഘാംഗങ്ങള് ജാഗരൂകരായി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ അയാള് സഹകരണ
ആശുപത്രിയില് ആര്ക്കോ ബ്ലഡ് കൊടുക്കാന് കയറിയിരിക്കുന്നു. ഉടനെ പുറത്തുവരും.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ആയുധങ്ങളിലെ പിടി സാവധാനം അയഞ്ഞു. ഇനിയും
കാത്തിരിക്കണം. സമയം ഇഴഞ്ഞിഴഞ്ഞു നീങ്ങിക്കൊണ്ടിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഇരുപത്
മിനിട്ടുകള് കൂടി കടന്നുപോയി. വീണ്ടും
ഡ്രൈവറുടെ ഫോണ് ശബ്ദിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഗെറ്റ് റെഡി”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ആയുധങ്ങളിലെ പിടി മുറുകി. ഡ്രൈവര് എന്ജിന്
ഇരപ്പിച്ചു. ഫസ്റ്റ്ഗിയറിലിട്ടു മുന്നോട്ടു നീങ്ങാന് തയ്യാറായി നിന്നു. പിന്നില്
നിന്നും ഒരു വാഹനത്തിന്റെ ഹെഡ് ലൈറ്റിന്റെ വെളിച്ചം അടുത്തടുത്ത് വന്നു. . ആ
വണ്ടി ഞങ്ങളെ കടന്നു മുന്നോട്ടു നീങ്ങി. അത് അയാള് കയറിയ ബൈക്ക് തന്നെ. വണ്ടിയുടെ
നമ്പര് കറക്റ്റ് തന്നെ. പക്ഷെ അയാളുടെ പിന്നില് ഒരു ആണ്കുട്ടി അയാളെ കെട്ടിപ്പിടിച്ചു
ഇരിക്കുക്കുന്നു. എന്ത് ചെയ്യണം. മനസ്സില് ഒരു സംശയം.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ ഒന്നും
ആലോചിക്കേണ്ട. കുട്ടിയെ വെറുതെ വിടുക.” ഡ്രൈവര് വിളിച്ചുപറഞ്ഞു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഞങ്ങളുടെ വണ്ടി മുന്നോട്ടു കുതിച്ചു.
കൃത്യസ്ഥലത്ത് വെച്ച് ബൈക്കിനെ ഇടിച്ചുതെറുപ്പിച്ചു. റോഡിന് ഇടതുവശത്തേക്കാണ്
അയാളും കുട്ടിയും തെറിച്ചുവീണത്. വണ്ടിയില്
നിന്നും ഏഴുപേരും ചാടിയിറങ്ങി. കുറ്റിക്കാട്ടില് തെറിച്ചു വീണ അയാള് എഴുന്നേല്ക്കാന്
ശ്രമിക്കയായിരുന്നു. ആദ്യവെട്ടു തന്നെ പിന്കഴുത്തിലായിരുന്നു. പിന്നെ ഉയര്ന്നത്
ഒരു അലര്ച്ചയയായിരുന്നു. നിലത്തേക്ക് വീഴാന് പോയ അയാളുടെ ഇടത്തെ കാലിലാണ് അടുത്ത
വെട്ട് കൊണ്ടത്. വാളുകള് ആകാശത്ത് മിന്നല് പിണരുകള് തീര്ത്തു. പച്ചിലകളില്
തിളയ്ക്കുന്ന ചോര തെറിച്ചു വീണ് അവ്യക്തമായ ചിത്രങ്ങള് മെനഞ്ഞുതുടങ്ങി. അയാളുടെ
അലര്ച്ച ദീനരോദനമായി മാറിത്തുടങ്ങി. മരണം ഉറപ്പിചിട്ടാണ് ഞങ്ങള് വണ്ടിയില്
കയറിയത്. വണ്ടി മുന്നോട്ടു നീങ്ങുമ്പോള് ഞാന് തിരിഞ്ഞുനോക്കി. കുറ്റിക്കാട്ടില്
നിന്നും എഴുന്നേറ്റു വന്ന ആ കുട്ടി മുറിവേറ്റുകിടക്കുന്ന മനുഷ്യന്റെ മുന്നില്
വിറങ്ങലിച്ചു നില്ക്കയായിരുന്നു. അവന് ദയനീയമായി അയാളുടെ മുഖത്തേക്കും ഞങ്ങളുടെ
വണ്ടിയിലേക്കും നോക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> തിരക്കഥയില് പറഞ്ഞപോലെ ഞാന്
അല്പസമയത്തിനുശേഷം ബൈക്കില് കുതിച്ചു പായുകയായിരുന്നു. സംഘാംഗങ്ങള് പല വഴിക്കായി
തിരിഞ്ഞു കഴിഞ്ഞു. പുതിയ വേഷത്തില് പുതിയ ഭാവത്തില് ഒരു യാത്ര. മനസ്സില് തെല്ല്
പരിഭ്രമത്തോടെയാണ് എന്റെ പ്രയാണം. ഇത്
ആദ്യത്തെ ദൌത്യം ഒന്നും അല്ല. കൊഴുത്ത രക്തത്തിന്റെ ചൂട് ധാരാളം അറിഞ്ഞതാണ് ഈ കൈകള്. പക്ഷെ ആ കുട്ടിയുടെ ദയനീയമായ നോട്ടം. ആ
മുഖത്ത് വീണ രക്തത്തുള്ളികള് , ആ കണ്ണുകളിലെ നനവ് എല്ലാം മനസ്സില് എന്തോ
ആശങ്കകള് നിറക്കുന്നു. ഒരു തവണ മാത്രമാണ് ആ കുട്ടിയുടെ മുഖത്തേക്ക് നോക്കിയത്.
പക്ഷെ, ആ മുഖം വിടാതെ പിന്തുടരുന്നതുപോലെ.
ഇതുവരെ ഉണ്ടാവാത്ത ഒരു തരം മാനസികാവസ്ഥ. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇരുവശവും വീടുകള് തിങ്ങിനിറഞ്ഞ ഒരു
ഗ്രാമത്തിലൂടെയാണ് ബൈക്ക് ഓടിക്കൊണ്ടിരുന്നത്. ടാറിംഗ് ഇളകിയ കുഴികളില്
ചെളിവെള്ളം കെട്ടിക്കിടക്കുന്നു. റോഡരുകില് മെറ്റലും ടാര് വീപ്പകളും
നിരത്തിയിട്ടുണ്ട്. ഉടനെ റോഡ് പണി തുടങ്ങാനുള്ള തയ്യാറെടുപ്പികള് ആവാം. വണ്ടി
മുന്നോട്ട് നീങ്ങുന്നത് അനുസരിച്ച് പിന്നിലുള്ള വീടുകളിലെ വെളിച്ചം അണയുന്നത്
എന്റെ ശ്രദ്ധയില് പെട്ടു. ഞാന് ഒരു നിമിഷം ബൈക്ക് നിര്ത്തി പിന്നിലേക്ക്
നോക്കി. പിന്നില് കനത്ത ഇരുട്ട് മാത്രം. ഇരുട്ടിനെ കീറിമുറിച്ചു ബൈക്കിന്റെ ഹെഡ്ലൈറ്റിന്റെ
വെളിച്ചം മുന്നോട്ട് നീങ്ങിക്കൊണ്ടിരുന്നു. വൃക്ഷനിബിഡമായ ഗ്രാമങ്ങള് പിന്നിട്ട്
വയലുകള്ക്ക് നടുവിലൂടെയുള്ള ഒരു റോഡിലൂടെയാണ് ഇപ്പോള് ബൈക്ക് ഓടുന്നത്. നോക്കെത്താദൂരത്തോളം പരന്നുകിടക്കുന്ന വയലേലകളില് കാലവര്ഷത്തിന്റെ ശക്തിയില് വെള്ളപ്പൊക്കവും കൃഷിനാശവും
സംഭവിച്ചിരിക്കുന്നു. വയലിന് നടുവില് കരിങ്കല് ഭിത്തികെട്ടി മണ്ണിട്ട്
നികത്തിയെടുത്ത റോഡാണ്. ബൈക്ക് മുന്നോട്ട് ഓടുംതോറും റോഡിന്റെ വീതി കുറഞ്ഞു
കുറഞ്ഞുവന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബൈക്കിന്റെ
പിന്സീറ്റില് ആരോ ഇരിക്കുന്നത് പോലെ തോന്നി. വലത്തേ കൈകൊണ്ട് ഞാന് പിന്നില്
പരതി. ആരും ഇല്ല. വെറുതെ തോന്നിയതാവും.
വണ്ടി മുന്നോട്ട് നീങ്ങും തോറും പിന്സീറ്റില് ഒരാളുടെ സാന്നിദ്ധ്യം
എനിക്കനുഭവപ്പെട്ടുകൊണ്ടിരുന്നു. വീണ്ടും ഞാന് കൈകൊണ്ട് പിന്നില് പരതിയെങ്കിലും ആരെയും കാണാന്
സാധിച്ചില്ല. പെട്ടന്ന് റോഡില് വെള്ളക്കെട്ട് കണ്ടു. ഇരുവശത്തേക്കും വെള്ളം
തെറിപ്പിച്ചുകൊണ്ട് പോയ വണ്ടിയുടെ വേഗത പെട്ടന്നാണ് കുറഞ്ഞത്. റോഡ് കാണാന്
മേലാത്ത പോലെ വെള്ളം ഉയര്ന്നിരിക്കുന്നു.
ചുറ്റും സര്വത്ര വെള്ളം. കടലിനു നടുവില്
അകപ്പെട്ട പ്രതീതി. വെള്ളം മുട്ടിന് മുകളില് എത്തി. ഗിയര് ഡൌണ് ചെയ്തെങ്കിലും
വണ്ടി ഓഫായിപ്പോയി. കിക്കര് ചവിട്ടിനോക്കിയെങ്കിലും വണ്ടി സ്റ്റാര്ട്ട് ആവാനുള്ള ഒരു ലക്ഷണവും കാണിക്കുന്നില്ല.
പുകക്കുഴലില് വെള്ളം കയറിയിരിക്കുന്നു. ഞാന് വണ്ടിയില് നിന്നിറങ്ങാന്
തുടങ്ങിയപ്പോള് ശക്തമായ ഒരു തിരവന്നടിച്ചു ഞാന് തെറിച്ചുവീണു. ചാടി എഴുന്നേറ്റു
നോക്കിയ ഞാന് ഞെട്ടിത്തെറിച്ചുപോയി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബൈക്കില് ഒരാളിരിക്കുന്നു. ആ ബാലന് തന്നെ.
മുറിവേറ്റ് കിടന്നയാളുടെ സമീപത്തുനിന്നും ഞങ്ങളെ ദയനീയമായി നോക്കിയ ആ പിഞ്ചുബാലന്.
അവന്റെ കണ്ണുകളില് സങ്കടമാണോ. നിരാശയാണോ, പകയാണോ, യാചനയാണോ, അതോ എല്ലാം തച്ച്തകര്ക്കാന്
പോകുന്ന ക്രോധമാണോ എന്ന് എനിക്ക് മനസ്സിലാക്കാന് സാധിച്ചില്ല. അവനിട്ടിരുന്ന
വെള്ള ഉടുപ്പില് ചുവന്ന രക്തത്തുള്ളികള് തീര്ത്ത പൂക്കളം. മുഖത്തുകൂടി
ഒലിച്ചിറങ്ങിയ കണ്ണീരും രക്തവും. എന്റെ മനസ്സില് ഭയാശങ്കകള് നിറയുന്നു. ഞാന്
പുറകോട്ടു മാറുവാന് ശ്രമിചു. കാലുകള് അനക്കുവാന് സാധിച്ചില്ല. അരയില് നിന്ന്
കഠാര എടുക്കാന് വെമ്പി. പക്ഷെ കൈകളുടെ ചലനശേഷി നഷ്ടമായതുപോലെ. അവനോട്
ക്ഷമയാചിക്കുവാന് നാവ് ചലിക്കുന്നില്ല.
ഞാന് ഒരു കൊച്ചുകുട്ടിയുടെ മുന്നില് നിസ്സഹായനാവുകയാണ്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പെട്ടന്ന് റോഡിലെ വെള്ളം ഉയര്ന്നുതുടങ്ങി.
രക്ഷപ്പെടാന് മനസ്സ് പറയുന്നുണ്ട്. പക്ഷെ ചലനശേഷിയും സംസാരശേഷിയും നഷ്ടപ്പെട്ട
ഒരു ജഡം പോലെ ഞാന് മണ്ണില് ഉറച്ചുനില്ക്കുകയാണ് .വെള്ളം ഉയര്ന്നു എന്റെ തലമൂടുന്ന അവസ്ഥയിലേക്ക് എത്തിക്കൊണ്ടിരുന്നു. വെള്ളം ഉയരുന്നതനുസ്സരിച്ചു
ആ കുട്ടിയും വളര്ന്നുകൊണ്ടിരുന്നു. ആകാശം മുട്ടെ വളര്ന്ന അവന്റെ കണ്ണുകളിലെ
അഗ്നി ഞാന് കണ്ടു. അവന്റെ ചുണ്ടുകളിലെ പരിഹാസച്ചിരി ഞാന് കണ്ടു. വെള്ളം എന്റെ തലക്കുമീതെ
ഉയര്ന്നുയര്ന്നുവന്നു. ശ്വാസം കിട്ടാതെ
ഞാന് പിടഞ്ഞു. മൂക്കിലൂടെ കയറിയ വെള്ളം ശ്വാസകോശങ്ങളില് നിറഞ്ഞു. കണ്ണുകളിലേക്ക്
സാവധാനം ഇരുട്ട് പടര്ന്നുകയറിക്കൊണ്ടിരുന്നു.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-30912987812037073812015-10-18T10:13:00.001-07:002015-10-18T10:13:07.204-07:00കോഴിജീവിതം<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">കോഴി ജീവിതം<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബെന്യാമിന്റെ ആടുജീവിതം എന്ന വിഖ്യാത നോവൽ
വായിച്ചതിൽ പിന്നെയാണ് അത് പോലെ ഒരു
കഥയെഴുതണം എന്ന് തോന്നിത്തുടങ്ങിയത്. മനസിൽ വ്യക്തമായ ആശയം ഒന്നും
ഉരുത്തിരിഞ്ഞില്ലങ്കിലും കഥക്ക് ഒരു പേര് മനസ്സിൽ പെട്ടന്ന് തന്നെ കടന്നു വന്നു.
" കോഴി ജീവിതം". മാട്ജീവിതം, താറാവുജീവിതം ,എരുമജീവിതം എന്ന പേരൊക്കെ
പരിഗണിച്ചെങ്കിലും , “കോഴി ജീവിതം”എന്ന പേർ മനസ്സിൽ പെട്ടന്നു തന്നെ
ഉറപ്പിക്കുകയായിരുന്നു.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> റൈറ്റിംഗ് പാട് എടുത്ത് വെച്ച് ആദ്യം തന്നെ
തലക്കെട്ട് എഴുതി അണ്ടർലൈൻ ചെയ്തു. പിന്നെ
ആലോചന തുടങ്ങി. കഥ എവിടെ തുടങ്ങണം: എന്താണ് നായക കഥാപാത്രത്തിന്ന് പേരു്
നൽകേണ്ടത്. നജീം എന്ന പേരു തന്നെ മതിയോ? ഗൾഫിലെത്തിയ നായകനെ അർബാബ് ആള് മാറി
പിടിച്ചു കൊണ്ട് പോയി ഒരു കോഴിഫാമിലിട്ട് അടിമപ്പണി ചെയ്യിക്കുന്നതായി എഴുതിയാലോ .
വേണ്ട , അത് മൂലകഥയുമായി വലിയ വത്യാസമൊന്നുമില്ല. ഒരു പേജ് വായിക്കുമ്പോൾ തന്നെ കഥ
മോഷണമാണന്ന് വായനക്കാർ തിരിച്ചറിയും<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കഥ വികസിപ്പിക്കേണ്ട പല വഴികളെക്കുറിച്ച്
ചിന്തിച്ചെങ്കിലും വ്യത്യസ്തമായ ഒരു ആശയം പോലും മനസ്സില് ഉരുതിരിഞ്ഞുവന്നില്ല. ഒരു ലൈൻ പോലും എഴുതാവാനാവാതെ
വിഷമിച്ചിരിക്കുമ്പോൾ ഭാര്യ മുറിയിലേക്ക് കടന്നു വന്നു. തൂത്ത് വാരാൻ ഉള്ള പുറപ്പാടാണ്. അവൾ റൈറ്റിംഗ്
പാഡിലെഴുതിയിരിക്കുന്ന തലക്കെട്ട് കണ്ട് ഒന്ന് ചിരിച്ചു.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">" എന്താ പുതിയ
കഥയാണോ?"<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">പുതിയ തൊരെണ്ണം
എഴുതണം എന്ന് വിചാരിക്കുന്നു. ടൈറ്റിൽ മാത്രമേ കിട്ടിയുള്ളൂ. കഥയൊന്നും
മനസ്സിലേക്ക് കടന്നു വരുന്നില്ല. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“കോഴി ജീവിതം...
കഥയുടെ പേര് ഇഷ്ടപ്പെട്ടു. വേറെ
കഥ ഒന്നും ആലോചിക്കേണ്ട. നിങ്ങളൂടെ പഴയ ബാച്ചിലർ ലൈഫ്
തന്നെ എഴുതിയാൽ പോരെ. കുറെ പൂവാലന്മാർ
ഉണ്ടായിരുന്നല്ലോ അതിലാരുടെയെങ്കിലും കഥ എഴുതിയാൽ മതി അല്ലങ്കില്
നിങ്ങളുടെ ആത്മകഥ തന്നെ എഴുത്."<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“കഥ ആലോചിച്ച്
ഇരിക്കുന്ന നേരത്ത് കറിവെക്കാൻ എന്തെങ്കിലും വാങ്ങിച്ചു കൊണ്ടു
വരൂ. ഇന്നുച്ചക്ക് കരിവേക്കാന് ഒന്നും ഇരിപ്പില്ല. ഇവിടെ ഫ്രിഡ്ജ് കാലിയാണ്.
"<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">മനസ്സില്ലാമനസോടെ
ഞാൻ കസേരവിട്ടെഴുന്നേറ്റു.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ബൈക്ക് സ്റ്റാർട്ട്
ചെയ്യാൻ തുടങ്ങുമ്പോൾ അവൾ ചൂലമായി
വീണ്ടും പ്രത്യക്ഷപ്പെട്ടു. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">"ഇതെവിടേക്ക്
വണ്ടിയുമെടുത്ത്? അര കിലോമീറ്റർ നടക്കാൻ മേലേ.? എന്തിനാണ് വെറുതെ
പെട്റോൾ കത്തിക്കുന്നത്. ?"മേലനങ്ങാതെ ഇരുന്ന് ഷുഗറും പ്രഷറും
കൊളസ്ട്രോളും എല്ലാം ധാരാളം ഉണ്ടല്ലോ.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ശകാരരൂപേണയുള്ള അവളുടെ
സംസാരം മനസിൽ നീരസം
ഉണ്ടാക്കിയെങ്കിലും അവൾ പറഞ്ഞതിൽ
കാര്യമുണ്ട് എന്ന് തോന്നി. മനുഷ്യർ
നടക്കാൻ മടിയന്മാരാണ്. ടൂ വീലറുകൾ
കൂടുതൽ വിറ്റഴിക്കപ്പെട്ടതോടുകൂടി വഴിയില് ഇറങ്ങി നടക്കാന് മേലാത്ത
അവസ്ഥയാണ്. ഏത് ഇടവഴിയിലും കുതിച്ചുപായുന്ന ബൈക്കുകള്. അത്യാവശ്യം
ഒന്നുമില്ലങ്കിലും അതിവേഗം സഞ്ചരിക്കുക ഒരു ഹരമായി മാറിയിട്ടുണ്ട്. അതുകൊണ്ട് അപകടമരണങ്ങള്
കൂടിയിട്ടുണ്ട്. അതിനോടൊപ്പം നാട്ടിൽ
പ്രമേഹരോഗികളുടെ എണ്ണവും കുടി. ഒരൂ ആഡംബരം എന്ന തിനേക്കാൾ ഉപരി
ഒരു അത്യാവശ്യവസ്തുവായി
മാറ്റിയിട്ടുണ്ട് ഇന്ന് ടുവീലർ '<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഗേറ്റ് തുറന്നു ഞാൻ പുറത്തേക്ക്
നടന്നു. മഴക്കാലമായതിന്നാൽ വഴി മുഴുവന് ചെളിവെള്ളം തളം കെട്ടി
നിൽക്കുന്നു. ചവറ്കൂനക്ക് സമീപം കൂട്ടം
കൂടി നിൽക്കുന്ന തെരുവ് നായകളുടെ സൈന്യം.
അതിന് സമീപം തുരുമ്പ് പിടിച്ച് നിലംപതിക്കാറായ
കോർപറേഷൻ്റെ ബോർഡ്. “ഇവിടെ മാലിന്യം
നിക്ഷേപിക്കരുത് " അതില്
എഴുതിയിരിക്കുന്നത് വ്യക്തമായി കാണാം. ഞാന് നോക്കിനില്കെയാണ് ബൈക്കിൽ വന്ന ഒരു യുവാവ് ഒരു പ്ലാസ്റ്റിക്
കിറ്റ് ചവറുകൂട്ടത്തിലേക്ക് വലിച്ചെറിഞ്ഞ്
അതിവേഗം വണ്ടിയോടിച്ച് പോയത്. സര്കാരിനെ അനുസരിക്കുന്ന പരിഷ്ക്രിത
സമൂഹത്തിന്റെ ഒരു പ്രതിനിധി’<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> യഥാർത്ഥത്തിൽ പൊതുനിരത്തുകളിൽ മാലിന്യക്കൂമ്പാരങ്ങൾ സൃഷ്ടിക്കുന്ന
പൊതുജനങ്ങളും മാലിന്യങ്ങൾ യഥാസമയം നിർമാർജനം ചെയ്യാത്ത സർക്കാരുമല്ലേ ഈ
തെരുവ് നായകളെ ഇങ്ങനെ
വളർത്തുന്നതും ആക്രമകാരികൾ ആക്കുന്നതും.
വീട്ടില് വളര്ത്തുന്ന വയസ്സായ നായകളെ തെരുവില് ഉപേക്ഷിക്കുന്നവരും കുറവല്ല.
മൃഗസ്നേഹികള് ആയ ചിലരുടെ സ്നേഹം നായകളോട് മാത്രമാണ്. കാള , പശു,എരുമ പോത്ത്, കോഴി
, താറാവ് മുതലായവയെ കൊന്നുതിന്നുന്നതില് ഒരു പരാതിയുമില്ല. നായകളെ അധികം
പ്രകോപിപ്പിക്കാതെ ഞാൻ കോഴിക്കട
ലക്ഷ്യമാക്കി നടന്നു.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">"ഹലാൽ ചിക്കൻ
സെൻ്റർ " സുന്ദരനായ ഒരു പൂവൻ
കോഴിയുടെ ചിത്രത്തോടെയുള്ള മനോഹരമായ ഫ്ലക്സ് ബോർഡ് ' മാംസത്തിൻ്റെ യും ഉണങ്ങിയ
രക്തത്തിൻ്റെയും മണമുള ഒരു ആധുനിക
അറവുശാല. ഒരു ഇലക്ട്രോണിക് ത്ലാസ്, ഒരു
വലിയ മരക്കുറ്റി, ഒരു സ്റ്റീൽ മേശ. കുറെ
രക്തം പുരണ്ട കത്തികള്. .പുറകിൽ കമ്പിവല വേലിക്കുള്ളിൽ കലപില കൂട്ടുന്ന
ബ്രോയിലർ കോഴികൾ.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഒരു
ചെറുപുഞ്ചിരിയോടുകൂടി നിൽക്കുന്ന ഉത്തരേന്ത്യൻ യുവാവ് '<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">രക്തം തെറിച്ച്
വികൃതമായ ഒരു വെളുത്ത ബനിയനും പഴകിയ ജീൻസും ആണ് വേഷം. പുകയിലക്കറപിടിച്ച പല്ലുകൾ
പുറത്ത് കാട്ടി ഒരു ചെറുപുഞ്ചിരിയോടെ അയാൾ ചോദിച്ചു. "ക്യാ ചാഹിയേ "?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മുര്ഗി കിതനാ ഹേ?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“സൌ രൂപയെ സാബ്”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഏക് ചോട്ടാ വാലാ .. ഞാന് അറിയാവുന്ന
ഹിന്ദിയില് പറഞ്ഞു. അയാള് കമ്പിവേലികെട്ടിനുള്ളില് കടന്നു. കോഴികള് കലപില
കൂട്ടിക്കൊണ്ട് ഒരു വശത്തേക്ക് മാറി. വേഗതയില് ഓടിമാറാനാവാതെ അലസരായ
തടിച്ചുകൊഴുത്ത ബ്രോയിലര് കോഴികള്. അയാള് അതിലോരെണ്ണത്തിനെ പിടിച്ചു ചരടില് കോര്ത്ത് ഇലക്ട്രോണിക്
ത്ലാസ്സില് കെട്ടിത്തൂക്കി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span>100<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">രൂപാ </span> 1.800<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഗ്രാം </span> 180.00<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> രൂപാ ത്ലാസിലെ ഡിജിറ്റല് ഡിസ്പ്ലേയില് റേറ്റും തൂക്കവും വിലയുമെല്ലാം
തെളിഞ്ഞു. ഞാന് അതുതന്നെ മതിയെന്ന് തലകുലുക്കി സമ്മതിച്ചു. അയാള് മൂര്ച്ചയേറിയ
ഒരു കത്തിയെടുത്തു കോഴിയെ കൊല്ലാന് തുടങ്ങുന്നത് കണ്ടുനില്ക്കാനാവാതെ ഞാന് പുറം
തിരിഞ്ഞുനിന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> റോഡില് കുതിച്ചു പായുന്ന വാഹനങ്ങളുടെ
തിരക്ക്. തിരക്ക് പിടിച്ച മനുഷ്യജീവിതത്തിന്റെ നേര്കാഴ്ച്ചകള്. പട്ടണത്തിലേക്ക് ജോലിക്കും മറ്റ് ആവശ്യങ്ങള്ക്കുമായി പോകുന്നവര്. കൂടുതലും ടൂവീലറുകളിലാണ്
യാത്ര. ഇരമ്പിപ്പായുന്ന ചുവന്ന നിറമടിച്ച
സിറ്റി സര്വീസ് ബസ്സുകള്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> റോഡരുകില് തൂണുകള് നാട്ടി കൊടിതോരണങ്ങള്
സ്ഥാപിക്കുന്ന പാര്ട്ടിപ്രവര്ത്തകര്. വരാനിരിക്കുന്ന തിരഞ്ഞെടുപ്പ് മുന്നില്
കണ്ടുള്ള പ്രവര്ത്തനങ്ങളാണ്.
ഭരണകൂടത്തിന്റെ ധൂര്ത്തിനും അഴിമതിക്കുമെതിരെ പ്രതികരിക്കാന് ജനങ്ങള്ക്ക്
കിട്ടുന്ന സുവര്ണാവസരം. ഓരോ സ്ഥാനാര്ത്ഥിയും നിറഞ്ഞ ചിരിയോടെ
മോഹനവാഗ്ദാനങ്ങളുമായി നമ്മെ തേടിയെത്തും.. ഇവിടം തേനും പാലും ഒഴുകുന്ന ഒരു നാടാക്കി മാറ്റും എന്ന
വാക്കുകള് എത്ര തവണ കേട്ട് മറന്നതാണ്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മുതലാളിത്തത്തിന്റെ ചൂഷണങ്ങള്ക്കെതിരെ
പടവെട്ടി ജനഹൃദയങ്ങളിലേക്ക് ഇറങ്ങിച്ചെന്ന സംഘടനകള്ക്ക് ഇന്നും പ്രതീക്ഷ ഉണ്ട്.
ഇന്ന് നാം അനുഭവിക്കുന്ന അവകാശങ്ങളും ആനുകൂല്യങ്ങളും സൌകര്യങ്ങളും ഒന്നുപോലും ആരും ദാനം നല്കിയതല്ല എന്ന തിരിച്ചറിവ്
എല്ലാവര്ക്കും ഉണ്ടായിരിക്കണം. പഴയകാലത്തെ പടക്കുതിരകള് നടത്തിയ ത്യാഗോജ്വല
സമരങ്ങളിലൂടെ നേടിയെടുത്തതാണ്. വ്യക്തിസ്വാതന്ത്ര്യവും സാമൂഹ്യനീതിയും</span>.<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> തൊഴില് രംഗത്തെ
അവകാശങ്ങളും ആനുകൂല്യങ്ങളും കൂട്ടായ വിലപേശലിലൂടെ നേടിയെടുത്തത് തന്നെയാണ്. പലരും
ജീവിതം തന്നെ ഹോമിച്ച് കനത്ത ശിക്ഷകളും പീഡനങ്ങളും ഏറ്റുവാങ്ങിയിട്ടുണ്ട്.
പുതുതലമുറക്ക് അവയെല്ലാം കാലഹരണപ്പെട്ട കഥകള്
ആയിരിക്കും. ഭിത്തിയില് തൂങ്ങുന്ന ചിത്രത്തിനപ്പുറം വലിപ്പമൊന്നും
ആരുടേയും മനസ്സില് ഉണ്ടാവില്ല.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പുറകില് കാല്പെരുമാറ്റം കേട്ട്
ഞാന് തിരിഞ്ഞുനോക്കി. കടയുടമ; സുമുഖനായ ഒരു ചെറുപ്പക്കാരന്. അയാള് മേശപ്പുറത്ത്
ഇരുന്ന കണക്കെഴുതുന്ന ബുക്കിലേക്ക് നോക്കി. പിന്നെ കോഴി വൃത്തിയാക്കുന്ന
ഹിന്ദിക്കാരന്റെ നേരേ തിരിഞ്ഞു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഇത് എത്ര കിലോയാണ്?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span>“<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span>1.800”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
“<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നീയെന്താ ആദ്യം ബുക്കില് എഴുതാഞ്ഞത്?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അത് ചോദിക്കയും അയാള് പണിക്കാരന്റെ മുഖത്ത്
ആഞ്ഞടിക്കയും ചെയ്തത് ഒരുമിച്ചാണ്. . അടികൊണ്ടാവന് നിലത്തുവീണു. കയ്യിലിരുന്ന
രക്തം പുരണ്ട കത്തി ദൂരേക്ക് തെറിച്ചു. അയാള് ചുവന്നുകലങ്ങിയ കണ്ണുകളോടെ
എഴുന്നേറ്റുനിന്നു. ആ മുഖത്ത് ദൈന്യതയോ നിരാശയോ അതിലുപരിയായ എന്തോ വികാരമാണ് കാണാനായത്. അയാള്
ക്ഷമാപണത്തോടെ തലകുനിച്ച് നിന്നു. മുതലാളി അയാളുടെ കഴുത്തില് കുത്തിപ്പിടിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“നിന്നോട് ഞാന് എത്ര തവണ പറഞ്ഞിട്ടുണ്ട് നായേ കണക്കെഴുതി
വെച്ചിട്ട് മാത്രമേ കോഴിയെ കൊല്ലാമുള്ളന്നു” അയാള് വീണ്ടും അടിക്കാനായി കയ്യോങ്ങി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വേണ്ട വിട്ടേക്കു പാവമല്ലേ. അയാള് പറഞ്ഞത്
ശരിയാണ്. കോഴി </span>1.800 <span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> തൂക്കിയത് ഞാന്
ശ്രദ്ധിചായിരുന്നു.” പണിക്കാരനെ കൂടുതല് ഉപദ്രവിക്കാതിരിക്കാന് ഞാന് കയറി
ഇടപെട്ടു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “സാറിനങ്ങനെ പറയാം. കാശ് പോകുന്നത് എന്റെയാ.
ഒക്കെ കള്ളക്കൂട്ടങ്ങളാ. ഒന്നിനേം വിശ്വസിക്കാന് ഒക്കുകേല. ഇന്നലെ കണക്കും
കാശുമായി നൂറ്റിയിരുപത് രൂപയുടെ വത്യാസം ഉണ്ടായിരുന്നു.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജ്വലിക്കുന്ന കണ്ണുകളോടെ കടയുടമ പുറത്തേക്കു
പോയി. പണിക്കാരന് തെറിച്ചുപോയ കത്തിയെടുത്തു വീണ്ടും കോഴിയെ
വൃത്തിയാക്കിത്തുടങ്ങി. അയാളുടെ കണ്ണുകള് നിറയുന്നത് ഞാന് കണ്ടു, കൈപ്പത്തിയുടെ
പുറം കൊണ്ട് കണ്ണുകള് തുടച്ചുകൊണ്ട് അയാള് ജോലിചെയ്യുന്നതു ഞാന് നോക്കിനിന്നു.
ഇവന് തന്നെയാണോ ഞാന് എഴുതാന് പോകുന്ന കഥയിലെ നായകന്. കോഴിജീവിതം എന്ന് പേര്
നല്കിയത് ഒരു നിമിത്തമായിരിക്കും. ഒരു കോഴിക്കടയില് ആട്ടും തുപ്പുമേറ്റ്
പണിയെടുക്കുന്ന ഒരാളെ തന്നെ ദൈവം എന്റെ മുന്പില് എത്തിച്ചിരിക്കുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഏതോ ഉത്തരേന്ത്യന് ഗ്രാമത്തില്
നിസ്സാരശംബളത്തിന് അടിമപ്പണി ചെയ്തിരുന്ന ഒരു യുവാവ് ആയിരിക്കും. അയാള്ക്ക് താങ്ങാനാവാത്ത പ്രാരാബ്ധങ്ങള്
വലിഞ്ഞുമുറുക്കിയപ്പോള് നാടും വീടും
വിട്ട് ഒരു തൊഴില് തേടി എത്തിയതാവും. അയക്കുന്ന മണിയോടര് പ്രതീക്ഷയോടെ
കാത്തിരിക്കുന്ന ഒരു ദാരിദ്രകുടുംബം അയാള്ക്കുണ്ടാവാം. ഉടുതുണിക്ക്
മറുതുണിയില്ലാതെ ഒരു നേരത്തെ വിശപ്പടക്കാന് ആഹാരമില്ലാതെ തളര്ന്നുറങ്ങുന്ന
കുട്ടികള് അയാള്ക്കുണ്ടാവാം.. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഞാന് അയാളെത്തന്നെ നോക്കി നില്ക്കയായിരുന്നു..
വേറെ കസ്ടമെര്സ് ആരും ഇല്ലാഞ്ഞതുകൊണ്ടാവാം. വളരെ സാവധാനമാണ് അയാള് ജോലി ചെയ്തിരുന്നത്
കോഴിയെ പീസ് ആക്കി ഒരു പ്ലാസ്ടിക് കിറ്റില് ഇട്ടുതന്നപ്പോളും അയാളുടെ കണ്ണുകള്
തുവര്ന്നിട്ടുണ്ടായിരുന്നില്ല. പൈസകൊടുത്ത് കടയില് നിന്നിറങ്ങുമ്പോള് അയാള്
അകലേക്ക് നോക്കിനില്ക്കുകയായിരുന്നു. അവിടെ പാര്ട്ടിപ്രവര്ത്തകര് അപ്പോളും
കൊടിതോരണങ്ങള് കെട്ടുന്ന തിരക്കിലായിരുന്നു.</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="RTL"></span> </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അയാൾ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വളരെ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="RTL"></span>
</span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിസംഗനായാണ്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">എൻ്റെ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="RTL"></span>
</span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">മുഖത്തേക്ക്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നോക്കിയത്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span>. ''</span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിങ്ങൾ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">എന്തിനാണ്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഇങ്ങനെ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അയാളുടെ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">തല്ല്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വാങ്ങുന്നത്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span>. </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിങ്ങൾ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഒരു</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">തൊഴിലാളിയല്ലേ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span>
. </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിങ്ങളെ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അയാൾക്ക്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span> ' </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വേണമെങ്കിൽ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span>
</span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ശകാരിക്കാം</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span> . </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">പക്ഷേ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">കൈേയ്യറ്റം</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span>
</span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ചെയ്യാൻ
</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഒരു</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span dir="LTR"></span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">തൊഴിലുടമക്കും </span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അവകാശമില്ല</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span>.</span><span dir="LTR"></span><span lang="AR-SA" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഇത്തരം</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അനീതിക്കെതിരെ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span dir="LTR"></span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിങ്ങൾ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span dir="LTR"></span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">പ്രതികരിക്കണം</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span>.
</span><span dir="LTR"></span><span lang="AR-SA" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">തൊഴിലിടത്തിലെ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">മനുഷ്യാവകാശങ്ങൾ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span>
</span><span dir="LTR"></span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഇന്ത്യൻ</span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഭരണഘടന</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span dir="LTR"></span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വിഭാവന</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ചെയ്തിട്ടുള്ളതാണ്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span>. </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">മാന്യമായ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span dir="LTR"></span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">പെരുമാറ്റമാണ്</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span dir="LTR"></span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഉണ്ടാവേണ്ടതു് </span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="AR-SA"><span dir="RTL"></span>.
</span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">മാന്യമായ</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span dir="LTR"></span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><span dir="LTR"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വേതനവും</span><span dir="RTL"></span><span dir="RTL" lang="ML"><span dir="RTL"></span> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ansi-language: ML; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ലഭിക്കണം. </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മുതലാളിത്തത്തിന്റെ ചൂഷണങ്ങള്ക്കെതിരെ
പടവെട്ടി ജനഹൃദയങ്ങളിലേക്ക് ഇറങ്ങിച്ചെന്ന സംഘടനകള് ഇവിടയൂയണ്ട്. അവര് നേടിത്തന്ന
അവകാശങ്ങളും പൌരബോധവും നാടിന്റെ വികസനത്തില് മുഖ്യ പങ്കുവഹിച്ചിട്ടുണ്ട്. നിങ്ങള്
ഇങ്ങനെ അടിമപ്പണി ചെയ്യേണ്ടവരല്ല. ഇനിയും നിങ്ങള് ഇത് സഹിച്ച് നില്ക്കേണ്ട
ആവശ്യമില്ല.”</span><span lang="ML"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഞാന് പറഞ്ഞ വാക്കുകള് അയാളുടെ മനസ്സില്
തീകോരിയിട്ടിട്ടുണ്ടാവണം. അയാളുടെ കണ്ണുകള് ചുവന്നുകലങ്ങുന്നത് ഞാന് കണ്ടു. മുഖത്തെ
മാംസപേശികള് വലിഞ്ഞുമുറുകുന്നു. അയാള് കുറെ നേരം കണ്ണുകളടച്ച് എന്തോ
ആലോചിച്ചുനിന്നു. പിന്നെ എന്റെ മുഖത്തേക്ക് സൂക്ഷിച്ചുനോക്കി. എന്തോ ഒരു
നിശ്ചയദാര്ഡ്യത്തോടെ അയാള് പുറത്തേക്ക് നടക്കുന്നത് ഞാന് കണ്ടു. വഴിയരികില്
ട്രെഞ്ചുകുത്തിക്കൊണ്ടിരുന്ന നോര്ത്തിന്ത്യന് യുവാക്കളോട് അയാള് എന്തോ
പറയുന്നത് ഞാന് കണ്ടു. അവര് പണിയായുധം ഉപേക്ഷിച്ച് അയാളോടൊപ്പം നടന്നു. വഴിയരികില്
കൊടിതോരണങ്ങള് കെട്ടുന്ന പാര്ട്ടിപ്രവര്ത്തകരുടെ കൂടെ സഹായത്തിനു നിന്ന
ഹിന്ദിക്കാരും, കെട്ടിടം പണിതുകൊണ്ടിരുന്ന ബംഗാളികളും അവരോടൊപ്പം ചേര്ന്നു. പോകെ
പോകെ അവരുടെ അംഗസംഖ്യ കൂടിക്കൂടിവന്നു.
അധികം വൈകാതെ അതൊരു ജാഥയായ് മാറുകയായിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവരുടെ കയ്യില് നിറമുള്ള കൊടികള്
ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. അവരുടെ ചുണ്ടുകളില് ഈണത്തില് ചൊല്ലുന്ന മുദ്രാവാക്യങ്ങള്
ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. അവരണിഞ്ഞിരുന്നത് തൂവെള്ള ഖദര് വസ്ത്രമോ, വിപ്ലവചുവപ്പ്
വസ്ത്രമോ, നീല വസ്ത്രമോ ആയിരുന്നില്ല. ഒരു രാഷ്ട്രീയപാര്ട്ടിയുടെയും അടയാളങ്ങള്
ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. ചെളിയും മണ്ണും പറ്റിയ വിയര്പ്പിന്റെ മണമുള്ള വേഷങ്ങളാണ് അവര്
അണിഞ്ഞിരുന്നത്. അവരുടെ കണ്ണുകളില് ജ്വലിക്കുന്നത് കെടാത്ത അഗ്നിയാണ്. അടിച്ചമര്ത്തപ്പെട്ടവന്റെ
വിമോച്ചനത്തിനായുള്ള അഗ്നി. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">( വായനക്കാരുടെയും എന്റെയും സൗകര്യത്തിനായി ഹിന്ദിയിലുള്ള സംഭാഷണങ്ങള്
മലയാളത്തില് ആക്കിയിട്ടുണ്ട്. അതൊരു പോരായ്മയായി കരുതരുതെന്ന് അഭ്യര്ത്ഥിക്കുന്നു.)</span></b><b><o:p></o:p></b></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-14498144031102828892015-09-02T05:06:00.000-07:002015-09-02T05:06:03.679-07:00കള്ളക്കത്തുകള്<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">കള്ളക്കത്തുകള് </span></b><b><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">കണ്ടക്ടര് വന്ന് തട്ടിവിളിച്ചപ്പോളാണ് ഞാന് ഉറക്കമുണര്ന്നത്. ബസ്സ് അവസാന
സ്റ്റോപ്പില് എത്തിയിരിക്കുന്നു. യാത്രികരെല്ലാം ഇറങ്ങിക്കഴിഞ്ഞു. സീറ്റിനടിയില്
നിന്ന് ബാഗ് വലിച്ചെടുത്ത് ഞാന് പുറത്തേക്ക് നടന്നു. ഒരു ആല് തറയും അതിന്റെ
തണലില് അഞ്ചാറു കടകളുമുള്ള ഒരു ചെറിയ കവല. കിഴക്കോട്ട് നീളുന്ന ചെമ്മണ്
പാതയോരത്ത് കുറെ ഓട്ടോറിക്ഷകള് യാത്രക്കാരെ കാത്തുകിടക്കുന്നു. പടിഞ്ഞാറ്
വശത്തായി ഒരു ക്ഷേത്രവും മൈതാനവും. അതിനുമപ്പുറം പാടങ്ങള്. പാടങ്ങല്ക്കുമകലെ കരിമ്പനകള്
നിറഞ്ഞ് നിറം മങ്ങിയ മലകള്.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ബസ്സിറങ്ങിയ യാത്രക്കാരില് ചിലര് ഓട്ടോറിക്ഷകളില് കയറി നീങ്ങിത്തുടങ്ങി.
ചിലര് കുട നിവര്ത്തിപ്പിടിച്ചു ചെമ്മണ്പാതയിലൂടെ നടന്നുതുടങ്ങി. കത്തിക്കാളുന്ന വെയില്. മീനച്ചൂടില്
ചുട്ടുപഴുത്ത വായൂ ഒരു കരിമ്പടം പോലെ എന്നെ പൊതിഞ്ഞു. നെറ്റിയിലൂടെ ഒലിച്ചിറങ്ങിയ
വിയര്പ്പുതുള്ളികള് ഒരു തൂവാലയില് തുടച്ചുകൊണ്ട് ഞാനൊരു കടയില് കയറി. </span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഒരു നാരങ്ങാവെള്ളം”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഉപ്പോ
സര്ബത്തോ?”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഉപ്പുമതി. ലേശം പ്രമേഹം ഉണ്ട്”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ബീ.പീ ഉണ്ടോ? ഉപ്പ് കഴിച്ചാല് പ്രശ്നമാവുമോ?”
കടക്കാരന് നാരങ്ങാ പിഴിയാന് താല്പര്യം ഇല്ലാതെ നിന്നു.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ ഉപ്പുമതി. ബീ.പീ ഒന്നുമില്ല.”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അയാള് നാരങ്ങാ പിഴിഞ്ഞുതുടങ്ങി.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ ഇവിടെ ഒരു കൊച്ചുപുരക്കല് തോമ്മിച്ചനെ
അറിയുമോ?” ഞാന് പോക്കറ്റില് കിടന്ന
കടലാസ് തുണ്ടിലെ മേല്വിലാസം ഒരിക്കല്കൂടി വായിച്ചു.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“തോമ്മിച്ചന്റെ ആരാ?” കടക്കാരന്റെ മറുചോദ്യം.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇവിടടുത്താണോ? എനിക്ക് അത്രടം വരെ ഒന്ന് പോകണം.”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഒരു
ഒന്നര കിലോമീറ്റര് ഉണ്ടാവും. ഓട്ടോക്ക് പോയാല് മതി. കാവുംഭാഗം എന്ന് പറയുക.”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നാരങ്ങാവെള്ളം കുടിച്ചു ഞാന് ഓട്ടോയി കയറി.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
കുണ്ടും കുഴിയും നിറഞ്ഞ റോഡിലൂടെ ഓട്ടോറിക്ഷ ഓടിത്തുടങ്ങി. ശരീരത്തിലെ എല്ലാ സന്ധികളും ഇളകുന്നത്
പോലെയുള്ള കുലുക്കം. കൊച്ചുപുരക്കല് തോമ്മിച്ചനെന്ന് പേരെഴുതിയ ഗേറ്റിനുമുന്പില് വണ്ടി നിന്നു.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“ഒരു അഞ്ചുമിനിറ്റ് വെയിറ്റ് ചെയ്യണം. ഞാനിപ്പോള് വരാം.” ഓട്ടോക്കാരന്റെ
അനുവാദത്തിനു കാത്തുനില്ക്കാതെ ഞാന് ഗേറ്റ് തുറന്ന് അകത്തേക്ക് നടന്നു. മണല്
വിരിച്ച മുറ്റത്ത് പടര്ന്ന് പന്തലിച്ചുനില്ക്കുന്ന മാവിന്ചുവട്ടില് ഒരു പുതിയ
കാറ് കിടക്കുന്നു. കുട്ടികള് കളി കഴിഞ്ഞുപോയ ക്രിക്കറ്റ് ബാറ്റും ബോളും മുറ്റത്ത്
കിടക്കുന്നു. ചെടിച്ചട്ടികളില് വളര്ന്ന് പൂത്തുലഞ്ഞുനില്ക്കുന്ന ഓര്ക്കിഡുകള്,
ആന്തൂറിയം, </span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">റോസ് അങ്ങനെ വിവിധതരം ചെടികള്.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കോളിംഗ്ബെല്
കേട്ട് വാതില് തുറന്നത് ഒരു മദ്ധ്യവയസ്കയാണ്.
ആകാശനീല നിറത്തിലുള്ള ഒരു മാക്സി അണിഞ്ഞ അവര് ആഭരണങ്ങള് ഒന്നും
അണിഞ്ഞിരുന്നില്ല. അവര് ചോദ്യരൂപേണ എന്റെ മുഖത്തേക്ക് നോക്കി. </span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഞാന്
പൊടിമറ്റത്തുനിന്നും വരികയാണ്. തൊമ്മിച്ചനെ ഒന്ന് കാണണം. ഒരു കത്തുണ്ടായിരുന്നു.”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“അപ്പച്ചനെ കാണണമെന്നോ? ആരാണ് കത്ത് തന്നുവിട്ടത്?”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ആരും
തന്നുവിട്ടതല്ല. ഇന്നലത്തെ തപാലില് തോമ്മിച്ചന്റെ ഒരു കത്ത് എനിക്ക് കിട്ടി.
എന്റെ പേഴ്സ് കളഞ്ഞുപോയിരുന്നു. അതില് കുറച്ചു പണവും ഡ്രൈവിംഗ് ലൈസന്സും
ഉണ്ടായിരുന്നു. തോമ്മിച്ചന്റെ കൈയ്യില് കിട്ടിയിട്ടുണ്ട്. ഇത്രടം വന്നാല്
തരാമെന്ന് എഴുതിയിരുന്നു.”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഞാന്
പോക്കെറ്റില് നിന്ന് കത്തെടുത്ത് നീട്ടി. അവര് കത്ത് വായിച്ചിട്ട്
മടക്കിത്തന്നു.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“നിങ്ങളെ ആരോ കബളിപ്പിച്ചതാണ്. അപ്പച്ചന് മരിച്ചിട്ട് അഞ്ചുവര്ഷം
കഴിഞ്ഞു. പിള്ളേരുടെ ഡാഡിയാണെങ്കില് ഗള്ഫിലാണ്. നാട്ടില് വന്നിട്ട് രണ്ടുവര്ഷമായി.
ഇതാരോ മനപ്പൂര്വ്വം നിങ്ങളെ കബളിപ്പിക്കാന് ചെയ്തതാണ്.......ഒരു നിമിഷം. ഞാന്
ഇപ്പോള് വരാം”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവര്
അകത്തേക്ക് നടന്നുമറഞ്ഞു. മിനിട്ടുകള്ക്കുള്ളില് അവര് മടങ്ങിവന്നത് ഒരു
ദിനപത്രവുമായാണ്. രണ്ടാഴ്ച മുന്പുള്ള ഒരു ദിനപ്പത്രം. അതില് കൊച്ചുപുരക്കല്
തോമ്മിച്ചന്റെ ഒരു
ചിത്രമുണ്ടായിരുന്നു. അഞ്ചാം
ചരമവാര്ഷികം എന്ന അടിക്കുറിപ്പോടെ.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
നീറിപ്പിടയുന്ന മനസ്സുമായി ഞാന് തിരിഞ്ഞുനടന്നു. ഡ്രൈവിംഗ് ലൈസന്സില്ലാതെ
വണ്ടിയില് പോകേണ്ട എന്നാണ് മുതലാളി പറഞ്ഞിരിക്കുന്നത്. ലൈസന്സിന്റെ
ഡ്യൂപ്ലിക്കേറ്റിന് അപേക്ഷിച്ചാല് എന്നുകിട്ടും എന്ന് ഒരു ഉറപ്പുമില്ല. ഒരു
ഫോട്ടോകോപ്പി പോലും കൈയ്യില് ഇല്ല. ലൈസെന്സ് മടക്കിക്കിട്ടുന്നത് വരെ ഇനി പണിയില്ല.
പണിയില്ലങ്കില് അടുപ്പില് തീ പുകയില്ല. കുട്ടികളുടെ പഠനം, അന്നമ്മയുടെ ചികില്സ
എല്ലാം മുടങ്ങും. വേറെ ഒരു പണിയും ചെയ്തു ശീലവുമില്ല അതിനുള്ള ആരോഗ്യവും ഇല്ല.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
തിരക്കേറിയ ആ ബസ്സിലെ യാത്രയാണ് എല്ലാം നഷ്ടമാക്കിയത്. ആ ശപിക്കപ്പെട്ട ദിവസ്സം നഷ്ടങ്ങളുടെ ഒരു
ഉത്സവമായിരുന്നു. പേഴ്സും പണവും ഡ്രൈവിംഗ് ലൈസന്സും അന്നമ്മയുടെ മരുന്നിന്റെ
കുറിപ്പടിയുമെല്ലാം ഏതോ തസ്കരന് കൈക്കലാക്കി കടന്നുകളഞ്ഞു. ശപിക്കപ്പെട്ട ആ
രാത്രി കൂടുതല് ഇരുന്ടതായിരുന്നു. പിന്നീടുള്ള ദിവസങ്ങളില് ഇരുട്ട് കൂടിക്കൂടി
വന്നു. കാര്മേഘങ്ങള് മൂടിക്കെട്ടിയ വെളിച്ചം കുറഞ്ഞ പകലുകളുടെ അകമ്പടിയോടെ.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പരാതി
കൊടുക്കാന് പോലീസ്സ്റ്റേഷനില് എത്തിയപ്പോള് ഒരു പട്ടിയെപ്പോലെ അവര് എന്നെ
ആട്ടിയോടിച്ചു. നഷ്ടപ്പെട്ട പണം എത്രയെന്നറിഞ്ഞാല് മാത്രം മതിയായിരുന്നു അവര്ക്ക്.
സ്വന്തം പേഴ്സ് സൂക്ഷിക്കാഞ്ഞതിന്
നിയമപാലകരുടെ അസഭ്യവര്ഷമെന്ന ശിക്ഷകൂടി ഏറ്റുവാങ്ങേണ്ടിവന്നു. ഇനി എത്രതവണ
കുളിചാലാണ് ആ അസഭ്യവര്ഷത്തിന്റെ ദുര്ഗന്ധം മനസ്സില് നിന്ന് മാഞ്ഞുപോകുക.
നഷ്ടപ്പെട്ടവനെ വീണ്ടും കുരങ്ങു കളിപ്പിക്കുവാന് തപാലില് വന്ന ഒരു കള്ളക്കത്ത്.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
കമ്പനിയിലെ ആരോ മനപ്പൂര്വ്വം അയച്ച ഒരു കള്ളക്കത്താണ്. ഒന്ന്
കബളിപ്പിക്കുവാന് ചെയ്തതാവും. കുറച്ചുനാള് അന്വഷിച്ച് നടക്കട്ടെ എന്ന്
വിചാരിച്ചിട്ടുണ്ടാവും. ഒരാഴ്ച വീട്ടുചിലവ് നടത്താനുള്ള പണമാണ് വണ്ടിക്കൂലിയിനത്തില്
നഷ്ടമായത്. വെയിലും മഴയും കൊള്ളാതെ ഓഫീസിലെ
ഫാനിന് ചുവട്ടില് ഇരുന്ന് ഗുമസ്തപ്പണി ചെയ്യുന്നവര്ക്ക് അദ്ധ്വാനത്തിന്റെയും
കഷ്ടപ്പാടിന്റെയും വിലയറിയില്ലേ ? കോടമഞ്ഞില് തണുത്തുറഞ്ഞ മലയോരപാതകളിലൂടെ
ഉറക്കമിളച്ചു ട്രക്കോടിക്കുന്ന ഒരു ഡ്രൈവറുടെ വിയര്പ്പിന്റെ വില ഇവര്ക്ക്
മനസ്സിലാവില്ലേ? മുറിവുകളില് തന്നെ കുത്തിനോവിക്കുന്ന ക്രൂരവിനോദം. മനസ്സിലേറ്റ മുറിവുകള് കാലത്തിന് മാത്രമേ
ഭേദമാക്കാനാവൂ.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഒരു പറ്റം കഴുതകള് റോഡിലൂടെ അതിവേഗം നടന്നുവരുന്നു.
പുറത്ത് കെട്ടിവെച്ചിരിക്കുന്നതു ഭാരമേറിയ
മണല് ചാക്കുകള്. സ്വര്ണത്തിന്റെ വിലയുള്ള പുഴയിലെ മണല് കള്ളക്കടത്ത്
നടത്തുകയാണ്. അവയുടെ പിറകില് ചാട്ടവീശിക്കൊണ്ട് ഒരു മനുഷ്യന് . അകലെയേതോ ലക്ഷ്യം
തേടിയുള്ള പ്രയാണം. ജീവിതം മുഴുവന് ഭാരം ചുമന്നു അവസാനം വഴിയരികില്
മരിച്ചുവീഴാന് വിധിക്കപ്പെട്ട ബലിമൃഗങ്ങള്.
</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ജീവിതത്തെ പടുത്തുയര്ത്തിയ മതിലുകള്ക്കുള്ളില് ക്രിമികീടങ്ങള്
വിഹരിക്കുന്ന ദാരിദ്ര്യത്തിന്റെയും അവഹേളനത്തിന്റെയും നഷ്ടബോധത്തിന്റെയും കരിനിഴല്
പരക്കുന്നത് ഞാന് നിറകണ്ണുകളോടെ നോക്കിനിന്നു. വാടിക്കരിഞ്ഞ സ്വപ്നപ്പൂക്കള്
കൊഴിഞ്ഞുവീണ വഴിത്താരകള്.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
മടക്കയാത്രയില് മനസ്സ് ശൂന്യമായിരുന്നു.
ഓട്ടോഡ്രൈവറുടെ സഹതാപം നിറഞ്ഞ വാക്കുകള് നിസംഗതയോടെ കേട്ടുനിന്നു. ഒന്നും
ഞാന് തുറന്നു പറഞ്ഞില്ലന്കിലും അയാള്
എന്തൊക്കെയോ മനസ്സിലാക്കിയപോലെ തോന്നി. സഹാനുഭൂതിയോടെയുള്ള അയാളുടെ വാക്കുകള്
മനസ്സില് ഒരു തേന്മഴയായ് പെയ്തിറങ്ങുകയായിരുന്നു. യാത്രക്കൂലി വാങ്ങാതെ ഒരു
ചായയും വാങ്ങിത്തന്നാണ് അയാള് എന്നെ ബസ്സ് കയറ്റിവിട്ടത്. ടൌണില് നിന്ന്
ട്രെയിന് കയറി നാട്ടില് എത്തുമ്പോള് നേരം വെളുത്തുതുടങ്ങി.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
കൊയ്ത്തു കഴിഞ്ഞ പാടവും തെങ്ങിന്തോപ്പും പിന്നിട്ടു വീട്ടിലെത്തുമ്പോള്
കുട്ടികള് ഉണര്ന്നിട്ടുണ്ടായിരുന്നില്ല. അന്നമ്മ മുറ്റം തൂക്കുകയാണ്.
കാല്പെരുമാറ്റം കേട്ട് അവള് തിരിഞ്ഞുനോക്കി.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“സാധനം കിട്ടിയോ?” അവളുടെ ആകാംഷയോടെയുള്ള ചോദ്യത്തിനുമുന്പില് ഞാന്
വിഷണ്ണനായി തലകുനിച്ച് നിന്നു. ഉണ്ടായ സംഭവങ്ങള് കേട്ടപ്പോള് അവളുടെ കണ്ണുകളില്
നീര്മുത്തുകള് തുളുമ്പി. സാരിത്തുമ്പില് കണ്ണീര് തുടച്ചുകൊണ്ട് അവള്
അടുക്കളയിലേക്കു നടന്നു. ആവിപറക്കുന്ന
കട്ടന്ചായയുമായി കടന്നുവന്നപ്പോള് കൈയ്യില് കുറെ കത്തുകളുണ്ടായിരുന്നു.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
“ഇന്നലെ പോസ്റ്റ്മാന് കൊണ്ടുവന്ന് തന്നതാണ്. ഞാനൊന്നും തുറന്നില്ല. ആദ്യം
ചായകുടിക്ക്”</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ചായകുടി കഴിഞ്ഞു ഞാന് ആദ്യത്തെ കത്ത് പൊട്ടിച്ചു.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പ്രിയ
സുഹൃത്തേ,</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിങ്ങളുടെ പേഴ്സും കുറച്ചു പണവും ഡ്രൈവിംഗ് ലൈസന്സും
കളഞ്ഞുകിട്ടിയിട്ടുണ്ട് . തെളിവുകളോടെ വന്നാല് തിരിച്ചുതരാം. എന്റെ വിലാസം ചുവടെ </span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ശ്രീനിവാസന്.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
.................</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">........... തിരുവന്തപുരം.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അടുത്ത കത്ത് ഒരു കവറിലായിരുന്നു. </span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">പ്രിയ സുഹൃത്തേ,</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിങ്ങളുടെ
പേഴ്സും കുറച്ചു പണവും........</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ആന്റണി</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">...............</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">...............</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">കൊല്ലം.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
പിന്നീട് തുറന്ന കത്തുകളെല്ലാം ആദ്യത്തെ കത്തിന്റെ തനിയാവര്ത്തനങ്ങളായിരുന്നു. തിരുവന്തപുരം
മുതല് കാസര്ഗോഡ് വരെയുള്ള വിവിധ സ്ഥലങ്ങളില് നിന്നുള്ള കത്തുകള് പലപല വിലാസങ്ങള്. കേട്ടുകേള്വിയില്ലാത്ത
സ്ഥലങ്ങളില് നിന്നുള്ള കത്തുകള്. കള്ളക്കത്തുകള്</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
എനിക്ക് നഷ്ടമായതു ഒന്നുമാത്രം. എന്റെ ജീവരേഖ. അന്നന്നത്തെ അന്നത്തിനുള്ള
വഴി. വെളിച്ചം, ജീവിതത്തിന്റെ വെളിച്ചം. .......ആരൊക്കെയോ
ചുറ്റിനും കൂടിനിന്ന് കൂവിവിളിക്കുന്നത് പോലെ. കൂക്കുവിളികള് ഒരാരവം പോലെ
ചെവിയില് മുഴങ്ങി. മനസ്സിനുള്ളില് ആയിരമായിരം ചിലന്തിവലകള് കെട്ടുപിണഞ്ഞ്
ഇന്ദ്രിയങ്ങളെ തടവില് കുടുക്കുന്നു. കേള്വിശക്തിയെ, കാഴ്ചശക്തിയെ, ഘ്രാണശക്തിയെ
തടവിലാക്കുന്നു. ശരീരത്തിലെ ഊര്ജമെല്ലാം നഷ്ടപ്പെട്ട് ചലനശേഷിയും
സംസാരശേഷിയും നഷ്ടപ്പെട്ട് ഞാന് തളര്ന്നുവീണു.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ഇല്ലിമുള്ളുകൊണ്ട് കെട്ടിയ വേലിയുടെ
മധ്യേയുള്ള ചെറിയ കടമ്പ നീക്കി ആരൊക്കെയോ നടന്നുവരുന്ന അവ്യക്തചിത്രം. ഞാന്
സൂക്ഷിച്ചുനോക്കി. ഒരു കൂട്ടമായാണ് വരുന്നത്. ഭാരം ചുമക്കുന്ന കഴുതകളുടെ കൂട്ടം.
അവയുടെ പുറത്ത് കെട്ടിവെച്ചിരുന്നത് മണല് ചാക്കുകള് ആയിരുന്നില്ല. തപാല് ബാഗുകള്. ഭാരമേറിയ തപാല് ഉരുപ്പടികള്
നിറച്ച തപാല് ബാഗുകള്. കഴുതകളെ തെളിച്ചുകൊണ്ട് വന്നത് യൂണിഫോം ധരിച്ച ഒരു തപാല്
ശിപായി ആയിരുന്നു. </span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
അയാള് കഴുതകളുടെ പുറത്ത് കെട്ടിവെച്ചിരുന്ന ബാഗുകള് ഓരോന്നായി
കെട്ടഴിച്ച് മുറ്റത്തേക്ക് കുടഞ്ഞിട്ടു. പല വലിപ്പത്തിലും വര്ണത്തിലും ഉള്ള
കത്തുകള് ഒരു കൂമ്പാരം പോലെ മുറ്റത്ത് നിറഞ്ഞു. കവറുകള് , കാര്ഡുകള് ,
ഇല്ലണ്ടുകള്.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
പേഴ്സും കുറച്ചു പണവും ഡ്രൈവിംങ്ങ് ലൈസന്സും കളഞ്ഞുകിട്ടിയതിനുള്ള
അറിയുപ്പുകള്. തെളിവുകള്, അടയാളങ്ങള് സഹിതം എത്തിയാല് മടക്കിനല്കാമെന്ന
വാഗ്ദാനങ്ങള്. പൊള്ളയായ വാഗ്ദാനങ്ങള് കേരളത്തിലെ ഇന്ത്യയിലെ പലപല സ്ഥലത്ത്
നിന്നുള്ള കത്തുകള് . കള്ളക്കത്തുകള്.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
ഞാന് കത്തുകളുടെ കൂമ്പാരത്തിനുമുന്പില് തളര്ന്നിരുന്നു. ചൊരിമണലില്
കുത്തിയ കാല്മുട്ടുകളില് ചോര പൊടിഞ്ഞു. കത്തുകള് വാരിയെടുത്ത് ഞാന്
ആകാശത്തിലേക്ക് വലിച്ചെറിഞ്ഞു. കാറ്റില് കൊഴിഞ്ഞുവീഴുന്ന പഴുത്ത ഇലകള് പോലെ
കത്തുകള് വീണ്ടും എന്റെ മുകളിലേക്ക് വീണുകൊണ്ടിരുന്നു.</span><span style="font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-language: ML;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com24tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-50311752211882288772014-07-04T00:32:00.000-07:002015-09-02T05:03:56.762-07:00യാത്രാവിവരണം<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">യാത്രാവിവരണം </span></b><b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span><span lang="ML"> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിലാവുള്ള രാത്രിയില് അച്ഛന്റെ സൈക്കിളിന്റെ പിന്സീറ്റിലിരുന്ന്
സ്കൂളിലേക്കുള്ള യാത്രയില് ഞാന് വളരെ ആവേശത്തില് ആയിരുന്നു. ആദ്യമായി
സഹപാഠികളോടൊപ്പം ഒരു ഉല്ലാസയാത്ര പോകുകയാണ്. കേരളത്തിന് പുറത്തുള്ള ഒരു
സ്ഥലത്തേക്ക്. അച്ഛനേയും അമ്മേയെയും അനിയനേയും പിരിഞ്ഞു ഇതുവരെ എവിടെയും
പോയിട്ടില്ല എങ്കിലും പുതിയ യാത്രയുടെയും കാണാന് പോകുന്ന കാഴ്ച്ചകകളെക്കുറിച്ചുമുള്ള
ചിന്തകള് എന്റെ സന്തോഷം പതിന്മടങ്ങ് വര്ദ്ധിപ്പിച്ചിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> സ്കൂള് ഗേറ്റിനുള്ളില് കുട്ടികളും
രക്ഷിതാക്കളും കൂട്ടം കൂടി നില്പ്പുണ്ട്. ബസ് ഇതുവരെ എത്തിയിട്ടില്ല. എല്ലാവരും
കളര് ഡ്രെസാണ് അണിഞ്ഞിരിക്കുന്നത്. യൂണിഫോമിന്റെ നിയന്ത്രണങ്ങളില് നിന്ന് ഒരു
മോചനം. എല്ലാവരുടെയു തോളത്ത് ബാഗുണ്ട്. ഒന്നുരണ്ടു കുട്ടികള് ബ്രീഫ് കേസാണ്
കൊണ്ടുവന്നിരിക്കുന്നത്. അദ്ധ്യാപകര് ഒരു നോട്ട്ബുക്കില് എല്ലാവരുടെയും പേരും
ഫീസ് അടച്ചതിന്റെ കണക്കും എഴുതി തിട്ടപ്പെടുത്തുകയാണ്. ഒന്പതു മണിക്കാണ് ബസ്
വന്നത്. ചുവപ്പും പച്ചയും കലര്ന്ന പെയിന്റ് അടിച്ച ബസ്സ് കാണാന് നല്ല ഭംഗിയുള്ളതായിരുന്നു.
ആദ്യം പെണ്കുട്ടികളെയാണ് ബസ്സില് കയറ്റിയത്. പിന്നീട് ആണ്കുട്ടികള്. ഡോറിനോടെ
ചേര്ന്ന സീറ്റില് അദ്ധ്യാപകര് ഇരുവരും ഇരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബസ്സ് പുറപ്പെട്ടപ്പോള് ഒന്പതര മണി കഴിഞ്ഞു.എന്റെ
സമീപം ഇരുന്നത് ജോസ് തോമസ് ആയിരുന്നു. വില കൂടിയ ഏതോ പെര്ഫ്യൂം അവന്റെ ഉടുപ്പില്
സ്പ്രേ ചെയ്തിരുന്നു. അവന് ബസ് പുറപ്പെട്ട ഉടനെ ഉറക്കത്തിലായി. നേര്ത്ത
തണുപ്പുള്ള ആ രാത്രിയില് പുറത്തെ കാഴ്ചകളിലേക്ക് കണ്ണും നാട്ടു ഞാനിരുന്നു.
ഉറങ്ങാതെ രാത്രി മുഴുവന് വഴിയോരകാഴ്ച്ചകളില് ലയിചിരിക്കണം എന്നായിരുന്നു ആഗ്രഹം
എങ്കിലും എപ്പോഴോ ഉറങ്ങിപ്പോയി. പുലര്ച്ചേ
സാറന്മാര് ഞങ്ങളെ വിളിച്ചുണര്ത്തുമ്പോള് വണ്ടി തമിഴ്നാട്ടിലെ ഏതോ ഹോട്ടലിനു
മുന്പില് നില്ക്കയായിരുന്നു. കുളിച്ചു ഫ്രഷ് ആവാന് ഒരു മണിക്കൂര് സമയം ആണ്
അനുവദിച്ചത്. ഡോര്മിട്ടറിയുടെ കക്കൂസും കുളിമുറിയും ഉപയോഗിച്ചത് ഊഴമനുസരിച്ച്
തന്നെയായിരുന്നു. എന്നിട്ടും പ്രഭാതഭക്ഷണം കഴിച്ചു ബസ്സില് കയറുമ്പോള് അര
മണിക്കൂര് വൈകിയിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പച്ച വിരിപ്പണിഞ്ഞ തേയിലത്തോട്ടങ്ങള്
നിറഞ്ഞ ഊട്ടിയിലെ തണുപ്പിലൂടെ ഒരു പ്രഭാത യാത്ര. ഓരോ സ്ഥലത്ത് ചെല്ലുംപോളും ആ
സ്ഥലത്തിന്റെ പ്രത്യേകതകളെപറ്റി അദ്ധ്യാപകര് പറഞ്ഞുതരുന്നുണ്ടായിരുന്നു. സാമുവല്
സാറിന്റെ മകന് ആന്റണിയുടെ കൈയ്യില് ഒരു ക്യാമറാ ഉണ്ടായിരുന്നു. ഊട്ടിയുടെ
സുന്ദരമായ പ്രകൃതിഭംഗി അവന് ക്യാമറായില് പകര്ത്തുന്നത് ഞാന് തെല്ല്
അസൂയയോടെയാണ് നോക്കി നിന്നത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വായിച്ചിടത്തോളം എങ്ങനെയുണ്ട്?’ </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഞാന് എഴുതിയ യാത്രാവിവരണം
വായിച്ചുകൊണ്ടിരുന്ന ശ്യാം ദേവ് മുഖമുയര്ത്തി എന്നെ നോക്കി.
അവന്റെ മുഖം സന്തോഷത്താല് തിളങ്ങുന്നുണ്ടായിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“മാര്വെലസ്.
അതിമനോഹരം. ഞങ്ങളുടെ കൂടെ ടൂര് വരാതിരുന്ന നീ എങ്ങനെ ഇത്ര മനോഹരമായി ഇതെഴുതി. ഞാന്
ടൂറിനേക്കുറിച് നിന്നോട് വിവരിച്ചതിലും കൂടുതല് നീ ഭാവനയില് നിന്ന് ഉണ്ടാക്കി. നേരിട്ട്
കാണുന്ന അനുഭൂതി. നിനക്ക് നല്ല ഒരു കഥാകാരനാവാന് കഴിയും.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവന്റെ അഭിനന്ദന വാക്കുകള് കേട്ട് എന്നിക്ക്
നല്ല സന്തോഷം തോന്നി. ഞാന് കുത്തിക്കുറിച്ചത് ഒന്നും വായിച്ചു ആരും നല്ല
അഭിപ്രായം പറയുകയോ പ്രോത്സാഹിപ്പിക്കുകയോ ചെയ്തിട്ടില്ല. ആദ്യമായാണ് ഒരാള്.....എന്റെ
കണ്ണുകള് സന്തോഷത്താല് നിറഞ്ഞു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഞാന് ഇത് സാറിന്റെ കൈയ്യില്
കൊടുത്തോട്ടെ. അവധി കഴിഞ്ഞു വരുമ്പോള് എല്ലാവരും ടൂര് പോയതിനെക്കുറിച്ച് ഒരു
വിവരണം എഴുതി കൊണ്ടുവരണമെന്ന് സാമുവല് സാറ് പറഞ്ഞിട്ടുണ്ട്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> നീ ഇത് എത്രവട്ടം ചോദിച്ചതാണ്. നീ സാറിന്റെ
കൈയ്യില് കൊടുത്തോളൂ. സമ്മാനം കിട്ടിയാല് വാങ്ങിക്കോളൂ.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “നീ ഇനി എന്നാണു സ്കൂളില് വരുന്നത്. ചിക്കന്പോക്സ്
മാറി കുളിച്ചിട്ടല്ലേ വരൂ. അതിനു മുന്പ് യുവജനോല്സവം ഉണ്ടാവും. രണ്ടു ദിവസത്തെ
കലാപരിപാടികള് കാണും. നീ ആ സമയത്ത് വന്നാല് കഥാരചനയില് പങ്കെടുക്കാം.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“നോക്കട്ടെ, അസുഖം
ഭേദമായാല് ഞാന് വരും.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “നേരം വൈകി. ഞാനിറങ്ങട്ടെ.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കടലാസ് ചുരുള് ബൂക്കിനുള്ളില് ഒളിപ്പിച്ച്
അവന് പുറത്തേക്ക് നടന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoListParagraph">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> *
* *
* * *
*</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">യുവജനോത്സവത്തിന്റെ അവസാന ദിവസം.
നടക്കുന്നത് സമ്മാനദാനച്ചടങ്ങുകള്...ആണ്..
സാമുവേല് സാറാണ് അനൌണ്സ് ചെയ്യുന്നത്. മുഖത്തും ദേഹത്തും നിറയെയുള്ള ചിക്കന്പോക്സിന്റെ
അവശേഷിപ്പുകളായ കറുത്ത വൃത്തികെട്ട പാടുകള് എന്നില് അപകര്ഷതാബോധം ഉണ്ടാക്കി. ഓടിറ്റോറിയത്ത്തിന്റെ
ഏറ്റവും പിന്നില് ഞാന് ഒതുങ്ങിക്കൂടിനിന്ന് പരിപാടികള് കാണാന് ശ്രമിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഓരോ ഐറ്റത്തിനും ഒന്നാം സ്ഥാനവും രണ്ടാം
സ്ഥാനവും കിട്ടിയവര്ക്ക് സമ്മാനം ഉണ്ടായിരുന്നു. അവസാനം ഗ്രൂപ്
അടിസ്ഥാനമാക്കിയുള്ള ഐറ്റങ്ങളുടെ ഊഴമായി. നാടകത്തിനും ഗ്രൂപ്പ് ഡാന്സിനും
സമ്മാനം പ്രഖ്യാപിച്ചു. ലിസ്റ്റിന്റെ അവസാനമെത്തി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഇനി ഒരു പ്രത്യേകസമ്മാനമാണ് ഞാന്
പ്രഖ്യാപിക്കുന്നത്. ഇത് ഒരു മല്സര ഇനം ആയിരുന്നില്ല. പക്ഷെ കുറെ കുട്ടികള്
പങ്കെടുത്ത ഒരു സംഭവം എന്ന് പറയാം. ഇത്തവണ വിനോദയാത്ര കഴിഞ്ഞു മടങ്ങിയപ്പോള്
പങ്കെടുത്ത കുട്ടികളോട് ഒരു യാത്രാവിവരണം എഴുതി കൊണ്ടുവരാന് പറഞ്ഞിരുന്നു. പുതിയ
സ്ഥലങ്ങള്, ഭാഷ, ജനങ്ങള്, അവരുടെ ജീവിത രീതികള്, ഭക്ഷണശീലങ്ങള്
മുതലായവയെക്കുറിച്ചു കുട്ടികള് എങ്ങനെ വിലയിരുത്തുന്നു</span>,<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> എങ്ങനെ ഉള്ക്കൊള്ളുന്നു
എന്ന് മനസ്സിലാക്കുവാന് വേണ്ടി വിജയന് സാറിന്റെ മനസ്സില് തെളിഞ്ഞ ഒരു ആശയം
ആയിരുന്നു അത്. മുപ്പതു കുട്ടികള് അവരുടെ രചനകള് തന്നതില് ശ്യാം ദേവ് തന്ന രചന വളരെ
മികച്ചുനില്ക്കുന്നു.” ശ്യാം ദേവിനെ
അഭിനന്ദിക്കുവാന് സ്റ്റാഫ് റൂമില് വിളിച്ചപ്പോള് ആണ് ആ സത്യം അറിഞ്ഞത്. മികച്ച
രചനയായി ഞങ്ങള് തിരഞ്ഞെടുത്തതു യഥാര്ത്ഥത്തില് ശ്യാം ദേവ് എഴുതിയതല്ല എന്ന്.
ടൂര് പ്രോഗ്രാമില് പങ്കെടുക്കാന് സാധിക്കാഞ്ഞ ശ്യാമിന്റെ സഹപാഠി വിനയനാണ് ആ
യാത്രാവിവരണം എഴുതിയത്. ശ്യാം പറഞ്ഞുകൊടുത്ത സംഭവങ്ങള് തന്റെതായ ഭാഷയില് വളരെ
വര്ണാഭമായി ചിത്രീകരിക്കുവാന് ആ കുട്ടിക്ക് സാധിച്ചിരിക്കുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “പുതിയ സ്ഥലങ്ങള്, ഭാഷ, ജനങ്ങള്, അവരുടെ
ജീവിത രീതികള്, ഭക്ഷണശീലങ്ങള് കുട്ടികളുടെ വിദ്യാഭ്യാസം, തൊഴില്, കൃഷി മുതലായവയെക്കുറിച്ചുകൂടി
വിനയന് നല്ല വിശദമായി പ്രദിപാദിച്ചിരിക്കുന്നു. സര്വ്വോപരി എടുത്തുപറയേണ്ട
വസ്തുത ശ്യാമിന്റെ ദാനശീലമാണ്. വീട്ടില് നിന്ന് ഷോപ്പിങ്ങിന് നല്കിയ പണം അധികവും
പട്ടിണിക്കാര്ക്ക് ദാനം നല്കാന് കാണിച്ച മനസ്സ് പ്രശംസനീയമാണ്. അശരണരും
ആലംബഹീനരുമായ പട്ടിണിപ്പാവങ്ങളെ സഹായിക്കുക നമ്മുടെ ഓരോരുത്തരുടെയും കര്ത്താവ്യമാണന്നു
ഈ പ്രവര്ത്തി നമ്മെ ഉദ്ബോധിപ്പിക്കുന്നു.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അതുകൊണ്ട് പ്രത്യേക പുരസ്കാരം വിനയനും, ശ്യാം
ദേവിനും കൂടി നല്കുവാന്
തീരുമാനിച്ചിരിക്കുന്നു. അര്ഹതപ്പെടാത്ത സമ്മാനം നിരസിച്ചു യഥാര്ത്ഥ പ്രതിഭയെ
നമുക്ക് കാട്ടിത്തന്ന ശ്യാമിന് പ്രത്യേക അഭിനന്ദനങ്ങള്. ആരവങ്ങല്ക്കിടയിലൂടെ
ഞാന് വേദിയിലേക്ക് നടന്നു. ഹെഡ്മാസ്റ്റര് സമ്മാനവും സര്ടിഫിക്കടും നല്കിയപ്പോള്
നിറഞ്ഞ കരഘോഷമായിരുന്നു. നിറഞ്ഞുതുളുംപിയ കണ്ണുകളോടെ ശ്യാം ദേവിന്റെ കൈ
പിടിച്ചുകൊണ്ട് ഞാന് ഓടിറ്റോറിയത്ത്തിന്റെ പുറത്തേക്കു നടന്നു.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span><o:p></o:p></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com22tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-15541926957212621922014-04-27T05:32:00.000-07:002014-04-27T09:32:15.848-07:00മരക്കുതിര<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മരക്കുതിര</span></b><b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> സെന്റ്മേരീസ് മേരീസ് ഫര്ണിച്ചര് മാര്ട്ട്
എന്ന സ്ഥാപനത്തിന് മുന്നില് ബസ്സിറങ്ങുമ്പോള് സമയം ഉച്ചയോടടുത്തിരുന്നു.
അറുപതടിയോളം നീളവും അതിനൊത്ത ഉയരവുമുള്ള കടയുടെ മുന്വശം വര്ണക്കടലാസുകളും
പൂക്കളും ബലൂണും ഉപയോഗിച്ച് നന്നായി അലങ്കരിച്ചിരുന്നു. ഉത്സവസീസണുകളില് കച്ചവടം
കൊഴുപ്പിക്കാന് ഉള്ള ബിസിനസ്സുകാരുടെ ഓരോ പൊടികൈകള്. മുന്വശത്തെ ഗ്ലാസ്സിലൂടെ
നോക്കിയാല് അകത്തു പ്രദര്ശിപ്പിച്ചിരിക്കുന്ന സെറ്റി, ഡൈനിംഗ് ടേബിള്, കട്ടില്,
ട്രെസ്സിംഗ് ടേബിള്, ദിവാന് കോട്ട്, അലമാര മുതലായ ആധുനിക ഫര്ണിച്ചറുകള്
വ്യക്തമായി കാണാം.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇട്ടിച്ചന് ഇന്നു നല്ല കച്ചവടമാണന്നു
തോന്നുന്നു. കടയില് നല്ല തിരക്കുണ്ടായിരുന്നു. തിളങ്ങുന്ന ഒരു മഞ്ഞ ജൂബയണിഞ്ഞ
അയാള് ഒരു ചെറുപുഞ്ചിരിയോടെ ഓടിനടക്കുന്നു. ഓരോ കസ്ടമറെയും ഹസ്തദാനത്തോടെ
സ്വീകരിക്കുന്നുണ്ട്. മുഷിഞ്ഞ വസ്ത്രത്തോടെ കടക്കുള്ളിലേക്ക് കയറിച്ചെല്ലാന്
മടിതോന്നിയെങ്കിലും വേറെ നിവര്ത്തിയില്ലാത്തതിന്നാല് ഞാന് കടക്കുള്ളില് കയറി
ഒതുങ്ങി നിന്നു. വേഷമാണല്ലോ ഓരോ മനുഷ്യന്റെയും ആത്മവിശ്വാസം വര്ദ്ധിപ്പിക്കുന്നത്.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRVVd6ftCn0JoI4ClDEJVJ95uRsn_QFLWqvpP0ALWL9ygAfQPcYNhyExFJ-q6RlJdnZkxjfiC5XJHmx0q2sGWiNk-c2JJWJF-8zFUUeEwXTe7A0MtBRBXX34wN2bwdno5nidJbGdQY5fk/s1600/drift+chair1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRVVd6ftCn0JoI4ClDEJVJ95uRsn_QFLWqvpP0ALWL9ygAfQPcYNhyExFJ-q6RlJdnZkxjfiC5XJHmx0q2sGWiNk-c2JJWJF-8zFUUeEwXTe7A0MtBRBXX34wN2bwdno5nidJbGdQY5fk/s1600/drift+chair1.jpg" height="240" width="320" /></a></span></div>
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span> <span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">തൂണിനോട് ചേര്ന്ന് ഒതുക്കി വെച്ചിരിക്കുന്ന ഡ്രിഫ്റ്റ് വുഡ് ഐറ്റങ്ങള്
ഒന്നും വിറ്റുപോയിട്ടില്ല. അവയില് എഴുതിയിട്ടിരിക്കുന്ന പ്രൈസ് ടാഗുകള്
കാറ്റിലാടുന്നുണ്ട്. അവ ഒന്നെങ്കിലും വിറ്റുപോയിരുന്നെങ്കില്
റേഷന് വാങ്ങാനുള്ള കാശ് കിട്ടുമായിരുന്നു. ഞാന് വീട്ടില് കുത്തിയിരുന്ന്
കൊത്തിമിനുക്കി പോളീഷ് ചെയ്തെടുത്ത ഓരോ
ശില്പങ്ങള്. അവ ഓരോന്നും ഉപഭോക്താക്കളുടെ മനസ്സില് എന്തെങ്കിലും ചലനങ്ങള്
ഉണ്ടാക്കിയാല് രക്ഷപെട്ടു. അവര് നല്ല വില കൊടുത്തു അവ വാങ്ങിയാല് വീട്ടിലെ
പട്ടിണി ഒരാഴ്ചത്തേക്ക് എങ്കിലും മാറികിട്ടും. ഈ സാധനങ്ങള് കടയില് പ്രദര്ശിപ്പിക്കുവാനുള്ള
അനുവാദവും അതിനു വേണ്ട സ്ഥലവും ഒരുക്കി തന്നത് തന്നെ ഇട്ടിച്ചന്റെ മഹാമനസ്കത എന്നുവേണം
പറയാന് . ബിസിനസ്സില് പൊളിഞ്ഞ പഴയ കൂട്ടുകാരനെ സഹായിക്കാന് തുനിഞ്ഞ അദ്ദേഹത്തെ
കൂടുതല് ബുദ്ധിമുട്ടിക്കേണ്ട എന്ന് കരുതിയാണ് സാമ്പത്തിക സഹായം ഒന്നും
ആവശ്യപ്പെടാതിരുന്നത്. മാസത്തില് ഒന്നുരണ്ടെണ്ണം വീതം വിറ്റുപോയിരുന്നതാണ്. പക്ഷെ
കഴിഞ്ഞ മൂന്നു മാസമായി ഒന്നും കച്ചവടമായിട്ടില്ല. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<v:shapetype coordsize="21600,21600" filled="f" id="_x0000_t75" o:preferrelative="t" o:spt="75" path="m@4@5l@4@11@9@11@9@5xe" stroked="f">
<v:stroke joinstyle="miter">
<v:formulas>
<v:f eqn="if lineDrawn pixelLineWidth 0">
<v:f eqn="sum @0 1 0">
<v:f eqn="sum 0 0 @1">
<v:f eqn="prod @2 1 2">
<v:f eqn="prod @3 21600 pixelWidth">
<v:f eqn="prod @3 21600 pixelHeight">
<v:f eqn="sum @0 0 1">
<v:f eqn="prod @6 1 2">
<v:f eqn="prod @7 21600 pixelWidth">
<v:f eqn="sum @8 21600 0">
<v:f eqn="prod @7 21600 pixelHeight">
<v:f eqn="sum @10 21600 0">
</v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:formulas>
<v:path gradientshapeok="t" o:connecttype="rect" o:extrusionok="f">
<o:lock aspectratio="t" v:ext="edit">
</o:lock></v:path></v:stroke></v:shapetype><v:shape id="Picture_x0020_1" o:spid="_x0000_i1027" style="height: 311.25pt; mso-wrap-style: square; visibility: visible; width: 468pt;" type="#_x0000_t75">
<v:imagedata o:title="" src="file:///C:\Users\Udayan\AppData\Local\Temp\msohtmlclip1\01\clip_image001.png">
</v:imagedata></v:shape></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> തിരക്കൊഴിഞ്ഞപ്പോള് ഇട്ടിചന് എന്നെ കൈകാട്ടി
വിളീച്ചു. "സാധനം ഒന്നും
വിറ്റുപോയിട്ടില്ല സജീവേ. ഞാന് ശ്രമിക്കാഞ്ഞല്ല. നിനക്കു പറഞ്ഞാല്
മനസ്സിലാവുമല്ലൊ. എല്ലാവര്ക്കും ഏറ്റവും വില കുറച്ച് സാധനം കിട്ടണം. മികച്ച
ഗുണനിലവാരം ഉണ്ടായിരിക്കണം. അതിന്റെകൂടെ കുറച്ചു കരകൌശലവസ്തുക്കള് വാങ്ങി വീട്
മോടിപിടിപ്പിക്കാന് ആയിരമോ രണ്ടായിരമോ മുടക്കാന് മനസ്സില്ല. ഞാന് നിര്ബന്ധിക്കാറുണ്ട്. അവരുടെ പോക്കെറ്റില് കിടക്കുന്ന കാശല്ലേ. പിടിച്ചു വാങ്ങിക്കാന്
പറ്റുമോ’’. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇട്ടിച്ചന് ഒരു അഞ്ഞൂറിന്റെ നോട്ടെടുത്ത് എന്റെ
പോക്കെറ്റില് തിരുകി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ‘തല്ക്കാലം ഇതിരിക്കട്ടെ. നിന്റെ ആവശ്യങ്ങള്
നടക്കട്ടെ.. എല്ലാ ആഴ്ചയും നീ ഇല്ലാത്ത കാശുമുടക്കി ഇങ്ങോട്ട് വരേണ്ട. എന്തെങ്കിലും
വിറ്റുപോയാല് ഞാന് വിളിക്കാം. അടുത്ത ആഴ്ച കുറച്ച് കൂടുതല് ഫര്ണിച്ചറുകള്
വരും. ഡിസ്പ്ലേ ചെയ്യാന് സ്ഥലം കുറവാണ്. നീ ഒന്ന് അഡ്ജസ്റ്റ് ചെയ്യേണ്ടി വരും.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇട്ടിച്ചന് എന്താണ് ഉദ്ദേശിച്ചത്.
സാധനങ്ങള് മാറ്റി സ്ഥലം കാലിയാക്കി തരണമെന്നാണോ. അതോ ഇനി ശല്യപ്പെടുത്താന് ഇങ്ങോട്ട്
വരരുതെന്നാണോ. ഷോറൂമിലെ ഫില്ടരില് നിന്ന് ഒരു ഗ്ലാസ് വെള്ളം എടുത്തു കുടിച്ച്
ഞാന് പുറത്തെ കനത്ത വെയിലിലേക്കിറങ്ങി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബസ്സിറങ്ങി റേഷന്
കടയില് നിന്ന് അരിയും വാങ്ങി സാവധാനം വീട്ടിലേക്കു നടന്നു. അനഘാ ഫര്ണിച്ചര്
മാര്ട്ടിന് മുന്നില് ഒരു നിമിഷം നിന്നു. ഷട്ടര് പൂട്ടിയിരിക്കുന്ന കനത്ത താഴ്
എന്റെ സ്വപ്നങ്ങള്ക്ക് മേല് വീണ ഇരുട്ടുകനത്ത ഒരു തിരശീല പോലെ തോന്നി.
ഇട്ടിച്ചന്റെ കടയെക്കാള് നല്ല കച്ചവടം ഉണ്ടായിരുന്ന കട. ഗുണമേന്മയുള്ള ഫര്ണിച്ചറുകള്
മാത്രമായിരുന്നു കച്ചവടം. അകലെ നിന്നും കേട്ടറിഞ്ഞ് ആള്ക്കാര് വന്നു ഫര്ണിച്ചര്
വാങ്ങിയിരുന്നു. അഞ്ചാറു ജോലിക്കാര് ഷോറൂമില് തന്നെ ഉണ്ടായിരുന്നു. പത്തു ആശാരിമാര്
വര്ക്ക്ഷോപ്പില് സ്ഥിരമായി പണിചെയ്തിരുന്നു.
പിന്നെ പോളീഷ് ചെയ്യാന് വേറെ അഞ്ചു പേര് കൂടി. എന്ത് ആഹ്ലാദം നിറഞ്ഞ ദിവസ്സങ്ങള്
ആയിരുന്നു.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFfzGaHStFvZXF206rlsqR4OojzMidKjpbXftO7c1x944IdJhxWwMm8R6m72UZLJAfpJQ680whoP9dF9JIvxMrhuityfL-QlqnxE_b2mAngjfcB-Z-CxwMjpOd7DQGBoT8XmNS07LSPOY/s1600/drift+hors.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFfzGaHStFvZXF206rlsqR4OojzMidKjpbXftO7c1x944IdJhxWwMm8R6m72UZLJAfpJQ680whoP9dF9JIvxMrhuityfL-QlqnxE_b2mAngjfcB-Z-CxwMjpOd7DQGBoT8XmNS07LSPOY/s1600/drift+hors.jpg" height="212" width="320" /></a></span></div>
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> സജീവ് ഫര്ണിച്ചര് കട തുടങ്ങിയത് നല്ല
രാശിയുള്ള സമയത്താണ് എന്ന് എല്ലാവരും പറയുമായിരുന്നു. തവണ വ്യവസ്ഥയില് കച്ചവടം
തുടങ്ങിയതോടു കൂടി കൂടുതല് അഭിവൃത്തിപ്പെടുകയാണ്
ഉണ്ടായത്. പക്ഷെ അധികനാള് നീണ്ടുനിന്നില്ല ആ സന്തോഷങ്ങള്. ഈര്ച്ച മില്ലിലേക്ക്
പോയ ലോറി അപകടത്തില് പെട്ട് ഡ്രൈവര് മരിച്ചതോടെ കഷ്ടകാലം ആരംഭിക്കുകയായി. ഓരോ
ദിവസവും ഓരോ വൈതരണികള്. അവസാനം കടയും വണ്ടികളും വര്ക്ക്ഷോപ്പും വീടും എല്ലാം
നഷ്ടമാവുന്നത് നിറകണ്ണുകളോടെ നോക്കി നില്ക്കാനേ സാധിച്ചുള്ളൂ. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കുലത്തൊഴിലായി കിട്ടിയ ആശാരിപ്പണിയിലെ
വൈദഗ്ധ്യം ഒന്നുകൊണ്ടു മാത്രമാണ് വര്ഷങ്ങള്ക്കു മുന്പ് ഗള്ഫില് പോകാന് ഒരു അവസരം
ലഭിച്ചത്. പതിനഞ്ചു വര്ഷം മണലാരണ്യത്തില് വിയര്പ്പൊഴുക്കി സമ്പാദിച്ചത് കൊണ്ട് ആദ്യം
സഹോദരിയുടെ വിവാഹം. പിന്നെ ഒരു നല്ല വീട് പണിതു. കുറച്ചു പേര്ക്കെങ്കിലും
സ്ഥിരമായി ഒരു തൊഴില് കൊടുക്കാനാകുമല്ലോ എന്ന കണക്കുക്കൂട്ടലുകളാണ് ഒരു കട തുടങ്ങാന് പ്രേരിപ്പിച്ചത്. അഞ്ചു വര്ഷക്കാലം
നല്ല രീതിയില് പോയ ബ്സിനസ് ആ ലോറി അപകടത്തെത്തുടര്ന്ന് സാവധാനമാണ് തകര്ന്നുതുടങ്ങിയത്. </span><v:shape id="Picture_x0020_4" o:spid="_x0000_i1026" style="height: 600pt; mso-wrap-style: square; visibility: visible; width: 399pt;" type="#_x0000_t75">
<v:imagedata o:title="" src="file:///C:\Users\Udayan\AppData\Local\Temp\msohtmlclip1\01\clip_image002.png">
</v:imagedata></v:shape><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മരക്കുറ്റികള് ചെത്തിമിനുക്കി പോളീഷ് ചെയ്തു
ഓരോ ശില്പങ്ങള് ഉണ്ടാക്കാനാവുമെന്ന് ഗോപാലേട്ടനില് നിന്നാണ് പഠിച്ചത്. ഉളിയും
ചിന്തേരും ഉപയോഗിക്കാന് ആവാത്ത തടികളില് കുപ്പിച്ചില്ലും സാന്റ്പേപ്പരും
ആയുധമായി. മരക്കുറ്റികളില് ഒളിഞ്ഞിരിക്കുന്ന ഓരോ രൂപങ്ങളെ അതിവിദഗ്ധമായി
പുറത്തുകൊണ്ടുവരാന് ആയി. കുതിരകള്, കഴുകന് കസേര. അങ്ങനെ പല പല രൂപങ്ങള്.
അവയ്ക്ക് പിന്നെ നിറങ്ങളും ചമയങ്ങളും നല്കി
ഭംഗിയുള്ള ദാരുശില്പങ്ങള് മെനഞ്ഞെടുത്തു. ഫോണ് സ്ടാണ്ടായും ടീപ്പോയ് ആയും കോര്ണര്
ടേബിള് ആയും ഷോകേസിലെ അലങ്കാരവസ്തുവായും പലരുടെയും സ്വീകരണമുറിയില്
സ്ഥാനംപിടിച്ചു. </span><v:shape id="Picture_x0020_7" o:spid="_x0000_i1025" style="height: 351pt; mso-wrap-style: square; visibility: visible; width: 468pt;" type="#_x0000_t75">
<v:imagedata o:title="" src="file:///C:\Users\Udayan\AppData\Local\Temp\msohtmlclip1\01\clip_image003.png">
</v:imagedata></v:shape><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ശനിയാഴ്ച ഉച്ച കഴിഞ്ഞപ്പോള് ഇട്ടിച്ചന്റെ
കടയിലെ ലോറിയും ഒരു കാറും വീടിനു മുന്നില്
വന്നു നിന്നു. ലോറിയില് നിറയെ ഞാന് കടയില്
വെച്ചിരുന്ന ഡ്രിഫ്റ്റ്വുഡ് ഐറ്റംസ് ആയിരുന്നു. ഈശ്വരാ കടയില്
സ്ഥലമില്ലാതെ എല്ലാം തിരിച്ചിറക്കി വെച്ചിട്ട് പോകാനുള്ള പരിപാടിയാണോ. ഇവയൊന്നും
വിറ്റ് പോകാതെ എങ്ങനെ ജീവിക്കും. ഇട്ടിച്ചന്റെ സെയില്സ്മാന് ചിരിച്ചുകൊണ്ടാണ്
വീട്ടിലേക്കു കയറിവന്നത്. കൂടെ മാന്യമായി വസ്ത്രം ധരിച്ച ഒരു ചെറുപ്പക്കാരനും
ഉണ്ടായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ചേട്ടാ ഇത് ഇന്റര് നാഷണല് ഹോട്ടല്സ്ന്റെ ആളാണ്. അവര്ക്ക് ചേട്ടന്റെ കുറെ
ഡ്രിഫ്റ്റ്വുഡ് ഐറ്റംസ് വേണം. കടയില് ഉണ്ടായിരുന്നത് തികഞ്ഞില്ല. കൂടുതല് സാധനം
വേണമെന്നാണ് പറയുന്നത്. ഇവിടെ പണി ഫിനിഷ് ചെയ്ത ഐറ്റംസ് വല്ലതും ഉണ്ടങ്കില് ഈ വണ്ടിയില് കയറ്റിക്കൊണ്ട് പോകാനാണ് സാറ്
എന്റെ കൂടെ വന്നിരിക്കുന്നത്. തിങ്കളാഴ്ച ഇവരുടെ
ഹോട്ടലിന്റെ ഉദ്ഘാടനമാണ്. അതിനു മുന്പായി റിസപ്ഷനും ലോഞ്ചും എല്ലാം ഒന്ന് അലങ്കരിക്കാനാണ്.
</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: ML; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> സെയില്സ്മാന്റെ വാക്കുകളെ എനിക്ക്
വിശ്വസിക്കുവാന് ആയില്ല. പെട്ടന്ന് ലോട്ടറി അടിച്ചതുപോലെയാണ് എനിക്ക് തോന്നിയത്. കണ്ണില് സന്തോഷാശ്രുക്കള് നിറഞ്ഞു.
ജീവിതം വഴിമുട്ടി നിന്ന വേളയില് ആശ്വാസത്തിന്റെ ഒരു പച്ചത്തുരുത്ത് കണ്ടുമുട്ടിയ അനുഭൂതി.
ഒരു തണുത്ത കാറ്റ് എനിക്ക് ചുറ്റും കുളിര് വിതറുന്നുവോ. നിറഞ്ഞ സന്തോഷത്തോടെയാണ് ഞാന്
വര്ക്ക്ഷോപ്പിലേക്ക് നടന്നത്. ചിന്തേരുപൊടിയുടെയും വാര്ണിഷിന്റെയും മണം
നിറഞ്ഞ വര്ക്ക്ഷോപ്പിനുള്ളില് ഒരു
മരക്കുതിര അതിവേഗം സവാരിചെയ്യുന്ന ഒരു പടയാളിയെ പോലെ ഇളകിയാടിക്കൊണ്ടിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJL5NtXYTeNNllGtvr0It9CDXFY7ib5-vkd-IeGxSaYN0_qXJrj2QlytSTfWg-UNa7UsizjUnDowB6jfMB-y1NUxcP8qKSsSbxzK7hifIymHiY0KJC6zk42EEkY0iGxyag6mImeV1L5kA/s1600/drif+garud.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJL5NtXYTeNNllGtvr0It9CDXFY7ib5-vkd-IeGxSaYN0_qXJrj2QlytSTfWg-UNa7UsizjUnDowB6jfMB-y1NUxcP8qKSsSbxzK7hifIymHiY0KJC6zk42EEkY0iGxyag6mImeV1L5kA/s1600/drif+garud.jpg" height="320" width="212" /></a></div>
(ചിത്രങ്ങള്; ഗൂഗിളില് നിന്ന്)</div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com26tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-9054365649221566962014-03-16T09:28:00.001-07:002014-03-16T09:28:37.300-07:00പ്രമേഹം <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">പ്രമേഹം </span></b><b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബസ് നല്ല വേഗതയില് ആയിരുന്നു. അതിനേക്കാള്
വേഗതയില് മനസ്സ് കുതിക്കുകയായിരുന്നു. സുധാകരേട്ടനെ മിഷന് ഹോസ്പിറ്റലില്
അഡ്മിറ്റ് ചെയ്തു. ഉടന് വരണം എന്നുമാത്രമാണ് അയാള് വിളിച്ചുപറഞ്ഞത്. ആശുപത്രിപ്പടിയില്
ബസ്സിറങ്ങിയത് കത്തുന്ന വെയിലിലേക്കാണ്. കാഷ്വാലിറ്റിയുടെ അടുത്തേക്ക് ഓടുകയായിരുന്നോ
നടക്കുകയായിരുന്നോ എന്ന് എനിക്ക് അറിയില്ല. ചില്ലുവാതില് തള്ളിത്തുറന്ന്
അകത്തുകയറുംപോളേ അദ്ദേഹം കിടക്കുന്നത് ഞാന് കണ്ടു. വാടിതളര്ന്നു കൈകള്
ഇരുവശത്തേക്കുമിട്ടാണ് കിടക്കുന്നത്. വലതുകൈയില് ട്രിപ്പ് ഇട്ടിട്ടുണ്ട്.</span><span lang="ML"> </span><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അടുത്ത് ഒരു നേഴ്സ്
നില്പുണ്ട്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “സുധാകരന്റെ ഭാര്യയാണോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“അതേ”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“പേടിക്കാനൊന്നുമില്ല.
ഷുഗര് പെട്ടന്ന് താഴ്ന്നതാണ്. ചെറിയ ഒരു തലചുറ്റലും വിറയലും ഉണ്ടായി. ഇപ്പോള് നോര്മല് ആയിട്ടുണ്ട്. ആളു
നല്ല ഉറക്കത്തിലാണ്. ഇപ്പോള് ശല്യപ്പെടുത്തുന്നതു ശരിയല്ല. നാന്നായി ഒന്ന്
ഉറങ്ങട്ടെ.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ആരാണ് ചേട്ടനെ ഇവിടെ കൊണ്ടുവന്നത്.?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “അയാള് പുറത്തു നില്പ്പുണ്ടായിരുന്നല്ലോ.”
നേഴ്സ് കതകു തുറന്നു പുറത്തേക്കു നോക്കി. പക്ഷേ ആരും അവിടെ ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ചിലപ്പോള് ചായ കുടിക്കാന്
കാന്റീനില് പോയതായിരിക്കും.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നേഴ്സ് ഒരു പ്ലാസ്ടിക് കവര്
എന്റെ നേരെ നീട്ടി. അതില് സുധാകരെട്ടന്റെ പേഴ്സും മൊബൈലും ഉണ്ടായിരുന്നു.
നേഴ്സിന്റെ കൂടെ ഞാന് ഡോക്ടറുടെ മുറിയിലെത്തി. സുമുഖനായ ചെറുപ്പക്കാരന് ഒരു
പുഞ്ചിരിയോടെയാണ് എന്നെ സ്വാഗതം ചെയ്തത്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “സുധാകരന് ഡയബറ്റിക് ആണോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“അതെ ഡോക്ടര്. അഞ്ചുവര്ഷമായി
മരുന്ന് കഴിക്കുന്നുണ്ട്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇന്സുലിന്
എടുക്കുന്നുണ്ടോ”?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഇല്ല ഡോക്ടര്.
ഗ്ലൂക്കൊമൈറ്റ് ഒരെണ്ണം രാവിലെ കഴിക്കുന്നുണ്ട്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഏതു ഡോക്ടറെയാണ്
കാണിക്കുന്നത്”?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ദേവമാതായിലെ അലക്സ് ഡോക്ടര് ,”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“കുഴപ്പമില്ല. ഒരു ദിവസ്സം
ഇവിടെ കിടക്കട്ടെ. ക്ഷീണം ശരിക്ക് മാറിയിട്ട് നാളെ പോകാം.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ശരി ഡോക്ടര്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> രണ്ടാം നിലയിലുള്ള നല്ല വൃത്തിയുള്ള ഒരു
മുറിയിലേക്കാണ് കാഷ്വാലിറ്റിയില് നിന്ന് മാറിയത്. വെളുത്ത മാര്ബിള് പാകിയ
മുറി. തുരിശുനിറം തേച്ച ഭിത്തികള്. ജന്നല് തുറന്നിട്ടാല് വേമ്പനാട്ടു
കായലില് നിന്നുള്ള സമൃദ്ധമായ തണുത്ത കാറ്റ്. അകലെ നോക്കെത്താദൂരത്തോളം
പരന്നുകിടക്കുന്ന കായല്. ഹൌസ്ബോട്ടുകളും ചെറുവള്ളങ്ങളും ധാരാളം.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഉറക്കമുണര്ന്ന സുധാകരേട്ടന് എന്നെ കണ്ടപ്പോള് അതിശയമാണുണ്ടായത്
. ഞാന് എങ്ങനെയാണ് വിവരം അറിഞ്ഞത് എന്നറിയാനുള്ള തിടുക്കം. ഉടനെ വീട്ടില് പോകണം
എന്ന ആഗ്രഹത്തോടെയാണ് എന്നോട്
സംസാരിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബസ്സില് വീട്ടിലേക്കു വരുന്ന വഴിക്കാണ്
ശരീരത്തിന് തളര്ച്ച അനുഭവപ്പെട്ടത്. ദാഹവും പരവേശവും വിശപ്പും പെട്ടന്ന് കൂടി
കൈയ്യുംകാലും തളര്ന്നു സീറ്റില് ചാരിയിരിക്കുന്ന രീതിയില് ആണ് ബസ്സ്
ജീവനക്കാര് സുധാകരനെ കാണുന്നത്. ബസ്സ് അവസാന സ്റ്റോപ്പില്
എത്തിയിരുന്നു. ബസ്സില് നിന്നിറക്കി ഒരു
കടത്തിണ്ണയില് ചാരി ഇരുത്തിയിട്ട് അവര് സ്ടാന്റ്റ് വിട്ടു പോയി. മദ്യപാനിയാണോ മയക്കുമരുന്ന്
കഴിച്ച ആളാണോ എന്ന സംശയത്തില് പല
വഴിപോക്കരും വന്നു നോക്കിയെങ്കിലും ആരും അടുത്തെത്തി സഹായിക്കാന് മുതിര്ന്നില്ല.
അസുഖബാധിതനായ ഒരാള് ആണന്നു ആര്ക്കും തോന്നിയിട്ടുണ്ടാവില്ല.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">
വഴിവക്കില് കുടിച്ചു ബോധമില്ലാതെ കിടന്നുറങ്ങുന്ന ധാരാളം ആള്ക്കാരെ
കണ്ടിട്ടുള്ള സാധാരണക്കാര് മറിച്ചു ചിന്തിക്കുവാന് സാദ്ധ്യതയില്ല. സര്ക്കാര്
ആശിര്വാദത്തോടെ നടത്തുന്ന വിദേശമദ്യഷാപ്പുകള് ധാരാളമുള്ള കേരളത്തില് ഇത്തരം
ദൃശ്യങ്ങള് സര്വ്വസാധാരണമാണ്. മദ്യപാനികളുടെ നികുതി വരുമാനം കൊണ്ട് നിലനില്ക്കുന്ന
ഒരു സര്ക്കാര് അവരെ ആകര്ഷിക്കാനുള്ള എല്ലാ മാര്ഗ്ഗങ്ങളും ആരായും. കുടിച്ചു
നശിക്കുന്ന കുടുംബബന്ധങ്ങളിലോ അനാഥമാകുന്ന ബാല്യങ്ങളുടെ വ്യഥകളിലോ അവര്ക്ക് വ്യാകുലപ്പെടേണ്ട
കാര്യമില്ല. മദ്യപിച്ചു വാഹനമോടിച്ച് ഉണ്ടാകുന്ന
അപകടങ്ങള് ദിവസവും കൂടി വരികയാണ്.
വഴിവക്കില് ചോരവീണ പാടുകള് നാം ദിവസവും കാണുന്നതാണ്. അപകടത്തില്പെട്ടവരെ ആശുപത്രിയില്
എത്തിക്കാന് തയ്യാറാകുന്ന സാധാരണക്കാരെ വട്ടം കറക്കുന്ന നിയമപാലകരും
നിയമസംഹിതകളുമാണ് നിലവിലുള്ളത് എത്രയോ നിരപരാധികള് ആശുപത്രിയില് നരകയാതന
അനുഭവിക്കുന്നു. അപകടത്തില് വികലാംഗരായവരുടെ എണ്ണം അനുദിനം
കൂടിക്കൊണ്ടിരിക്കുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ആരാണ് ചേട്ടനെ ആശുപത്രിയില് ആക്കിയത്”.?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഒരു മനുഷ്യന്. അല്ല ഒരു മനുഷ്യസ്നേഹി.
എനിക്കറിയാം അയാള് നന്നായി മദ്യപിച്ചിരുന്നു. പക്ഷെ അയാള് മാത്രമാണ് എന്നെ
സഹായിക്കാന് തയ്യാറായത്. അയാളുടെ പേരോ നാളോ എനിക്കറിയില്ല. മറ്റുള്ളവര് നോക്കി
നില്ക്കെ അയാള് എനിക്ക് കുടിക്കാന് നാരങ്ങാവെള്ളം വാങ്ങി നല്കി. അത് കുടിച്ചു
അല്പം പഞ്ചസാര ശരീരത്തില് എത്തിയപ്പോളാണ് എനിക്ക് സംസാരിക്കാന് ഉള്ള ആരോഗ്യം
തിരിച്ചുകിട്ടിയത്. പിന്നെ അയാള് എന്നെ ഓട്ടോയില് കയറ്റി ഇവിടെ എത്തിച്ചു.
കാഷ്വാലിറ്റിയില് പെയ്മെന്റ് നടത്തിയതും നിന്നെ ഫോണ് ചെയ്തു വിവരം പറഞ്ഞതും
അയാളാണ്. നീ വരുന്നതിനു തൊട്ടുമുന്പ് വരെ അയാള് എന്റെ സമീപത്ത് നില്ക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു.
ചിലപ്പോള് വെള്ളം കുടിക്കാന് പോയതാവും.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പെട്ടന്ന് കതക് തള്ളിത്തുറന്ന് അയാള്
അകത്തേക്ക് വന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“’എങ്ങനെയുണ്ട് സാറേ, ക്ഷീണമോക്കെ മാറിയോ?” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അയാളുടെ സ്നേഹപൂര്വമുള്ള
ചോദ്യത്തിന് ഒരു പുഞ്ചിരിയില് മറുപടി നല്കി ഞാന് കട്ടിലില് നിന്ന് എഴുന്നേല്ക്കാന്
ശ്രമിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വേണ്ട സാറേ . സാര് റസ്റ്റ് എടുക്കു.
ഇത് ഭാര്യയായിരിക്കും. ചേച്ചീ ഒരു കാര്യം ശ്രദ്ധിക്കണം. സാറിന്റെ ബാഗില് ഒരു
പാക്കെറ്റ് ബിസ്കറ്റ് എങ്കിലും എപ്പോഴും കരുതിയിരിക്കണം. എപ്പോളാണ് ഷുഗറിന്റെ
പ്രശ്നം വരുക എന്ന് പറയാന് പറ്റില്ല. സാറ് വിശപ്പ് തോന്നുമ്പോളെ കൈയ്യില് കിട്ടുന്നത്
എടുത്ത് കഴിച്ചേക്കണം. അല്ലങ്കില് ഇങ്ങനെ സംഭവിക്കും.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വളരെ നന്ദിയുണ്ട് ചേട്ടാ. ചേട്ടന്
സഹായിചിരുന്നില്ല എങ്കില് .......”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഒന്നും പറയേണ്ട പെങ്ങളേ.
ഞാനല്ലെങ്കില് മറ്റൊരാള് സഹായിക്കാന് ഉണ്ടാവും. അത് പ്രകൃതി നിയമമാണ്. ആരും
അധികം അഹങ്കരിച്ചു നടന്നിട്ട് കാര്യമില്ല. എപ്പോള് വീഴും, എവിടെ വീഴും, ആര്
രക്ഷിക്കും എന്നൊന്നും പ്രവചിക്കാന് ഒക്കുകില്ല. എല്ലാം ഈശ്വരന് നിശ്ചയിച്ച
പ്രകാരം നടക്കും എന്ന വിശ്വാസം മാത്രമാണെനിക്ക്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ലതികെ നീ പോയി രണ്ടു ചായ വാങ്ങിക്കൂ. കഴിക്കാന്
എന്തെങ്കിലും കൂടി വാങ്ങിച്ചോളൂ.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “എനിക്ക് ചായ ഒന്നും വേണ്ട പെങ്ങളേ. കുടിക്കാന്
ഇത്തിരി വെള്ളം കിട്ടിയാല് മതി”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഞാന് വെള്ളം എടുക്കാന് ഗ്ലാസ്
കൈയ്യിലെടുത്തപ്പോള് അയാള് മടിക്കുത്തില് നിന്നും ഒരു ചെറിയ മദ്യക്കുപ്പി
എടുത്ത് മേശപ്പുറത്ത് വെച്ചു. ഞാന് വെറുപ്പോടെ മുഖം തിരിച്ചു. ആ പെരുമാറ്റം
എന്നിലുണ്ടാക്കിയ നീരസം അയാള് മനസ്സിലാക്കിയതുപോലെ തോന്നി. ഒന്നും മിണ്ടാതെ മദ്യക്കുപ്പി
എടുത്ത് മടിക്കുത്തില് തിരുകിക്കൊണ്ട് അയാള്
മുറിയില് നിന്ന് പുറത്തെക്കിറങ്ങി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com29tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-90505873449382642792014-01-21T08:14:00.000-08:002014-01-24T07:45:36.453-08:00റിസല്ട്ട്<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ലിസമ്മ മാത്യൂസ് </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഗൈനകോളജിസ്റ്റ്.</span>MBBS.DGO<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ആശുപത്രി വരാന്തയോട് ചേര്ന്നുള്ള
ഡോക്ടറുടെ മുറിക്ക് മുന്പില് ധാരാളം ഗര്ഭിണികളും അവര്ക്ക് അകമ്പടി വന്നവരും.
നിരത്തിയിട്ടിരുന്ന കസേരകളില് ഒന്നുപോലും കാലിയില്ല. അഞ്ചുമിനിട്ടിലധികം കാത്തുനിന്നിട്ടാണ്
എനിക്കും ഭാര്യക്കും സീറ്റ് കിട്ടിയത്.
പേര് വിളിക്കുന്നത് അനുസരിച്ച് ഓരോ ഗര്ഭിണിയും അവരുടെ അകമ്പടിക്കാരും ഡോക്ടറുടെ മുറിയിലേക്ക് കയറിക്കൊണ്ടിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പൂര്ണഗര്ഭിണികളും അരവയറുള്ളവരും ഗര്ഭലക്ഷണങ്ങള്
ഒന്നും കാണിക്കാത്തവരും അക്കൂട്ടത്തില് ഉണ്ടായിരുന്നു. ഇറുകിയ ചുരിദാറില്
വിങ്ങിപ്പൊട്ടുന്ന വയറും താങ്ങിപ്പിടിച്ചാണ് ഒരു യുവതിയും അമ്മയും ഉള്ളിലേക്ക്
പോയത്. ഗൈനകോളജിസ്ടിനെ കാണാന് പോകുമ്പോള് സാരി തന്നെ നല്ലത് എന്ന് എന്റെ മനസ്സ് പറഞ്ഞു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഇന്നലെ വരെ ആധുനിക വേഷത്തില് തുള്ളിച്ചാടി
നടന്ന പെണ്കുട്ടികള് ഗര്ഭലക്ഷണങ്ങളോടെ മുഖമെല്ലാം വിളറി കാല്വണ്ണയില് ചെറിയ
നീരോടുകൂടി വയറും താങ്ങിപ്പിടിച്ച് നില്ക്കുന്നത് കണ്ടപ്പോള് സഹതാപമാണ്
തോന്നിയത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഒരു അമ്മയാകാന് പോകുന്ന നിര്വൃതിയോടെയാണ്
പലരും എത്തിയിരിക്കുന്നത്. പ്രകൃതിയുടെ ഏറ്റവും വലിയ വരദാനം. അടുത്ത
വംശപരമ്പരയിലേക്ക് ഒരു കണ്ണി കൂടി വിളക്കിച്ചേര്ക്കുന്ന മാതൃത്വത്തിന്റെ നിര്വൃതി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വര്ഷങ്ങളോളം ഒരു കുഞ്ഞിക്കാലുകാണാന്
ആറ്റുനോറ്റിരുന്നവര് ഉണ്ടാകാം. നേര്ച്ചകാഴ്ചകള്, പ്രാര്ത്ഥനകള്, അവയുടെ ഫലം
പ്രതീക്ഷിച്ചുകൊണ്ട് കാത്തിരിക്കുന്നവര് . സമൂഹത്തിന്റെയും, ബന്ധുക്കളുടെയും
ചോദ്യങ്ങള്ക്കും കുറ്റപ്പെടുത്തലുകള്ക്കും മറുപടി പറഞ്ഞു മടുത്ത് ഒരു കുഞ്ഞിനായ്
കാത്തിരിക്കുന്നവര്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജീവിതത്തിന് ഒരര്ത്ഥമുണ്ടാകുന്നത് കുഞ്ഞുങ്ങളുടെ
നിഷ്കളങ്കമായ മുഖം കാണുമ്പോളാണ്. മനസ്സില് കരുതിവെച്ച സ്നേഹമെല്ലാം പകര്ന്നു നല്കാന്,
അവരെ അണിയിച്ച് ഒരുക്കാന്, ഇഷ്ടപ്പെട്ട നിറമുള്ള വസ്ത്രങ്ങള് അണിയിക്കാന്,
ഇഷ്ടവിഭവങ്ങള് ഉണ്ടാക്കി കൊടുക്കാന്, അവരുടെ വിദ്യാഭ്യാസം, ജോലി, വിവാഹം അങ്ങനെ
ഒത്തിരിയൊത്തിരി നിറംപിടിപ്പിച്ച സ്വപ്നങ്ങളാവും മനസ്സുനിറയെ.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ചിലപ്പോള് അപ്രതീക്ഷിതമായി വന്ന അതിഥിയായ
ഗര്ഭത്തെ അലസിപ്പിക്കാന് എത്തിയവര് ഉണ്ടാകാം. മാനസികമായി തയ്യാറാകുന്നതിന് മുന്പ്
ദാമ്പത്യത്തിലെ സന്തോഷം കെടുത്താന് എത്തിയ ഒരു കുഞ്ഞിനെ ജനിക്കുന്നതിനു മുന്പ്
തന്നെ ഇല്ലാതാക്കാന് വന്നവര് ഉണ്ടാകാം. ചിലപ്പോള് വിവാഹത്തിനു മുന്പ് ഗര്ഭിണിയായവര്
ഉണ്ടാകാം. പ്രലോഭനങ്ങള്ക്ക് വഴങ്ങി ഒരു ചതിക്കുഴിയില് പെട്ടവള്. തറവാടിന്റെ സല്പേര്
നിലനിര്ത്താന് രഹസ്യമായി ഒരു ഗര്ഭഛിദ്രത്തിനു തയ്യാറായി വന്നവര്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “അടുത്തത് നമ്മുടെ നമ്പരാണ്”. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഭാര്യ ഓര്മപ്പെടുത്തി.
പെട്ടന്ന് മൊബൈല്ഫോണ് റിംഗ് ചെയ്യാന് തുടങ്ങി. നാട്ടില് നിന്ന് ലൂസിച്ചേച്ചിയാണ്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഹലോ”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഹലോ, നീയെവിടെയാ വീട്ടിലാണോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഞങ്ങള് ആശുപത്രിയില് ഒരു
ഗൈനകോളജിസ്റ്റ്നെ കാണാന് ഇരിക്കയാണ്. അഞ്ചുമിനിട്ട് കഴിഞ്ഞു ഞാന് അങ്ങോട്ട്
വിളിക്കാം.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഞാന്. ഫോണ് കട്ട് ചെയ്തു. ഞങ്ങളുടെ ഊഴമെത്തി ഡോക്ടറുടെ മുറിയിലേക്ക്
കയറുമ്പോള് എയര്കണ്ടീഷനറുടെ ശീതളിമ
ശരീരത്തെ പൊതിഞ്ഞു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഇരിക്കൂ”
അമ്പതിനോടടുത്ത സുന്ദരിയായ ഡോക്ടര് ഒരു പുഞ്ചിരിയോടെയാണ് ഞങ്ങളെ
സ്വീകരിച്ചത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “എന്താണ് ജാന്സീ പ്രശ്നം”? ഡോക്ടറുടെ
ചോദ്യം കേട്ട് ഞങ്ങള് പരസ്പരം നോക്കി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “രണ്ട് മാസമായി ഇവളുടെ പീരിയട്സ് തെറ്റി.
അതൊന്നു നോക്കണം.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “കുട്ടികള് എത്രയുണ്ട്”?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഒരാണ്കുട്ടി മാത്രം. ഡിഗ്രിക്ക്
പഠിക്കുന്നു.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ അത് ശരി. ജാന്സി. </span>45 <span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വയസ്സ്. ഏതായാലും
കയറിക്കിടക്കൂ. ഞാനൊന്ന് നോക്കട്ടെ.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഒരു ചെറു പുഞ്ചിരിയോടെ ഡോക്ടര് എഴുന്നേറ്റു.
നേഴ്സ് ഒരു പച്ച കര്ട്ടന് വലിചിട്ടുകൊണ്ട് എനിക്ക് മുന്നില് ഒരു മതില് പണിതുയര്ത്തി.
അണിയറയില് പരിശോധനകള് നടക്കുമ്പോള് ആ മുറിയില് തനിച്ചായ ഞാന്.
മേശപ്പുറത്തിരിക്കുന്ന ഉപകരണങ്ങളിലും ഭിത്തിയില് ഒട്ടിച്ചിരിക്കുന്ന ഗര്ഭസ്ഥശിശുക്കളുടെ
ചിത്രങ്ങളിലും നോക്കി വെറുതെ ഇരുന്നു. ഗര്ഭസ്ഥശിശുവിന്റെ
വളര്ച്ചയുടെ വിവിധ ഘട്ടങ്ങള് വിശദീകരിക്കുന്ന കുറെയധികം ചിത്രങ്ങള്. പല
കുട്ടികളും അമ്മയുടെ വയറ്റില് തല്കീഴായ്
ആണ് കിടക്കുന്നത്. ഞാനും ഇതുപോലെയാവും കിടന്നിട്ടുണ്ടാവുക. അതുകൊണ്ടാവും എന്റെ
തലേവര ശരിയാവാഞ്ഞത്. ദൈവം തലയില് വരക്കാന് വരുമ്പോള് തലയും കുത്തി നില്ക്കുന്നതു
കണ്ടാല് അദ്ദേഹം എന്ത് ചെയ്യാനാണ്. ഓരോന്ന് ആലോചിച്ച് ഇരിക്കുമ്പോള് ഡോക്ടര്
മടങ്ങിവന്ന് സീറ്റില് ഇരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “നിങ്ങള് പ്രിക്കോഷന് ഒന്നും
എടുത്തിരുന്നില്ലേ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഇല്ല ഡോക്ടര്”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“പിന്നെ ഇത്രയും കാലതാമസം
വന്നതെന്താണ്?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ ആദ്യത്തെ പ്രസവം അല്പം
കോംബ്ലിക്കേറ്റെട് ആയിരുന്നു. അതുകൊണ്ട് രണ്ടാമത്തെ കുട്ടിക്ക് അഞ്ചുവര്ഷം
കഴിഞ്ഞു ട്രൈ ചെയ്താല് മതി എന്നാണു ഡോക്ടര് പറഞ്ഞത്. അഞ്ചുവര്ഷം കഴിഞ്ഞു ശ്രമിച്ചപ്പോള്
കണ്സീവ് ആയതുമില്ല. പിന്നെ ഞങ്ങള്ക്കും വലിയ താല്പര്യം ഉണ്ടായിരുന്നില്ല.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ശരിക്കും പറഞ്ഞാല് ഇപ്പോള് ഓരു
കുട്ടിയുണ്ടാവാന് നീങ്ങള്ക്ക് തീരെ താല്പര്യമില്ല.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“അതെ”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഏതായാലും വിശദമായ ടെസ്റ്റ്
നടത്താം.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഡോക്ടര് തന്ന കുറിപ്പുമായി ഞങ്ങള് ലാബിലേക്ക്
നടന്നു. ബില്ലടച്ചിട്ടു ജാന്സി ലാബിലേക്ക് കയറി. വരാന്തയില് കിടന്ന ഒരു
തടിബെഞ്ചില് ഞാനിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വെള്ള യൂണീഫോമിട്ട നേഴ്സുമാര്
തെക്കുവടക്ക് നടക്കുന്നു. മാലാഖമാരെപോലെ മുഖത്ത് ഒരു ചെറുപുഞ്ചിരിയും ഒളിപ്പിച്ചു
നടക്കുന്ന അവര് എന്നും വേദനിക്കുന്നവര്ക്ക് സാന്ത്വനം ഏകുന്നവരാണ്. തുച്ഛമായ വരുമാനത്തിനു വേണ്ടി രാപകലില്ലാതെ
കഷ്ടപ്പെടുന്നവര്. രോഗികളില് നിന്ന് മാനേജ്മെന്റ് കൊള്ളയടിക്കുന്നതിന്റെ
പലമടങ്ങാണ് ഇവരില് നിന്ന് കൈക്കലാക്കുന്നത്. സഹികെട്ട് സമരപാതയിലേക്ക് തിരിഞ്ഞ
ഇവരില് പലരും ഇന്ന് തൊഴില് രഹിതരായി വീട്ടില് ഇരിക്കയാണ്. ചാനെല് ക്യാമെറകള് സമരപ്പന്തലില്
ഒരാരവം സൃഷ്ടിച്ച് മടങ്ങി. അടുത്ത ബ്രേകിംഗ് ന്യൂസ് തേടി അവര് ഓട്ടമാരംഭിച്ചു.
ഏറ്റെടുക്കുന്ന വിഷയങ്ങളുടെ പരിസമാപ്തിയെക്കുറിച്ച് അവര് ആശങ്കപ്പെടാറില്ല. രാഷ്ട്രീയക്കാര്
ചവച്ചുതുപ്പുന്ന വിവാദങ്ങള്ക്ക് പരമാവധി തീ പടര്ത്താന് പ്രതിജ്ഞാബദ്ധരായവരെപ്പോലെ
അവര് നിരന്തരം ചലിച്ചുകൊണ്ടിരിക്കുന്നു.. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പെട്ടന്ന് ഫോണ് ശബ്ദിച്ചു. കുഞ്ഞമ്മയാണ്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഹല്ലോ”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ജാന്സിക്ക് എന്ത് പറ്റി”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“അവളുടെ ടെയിറ്റ് തെറ്റി.
ഒരു ചെക്കപ്പിന് വന്നതാ.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ എടാ ആഷിക്കിന് ഇപ്പോള് </span>19 <span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">വയസ്സായി. ഈ പ്രായത്തില്
അമ്മ ഗര്ഭിണിയാണെന്ന് അറിഞ്ഞാല് അവനു ഭയങ്കര നാണക്കേടായിരിക്കും. അത് മനസ്സിലാക്കി വല്ലതും ചെയ്തോണം. വീണ്ടുവിചാരം
ഇല്ലാതെ ഓരോന്ന് ഒപ്പിച്ചോളും”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ കുഞ്ഞമ്മേ അത്.......”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“നീ ഒന്നും പറയേണ്ട. ഞിങ്ങള്ക്ക്
വേണമെന്ന് വെച്ചാല് കുറെ നേരത്തെ ആയിക്കൂടായിരുന്നോ. വയസ്സനാന് കാലത്ത് ഓരോ
പൊല്ലാപ്പ്.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പെട്ടന്ന് ഫോണ് കട്ടായി. രണ്ടു മിനിട്ടിനകം
വീണ്ടും ഫോണ് ശബ്ദിച്ചുതുടങ്ങി. അനുജനാണ്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ഹല്ലോ”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ചേച്ചിക്കെന്തുപറ്റി?”........</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">...........പിന്നെ ഫോണ്
കോളുകളുടെ ഒരു ഘോഷയാത്രയായിരുന്നു. ലൂസിചേച്ചി എല്ലാവരെയും വിളിച്ചു വിവരം
അറിയിച്ചിരിക്കുന്നു. കുടുംബത്ത് നടക്കാന് പോകുന്ന ഒരു നാണക്കേട് ഒഴിവാക്കാന്
എല്ലാവരുടെയും വക ഉപദേശങ്ങളും ശകാരങ്ങളും. ഒരു ഗൈനകോളജിസ്റ്റ്നെ കാണുന്നത് ഇത്ര വലിയ
തെറ്റാണോ. ഗര്ഭം ഉള്ളവര് മാത്രമാണോ ഗൈനകോളജിസ്റ്റ്നെ കാണുന്നത്. അഥവാ ഗര്ഭം ആണെങ്കില് തന്നെ ഇവര്ക്കെന്താ നഷ്ടം. സ്വന്തം
ഭാര്യയില് തന്നെയാണല്ലോ ഗര്ഭം ഉല്പാദിപ്പിച്ചിരിക്കുന്നത്. അതിനു ഇവരുടെയൊക്കെ
അനുവാദം വേണമെന്ന് ശഠിക്കുന്നത് ശരിയാണോ?.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കല്യാണം കഴിഞ്ഞ സമയത്ത് രണ്ടു വര്ഷം കഴിഞ്ഞു കുട്ടി മതി എന്ന് ഞങ്ങള്
തീരുമാനിച്ചതായിരുന്നു. അന്ന് ഭാര്യക്ക് വിശേഷം ഒന്നുമായില്ലേ എന്ന്
അന്വഷിക്കുന്നവരുടെ തിരക്കായിരുന്നു. എത്രപേരാണ് ഡോക്ടറെ കാണാന് ഉപദേശിച്ചത്.
ആരുടെയാണ് കുഴപ്പം എന്നറിയാനുള്ള വ്യഗ്രതയായിരുന്നു. ചേച്ചി ഫോണ് ചെയ്തപ്പോള്
ആശുപത്രിയില് ആണന്നു പറഞ്ഞതാണ്
കുഴപ്പമായത്. സിനിമ കാണുകയാണന്ന് പറഞ്ഞാല് മതിയായിരുന്നു. സത്യം പറഞ്ഞതാണ്
പ്രശ്നമായത്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജാന്സി ലാബില്നിന്നു ഇറങ്ങിവരുമ്പോള് ഞാനാകെ
വിഷമിച്ച് ഇരിക്കയായിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“എന്ത് പറ്റി. മുഖം
വാടിയിരിക്കുന്നു.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“അത് നാട്ടില് നിന്ന്
അവരെല്ലാം വിളിച്ചു.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ജന്സിക്ക് കാര്യം
മനസ്സിലായി. അവള് ഒരു ചെറു പുഞ്ചിരിയോടെ എന്റെ കരം കവര്ന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വിഷമിക്കേണ്ട. എന്തുവന്നാലും കുഴപ്പമില്ല.
നമ്മളുടെ കാര്യം തീരുമാനിക്കുന്നത് നമ്മള് തന്നെ ആയിരിക്കും. അതില് ആര്ക്കും
അഭിപ്രായം പറയാന് ഒരു അവകാശവുമില്ല. അഥവാ എന്തെങ്കിലും അഭിപ്രായം പറഞ്ഞാല് തന്നെ
നമുക്ക് അത് ഗൌനിക്കേണ്ട കാര്യവുമില്ല. ഈശ്വരന് തരുന്നത് എന്തായാലും നമ്മള്
സന്തോഷത്തോടെ സ്വീകരിക്കും. ഒരു
കുട്ടിയുണ്ടാവാനുള്ള ഭാഗ്യമുണ്ടങ്കില് അതൊരു പെണ്കുട്ടിയാവണെ എന്ന്
മാത്രമാണെന്റെ പ്രാര്ത്ഥന.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അവളുടെ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞ് വരുന്നത് ഞാന്
കണ്ടു. ഹൃദയം നിറയെ സ്നേഹം നിറഞ്ഞുനിന്ന മാതൃവാത്സല്യത്തിന്റെ പ്രകാശം പൊഴിക്കുന്ന
ആനന്ദാശ്രുക്കള്. ഇത്രയും സ്നേഹം മനസ്സില് ഒളിപ്പിച്ച് വെച്ചാണോ ഇവള്
ഇക്കാലമത്രയും കാത്തിരുന്നത്.</span><o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ജാന്സി ജോസെഫ് .........” അര മണിക്കൂറിനുശേഷം
ലാബ് കൌണ്ടറില് നിന്ന് വിളി വന്നു. കൌണ്ടറിലേക്ക് ഞങ്ങള് ഓടുകയായിരുന്നു. ആശുപത്രിയുടെ പേരും എംബ്ലവും പതിച്ച തൂവെള്ള
നിറത്തിലുള്ള ആ കവര് ഞങ്ങള് രണ്ടുപേരും ചേര്ന്നാണ് വാങ്ങിയത്.<o:p></o:p></span></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com43tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-48557187250890482602013-11-12T22:52:00.003-08:002013-11-12T22:52:46.432-08:00സസ്നേഹം<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജോസ് എനിക്ക് ആരായിരുന്നു എന്ന് ഞാന്
പലവട്ടം ചിന്തിച്ചിട്ടുണ്ട്. ഒരു അടുത്ത സുഹൃത്ത് എന്ന് കരുതുന്നതാണ് ശരി.
എന്നാല് അതിലേറെ നല്ല ഒരു വഴികാട്ടി അല്ലങ്കില് ഒരു ഉപദേശകന് എന്ന്
പറയുന്നതാവും കൂടുതല് ശരി. അവന്
കുറെക്കാലം എന്റെ ജീവിതത്തിന്റെ ഭാഗമായിരുന്നു. എന്റെ സന്തത സഹചാരി. ഒരു
നിഴല് പോലെ അവന് എന്നും എന്നോടൊപ്പം ഉണ്ടായിരുന്നു. ഞങ്ങളെ ഒരുമിച്ചല്ലാതെ ആരും
കണ്ടിരുന്നില്ല. സ്കൂളിലേക്കുള്ള വഴിയില്, പിന്നീട് കോളേജില് എത്തിയപ്പോഴും അവന്
എന്നോടൊപ്പം ഒരു നിഴലായി ഉണ്ടായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വര്ഷങ്ങള്ക്കു
മുന്പ് ഒരു ഞായറാഴ്ച ഉച്ചക്കാണ് ഞാന് ജോസിനെ ആദ്യമായികാണുന്നത്. ലോറി നിറയെ സാധനങ്ങള്
കയറ്റി അടുത്ത വീട്ടിലെത്തിയ പുതിയ താമസക്കാര്
ആരെന്നറിയുവാന് ഞാന് നോക്കി നില്ക്കയായിരുന്നു. ലോറിയില്നിന്ന് അവനെ
എടുത്തിറക്കിയത് അവന്റെ അച്ഛനായിരുന്നു. ഒരു കാല് ശോഷിച്ച് സ്വാധീനമില്ലാത്ത അവന് ഒരു വടി കുത്തിയാണ്
നടന്നത്. വേലിക്കരികില് നിന്ന് അവന് കൈയ്യുയര്ത്തി കാട്ടിയപ്പോള് ഞാന് മുഖം
തിരിച്ചുകളഞ്ഞു. ജനാലയിലൂടെ ഞാന് നോക്കുമ്പോള് ചുമട്ടുതൊഴിലാളികള് ലോറിയില്
നിന്ന് കട്ടിലും അലമാരിയും മറ്റു വീട്ടുസാധനങ്ങളും ഇറക്കുന്ന തിരക്കിലായിരുന്നു.
അവന്റെ അച്ഛനും അമ്മയും പണിക്കാരെ സഹായിച്ചുകൊണ്ട് കൂടെയുണ്ടായിരുന്നു. അവന് ഇളംതിണ്ണയില് മാറി ഇരിക്കയായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> നല്ല ഒരു കൂട്ടുകാരനെ പ്രതീക്ഷിച്ച് നിന്ന
എനിക്ക് വലിയ നിരാശയായി. ഒരു വികലാംഗനായ അവനെ എങ്ങനെ കൂട്ടുകാരനാക്കും. നിനക്കൊരു
പുതിയ കൂട്ടുകാരന് വരുമെന്ന് അമ്മ പറഞ്ഞപ്പോള് ഞാന് ഇത്രയും പ്രതീക്ഷിച്ചില്ല.
അവനെ നിന്റെ ക്ലാസില് തന്നെയാണ് ചേര്ത്തിരിക്കുന്നതെന്നും പറഞ്ഞപ്പോള് ഞാന്
ഏറെ സന്തോഷിച്ചതാണ്. പക്ഷേ ഇവനോടൊപ്പം എങ്ങനെ സ്കൂളില് പോകും. മറ്റുകുട്ടികള്
കളിയാക്കില്ലേ?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അടുത്തദിവസം
രാവിലെ അവന് സ്കൂളി പോകാന് നേരത്തേ തയ്യാറായി എന്റെ വീട്ടിലെത്തി. ഞാന് ജനലിലൂടെ നോക്കുമ്പോള് അവന് അര
ഭിത്തിയില് ചാരി ഇരിക്കയായിരുന്നു. അടുത്ത് തന്നെ ഊന്നുവടിയും പുസ്തകസഞ്ചിയും.
അവനെ കൂട്ടാതെ ഇറങ്ങി ഓടിയാലോ എന്ന് പലവട്ടം ആലോചിച്ചതാണ്. പക്ഷേ, അമ്മയുടെ അടി
കിട്ടുമെന്ന പേടി കാരണം അവനോടൊപ്പം തന്നെയാണ് വീട്ടില് നിന്നിറങ്ങിയത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> സ്കൂളിലേക്കുള്ള രണ്ട് കിലോമീറ്ററോളം ദൂരം
എന്നും നടന്നുതന്നെയാണ് പോയിക്കൊണ്ടിരുന്നത്. ഞങ്ങളോടൊപ്പം ഊന്നുവടിയുടെ
സഹായത്തോടെ നടന്നെത്താന് അവന് നന്നേ
ബുദ്ധിമുട്ടുന്നുണ്ടായിരുന്നു. അരമണിക്കൂര് സമയംകൊണ്ട് എത്തുന്ന ദൂരം പിന്നിടാന്
അന്ന് കൂടുതല് സമയമെടുത്തു. പുതിയ വികലാംഗനായ കുട്ടിയെ എല്ലാവരും സഹതാപത്തോടെയാണ്
നോക്കിയത്. പക്ഷേ, ചിലര് ഓരോന്ന് പറഞ്ഞ് കളിയാക്കി ചിരിക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ദിവസങ്ങള് കടന്നുപോകവേ അവനോടുള്ള എന്റെ
മനോഭാവത്തില് എങ്ങനെയോ മാറ്റങ്ങള് വന്നുകൊണ്ടിരുന്നു. സ്നേഹവും അനുകമ്പയും കൂടി
വന്നു. അവന് ഒരു നല്ല ചിത്രകാരനായിരുന്നു. നല്ല കൈയ്യക്ഷരത്തില് എഴുതാനുള്ള
കഴിവുണ്ടായിരുന്നു. പഠനകാര്യങ്ങളില് ശരാശരി ആയിരുന്നെങ്കിലും എന്തുവിഷയവും
പെട്ടന്ന് മനസ്സിലാക്കിയെടുക്കാനുള്ള കഴിവുണ്ടായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വീട്ടില് നിന്ന് സ്കൂളിലേക്കുള്ള ചെമ്മണ്
പാതയിലൂടെ ഞങ്ങള് പത്തുപേര് നടന്നാണ്
പോയ്ക്കൊണ്ടിരുന്നത്. ആറു ആണ്കുട്ടികളും നാല് പെണ്കുട്ടികളും. വിജനമായ റബ്ബര്
തോട്ടത്തിലൂടെയുള്ള യാത്രയില് ഞാന് വാതോരാതെ സംസാരിക്കുമായിരുന്നു. പക്ഷെ,
അവന് എന്നും ഒരു കേള്വിക്കാരന് മാത്രമായിരുന്നു. മുഖത്ത് എന്നും ഒരു
വിഷാദഭാവത്തോടെ മാത്രമേ ഞാനവനെ കണ്ടിട്ടുള്ളൂ. അവന്റെ പുസ്തകസഞ്ചി കൂടി തോളത്
തൂക്കി നടക്കാന് എനിക്ക് എന്നും ഒരു പ്രത്യേക താല്പര്യം തന്നെയായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഒരുനാള് സ്കൂളില്നിന്ന് മടങ്ങുമ്പോള്
എസ്റ്റേറ്റ് മാനേജര് സണ്ണിച്ചന്റെ ജീപ്പ് അടുത്ത് വന്നു നിന്നു. പുറകിലെ സീറ്റിലിരുന്ന
എസ്റ്റേറ്റ് പീയൂണ് കൊച്ചൗസേപ്പ് എല്ലാവരെയും
കൈ കാട്ടി വിളിച്ചു. ഒരു ഫ്രീ ലിഫ്റ്റ് ഓഫര്. ഞങ്ങള്ക്കെല്ലാം വളരെ സന്തോഷമായി.
എല്ലാവരും ഓടിച്ചെന്നു ജീപ്പിന്റെ മുന്സീറ്റിലും പിന്സീറ്റിലും ചാടിക്കയറി. കൊച്ചൗസേപ്പ്
ചേട്ടന് എല്ലാവരെയും വണ്ടിയില് കയറാന് സഹായിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു.അവസാനമായാണ് ജോസ്
കയറാന് ശ്രമിച്ചത്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഈ ചട്ടുകാലന് കുട്ടിയെ കയറ്റണോ മുതലാളീ?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വേണ്ട അവന് നടന്നു വന്നാല് മതി.” കൊച്ചൗസേപ്പിന്റെ
ചോദ്യവും മുതലാളിയുടെ മറുപടിയും എന്നില് നിരാശ ഉണ്ടാക്കി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജോസിനെ കയറ്റാതെയാണ് അയാള് വണ്ടി സ്റ്റാര്ട്ട്
ചെയ്തത്. ഞാന് വണ്ടി നിര്ത്താന് ബഹളം വെച്ചെങ്കിലും അയാള് എന്റെ വീടിനു
മുന്നില് വന്നാണ് ബ്രേക്കിട്ടത്. ഞങ്ങളെ
ഇറക്കിയിട്ട് വണ്ടി വിട്ടുപോയ ഉടനെ ഞാന് പുസ്തകസഞ്ചി വീടിന്റെ അരഭിത്തിയില്
വെച്ചിട്ട് തിരിച്ചോടി. ഞാന് വളവു തിരിഞ്ഞു ചെല്ലുമ്പോള് ജോസ് സാവധാനം നടന്നു വരികയായിരുന്നു.
എന്നെ കണ്ടപ്പോള് അവന്റെ കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞുതുളുമ്പുന്നത് ഞാന് കണ്ടു. സാരമില്ലടാ
എന്ന് പറഞ്ഞു ഞാനവനെ കെട്ടിപ്പിടിച്ചു. ഇത്തരം അനുഭവങ്ങള് അവനു ധാരാളം
ഉണ്ടായിട്ടുണ്ടന്ന് അറിഞ്ഞപ്പോള് വലിയ വിഷമം തോന്നി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഒരു വണ്ടി സ്വന്തമായുള്ളതിന്റെ
അഹങ്കാരമാണ് അയാള് കാണിച്ചത്. ആരും ഇങ്ങനെ ഒരിക്കലും ഒരു വികലാംഗനോടെന്നല്ല ഒരു
മനുഷ്യനോടും പെരുമാറാന് പാടില്ലെന്ന് എന്റെ മനസ്സ് പറഞ്ഞുകൊണ്ടിരുന്നു.
ഞാനെന്നെങ്കിലും വണ്ടി വാങ്ങിയാല് നിന്നെ കയറ്റിക്കൊണ്ടു പോകും. ഈ ലോകം മുഴുവന്
ചുറ്റിക്കറങ്ങും എന്നു</span> <span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ഞാന് പറഞ്ഞപ്പോള്
അവന് ചിരിക്കയായിരുന്നു. കണ്ണീരിന്റെ നനവുള്ള ചിരി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അച്ഛന് എനിക്ക് സൈക്കിള് വാങ്ങിയപ്പോള്
ഏറെ സന്തോഷിച്ചത് ജോസാണ്. ഞാന് സൈക്കിള് ചവിട്ടുന്നത് അവന് കലുങ്കില് ഇരുന്നു
കാണും. സ്പീഡില് ഓടിക്കാന് അവന് ഒരിക്കലും പറഞ്ഞിട്ടില്ല. എപ്പോളും സൂക്ഷിച്ച്
സൂക്ഷിച്ച് എന്ന് പറഞ്ഞുകൊണ്ടിരിക്കും. പിന്നീട് സ്കൂളിലേക്കുള്ള യാത്ര ഞങ്ങള്
സൈക്കിളിലാക്കി. അവന് സൈക്കിളില്ന്റെ പിന്സീറ്റില് ഇരിക്കും. ഊന്നുവടിയും
പിടിച്ചാണ് അവന്റെ ഇരിപ്പ്. പുസ്തകസഞ്ചി ഹാന്ഡിലില് തൂക്കി ഞാന് സാവധാനം
സൈക്കിള് ഓടിക്കും. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പിന്നീട് കോളേജില് എത്തിയപ്പോള്
യാത്ര ബൈക്കിലായി. അവന് പഠിച്ചത് ചരിത്രവും സാമ്പത്തികശാസ്ത്രവുമാണ്. ഞാന്
കണക്കും സയന്സും. ഉച്ചക്ക് എന്നും ഒരുമിച്ച് ഇരുന്നാണ് ഊണ്. കറികള് പരസ്പരം
ഷെയര് ചെയ്ത്, ധാരാളം സംസാരിച്ച്, ചിരിച്ചു ഉല്ലസിച്ച് കഴിഞ്ഞു പോയ ദിവസങ്ങള്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> കോളേജ് യൂണിയന് തിരഞ്ഞെടുപ്പിനിടെ ഒരു
ദിവസം ഉണ്ടായ സംഘട്ടനം.. കാന്റീനില് ഭക്ഷണം കഴിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നപ്പോള്
അടുത്തടുത്ത ടേബിളില് ഉണ്ടായ വാക്കുതര്ക്കം
കൂട്ടത്തല്ലിലേക്ക് നീങ്ങുകയായിരുന്നു. ആ ബഹളത്തിനും അക്രമത്തിനും ഇടയില് ജോസ്
അറിയാതെ പെട്ടുപോകുകയായിരുന്നു. ആ കൂട്ടത്തല്ലില് നിന്ന് പുറത്തു കടക്കാനോ
രക്ഷപെടുവാനോ അവനു സാധിച്ചില്ല. അവന്റെ ഊന്നുവടി ആരോ പിടിച്ചുവാങ്ങി. പിന്നെ അത്
വെച്ചായിരുന്നു അടി. നിലത്ത് വീണ അവന് ആള്ക്കാരുടെ ചവിട്ടും തൊഴിയുമേറ്റ്
അവശനായി. അതില് പരിക്കേറ്റു അവന്
ആശുപത്രിയില് ആയി. അവസാനം അവന് മരണത്തിന് കീഴടങ്ങി. കെമിസ്ട്രി ലാബില് സോള്ട്ട് അനാലിസിസ്
ചെയ്തുകൊണ്ട് ഇരിക്കുമ്പോള് എന്തോ ബഹളം കേട്ടിരുന്നു. പിന്നീട് ആംബുലന്സ്
വരുന്ന ശബ്ദം കേട്ടപ്പോളാണ് ലാബില്
നിന്ന് ഇറങ്ങാനായത്. പരുക്കേറ്റവരെ ആംബുലന്സില് കയറ്റുന്നതു കണ്ടു. പക്ഷെ, അതില്
ജോസ് ഉണ്ടാകുമെന്നു ഞാന് കരുതുയില്ല. ഞാന് അവിടെ ഉണ്ടായിരുന്നെങ്കില് അത്
സംഭവിക്കുകയില്ലായിരുന്നു. ജോസിനെ എങ്ങനെയും ആ അപകടത്തില് നിന്ന്
രക്ഷിക്കുമായിരുന്നു. വിദ്യാര്ത്ഥി രാഷ്ട്രീയത്തിലെ ഒരു സംഘടനയോടും അനുഭാവമോ
വെറുപ്പോ പ്രകടിപ്പിക്കാതെ തികഞ്ഞ നിഷ്പക്ഷവാദിയായ അവന് ഇത്തരമൊരു ദുര്യോഗം
സംഭവിക്കരുതായിരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വെള്ളവസ്ത്രം ധരിച്ച അവന്റെ ചേതനയറ്റ
ശരീരം പള്ളിസെമിത്തേരിയില് അടക്കം ചെയ്യുമ്പോള് നെഞ്ചുപൊട്ടിക്കരഞ്ഞ അമ്മയുടെ
മുഖം ഒരിക്കലും മറക്കാനാവുന്നില്ല. വികലാംഗനായിരുന്നെങ്കിലും അവരുടെ ഏക പ്രതീക്ഷ ആയിരുന്നു അവന്. അച്ഛന്റെ ദുഃഖം
പറഞ്ഞറിയിക്കാന് ആവാത്തതായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അടക്കം കഴിഞ്ഞു എല്ലാവരും പിരിഞ്ഞ്
പോയെങ്കിലും ഞാന് പള്ളിനടയില് തന്നെ ഇരിക്കയായിരുന്നു. വികാരിയച്ചനാണ് എന്നെ
ചിന്തകളില് നിന്ന് ഉണര്ത്തിയത്. എന്റെ പുറത്തു തട്ടി അദ്ദേഹം ആശ്വസിപ്പിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “നിങ്ങളുടെ സ്നേഹവും സൌഹൃദവും ഞാന്
അസൂയയോടെ നോക്കി നിന്നിട്ടുണ്ട്. നിന്റെ മനസ്സിന്റെ വിങ്ങല് ഞാന്
മനസ്സിലാക്കുന്നു. ഇനി നീയാണ് അവന്റെ മാതാപ്പിതാക്കളെ ആശ്വസിപ്പിക്കേണ്ടത്. അവര്ക്ക്
സ്നേഹവും പരിചരണവും കൊടുക്കേണ്ടത്. അതിനു ദൈവം നിനക്ക് ശക്തി തരും. അവന്റെ ആത്മാവ്
എന്നും നിന്നോടുകൂടെ ഉണ്ടാവും.” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അച്ചന്റെ വാക്കുകള് ഒരു സ്വാന്തനമായി
ഒരു ഉപദേശമായി എന്റെ ചെവികളില് മുഴങ്ങി. ഞാന് പള്ളിയന്കണം വിട്ടു പുറത്തേക്കു
നടന്നു. വഴിയില് പുസ്തകസഞ്ചിയും തൂക്കി ഒരു ചെറു പുഞ്ചിരിയോടെ അവന് കാത്തുനില്ക്കണേ എന്ന് മനസ്സ് പ്രാര്ത്ഥിച്ചുകൊണ്ടിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com25tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-86289865757168374452013-10-19T07:31:00.002-07:002013-11-12T22:56:50.559-08:00നിഴലുകള്<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="MsoNormal">
<b><span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">നിഴലുകള് </span></b><b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഗേറ്റിന് മുന്പില് ഓട്ടോ നിന്നപ്പോള് അമ്മ അവിടെ കാത്തു നില്ക്കയായിരുന്നു.
വെള്ള മുണ്ടിലും ബ്ലൗസിലും നിറയെ ചെളിയും
വിയര്പ്പും. അടുക്കളയില് എന്തോ പണി കഴിഞ്ഞ് ഇറങ്ങിയ പോലെയുണ്ട്. അമ്മയുടെ
കണ്ണുകളില് സന്തോഷത്തിന്റെ തിരയിളക്കം കണ്ടു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> അമ്മൂമ്മേ... അഖില് ഓട്ടോയില് നിന്നിറങ്ങി
അമ്മയെ കെട്ടിപ്പിടിച്ചു നിന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “മോനങ്ങു ക്ഷീണിച്ചുപോയല്ലോ.” അഖിലിന്റെ
കവിളില് തലോടിക്കൊണ്ട് അമ്മ പറഞ്ഞു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “നിഷമോള് ഉറക്കം കഴിഞ്ഞില്ലേ? മോളെ ഇങ്ങു
തന്നേ, ഞാനൊന്ന് എടുക്കട്ടെ.” അമ്മ
ദേവിയുടെ നേര്ക്ക് കൈ നീട്ടി.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മോളെ തോളില് കിടത്തി അമ്മയും ദേവിയും
ഉള്ളിലേക്ക് നടന്നു. അനുജന് ലഗേജുകള് ഇറക്കിവെച്ചിട്ടു ഓട്ടോക്കാരനെ വിടാനുള്ള
തിരക്കിലായിരുന്നു. പൂമുഖത്ത് ഫ്രെയിം ചെയ്തു തൂക്കിയിരുന്ന അച്ഛന്റെ ചിത്രത്തില്
ഒരു നിമിഷം മിഴികള് ഉടക്കി. സ്നേഹവും ഗൌരവവും കലര്ന്ന അച്ഛന്റെ ശബ്ദം ചെവിയില്
മുഴങ്ങുന്നതുപോലെ തോന്നി.
ആജ്ഞാശക്തിയോടെയുള്ള നോട്ടവും സ്നേഹമസൃണമായ കരസ്പര്ശവും നഷ്ടമായിട്ട് വര്ഷങ്ങള്
കഴിഞ്ഞിരിക്കുന്നു. തെക്കേമുറ്റത്ത് അച്ഛന്റെ ചിത എരിഞ്ഞടങ്ങിയ സ്ഥലത്ത് വളര്ന്നു
നില്ക്കുന്ന വൃക്ഷത്തില് അറിയാതെ നോക്കി. കാറ്റില് ഇളകുന്ന ചില്ലകള് അച്ഛന്
മാടിവിളിക്കുന്നതിന്റെ തോന്നലുളവാക്കി. സജലങ്ങളായ മിഴികള് തുടച്ചുകൊണ്ട് ഞാന്
അകത്തേക്ക് നടന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പുതിയ കിടക്കവിരിയില് മോളെ കിടത്തി അമ്മ അവള്ക്കരികില്
ഇരിക്കയാണ്. ഞാന് അമ്മയോട് ചേര്ന്ന് കട്ടിലില് ഇരുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
“<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">യാത്രയൊക്കെ
സുഖയിരുന്നോ മോനെ?</span>”<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">. അമ്മ എന്റെ തലമുടിയില് വിരലോടിച്ചുകൊണ്ട് ചോദിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“കുഴപ്പമില്ല , ടൌണില്നിന്ന് ഒറ്റ ബസ് അല്ലെ? മൂന്ന് മണിക്കൂര് കൊണ്ട്
ഇങ്ങെത്തി.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “നീ ഉടുപ്പ് ഒക്കെ മാറ്റ്. ഞാന് ചായ
എടുക്കാം.” അമ്മ അടുക്കളയിലേക്ക് നടന്നു.
അഖില് മുറ്റത്ത് കൂടി ഒരു പൂവന് കോഴിയെ
ഓടിച്ചുകൊണ്ടിരിക്കുന്നു. അവനു കോഴിയും
ആടും പശുവും എല്ലാം ഒരു പുതുമയാണ്. നഗരത്തിലെ ഫ്ലാറ്റില് ടീ.വീ. സ്ക്രീനില്
കാണുന്ന മൃഗങ്ങള്, പ്രകൃതിദൃശ്യങ്ങള് എല്ലാം ഇപ്പോള് നേരിട്ട് മുന്പില്
എത്തിയ സന്തോഷത്തിലാണ്. ഗ്രാമത്തിലെ കാഴ്ചകളും തണുത്ത കാറ്റും നിശബ്ദമായ
അന്തരീക്ഷവും വിരളമായി ലഭിക്കുന്ന വിരുന്ന് പോലെ അവനു ആനന്ദം പകരുന്നു. അയല്വാസിയെ പോലും പരസ്പരം തിരിച്ചറിയാത്ത
നഗരത്തിലെ തിരക്കില് സ്വാര്ത്ഥതയുടെ മുഖംമൂടിയണിഞ്ഞ് തന്നിലേക്ക് തന്നെ
ഒതുങ്ങുന്ന പുതിയ സമൂഹത്തിലെ ഒരു കണ്ണിയാണവന്</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ചായ കുടിച്ചുകൊണ്ടിരിക്കെ അമ്മ ഓരോ വിശേഷങ്ങള്
പറഞ്ഞുകൊണ്ടിരുന്നു. അടുത്ത് നടന്ന മരണം, വിവാഹം, പ്രസവം മുതലായ പല കാര്യങ്ങളും
പറയുന്ന കൂട്ടത്തിലാണ് പദ്മകുമാരി ടീച്ചറിന്റെ കാര്യം പറഞ്ഞത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ടീച്ചറിനെ മറക്കാന് പറ്റുമോ. ടീച്ചറിനെ കണ്ടിട്ട് വര്ഷങ്ങള്
കഴിഞ്ഞിരിക്കുന്നു. ആദ്യാക്ഷരങ്ങള് പകര്ന്നുതന്ന് അറിവിന്റെ ലോകത്തേക്ക്
കൂട്ടിക്കൊണ്ടു പോയത് ടീച്ചറാണ്. ടീച്ചറിന്റെ കൈവിരലില് തൂങ്ങിയായിരുന്നു ആദ്യ
സ്കൂള് യാത്ര. ഒരു കൊച്ചനിയനോടെന്ന പോലെ ടീച്ചര്ക്ക് എന്നെ വലിയ ഇഷ്ടമായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഡിസംബര് മാസത്തിലെ തണുത്തുറഞ്ഞ പ്രഭാതങ്ങളില്
ടീച്ചറിന്റെ വിളി കേട്ടാണ് ഞാന് ഉറക്കമുണര്ന്നിരുന്നത്. ചെറിയ ബക്കെറ്റില്
കുറച്ചു തുണികളുമായി ടീച്ചര് കാത്തുനില്ക്കുന്നുണ്ടാവും. തലയില് കുറച്ചു
വെളിച്ചെണ്ണ പുരട്ടി ഉമിക്കരിയും ഈര്ക്കിലുമായി ടീച്ചറിനോടൊപ്പം ഞാന്
പുഴക്കടവിലേക്ക് നടക്കും. കുളിക്കുമ്പോള് സോപ്പ് തേച്ചു തരുന്നതും തല തുവര്ത്തി
തരുന്നതും ടീച്ചര് ആയിരിക്കും. കുളി കഴിഞ്ഞു ടീച്ചറിനോടൊപ്പം കിഴക്കോട്ട്
തിരിഞ്ഞു നിന്ന് സൂര്യദേവനെ ധ്യാനിക്കുക ദിവസവും ഉള്ള ചടങ്ങായിരിന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വൈകുന്നേരം ക്ലാസ് കഴിഞ്ഞു വന്നാല്
ടീച്ചറിന്റെ വീട്ടില് ഒരു മണിക്കൂര് ട്യൂഷന്. വൈകിട്ട് ചായയോടോപ്പമുള്ള
പലഹാരത്തിന്റെ ഒരു വീതം ടീച്ചര് എനിക്കായി കരുതി വെച്ചിട്ടുണ്ടാവും. അത്
പ്രതീക്ഷിച്ചു കൂടിയായിരുന്നു ഞാനെന്നും കൃത്യസമയത്ത് എത്തിയിരുന്നത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> നാലാം ക്ലാസ്സില് പഠിക്കുമ്പോള് ആയിരുന്നു
ടീച്ചറിന്റെ വിവാഹം. വിവാഹവും സ്ഥലം
മാറ്റവും ഒരുമിച്ചായിരുന്നു. ടീച്ചറിനെ പിന്നെ ഞാന് കണ്ടിട്ടില്ല. അകലെ
ഏതോ ഗ്രാമത്തില് ടീച്ചര് ജോലിനോക്കിയിരുന്നതായി അറിഞ്ഞു. ഒരു പെണ്കുഞ്ഞ്
പിറന്നതും പട്ടാളക്കാരനായ ഭര്ത്താവിന്റെ മരണവും വളരെ വൈകിയാണ് ഞാന് അറിഞ്ഞത്. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ചായ കുടി കഴിഞ്ഞു ഞാന് ശങ്കരേട്ടന്റെ
വീട്ടിലേക്കു നടന്നു. ചെമ്മണ് പാതക്ക് ഇരുവശവും ഓലകെട്ടി മറച്ച വേലികള്. എതിരെ
നടന്നുവന്നിരുന്ന പലരും പരിചിത ഭാവത്തില് പുഞ്ചിരി തൂകി. കുട്ടികള് പുതിയൊരു ആളെ
കണ്ട കൌതുകത്തോടെ തുറിച്ചു നോക്കുന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ശങ്കരേട്ടന്
തൊടിയിലെ തെങ്ങിന് നനച്ചുകൊണ്ടിരിക്കുയാണ്. ഒരു കൈലി മാത്രമാണ് വേഷം. ശരീരം
അല്പം മെലിഞ്ഞിട്ടുണ്ട്. എന്നെ കണ്ട മാത്രയില് അദ്ദേഹ ഒരു പുഞ്ചിരിയോടെ കൈ ഉയര്ത്തി
അഭാവാദ്യം ചെയ്തു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “കിരണ്
എപ്പോള് വന്നു”.?</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “അര മണിക്കൂര് ആയി. ടീച്ചര് വന്നിട്ടുന്ടന്നു
അറിഞ്ഞു.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“കയറി ഇരിക്കൂ.
ഞാന് ടീച്ചറിനെ വിളിക്കാം”. മോട്ടോര്
ഓഫ് ചെയ്തിട്ട് ശങ്കരേട്ടന് അകത്തേക്ക്
പോയി. സിറ്റൗട്ടില് ഒരു പ്ലാസ്ടിക് കസേര നീക്കിയിട്ട് ഞാനിരുന്നു. ടീപ്പോയിയില്
ഒന്നുരണ്ടു ദിനപ്പത്രങ്ങള് മടക്കി വെച്ചിട്ടുണ്ട്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “കിരണോ? എപ്പോള് വന്നു പട്ടണത്തില്നിന്നു?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മുന്നില് നില്ക്കുന്ന രൂപത്തെ കണ്ടു ഞാന്
അത്ഭുതസ്തബ്ധനായി. ഇടയ്ക്കിടെ നരച്ചുതുടങ്ങിയ മുടി. കുഴിഞ്ഞു താണ കണ്ണുകള്.
മുഖത്ത് കറുപ്പ് നിറം വ്യാപിച്ചിരിക്കുന്നു. മെലിഞ്ഞുണങ്ങിയ ശരീരം. സെറ്റുമുണ്ടുടുത്ത
ആ സ്ത്രീരൂപം പഴയ സുന്ദരിയായിരുന്ന
പദ്മകുമാരി ടീചെറാണന്നു വിശ്വസിക്കുവാന് കഴിയുന്നില്ല. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മനസ്സറിയാതെ ടീച്ചറിന്റെ പാദങ്ങളില് തൊട്ടു
നമസ്കരിച്ചു. ടീച്ചറെന്നെ പിടിചെഴുന്നെല്പ്പിച്ചു. ഒരു കൊച്ചു കുട്ടിയെപ്പോലെ
കെട്ടിപ്പിടിച്ചു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “കിരണങ്ങു വളര്ന്നു വലിയ ആളായല്ലോ. എന്റെ
മനസ്സില് നീയിപ്പോഴും ഒരു ചെറിയ കുട്ടിയാണ്. വള്ളിനിക്കര് ഇട്ടു നടക്കുന്ന ഒരു
കൊച്ചുകുട്ടി”.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“ടീച്ചറിനു
സുഖമാണോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “കുഴപ്പമില്ല. ഇപ്പോള് പെന്ഷനായിട്ടു
ഏഴ് വര്ഷമായി. നിന്റെ ഭാര്യയും കുട്ടികളും വന്നിട്ടുണ്ടോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “വന്നിട്ടുണ്ട്”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">“പിന്നെന്തേ
ഇവിടേയ്ക്ക് കൂട്ടിക്കൊണ്ടു വരാഞ്ഞത്?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “അത്......ടീച്ചര് വന്നിട്ടുണ്ടന്ന് അറിഞ്ഞപ്പോള് ഞാനൊന്നും ആലോചിച്ചില്ല. നേരെ ഇങ്ങു പോന്നു.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> മുറിയില് നിന്ന് പുറത്തേക്കു വന്ന തടിച്ച പെണ്കുട്ടി
ഒരു ബുദ്ധിയുറക്കാത്ത കുട്ടിയെപ്പോലെ തോന്നി. ഉണ്ടക്കണ്ണ് തുറിച്ചുള്ള നോട്ടവും മുഖത്തെ ഭാവങ്ങളും സംശയം ബലപ്പെടുത്തി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “കിരണ് സംശയിക്കേണ്ട. എന്റെ മോളാണ്. എന്റെ
ഒരേ ഒരു മോള്. ഇരുപത്തഞ്ചു വയസ്സായി. ബുദ്ധിയുറച്ചിട്ടില്ല, സംസാരിക്കില്ല.
ഇപ്പോള് ഇവള്ക്ക് ഞാനും എന്നിക്ക് ഇവളും മാത്രമേയുള്ളൂ ഒരു ആശ്രയത്തിന്. മോളുടെ
ചികില്സക്കായി നാളെ ഡല്ഹിക്ക് പോകയാണ്. അതിനു മുന്പ് ഇവിടെ ഒന്ന് വരണമെന്ന്
തോന്നി. ഇവിടെ വന്നപ്പോള് നിന്നെ ഒന്ന് കാണണമെന്നും തോന്നി.”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ടീച്ചെറിനോട് എന്തൊക്കെയോ
സംസാരിക്കണമെന്നുണ്ടായിരുന്നു മനസ്സുനിറയെ. പക്ഷെ, സാധിച്ചില്ല. വാക്കുകള്
തൊണ്ടയില് കുരുങ്ങി. ഒന്നും പറയാനാവാതെ ഞാന് തരിച്ചുനിന്നു. ഒരു ജന്മത്തിന്റെ
ദുരന്തങ്ങള് മുഴുവന് അനുഭവിച്ചു ജീവിക്കുന്ന ആ കണ്ണുകളില് നിന്ന് ആ കഥകള്
മുഴുവന് വായിചെടുക്കാനാവും. കരഞ്ഞ് കരഞ്ഞ് കണ്ണുനീര് വറ്റിയിട്ടുണ്ടാവും.
ദുഖജ്വാലകളേറ്റ് മനസ്സും ശരീരവും വാടിത്തളര്ന്നിട്ടുണ്ടാവും.
കുറ്റപ്പെടുത്തലുകളുടെയും ശകാരങ്ങളുടെയും ശാപശരങ്ങള് ഏറ്റിട്ടും മുടന്തി
നീങ്ങുന്ന ജീവിതം മുന്നോട്ടു നയിക്കാന് ധൈര്യം മാത്രമായിരുന്നുവോ വഴികാട്ടി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> വളരെയധികം കുട്ടികള്ക്ക് അറിവിന്റെ പൊന്
തിരിവെട്ടം തെളിയിച്ച് കൊടുത്തിട്ടുള്ള ഗുരുനാധക്ക് ഈശ്വരന് നല്കിയത്
ജീവിതദുരന്തങ്ങളുടെ ഇരുള് മാത്രം.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “കിരണ് ചായ കുടിക്ക്. ഞാനും മോളും പറമ്പില്
ഒന്ന് നടന്നിട്ട് വരാം. അവള് കൈയ്യില് പിടിച്ചു വലിക്കുന്നത് കണ്ടില്ലേ?” </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ടീച്ചറിനെ പിടിച്ചു വലിചുകൊണ്ട് ആ പെണ്കുട്ടി
മുറ്റത്തേക്ക് ഇറങ്ങി. മുറ്റവും കടന്ന്
തൊടിയിലൂടെ അവര് സാവധാനം നടന്നു. ലക്ഷ്യമില്ലാത്ത ഒരു യാത്ര പോലെ അവര് നടന്നു
നീങ്ങുന്നത് ഞാന് നോക്കിയിരുന്നു. എന്റെ കണ്ണുകളില് നീര്മുത്തുകളുടെ നനവ് പടര്ന്നു.
കാഴ്ച സാവധാനം മങ്ങി മങ്ങി വന്നു. മങ്ങിയ കാഴ്ചകളില് ടീച്ചറും മകളും നിഴലുകലായി
മാറി. നിഴലുകള് സാവധാനം അലിഞ്ഞലിഞ്ഞ് ഇല്ലാതായിക്കൊണ്ടിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com25tag:blogger.com,1999:blog-1354507124345379170.post-61370418571306737882013-08-03T09:22:00.002-07:002013-08-03T09:22:29.207-07:00ശാന്തി<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">( ഇത് ഒരു തീവണ്ടി
എന്ജിനുള്ളില് നിന്നുള്ള കാഴ്ചയാണ്)</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ട്രെയിന് വടക്കാഞ്ചേരി സ്റ്റേഷന് വിടുമ്പോള്
സമയം പതിനൊന്നര മണി കഴിഞ്ഞു. എണ്പതു കിലോമീറ്റര് വേഗതയിലാണ് വണ്ടിയുടെ കുതിപ്പ്.
ചെറുതായി മഴച്ചാറ്റല് ഉള്ളതിനാല് ഞാന് വൈപ്പര് ഓണ് ചെയ്തിരുന്നു. ട്രെയിന് ഒരു വളവിലേക്ക്
തിരിയുമ്പോള് മുന്നില് ട്രാക്കിനു നടുവിലായി ഒരു സ്ത്രീ നില്ക്കുന്നു. കുട ചൂടി
നില്ക്കുന്ന അവര് വണ്ടിയുടെ വരവും ഹോണ് മുഴക്കവും ശ്രദ്ധിക്കാതെ കൈയ്യിലെ
പ്ലാസ്റ്റിക് കിറ്റില് എന്തോ തിരയുകയാണ്</span>. <span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബ്രയിക്
അപ്ലൈ ചെയ്യുന്നതിന് മുന്പ് തന്നെ വണ്ടി മുട്ടി
അവര് ഇടതുവശത്തേക്ക് തെറിച്ചു പോകുന്നത് കണ്ടു. എന്റെ ശരീരത്തില് ആകമാനം
തീ പടരുന്നത് പോലെയുള്ള അവസ്ഥ. കൈയും കാലും തളരുന്നത് പോലെ തോന്നി. വണ്ടിയുടെ
മുന്നില് ഒരു മനുഷ്യജീവന് പിടഞ്ഞു തീരുന്നു. ഒരു നിമിഷത്തെ അശ്രദ്ധ. അത് അവരുടെ
ജീവനെടുത്തിട്ടുണ്ടാകാം. നാനൂറു മീറ്ററിലധികം ഓടിയിട്ടാണ് ട്രെയിന് നിന്നത്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഒരാള് അശ്രദ്ധമായി ട്രാക്ക്
മുറിച്ചുകടക്കുന്നതു കണ്ടാലും അയാളെ രക്ഷപെടുത്താനാവാത്ത എന്ജിന് ഡ്രൈവറുടെ
നിസ്സഹായാവസ്ഥ. എത്ര പെട്ടന്ന് ബ്രേക്ക് ഇട്ടാലും നാനൂറ് മീറ്റര് എങ്കിലും ഓടിയിട്ടു
മാത്രമാണ് വണ്ടി നില്ക്കുന്നത്. അപകടം നടക്കുമ്പോള് വലിയ വണ്ടിയുടെ ഡ്രൈവറെ
കുറ്റം പറയുന്ന സാധാരണക്കാര് ഒരു ട്രെയിന് ഡ്രൈവറുടെ മാനസികാവസ്ഥ
മനസ്സിലാക്കുന്നുണ്ടാവില്ല.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> എന്ജിന്റെ മുന്നില് ചിതറിത്തെറിച്ച ചോരയും കുറെ മാംസകഷ്ണങ്ങളും. ആ സ്ത്രീയുടെ
കൈയ്യില് ഇരുന്ന പ്ലാസ്ടിക് കിറ്റ് എന്ജിന് മുന്നില് കുടുങ്ങി കിടപ്പുണ്ട്. ഞാന്
ആ കിറ്റ് കൈയ്യിലെടുത്തു. അതിനുള്ളില് ചൂട് മാറാത്ത ഒരു ചോറും പൊതി. ഒരു റേഷന്കാര്ഡ്,
ഒരു പ്ലാസ്ടിക് ബോട്ടില് നിറയെ കരിങ്ങാലി
വെള്ളം ,ഒരു സഞ്ചി. റോസ് നിറത്തിലുള്ള ആ റേഷന്കാര്ഡ് അധികം പഴക്കമുള്ളത്
ആയിരുന്നില്ല. അതിനുള്ളില് എഴുതിയിരുന്ന വിലാസം ഞാന് രണ്ടുതവണ വായിച്ചു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ചിതറി തെറിച്ചുപോയ വലതു കൈയും ചതഞ്ഞരഞ്ഞ
മുഖവും ചോരയില് കുളിച്ച വസ്ത്രങ്ങളും. ഒരു പഴംതുണി കെട്ടുപോലെ ആയ ആ
സ്ത്രീയുടെ ശരീരം സ്ട്രെച്ചറിലേക്ക് എടുത്തു വെക്കുമ്പോള് എന്റെ കൈകള്
വിറച്ച്ചിരുന്നോ. ചൂളം വിളിച്ചുകൊണ്ട് ആംബുലന്സ് നീങ്ങിയപ്പോള് അവിടെ
തടിച്ചുകൂടിയ നാട്ടുകാരും യാത്രക്കാരും ട്രെയിന് ഡ്രൈവറെ മനസ്സുകൊണ്ട്
ശപിക്കുകയാണന്നു തോന്നി. പതറിയ മനസ്സോടെയാണ് ശേഷിച്ച ദൂരം ഞാന് ട്രെയിന്
ഓടിച്ചത്. എന്ജിനിലേക്ക് കടന്നുവരുന്ന കാറ്റിനു ചൂട് ചോരയുടെ മണം എനിക്കനുഭവപ്പെടുന്നുണ്ടായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> പറളികാട് ബസ്സ് ഇറങ്ങുമ്പോള് രണ്ടു മണി
കഴിഞ്ഞിരുന്നു. ഇടവഴിയില് കറുത്ത കൊടി കണ്ടതിനാല് ആരോടും വഴി ചോദിക്കേണ്ടി
വന്നില്ല. റോഡിനു കിഴക്കുവശതെക്ക് നീളുന്ന ചെമ്മണ് പാതയിലൂടെ ഞാന് മെല്ലെ
നടന്നു. മഴ പെയ്തു നനഞ്ഞു കിടന്നതിനാല് വഴിയില് നല്ല വഴുക്കല് ഉണ്ടായിരുന്നു.
മരണവീട്ടിലേക്ക് പോകുന്നവരുടെ കൂടെ ഞാനും മെല്ലെ നടന്നു. ആത്മഹത്യ ആയിരുന്നു എന്നാണു പലരുടെയും ധാരണയെന്ന് അവരുടെ
സംസാരത്തില് നിന്ന് എനിക്ക് മനസ്സിലായി. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ടാര്പോളിന് വലിച്ചുകെട്ടിയ പന്തലിനുള്ളില്
അന്ത്യ കര്മങ്ങള് നടക്കുകയാണ്. ചന്ദനത്തിരിയുടെ മണം അവിടെ ചുറ്റിത്തിരിയുന്ന
കാറ്റില് ഉണ്ടായിരുന്നു. തറയില് വെള്ള
പുതപ്പിച്ചു കിടത്തിയിരിക്കുന്ന ആ സ്ത്രീയുടെ ജഡം. ശന്തമായുള്ള ഒരു ഉറക്കം പോലെ
തോന്നിച്ചു. പോസ്റ്റ്മോര്ട്ടം ചെയ്തതിന്റെ അടയാളമായി തലയില് ഒരു കെട്ട് കാണാം.
തലക്കല് കത്തിച്ചു വെച്ചിരിക്കുന്ന നിലവിളക്ക്. നാക്കിലയില് എള്ളും പൂവും ദര്ഭയും.
കണ്ണീരോടെ അന്ത്യ കര്മങ്ങള് ചെയ്യുന്ന ഒരു അഞ്ചു വയസ്സുകാരന് കുട്ടി. അവന്റെ
കണ്ണുകള് നിറഞ്ഞുകവിഞ്ഞിരുന്നു. പൂജ ദ്രവ്യങ്ങള് എടുത്തു
കൊടുത്തുകൊണ്ടിരിക്കുന്ന പരികര്മി. താടിയും മുടിയും നീട്ടി വളര്ത്തിയ പൂജാരി
എന്തൊക്കെയോ മന്ത്രങ്ങള് ഉരുവിടുന്നുണ്ടായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ജഡം ചിതയിലേക്ക് എടുക്കുന്നതിനു മുന്പായി
പരികര്മി തന്ന പൂജാപുഷ്പങ്ങള് എന്റെ അന്ത്യോപചാരമായി ഞാന് അര്പ്പിച്ചു.
ചിതക്ക് തീ പകര്ന്നപ്പോള് ആ നാട് മുഴുവന് കരയുന്നത്പോലെ തോന്നി. ഒരു അന്യനായി ഞാന് മാത്രം. എന്നെ
തിരിച്ചറിയുന്നവര് ആരുമുണ്ടായിരുന്നില്ല. മരണവീട്ടില് ഒരു കുശലാന്വാഷണവും
ഉണ്ടാവില്ല എന്നത് എത്ര ആശ്വാസം. ചാരുകസേരയില് പ്ലാസ്റ്റര് ഇട്ട കാലുമായി തളര്ന്നിരിക്കുന്ന
ദിവാകരന് എന്ന ചെറുപ്പക്കാരന് അവരുടെ ഭര്ത്താവാണന്ന് ഞാന്
മനസ്സിലാക്കിയിരുന്നു. ആ കണ്ണുകളിലെ നിരാശയും കണ്ണീരും എനിക്ക് തിരിച്ചറിയാനായി.
സ്നേഹിച്ച പെണ്ണുമായി പ്രതിസന്ധികളെ അതിജീവിച്ചുകൊണ്ട് ഒരു ജീവിതം
കെട്ടിപ്പടുക്കാന് ശ്രമിച്ചവന്. പക്ഷെ വിധി അവന്റെ സൌഭാഗ്യങ്ങള് ഓരോന്നായി
തല്ലിക്കെടുത്തുകയായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ചിത കത്തിതുടങ്ങിയപ്പോള് ഓരോരുത്തരായി
പിരിഞ്ഞുപോകാന് തുടങ്ങി. എല്ലാവരും ദിവാകരന്റെ അടുത്തെത്തി യാത്ര പറഞ്ഞിട്ടാണ്
മടങ്ങുന്നത്. കാപട്യം ഇല്ലാത്ത നിഷ്കളങ്കരായ ഗ്രാമീണര് സന്തോഷത്തിലും ദുഖത്തിലും ആത്മാര്ഥത
പ്രകടിപ്പിക്കുന്നവരാണ്.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ഞാന് ദിവാകരന്റെ അടുത്തെത്തി. “വിഷമിക്കരുത്,
എല്ലാം വിധിയാണന്നു കരുതുക” തണുത്തുറഞ്ഞ ആ കൈത്തലം ചേര്ത്ത് പിടിച്ചു ഞാന്
പറഞ്ഞു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ദിവാകരന്റെ കണ്ണുകളില്
എന്നെ തിരിച്ചരിയാനാവാത്തത്തിന്റെ ഒരു അപരിചിതത്വം നിലനിന്നിരുന്നു. കൈയ്യിലിരുന്ന
പ്ലാസ്ടിക് കിറ്റ് ദിവാകരന്റെ കസേരയോട് ചേര്ത്ത് വെച്ച് ഞാന് തിരിഞ്ഞു നടന്നു.
ബസ് സ്ടോപ്പിലെക്കുള്ള വഴിയിലൂടെ നടക്കുമ്പോള് അകലെ വയലില് കുട്ടികള് ഒരു
പട്ടിയെ കല്ലെറിഞ്ഞു ഓടിക്കുന്നത് കാണാമായിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> ബസ്സ്റ്റോപ്പില് വലിയ തിരക്ക് ഒന്നും
ഉണ്ടായിരുന്നില്ല. രണ്ടു സ്ത്രീകള് കൈക്കുഞ്ഞുങ്ങളുമായി നില്ക്കുന്നു. ഏതോ
ആശുപത്രിയില് പോകുകയാണന്നു തോന്നുന്നു. പിന്നെ നാലഞ്ചു ചെറുപ്പക്കാര്. ഒരു
ചെറുപ്പക്കാരന് എന്നെ തന്നെ സൂക്ഷിച്ചു നോക്കുന്നുണ്ടായിരുന്നു. നല്ല പരിചയം ഉള്ള
മുഖം. എവിടെയോ കണ്ടു മറന്നതാണ്. എത്ര ശ്രമിച്ചിട്ടും ഓര്ത്തെടുക്കാന്
പറ്റുന്നില്ല. ഒരു പുഞ്ചിരിയോടെ അയാള് എന്റെ അടുത്തേക്ക് വന്നു. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “എന്നെ മനസ്സിലായോ?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">അയാളുടെ ചോദ്യത്തിന് എന്ത്
മറുപടി പറയണം എന്നറിയാതെ ഞാന് നിന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> “ഞാന് ഷോര്ണൂര് സ്റ്റേഷനില് കൂലിപോര്ട്ടര്
ആണ്. എനിക്ക് സാറിനെ മനസ്സിലായി. ലോകോ പൈലറ്റ് അല്ലേ. ഞാന് കണ്ടിട്ടുണ്ട്. ഇവിടെ
എന്തിനു വന്നതാണ്?”</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> എന്താണ് ഇയാള്ക്ക് മറുപടി പറയുക. ശവമടക്ക്
കൂടാന് വന്നതാണ് എന്ന് പറഞ്ഞാല് പിന്നെ പല പല ചോദ്യങ്ങളും പുറകെ വരും. ഞാന്
ഓടിച്ചിരുന്ന വണ്ടി മുട്ടിയാണ് ആ സ്ത്രീ മരിച്ചതെന്ന് തുറന്നു പറയേണ്ടിവരും. അങ്ങനെ പറഞ്ഞാല് പിന്നെ
എന്തൊക്കെയാണ് സംഭവിക്കുകയെന്ന് ആലോചിക്കുവാന് പോലും ആവില്ല. ഒരു പക്ഷെ നാട്ടുകാര് ഒരു
കൊലപാതകിയോടു എന്നതുപോലെ പെരുമാറിയെന്ന് വരും. ചിലപ്പോള് ഒരു തെരുവ് നായയെ പോലെ
കല്ലെറിഞ്ഞെന്നു വരും. ഒരു കുടുംബം അനാധമായത്തിന്റെ കാരണക്കാരന് എന്ന ആരോപണത്തോടെ
എന്നെ ശപിച്ചേക്കാം. എന്ത് മറുപടി പറയണം എന്ന സന്ദേഹത്തോടെ നില്ക്കുമ്പോള് അകലെ
നിന്നു ഒരു ലൈന് ബസ്സ് കയറ്റം കയറി
വരുന്നതിന്റെ ശബ്ദം ഞാന് കേട്ടു. അടുത്തുവന്ന് നീന്ന ബസ്സ് ഒരു രക്ഷദൂതനായി
എന്റെ മുന്നില് അവതരിച്ചതായി എനിക്ക് തോന്നി. പിന്നെ കാണാം എന്നാ മറുപടിയോടെ ഞാന്
ബസ്സില് ചാടിക്കയറി. പുറകിലേക്ക് ഓടി മറയുന്ന കാഴ്ചകളില് ശ്രദ്ധിക്കാതെ ഞാന്
മിഴി പൂട്ടിയിരുന്നു.</span><o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="ML" style="font-family: "Kartika","serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: Kartika; mso-bidi-language: ML; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> <o:p></o:p></span></div>
</div>
ഉദയപ്രഭന്http://www.blogger.com/profile/15156643764938111236noreply@blogger.com17